nabídka DOKONALe konkurenční firmy Mikroekonomie I Dámy a pánové, Dnes je přednáška věnována dokonale konkurenční firmě. Ing. Veronika Mazalová, Ph.D.

Předpoklady dokonalé konkurence nezávislost ceny na objemu produkce firmy homogenní (stejnorodá) produkce dokonalá mobilita VF dokonalá informovanost všech spotřebitelů i firem velký počet kupujících a prodávajících na trhu nemožnost ovlivnit cenu neexistence bariér pro vstup a výstup firmy usilují o maximalizaci zisku, spotřebitelé o maximalizaci užitku Dokonalá konkurence představuje v rámci teorie firmy jeden z nejstarších a nejpropracovanějších modelů tržních struktur. Tento model je vytvořen na základě těchto předpokladů: Na každém trhu existuje velký počet kupujících a prodávajících, z nichž žádný není natolik silný, aby mohl ovlivnit cenu nebo výstup odvětví. Všechny statky jsou homogenní. Na všechny trhy je volný vstup a výstup. Všichni výrobci a spotřebitelé mají dokonalé informace o cenách a množstvích směňovaných na trhu. Firmy usilují o maximalizaci zisku, spotřebitelé o maximalizaci užitku. Příkladem velmi blízkým podmínkám dokonalé konkurence jsou trhy zemědělské produkce, některých surovin či peněz. Dokonale konkurenční firma bývá označována jako tzv. „price taker“, tj. jako firma přebírající cenu, tzv. cenový příjemce. Toto označení vyjadřuje skutečnost, že pro firmu je cena její produkce a cena vstupů exodenní, tj. zvnějšku daná veličina, takže ani jednu z nich nemůže ovlivnit. Skutečnost, že na dokonale konkurenčním trhu existuje velký počet malých firem, způsobuje, že každá z těchto firem se podílí na celkové tržní produkci jen velmi malou částí, takže objem jejích prodejů neovlivní tržní cenu. To se projevuje v tom, že poptávka po její produkci je dokonale elastická, což lze graficky znázornit jako vodorovnou přímku rovnoběžnou s osou X. Příklad Holman Ekonomie str. 132, 133 – trh pšenice, trh guláše

Vývoj celkových příjmů (TR) u firmy v dokonalé konkurenci V dokonalé konkurenci platí: P = MR = AR = d Kč TR TR = P.Q = AR.Q TR: příjmy z realizované produkce. Poptávka po produkci firmy je dokonale elastická, firma je cenovým příjemcem. V podmínkách DK je cena produkce konstantní celkový příjem TR roste lineárně lineární tvar Příjmy firmy představují sumu peněžních prostředků, které firmě plynou z realizace její produkce. Příjem firmy představují tedy tržby. Vycházíme-li z cílem firmy v podobě maximalizace zisku, jednou z možností, jak tento cíl dosáhnout, je vedle minimalizace nákladů zmaximalizovat příjmy firmy. Vývoj příjmů je ovlivněn charakterem trhu, na němž firma realizuje svou produkce. Na dokonale konkurenčním trhu prodává a kupuje zcela stejný statek mnoho malých nezávislých výrobců a spotřebitelů, takže žádný z nich nemůže ovlivnit tržní cenu. Celkový příjem firmy představuje celková peněžní částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků. Jeho velikost zjistíme vynásobením ceny za jednotku a prodaného množství. V podmínkách dokonalé konkurence, nemá firma možnost výši ceny ovlivnit a cena proto pro ni představuje exogenní (vnější) konstantu. Z toho je zřejmé, že za těchto podmínek je křivka celkového příjmu funkcí pouze prodaného množství, což graficky můžeme znázornit jako rostoucí polopřímku vycházející z počátku. Její směrnice je stejná jako výše ceny. Q Směrnicí přímky celkových příjmů TR je cena produkce P.

