IRÁK

IRÁCKÁ REPUBLIKA - hl. město Bagdád - 4 479 000 obyv IRÁCKÁ REPUBLIKA - hl. město Bagdád - 4 479 000 obyv. - 18 provincií - prezident Džalál Talabání - počet obyvatel 24 683 000 - Arabové 76%, Kurdové 20% - gramotnost 40,7% - jazyky arabština, kurdština - náboženství Islám - 60% šiíté, 40 sunnité - členové OSN, OPEC, LA

HISTORIE Eufrat a Tigris – území Mezopotámie – první městské státy již 3450 př.n.l. (Sumer, Akkadská říše, Babylon, Asýrie) 538 př.n.l. území dobyto Persií Ve 4. století př.n.l. Persie poražena Alexandrem Makedonským Nadvláda Říma, později Persie V 7. století ovládají oblast muslimští Arabové → velký rozkvět říše, Bagdád obchodní a kulturní centrum muslimského světa 1258 vpád Mongolů → pustošení země 1534 součástí Osmanské říše 1. světová válka → oblast obsazena britským vojskem → po válce je Irák mandátní území Velké Británie 1921 vznik monarchie pod vládou Hášimovců ( král Abdalláh, Fajsal) 3. října 1932 vyhlášena nezávislost Iráckého království 1933 umírá král Fajsal → král Gházi → 1939 Gházi umírá → čtyřletý král Fajsal II. – vládne za něj jeho strýc princ Abd al-llah 2. světová válka okupováni Velkou Británií 1948 tažení proti Izraeli ve Válce za nezávislost 1953 dosahuje Fajsal II. plnoletosti, stále velký vliv Abd al-llaha 1948 – 1958 doba demonstrací a nepokojů 14. února 1958 vyhlášena Arabská federace 14. července 1958 státní převrat - armádní generál Abdalarím Kásim vyhlásil Islámskou republiku – král, premiér a královská rodina zavražděni 2. srpna 1958 zaniká Arabská federace

HISTORIE 1963 vojenský převrat → k moci se poprvé dostává strana Bass, členem i Saddám Husajn Bass – Socialistická strana Arabské obrody – založena 1940 jako nacionalistické hnutí bojující proti koloniálním mocnostem, v Iráku od 1954. Motto: "Jednota, svoboda, socialismus." Jednota= sjednocení všech Arabů, svoboda = nezávislost, socialismus = idea arabského socialismu. 1963 Bass ztrácí moc – rozbroje uvnitř strany, hlavní představitelé uvězněni 1968 převrat za pomoci CIA (zúčastnil se i Saddám Husajn) → nástup baasistického generála Ahmada Hasana Bakra do prezidentské funkce Bakrův režim pokračoval v postupu proti Kurdům, žádajícím na severu země nezávislost, likvidoval opozici za pomoci tajné policie a loajálních soudů a zároveň bohatl díky vývozu ropy. Panarabismus strany ale poznamenalo zhoršení vztahů se Sýrií a Íránem. Zato vztahy se Sovětským svazem se zlepšily a Irák povolil existenci komunistické strany. 1973 útok na Izrael, Bagdád se přidal k bojkotu ropných dodávek do zemí podporujících Izrael 1974 ozbrojené střety podél hranice s Íránem, bombardování kurdských vesnic – zasaženy i íránské obce ( letité spory o hranici ve vodách Šat Al-Arabu) Za podpory Íránu rostla proti Bagdádu také opozice šíitů, kteří, ačkoliv tvořili v zemi většinu, byli vyloučeni z politického života.

