Problémy demokratického vládnutí Demokracie a chudoba Problémy demokratického vládnutí

Demokracie a chudoba Socioekonomická nerovnost je úzce spjatá s politickou nerovností. Společnosti s vysokou socioekonomickou nerovností jsou náchylné ke konfliktům a k autoritářským řešením existujících problémů. Ekonomická jistota (nechudoba) je nutnou, ale ne dostatečnou podmínkou pro funkční demokracii. Socioekonomická i kulturní nerovnost ovlivňuje podobu institucí a pravidel hry → Politická nerovnost zase má vliv na podobu institucí a politik, které obvykle zachovávají faktory vedoucí k nerovnosti

Chudoba Amartya Sen → chudoba snižuje možnosti člověka žít důstojný život (omezuje svobodu jednotlivce) Je vyjádřením ekonomické nejistoty → spojena se stavem ekonomiky, kterou obvykle charakterizuje stagnace, vysoké zadlužení, nerovná výměna, nedostatek potravin, špatný zdravotní stav obyvatelstva, nezaměstnanost S chudobou je spojený omezený přístup ke zdrojům a příležitostem, vyloučení, bezmoc Nejistota je upevňována a reprodukována prostřednictvím kultury Sidney Verba a Gabriel Almond → psychologické přístupy k sobě, druhým a okolnostem, hodnoty, mýty a pověry chudých, zahrnuje i proces učení, kterým se lidé vyrovnávají se svojí chudobou („vždycky to tak bylo“) → rozšířený fatalismus

Chudoba Chudoba je vyjádřena nízkým příjmem („lidé žijící s méně než jedním dolarem na den“) → nejen ekonomická deprivace, ale i sociální a politická A. Sen = s chudobou je spojená i nízká očekávaná délka života, vysoká dětská úmrtnost, podvýživa, nemoci, nezaměstnanost a podzaměstnanost, špatné bydlení, nedostatek pitné vody, špatné životní prostředí, špatný přístup ke vzdělání, násilí

Chudoba Chudoba = diskriminace, vyloučení, stigmatizace, beznaděj, zneužívání → politické dopady Sociální nerovnost je považována za jednu z fází ekonomického rozvoje. Ne všechny skupiny mohou z ekonomického růstu profitovat a vždy některé budou zaostávat za ostatními, ale nemělo to být dlouho. Měřena Giniho indexem. 0 = národní bohatství je roznoměrně rozděleno mezi všechny složky obyvatelstva 1 = 1 jedinec ze společnosti má všechen národní příjem Čím vyšší Giniho index, tím větší nerovnoměrnost v přerozdělování příjmů

Chudoba ve světě Mezi lety 1850 a 1960 se zvýšily rozdíly mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi. Tři skupiny zemí: země bohaté země přechodně chudé → oscilují na hranici chudoby země chronicky chudé Na počátku 21. století se odhadovalo, že v chudobě žije mezi 24 až 34 % světové populace největší procento s nerychlejším růstem se týká subsaharské Afriky v absolutních číslech nejvíce chudých žije v asijsko-tichomořské oblasti následuje Latinská Amerika a východní Evropa s regionem bývalého SSSR chudoba se dotýká ale i rozvinutých zemích ZE, sev. Ameriky

Chudoba ve světě Chudoba a ekonomický růst nemusí jít ruku v ruce Např. ekonomické reformy v Latinské Americe v 80. letech vedly na počátku 90. let k ekonomickému růstu, ale ne dostatečnému vytváření pracovních míst či spravedlivějšímu přerozdělování příjmu Ani konstantní světový ekonomický růst za posledních 20 let nevedl ke snížení míry chudoby od 60. let rozvojové země prošly několika rozvojovými programy → nedostatečný dopad

Chudoba ve světě Faktory: globalizace nízká míra investic a nízká produktivita chybějící zdroje zadluženost zhoršující se podmínky obchodu a výměny nepřátelské mezinárodní prostředí strukturální nezaměstnanost špatné životní prostředí a přírodní katastrofy politická nestabilita násilí a korupce nedostatek demokracie

Chudoba ve světě Dlouhodobě panovalo přesvědčení, že ekonomický růst snižuje chudobu a přispívá k rozvoji všech obyvatel dané společnosti (modernizační teorie), a tím k rozvoji demokratické formy vlády. Ukázalo, že tato teze je platná pro země, které již dosáhly určitý stupeň rozvoje (infrastruktura, vysoká míra urbanizace, systém sociálního zabezpečení, relativně pluralitní společnosti)