Průměrný a mezní příjem v podmínkách dokonalé konkurence Mezní příjem = příjem plynoucí z prodeje dodatečné jednotky výstupu: MR =Δ TR/ ΔQ AR=MR=P=d 3 Průměrný příjem = příjem na jednotku výstupu: AR = TR/Q 1 2 Q Hlavním charakteristickým rysem a určujícím znamením dokonalé konkurence je skutečnost, že žádný ze subjektů působících v odvětví není schopen ovlivnit cenu. Nemá-li firma žádný vliv na cenu, čelí horizontální poptávkové křivce, kterou označujeme malým písmenem d. Poptávková křivka vyjadřuje poptávku po určitém statku při dané ceně. Poptávka po produkci firmy v dokonalé konkurenci je dokonale elastická, neboť trh je schopen při dané tržní ceně bez její změny absorbovat jakékoli množství produkce jednotlivé firmy, které je schopná v rámci své výrobní kapacity vyrobit. Firma může prodat tolik, kolik chce za běžnou tržní cenu. DŮLEŽITÉ: Je třeba rozlišovat tržní poptávkovou křivku D a poptávkovou křivku d, které čelí jednotlivá firma. Tržní poptávková křivka vyjadřuje poptávku po produkci celého odvětví a v souladu se zákonem poptávky je klesající. Příklad: Mikroekonomie Jurečka – slepičí vejce, str. 175 Horizontální křivka poptávky po produkci firmy v dokonalé konkurenci je zároveň i křivkou jejího průměrného a mezního příjmu. Průměrný příjem firmy se vždy rovná ceně, za kterou se jednotka daného statku prodává. Mezní příjem je přírůstkem celkového příjmu, který je důsledkem zvýšení prodeje daného produktu o jednotku. Cena produkce dána trhem, dle vzájemného působení tržní poptávky a tržní nabídky. cena produkce dána trhem nemění se se změnou Q průměrný a mezní příjem je totožný na úrovni ceny křivka AR a MR je zároveň křivkou poptávky po produkci jedné firmy

Určení optimálního množství produkce (qE) firmy v dokonale konkurenčním prostředí Hledáme průsečík MC a MR. Bod E: „bod vyrovnání“ (MC a MR). MC protínají přímku MR zespodu a jsou rostoucí. MC P Ztráta Ztráta E PE PE = d = AR = MR Vlevo od qE: každá dodatečná realizovaná jednotka produkce se vyplácí. Vpravo od qE: každá dodatečná jednotka produkce má vyšší mezní náklad. Předpokládáme-li firmu zaměřenou na maximalizaci zisku, pak má zásadní význam nejen cena produkce, ale především její rozsah. Objem výroby, který bude firma produkovat, závisí na vztahu mezi mezními náklady na tuto produkci a mezním příjmem, který z této produkce firmě plyne. Pokud se podíváme na tento obrázek, vidíme, že z hlediska maximalizace zisku by bylo pro firmu neefektivní, kdyby nepokračovala ve zvětšování rozsahu výroby do bodu E, kdy jsou její mezní náklady nižší než mezní příjem z ní plynoucí. Bylo by také neefektivní, kdyby pokračovala v rozšiřování výroby v situaci, kdy mezní náklady přesahují mezní příjem. Rovnovážného rozsahu produkce je tedy dosaženo pouze tehdy, pokud se rovnají mezní náklady meznímu příjmu, tedy v bodě E, často se hovoří o tzv. bodu vyrovnání, neboť v tomto bodě platí rovnost MC a MR. Při rozsahu produkce q1 převyšuje mezní příjem (daný cenou) mezní náklady, tzn. MC jsou menší než MR. Každou nevyrobenou jednotkou daného statku se firma připravuje o zisk ve výši rozdílu mezi mezními náklady, které je třeba vynaložit na její produkci a mezním příjmem, plynoucím z jejího prodeje. Plošně je možné ztrátu potenciálního zisku vyjádřit trojúhelníkem pod křivkou poptávky. Pokračuje-li firma ve zvětšování rozsahu produkce i tehdy, překračují-li mezní náklady mezní příjem, působí si tím ztrátu ve výši rozdílu mezi mezním příjmem (daným cenou) a mezními náklady. Plošně je ztráta vyjádřena trojúhelníkem nad křivkou poptávky. Efektivní rozsah produkce činí qE neboť při tomto rozsahu se mezní náklady a mezní příjmy rovnají a firmě tak nepůsobí žádné podněty k rozšiřování nebo k omezování produkce. q1 qE q2 Q