HISTORIE Saddám Husajn 28.4.1937 – 30.12.2006 - klíčová role při převratu v roce 1968 → působil jako místopředseda Rady revolučního velení, v následujících letech udržoval nemocného prezidenta Bakra u moci 1968 – 1978 podařilo se Husajnovi vybudovat z Iráku moderní stát s vyvinutým průmyslem a relativně vysokou životní úrovní - inicioval znárodnění Irácké petrolejářské společnosti, kterou odejmul západnímu vlastníkovi, a vybudoval pevný policejně represivní aparát – mimo jiné také tajná omanda, mučírny a popravčí čety 16. července 1979 se stává Saddám Husajn prezidentem 7. června 1981 izraelský útok na Osirak Nukleární program iráku za pomoci Francie. Operace Opera – stíhače a bombardéry, které zničili první jaderný reaktor. Izrael kvůli útoku žádný postih nečekal. Spojené státy daly najevo, že budou v Organizaci spojených národů vetovat sankční návrh. Washington pouze podpořil rezoluci Rady bezpečnosti OSN, jež nálet odsoudila. Kampaň za odsouzení Izraele vedl francouzský premiér Jacques Chirac, který se jako prezident o 22 let později stavěl proti americko-britské invazi do Iráku kvůli údajným iráckým zbraním hromadného ničení.

Válka s Íránem 1980 1988 válce předcházely teritoriální spory na Šat al Arabu Husajnův útok zahájený 22. září 1980 podporoval Západ, umírněné arabské státy i Sovětský svaz - všechny strany se obávaly expanze radikálního islámu, který představoval íránský režim. Záminkou k útoku byly nejen spory o hranice, ale i údajný pokus o atentát na šéfa diplomacie Tárika Azíze na jihu Iráku, z něhož Bagdád obviňoval íránské agenty. Do června 1982 získal Írán všechna dobytá území zpět. Husajn formálně oznámil stažení vojsk, aby mohla pomoct Libanonu napadenému 6. června 1982 Izraelem. Saúdská Arábie zaštítila smírný plán zahrnující i válečné reparace Teheránu ve výši 70 miliard dolarů. Írán ho však odmítl, chtěl 150 miliard, svržení Saddámova režimu a repatriaci 100 000 šíitů vyhnaných z Iráku před válkou. „Boj neskončí, dokud nebude Saddám Husajn svržen a my se nebudeme moci modlit v šíitských svatých městech Karbale a Nadžáfu,“ řekl armádní šéf Širází. Konflikt pokračoval a dalších šest let byl v ofenzivě Teherán. Íránská vojska překročila 13. července hranice a zamířila k Basře. Irácký pohraniční obranný systém byl však zorganizován a Husajn více než zdvojnásobil armádu. do roku 1984 žádný zásadní zlom. Husajn nabídl příměří. Byl znovu odmítnut, což ho vedlo k agresivnějšímu postupu a výhrůžkám, že zaměří střely na íránská města. Další akce spustily oboustranné ostřelování měst raketami. Íránská armáda byla úspěšnější, zkraje roku 1985 obsadila například důležitou silnici z Bagdádu do Basry. Ztráty rostly na obou stranách.

Válka s Íránem 1980 1988 Irák začal nově útočit na íránské ropné plošiny a tankery. Také to Teherán opětoval Většina íránských úderů zasáhla kuvajtské lodě, což vyvolalo intenzivnější tlak světových zemí na Írán, aby boje ukončil. Lodě z neutrálních zemí směřující do iráckých přístavů zaštítily ochranou Sovětský svaz i Spojené státy. USA se nejprve zasadily o rezoluci v OSN proti Íránu. Po íránském atakování kuvajtského tankeru Sea Isle City, plujícího pod americkou vlajkou, a najetí lodi USS Samuel B. Roberts na íránskou minu se zapojily do konfliktu aktivně. Útočily na íránská ropná těžební zařízení, plavidla a dokonce i civilní letadlo. Stupňovaly se útoky na města, přičemž se málo rozlišovalo mezi vojenskými a civilními cíli. Ačkoliv se íránská armáda ve střetu s iráckou ukázala být schopnější, neměla žádná ze stran prostředky strhnout vítězství na svou stranu. V červenci 1987 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci vyzývající k ukončení války. Írán ji nejprve odmítl, po nových ofenzivách Iráčanů se však rozhodl podvolit. Mír byl uzavřen 20. srpna 1988, země však obnovily diplomatické styky až o dvanáct let později.