Chudoba ve světě Jedním z problémů rozvojových zemí je vysoká míra zadlužení mnohé země mají dluh vyšší než roční HDP Ropné šoky → levné půjčování rozvojovým zemím Pád cen ropy vedl ke zvýšení úrokových sazeb a země nebyly schopny dluh splácet 80. léta: strukturální reformy ekonomiky v Latinské Americe 90. léta: přechod k tržní ekonomice ve východní Evropě Nový ekonomický řád – tržní ekonomika, globalizace V rozvojových zemích ale přetrvává sociální nerovnost

Případová studie: chudoba a sociální nerovnost v Latinské Americe Po r. 2000 42 % chudobných a 18 % extrémně chudobných Demokratizace ani tržní reformy neměly vliv na řešení problémů chudoby. Je to region s největší sociální nerovností na světě → překážka hospodářského vývoje a zdroj politické nestability. Přerozdělení příjmů: Průměrně podíl 10 % nejchudších na celkovém rozdělení národního příjmu byl pod 2 %, zatímco 10 % nejbohatších byl nad 30 % Giniho index je 0,44 – Afrika (0,43) Asie (0,37) a východní Evropa (0,30)

Případová studie: chudoba a sociální nerovnost v Latinské Americe Příčiny: Obvykle mají historické kořeny V Latinské Americe – kolonialismus = hierarchizovaná společnost To se nezměnilo ani po získání nezávislosti → politické instituce a ekonomický model udržovaly socioekonomickou nerovnost, nesnadný postup v rámci společnosti (dělení společnosti do tříd) Do 20. století vstupuje region s vysokou mírou sociální nerovnosti – ta přetrvává, i přes urbanizaci, industrializaci Faktory: nízká úroveň vzdělání (i když došlo k jeho rozšíření) Diskriminace chudého obyvatelstva – etnický základ Koncentrace bohatství v rukou úzké elity Nedemokratické režimy udržovaly nerovnost ve společnosti (socioekonomickou, a tím i politickou)

Případová studie: chudoba a sociální nerovnost v Latinské Americe Sociální nerovnost přetrvává do současnosti Nerovnost je i rasově a etnicky založená → jedná se o sociální skupiny, které jsou od dob kolonialismu marginalizované (domorodé obyvatelstvo, Afroameričané) Přechod k demokracii Sociální otázky se objevily se značnou intenzitou, ale ukázalo se, že demokratická vláda je nedostatečná pro změnu těchto historických vztahů.

Případová studie: chudoba a sociální nerovnost v Latinské Americe Chudoba vede k tomu, že stát je v některých oblastech nahrazen jinými aktéry (sociální hnutí) Ekonomická krize v 80. letech a hospodářské reformy ↑ nezaměstnanosti, zvýšení rozdílu mezi bohatými a chudými, ↑ šedé ekonomiky, neschopnost státu zabezpečit svou roli hlavně ve sféře sociální, neefektivnost státu řešit problémy sociálních skupin, které se cítí být vyloučené z majoritní společnosti Demokratizace otevřela prostor proto, aby vůbec mohly sociální hnutí vzniknout a působit.

Případová studie: chudoba a sociální nerovnost v Latinské Americe Společné rysy nových sociálních hnutí: Odmítání neoliberalismu Teritorialita: jsou spjati s určitým fyzickým místem, které dobyli nebo znovu získali Území se nacházejí na okraji společnosti → na okraji měst nebo na venkově Jsou autonomní na státu Státu považují za nepřátelský, zkorumpovaný, neefektivní Snaha obnovit kulturní hodnoty, znovu utvrdit identitu určitého sociální skupiny

Případová studie: chudoba a sociální nerovnost v Latinské Americe Mají schopnost vychovat své vlastní intelektuály Zrovnoprávnění žen Organizace práce a vztah s přírodou vytváří určité nové formy společenského života → komunity, mají svoje školy, zdravotnické zařízení, společně organizují práci (zemědělství, řemeslná výroba), společné jídelny druh kolektivního života, který není hierarchizovaný Jiné formy nátlaku → okupace měst, půdy, blokády silnic, demonstrace, pochody