ZLATÉ PRAVIDLO MAXIMALIZACE ZISKU Komparace MR A MC CÍL – maximalizace zisku MR > MC – celkové příjmy rostou rychleji než celkové náklady zvyšovat objem výroby MR < MC – celkové příjmy rostou pomaleji než celkové náklady snižovat objem výroby MR = MC – zisk je maximální ZLATÉ PRAVIDLO MAXIMALIZACE ZISKU Tady máme stručně shrnut zápis z předchozího obrázku ohledně maximalizace zisku. Toto zlaté pravidlo maximalizace zisku se používá při rozboru chování firmy ve všech čtyřech typech tržních struktur – v dokonalé a ve všech typech nedokonalé konkurence. MR = MC

určení maximálního zisku firmy Vývoj TR společně s TC, určení maximálního zisku firmy TR Kč Hledáme maximální rozdíl mezi TR a TC... …matematická úloha max. ZISK TC max. ZTRÁTA MR = MC Optimální výstup firmy je možné zjistit na základě rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Zisk je maximální při takovém výstupu, kdy je největší rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, tedy největší svislá vzdálenost mezi křivkami TR a TC. To nastane v situaci, kdy obě křivky mají stejnou směrnici, tj. při výstupu QE. V tomto bodě mají obě křivky stejnou směrnici, kde křivka celkového příjmu leží nad křivkou celkových nákladů a firma proto realizuje maximální zisk. V tomto bodě kdy firma maximalizuje svůj zisk zároveň platí, že mezní příjem je roven mezním nákladům. Ztráta je maximální při takovém výstupu, kdy největší rozdíl mezi celkovými náklady a celkovými příjmy, tedy největší svislá vzdálenost mezi křivkami TC a TR. To nastane v situaci, kdy obě křivky mají opět stejnou směrnici, tj. při výstupu QA. V tomto bodě mají obě křivky stejnou směrnici, ale křivka celkových nákladů leží nad křivkou celkových příjmů a firma tak dosahuje maximální ztráty. V tomto bodě, kdy firma maximalizuje svůj zisk zároveň opět platí, že mezní náklady jsou rovny meznímu příjmu. FC qA qE Q

Odvození křivky nabídky firmy P P MC S MR3=AR3 E3 E3 P3 P3 MR1=AR1 E1 E1 P1 P1 MR2=AR2 E2 E2 P2 P2 Jak jsme si již řekli, optimálního efektivního rozsahu produkce dosáhne firma tehdy, pokud se vyrovnají mezní náklady její produkce meznímu příjmu z jejího prodeje. Co když se ale změní cena produkovaného statku? Uvažujme nejdříve o situaci, kdy se tržní cena zvýší z úrovně P1 na úroveň P3. Pak se bod rovnovážné produkce z Q1 přesune do Q3. Naopak, klesne-li tržní cena na úroveň P2, bude efektivní rozsah produkce činit Q3. Nebylo by totiž účelné, aby firma udržovala původní rozsah produkce za nové situace, kdy mezní náklady převyšují mezní příjem. Lze tedy říci, že za jinak stejných podmínek firma při rostoucí ceně svou produkci zvyšuje, při klesající ceně ji snižuje. Křivka mezních nákladů nakonec tak nakonec určuje, jaký objem produkce bude firma při dané ceně vyrábět a nabízet. Tato skutečnost činí z křivky mezních nákladů zároveň křivku nabídky firmy v dokonalé konkurenci. Lze tudíž konstatovat, že nabídkovou křivkou firmy v dokonalé konkurenci je křivka jejích mezních nákladů. Q2 Q1 Q3 Q Q2 Q1 Q3 Q