Invaze do Kuvajtu Irácko-íránská válka = dluhy Husajn žádá jejich odpuštění, mimo jiné i po Kuvajtu, ten odmítá i irácký nátlak na zvýšení cen ropy a snížení těžby Od května 1990 se Husajn začíná odvolávat na to, že kuvajtská nadprodukce ropy je "ekonomickou válkou" proti Iráku a že Kuvajt krade iráckou ropu z nalezišť pod společnou hranicí → historické spory o ložiska záminkou k invazi 2. srpna 1990. Hlavní město Kuvajt bylo obsazeno hned v první den. Spojené státy, které během 80. let poskytly Iráku zhruba 40 miliard dolarů, rozvázaly s Husajnem spojenectví, a to i přesto, že Kuvajt měl blízko k Moskvě a stavěl se nepřátelsky k Jeruzalému Husajn vyzval ke svaté válce proti americkým jednotkám v Perském zálivu a ke svržení egyptského prezidenta Husního Mubaraka a saúdskoarabského krále Fahda. Později Irák připojil Kuvajt ke svému území na základě „žádosti“ Bagdádem přechodně dosazené kuvajtské vlády. Po neúspěšných diplomatických jednáních a vypršení ultimata OSN na stažení Iráku z Kuvajtu a jednostrannému uzavření irácko-turecké hranice, udeřili 17.ledna na Husajnovy oddíly spojenci a zahájili tak operaci Pouštní bouře. Součástí spojenecké koalice bylo i tehdejší Československo.

Invaze do Kuvajtu Hlavně noční záběry útoků naváděných raketami v režii Pentagonu mohly v přímém přenosu sledovat v televizi milióny diváků po celém světě. Husajn se mstil zapálením stovek kuvajtských ropných plošin a ostřelováním Saúdské Arábie i Izraele raketami Scud. Koncem ledna rovněž způsobil největší ekologickou katastrofu všech dob tím, že nechal do vod Perského zálivu vypustit přes 11 miliónů barelů ropy Spojenci Husajnovy oddíly z Kuvajty vytlačili a v únoru 1991 okupovali jižní Irák. Iráčané neměli proti početným a mnohem lépe vybaveným převážně americkým a britským jednotkám šanci. Jen USA nasadily 425 000 vojáků. Spojenci provedli na 120 000 náletů a shodili 265 000 bomb. Vojenské operace skončily 28. února 1991. Stálé příměří vstoupilo v platnost 12. dubna 1991. Součástí mírové dohody byl souhlas Iráku, že se zbaví chemických a biologických zbraní a pustí do země zbrojní inspektory OSN. Do splnění závazků měly platit ekonomické sankce.

Po válce v Zálivu Irácké válečné ztráty byly odhadovány na 100 až 150 miliard dolarů Husajnova rétorika se změnila v protiamerickou a protiimperialistickou, začal se prezentovat jako pravověrný muslim, přičemž znovu zavedl platnost tradičních právních norem a na státní vlajku dal připsat „Allahu Akbar“, tedy bůh je velký Ekonomické sankce měly na hospodářství kdysi nejbohatší země regionu drastický dopad. Nejvíce trpícímu civilnímu obyvatelstvu nepomohl ani program OSN Ropa za potraviny, jenž umožňoval Iráku prodej omezeného množství ropy za jídlo a léky Zbrojní inspektory Irák střídavě přijímal a vypovídal, přičemž Američané s Brity občas vojensky zaútočili, jako v případě operace Pouštní liška v roce 1998. Situace se zásadně změnila po teroristických útocích na Spojené státy z 11. září 2001 Spojené státy zaútočily ještě týž rok na Afghánistán, svrhly vládní hnutí Tálibán a donutily k odchodu do utajení Usámu bin Ládina, jenž byl po přihlášení se k útokům označen za hlavu celosvětové teroristické sítě Al-Kajda. Čerstvě nastoupivší americký prezident, neokonzervativec George Bush mladší, označil Saddáma Husajna za součást „osy zla“ a spojence Al-Kajdy, který se chystá napadnout s pomocí zbraní hromadného ničení západní cíle.