Firma na DK trhu dosahující zisku P P MC S AR > AC TR > TC S´ AC ZISK E2 E2 P2 P2 X P = d = MR = AR E1 E3 Y P1 P1 E1 D2 Do dalšího uvažování musíme zahrnout i křivku průměrných nákladů AC a také ekonomický zisk, vždyť koneckonců právě o něj firmě jde. Firma bude vyrábět v rozsahu qE´, neboť při tomto objemu produkce se MC rovnají MR – bod E2. Při tomto rozsahu produkce činí průměrné náklady qE´X, což je vzdálenost mezi vodorovnou osou kvadrantu a průsečíkem křivky průměrných nákladů s vertikálou znázorňující rozsah produkce. Všimněme si, že průměrné náklady qE´X jsou nižší než průměrný příjem v bodě E2, který se rovná množství qE´a ceně P2. to znamená, že firma dosahuje ekonomického zisku. V jakém rozsahu? U jednotky produkce je ekonomický zisk představován body E2 a X, respektive p2 a Y. Zajímá-li nás celková velikost dosaženého ekonomického zisku, musíme od celkových příjmů odečíst celkové náklady. Celkové příjmy ukazuje obdélník 0, P2, E2 a qE´. Celkové náklady ukazuje obdélník 0,P1,X a qE´. Srovnáme-li plochy obdélníků vyjadřujících celkové příjmy a celkové náklady, vidíme, že celkové příjmy jsou větší. Znamená to, že firma dosahuje kromě normálního zisku i zisk ekonomický, který graficky ztvárňuje zelený obdélník o bodech P2, E2, X a Y. Ekonomický zisk dosahovaný firmou signalizuje dobré podmínky pro investování v daném odvětví. Tím jednak motivuje firmy působící v odvětví k rozšiřování produkce a zároveň činí toto odvětví přitažlivým pro kapitál, což podněcuje vstup nových firem. D1 qE qE´ Q q1 q2 q3 Q Platí pro krátké období, zisk přiláká nové firmy do odvětví, zvýší se tržní nabídka (posun S doprava na úroveň S´); v dlouhém období nulový ekonomický zisk firmy: AC = AR.

Firma na DK trhu dosahující ztráty P MC AC > AR TC > TR AC ZTRÁTA X Y Z dlouhodobého hlediska firma musí mít uhrazeny náklady: P = AC. PE E MR = AR = d = P Je-li cena, za kteoru firma prodává jednotku své produkce nižší než jsou průměrné náklady, znamená to, že nižší než průměrné náklady je i průměrný příjem firmy. V takové situaci firma vyrábí s ekonomickou ztrátou. Firma vyrábí v rozsahu qE, při které se mezní náklady rovnají mezním příjmům. Problém je však v tom, že průměrné náklady výroby qE,X jsou vyšší, než průměrný příjem qE,E, který z prodeje produkce firmě plyne. Firma zaznamenává ztrátu. Tu můžeme měřit jako ztrátu jednotkovou, tzn. Ztrátu vznikající u jednotku produkce, nebo jako ztrátu celkovou. Jednotková ztráta , která se na obecné úrovni počítá jako AC-AR, je v našem případě představována úsekem XE. Celkovou ekonomickou ztrátu obecně vyjadřovanou formulí (AC-AR)xQ, zobrazuje v našem grafu rozdíl mezi obdélníkem zobrazujícím celkové náklady Y,X,gE,O a obdélníkem vyjadřujícím celkové příjmy PE,E,qE, O. Ztráta je tak tvořena červeným obdélníkem. qE Q Platí pro krátké období, ztráta odradí výrobce zavedené v odvětví (kritérium AVC), sníží se tržní nabídka (posun S doleva nahoru), v dlouhém období opět nulový ekonomický zisk firmy.

Bod ukončení činnosti firmy (bod U) Bod uzavření firmy: P = AVC P MC AC X Y AVC ZTRÁTA = FC U PE P = MR = AR = d Jak si počínají firmy, které zaznamenávají ekonomickou ztrátu. Na první pohled se může zdát, že jakmile se ztráta objeví, je třeba výrobu zastavit. Ekonomickou ztrátu však v krátkém období často zaznamenávají i dlouhodobě úspěšné firmy, zdaleka ne vždy bývá důvodem k zastavení výroby. Teprve v delším období dosahování ztráty je výhodnější opustit odvětví než pouze přerušit výrobu. V krátkém období, kdy se firma rozhodne přerušit výrobu, však firma musí platit fixní náklady, např. úroky z přijatých úvěrů, nájemné, vynakládat prostředky na ochranu a údržbu objektů, platit mzdy managementu, provádět odpisy apod. Fixní náklady firmě tak nabíhají i když přeruší výrobu. Odpověď na otázku, zda je při ekonomické ztrátovosti výhodnější výrobu zastavit nebo v ní pokračovat, závisí proto na výši ekonomické ztráty a na výši fixních nákladů. Cílem je v takové situaci místo maximalizace zisku minimalizace ztráty. Tento obrázek znázorňuje situaci dokonale konkurenční firmy, která se nachází v bodě ukončení činnosti firmy. Cena PE vytvořená trhem, za kterou firma prodává svou produkci, je na úrovni průměrných variabilních nákladů. Rozsah produkce qE je identifikován v bodě, v němž se MC rovnají MR. Průměrné fixní náklady jsou zde vyjádřeny vzdáleností křivky AC a AVC při daném rozsahu produkce, v našem případě úsekem XU. Celkové fixní náklady představují prostor mezi oběma nákladovými křivkami. Cena PE je v grafu na úrovni AVC při daném rozsahu produkce qE. Nepokrývá proto celkové průměrné náklady, v důsledku čehož firma zaznamenává u jednotky produkce ztrátu v rozsahu XU. Přesah celkových průměrných nákladů nad cenou představuje průměrnou ekonomickou ztrátu, a ta je v bodě U, tzn. V bodě ukončení činnosti firmy identická s průměrnými fixními náklady. Bod ukončení činnosti firmy je tak hranicí, která odděluje situaci, ve které je pro firmu výhodnější i se ztrátou pokračovat ve výrobě a situaci. Pokud by byla cena nižší než AVC, pak je pro firmu nezbytné činnost výroby ukončit a z odvětví případně odejít. qE Q Firma pokračuje ve výrobě, pokud je P > AVC, a očekává zvýšení ceny na trhu.

z dlouhodobého hlediska a situace na trhu Rovnováha firmy v DK z dlouhodobého hlediska a situace na trhu Firma Trh P P MC S ACLR E E PE PE MR = AR = d = P D V dlouhém období platí pro firmu, že: PE = d = MR = AR; bod E se označuje jako: „breakeven point“ tedy bod zvratu, ve kterém dochází k vyrovnání nákladů s výnosy firmy. V dlouhém období firma realizuje nulový ekonomický zisk, protože AR = AC, TR = TC. QE Q (stovky ks) QE Q (mil. ks) V dlouhém období platí pro firmu: PE = d = MR = AR; bod E se označuje jako: „breakeven point“ = bod zvratu, vyrovnání nákladů s výnosy firmy. V dlouhém období firma realizuje nulový ekonomický zisk, tzn. AR = AC, TR = TC.

Tržní rovnováha na dokonale konkurenčním trhu Rovnováha spotřebitele: Rovnováha firmy: Tržní rovnováha – nastává tehdy, když se mezní užitek zboží rovná mezním nákladům na jeho výrobu. P = MU P = MC Jak už víme, rovnováha na trhu nastává, pokud se nabízené množství rovná poptávanému, jedná se o rovnovážné množství. Cena, která tuto rovnost navozuje, je rovnovážná cena. Situace na trhu je výsledkem chování jednotlivých ekonomických subjektů – spotřebitelů a firem. Rovnováha spotřebitele nastane v situaci, kdy se cena rovná meznímu užitku, křivka poptávky je křivkou mezního užitku. Mezní užitek poslední spotřebovávané jednotky se pro všechny spotřebitele musí rovnat její ceně. Rovnováhu firmy určuje vztah ceny a mezních nákladů. Individuální křivka nabídky je totožná s křivkou mezních nákladů. Nabídka je tedy v rovnováze, pokud pro všechny výrobce platí že cena se rovná MC. Pokud známe podmínku rovnováhy poptávky i nabídky, pak platí, že má-li být trh v rovnováze, musí být v rovnováze poptávka i nabídka a musí tedy současné platit, že MU je roven MC na jeho výrobku. Tehdy nastává tržní rovnováha., ve které je v rovnováze trh i všechny jeho subjekty. Tyto 3 druhy rovnováhy graficky zachycuje následující obrázek. MU = MC