Válka proti terorismu USA se snaží rozšířit tzv. válku proti terorismu na Irák, v květnu 2002 to odmítla Liga arabských států obvinění, že Irák získává uran z Nigérie a má tajné pojízdné laboratoře na výrobu zbraní hromadného ničení, donutil v září Bagdád do země znovu vpustit inspektory a podvolit se tvrdším podmínkám Rady bezpečnosti prosincová deklarace Iráku, že žádné zbraně hromadného ničení nemá, byla vyhodnocena jako neúplná a nevěrohodná Do ledna 2003 sice šéf inspektorů Hans Blix informoval, že žádné zakázané zbrojní programy nebyly odhaleny. Zároveň však nebyl schopen říct, zda dřívější programy byly už ukončeny Blix žádal víc času, USA a Británie, jež tvrdily, že Husajn je schopen použít chemické a biologické zbraně do 45 minut, se však za podpory Španělska už připravovaly na invazi. Nezastavil je ani nesouhlas Francie, Německa a Ruska v Radě bezpečnosti. Irák dostal ultimátum na odzbrojení. Po jeho skončení zahájili spojenci 20. března 2003 v ranních hodinách první údery na Bagdád. Spojené státy k útoku nezískaly mandát OSN Invazní operace trvaly jen 44 dní, režim byl svržen Husajn byl 13. prosince 2003 zajat, zodpovídal se za zločiny genocidy, vraždy a týrání civilistů před soudem. Veškerá obvinění popíral, prohlašoval soud za zmanipulovaný ze strany USA. Saddám Husajn se u soudu hájil sám. Dne 5. listopadu 2006 byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením a 30. prosince 2006 skončil na popravišti.

Nový začátek Postupně narůstaly pochybnosti o důvodech útoku na Irák. Zbraně hromadného ničení se nenašly. Americký ministr zahraničí Colin Powell v půlce května připustil, že se Ústřední zpravodajská služba CIA zmýlila i v případě údajných mobilních chemických laboratoří, které měly dokazovat, že Irák vyvíjel zbraně hromadného ničení. Vyšetřovací komise Kongresu, zabývající se útoky na USA z 11. září 2001, nenašla ani žádné věrohodné důkazy o spolupráci Saddáma Husajna s teroristickou organizací Al-Kajda, čímž padla i druhá záminka útoku na Irák. Generální tajemník Organizace spojených národů Kofi Annan označil 16. října invazi do Iráku za nelegální a v rozporu s Chartou OSN. Podle něj se o akci nemělo rozhodovat jednostranně, ale v Radě bezpečnosti. "Z pohledu Charty to bylo nelegální," řekl Annan. Pozorovatelé navíc poukazovali na to, že se nenaplnila představa o okamžitém vybudování demokratického prostředí v Iráku a následném dominovém šíření systému v regionu. 19.8. 2010 Irák opustila poslední bojová brigáda americké armády. Po stažení této brigády bude v Iráku ještě 56 tisíc amerických vojáků. Předpokládá se, že po 31.srpnu, což je datum, které USA stanovily jako konec bojové mise v Iráku, zůstane v zemi jen 50 tisíc mužů k zabezpečení týlu a výcviku iráckých bezpečnostních sil v rámci operace "Nový začátek". I ti zemi ale opustí do konce příštího roku. Do té doby budou nosit zbraně k sebeobraně a doprovázet irácké jednotky při akcích. Tedy pokud o to budou požádáni. Speciální jednotky budou i nadále pomáhat při pronásledování teroristů.

Použitá literatura http://special.novinky.cz/irak/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Irak/ http://www.zemepis.com/Irak.php http://irak.navajo.cz/