Graf tržní rovnováhy rovnováha spotřebitele rovnováha firmy tržní rovnováha P P P S MC E MR=AR PE E PE E PE D MU Q QE QE Q QE Q

Efektivnost trhu dokonalé konkurence výrobní efektivnost – efektivnost ze strany firem Tato efektivnost je dosažena tehdy, když firmy působící na trhu vyrábějí daný objem výstupu s minimálními náklady. P = MC = ACmin alokační efektivnost – efektivnost z pohledu spotřebitele Je jí dosaženo tehdy, když objem výstupu firem působících v DK odvětví odpovídá ochotě spotřebitelů při daných cenách tento objem prodávat. P = MC = MU Víme, že rovnováhy je na trhu dosaženo, pokud se mezní užitek zboží rovná mezním nákladům na jeho výrobu. Zabezpečuje však tato podmínka i maximální efektivnost? Efektivní rozdělení výrobních faktorů je takové, kdy není možno zvýšit výrobu jednoho zboží, aniž se sníží výroba jiného zboží. Současně žádný ekonomický subjekt nemůže zlepšit svou situaci, aniž se zhorší situace jiných subjektů. Pouze v situaci, kdy se mezní užitek zboží pro spotřebitele rovná mezním nákladům, které na jeho výrobu vynaložil výrobce, je vyrobené a spotřebované množství optimální a alokace výrobních faktorů efektivní. V rovnovážné situaci platí, že příjem jednoho ekonomického subjektu je roven výdajům jiného ekonomického subjektu: Cena jako výdaj spotřebitele je rovna ceně jako příjmu výrobce; Mezní užitek jako efekt pro spotřebitele je roven mezním nákladům jako výdajům firmy.

Rovnováha Dopad zvýšení výroby na ekonomické subjekty při rovnováze firem: MU = P > MC, firmy nejsou v rovnováze. Zvýšení výroby zvýší zisk firem, aniž se to projeví na užitku spotřebitelů. MU > P = MC, spotřebitelé nejsou v rovnováze. Poptávané množství je vyšší než nabízené. V důsledku toho vzroste cena a objem vyrobené produkce, zvýší se užitek spotřebitelů, aniž se sníží zisk firem. Pokud je mezní užitek nějakého statku vyšší než mezní náklady, znamená to, že tohoto zboží je vyrobeno a spotřebováno málo. Jeho mezní užitek je vyšší než náklady potřebné na jeho získání. Efektivnost se zvýší přesunem části výrobních faktorů na výrobu tohoto statku. Je-li MU=P která je větší než MC, firmy nejsou v rovnováze. Zvýšení výroby zvýší zisk firem, aniž se to projeví na užitku spotřebitelů. Pokud je MU větší než P = MC, nejsou v rovnováze spotřebitelé, protože mohou zvýšit svůj užitek zvýšením množství spotřebovávaného zboží. Poptávané množství je tedy vyšší než nabízené. V důsledku toho vzroste cena a objem vyrobené produkce a tedy i MC, zvýší se užitek spotřebitelů, aniž se sníží zisk firem. V obou těchto situacích je tedy splněna podmínka, že ke zlepšení postavení jedněch ekonomických subjektů nedojde na úkor jiných ekonomických subjektů. V případě, že pro nějaké zboží je mezní užitek nižší než mezní náklady, jeho vyrobeno a spotřebováno více než odpovídá optimu. Efektivnost je možno zvýšit snížením výroby tohoto zboží a zvýšením výroby ostatních statků. Naopak snížení výroby zlepší postavení některých subjektů, ale nezhorší situaci jiných subjektů.

Přebytek spotřebitele Přebytek spotřebitele (NER) je rozdíl mezi celkovým užitkem spotřebovávaného množství zboží (OMER) a tržní cenou tohoto zboží (OMEN). Přebytek spotřebitele P R Přebytek spotřebitele Trh svým subjektům přináší výhody ze směny, které jsou v podobě přebytku, a to buď přebytku spotřebitele na straně poptávky anebo přebytku výrobce na straně nabídky. Nyní si vysvětlíme přebytek spotřebitele. Cena je pro spotřebitele informací, podle níž se rozhoduje, kolik zboží nakoupí. Víme, že cena se musí rovnat meznímu užitku poslední spotřebovávané jednotky zboží. To znamená, že mezní užitek jednotek nakoupených dříve je vyšší než jejich cena, spotřebitel získá určitý užitek navíc. Tak vzniká rozdíl mezi celkovým užitkem zboží a objemem výdajů na jeho nákup, který nazýváme přebytek spotřebitele. Celkový užitek je plocha ohraničená křivkou poptávky (plocha OMER). Přebytek spotřebitele je rozdíl mezi celkovým užitkem spotřebovávaného množství zboží a tržní cenou tohoto zboží – plocha NER. E P N d M Q

Přebytek spotřebitele Tabulka: Přebytek spotřebitele si ukážeme na příkladu v tabulce, předpokládejme, že cena P= 2 Kč. Nejprve si určíme mezní užitek každého kusu zboží, vidíme, že se postupně mezní užitek snižuje. Při ceně 2 Kč bude spotřebitel nakupovat 3 kusy zboží a zaplatí za ně ve skutečnosti 6 Kč. Celkový užitek tří kusů je však 10 Kč. Rozdíl těchto 4 Kč je přebytek spotřebitele. Vzniká proto, že za první jednotku je spotřebitel ochoten zaplatit 5 Kč a za druhou 3 Kč, zaplatí však za ně pouze po 2 Kč.  

Přebytek výrobce Přebytek výrobce Přebytek výrobce (RNE) vzniká jako rozdíl mezi cenou a mezními náklady. Rovnováha = MC = P, MC předcházejících jednotek vyrobené produkce jsou však nižší než cena, za kterou jsou prodány. P S Přebytek výrobce E P N Tak, jak jsme si odvodili přebytek spotřebitele, odvodíme si i přebytek výrobce. Každé úrovni ceny odpovídá rovnovážné množství, kdy se cena rovná mezním nákladům. Mezní náklady předcházejících jednotek vyrobené produkce jsou však nižší než cena, za kterou jsou prodány. Tak vzniká rozdíl mezi cenou a mezními náklady, který nazýváme přebytek výrobce. Přebytek výrobce je znázorněn plochou NER. R M Q

Rovnováha z hlediska různých období Podmínky rovnováhy se v jednotlivých časových obdobích liší: Velmi krátké období – nabídka je zcela neelastická, růst poptávky vyvolá pouze růst ceny. Krátké období – elasticita nabídky je vyšší, růst ceny je nižší než ve velmi krátkém období. Dlouhé období – je elasticita nabídky opět vyšší než v předcházejících případech, pohyb ceny je ještě nižší. Velmi dlouhé období – růst poptávky vede ke zvýšení objemu prodávaného zboží. Rovnováhu na trhu však nemůžeme chápat jako jednou provždy platný ideální stav, po jehož dosažení nemají ekonomické subjekty důvod měnit své chování. V realitě se podmínky trhu neustále mění, rovnováha je spíše výjimečným jevem. Změna nabídky nebo poptávky, tedy posun příslušné křivky, vede ke změně rovnovážného množství a rovnovážné ceny. S prodlužováním časového období se zvyšují možnosti firem zvětšovat objem výroby a roste elasticita nabídky. Podmínka rovnováhy se tak v jednotlivých časových obdobích liší. Ve velmi krátkém období je nabídka zcela neelastická, růst poptávky vyvolá pouze růst ceny. V krátkém období je elasticita nabídky vyšší, růst ceny je nižší než ve velmi krátkém období. V dlouhém období je elasticita nabídky opět vyšší než v předcházejících případech, pohyb ceny je ještě nižší než v období krátkém. Ve velmi dlouhém období vede růst poptávky ke zvýšení objemu prodávaného zboží, dopad na cenu však může být různý. Závisí totiž na tom, zda je větší růst nabídky, to by vedlo k poklesu ceny nebo poptávky, to by vedlo k růstu ceny. Příklad: Mikroekonomie Macáková, str. 116 – grafické znázornění rovnováhy v různých časových obdobích – elasticita nabídky. NAKRESLÍ studenti!!! Poptávka na našem trhu se změnila z D1 na D2. je vidět, že různý tvar křivky nabídky způsobí, že nová křivka poptávky D2 se pokaždé protne s křivkou nabídky v jiném rovnovážném bodě. Bod rovnováhy se tedy posunuje při přechodu od velmi krátkého období k dlouhému směrem vpravo dolů.

Rovnováha a současná změna poptávky a nabídky E2 P2 P1 E1 E2 E1 P1 P2 Značný vliv na velikost změny prodaného množství zboží a ceny má také elasticita poptávky i nabídky. Vycházíme ze známé skutečnosti, která říká, že růst poptávky vede i k růstu množství i ceny; růst nabídky vede k růstu množství, ale k poklesu ceny. Co se stane při současném růstu nabídky a poptávky? Rovnovážné množství vzroste v každém případě, avšak dopad na cenu není jednoznačný. Tyto grafy ukazují rozdílný dopad na cenu při současném růstu nabídky a poptávky. V grafu prvním více vzrostla nabídka a cena proto klesla, v grafu druhém vzrostla více poptávka cena proto vzrostla. Q1 Q2 Q Q1 Q2 Q

Rovnováha a současná změna poptávky a nabídky E2 P2 P1 E1 P1 E1 E2 P2 Tyto grafy ukazují rozdílný dopad v případě elastické a neelastické poptávky. V obou případech vzrostla současně nabídka i poptávka. V případě elastické poptávky je výraznější změna množství (graf první) než v případě v případě neelastické poptávky (graf druhý). Navíc v případě poptávky elastické cena vzrostla, kdežto v případě poptávky neelastické cena poklesla. Q1 Q2 Q Q1 Q2 Q

Teorém pavučiny Zatím jsme předpokládali, že nabídka a poptávka reagují na změnu ceny okamžitě. Ve skutečnosti tomu tak není. Lidé potřebují určitý čas, aby přizpůsobili objem svých nákupů změněným cenám. Také výrobci jsou schopni přizpůsobit objem nabídky až po určité době. Větší časové zpoždění mají výrobci. Na změnu cenu bude nejdřív reagovat poptávka a teprve po určité době nabídka. Zda se trh bude automaticky vracet do stavu rovnováhy závisí na sklonu křivky poptávky a nabídky. Zatím jsme předpokládali, že nabídka a poptávka reagují na změnu ceny okamžitě. Ve skutečnosti tomu tak není. Lidé potřebují určitý čas, aby přizpůsobili objem svých nákupů změněným cenám. Také výrobci jsou schopni přizpůsobit objem nabídky až po určité době. Větší časové zpoždění mají výrobci. Přece jen zabere delší dobu změna rozsahu výroby než reakce v peněžních výdajích. Budeme předpokládat takovou dynamickou situaci, kdy na změnu ceny bude nejdříve reagovat poptávka a teprve po určité době nabídka. Výrobci tedy reagují na cenu předcházejícího období. Jak se nyní bude prosazovat rovnováha na trhu? To závisí na sklonu křivky poptávky a křivky nabídky, který je ovlivněn poměrem absolutních přírůstků cen a objemu produkce. Předpokládejme, že na trhu není rovnováha. Podívejme se, jak bude trh reagovat při různých sklonech obou křivek.

Konvergující pavučina S E´ F´´ P´´ E PE E´´ V tomto grafu vidíme situaci, ve které křivka poptávky má menší sklon než křivka nabídky, která je strmější. Vyjdeme ze situace, kdy nabídka je vyšší než poptávka, cena je vyšší než cena rovnovážná, bod E´. Vycházíme z toho, že výrobci nemohou rychle reagovat na nerovnováhu změnou objemu produkce. Aby prodali všechny své výrobky, musí se cena snížit na úroveň, kdy se poptávané množství shoduje s množstvím vyrobeným nebo na cenu poptávky, bod F´, cena P´. Tato nižší cena povede vak v příštím období ke snížení nabízeného množství z Q´na Q´´ , bod E´´. Není tedy dosaženo rovnováhy, ale nerovnováha se přesunula: nyní je poptávka vyšší než nabídka. Protože výrobci nemohou reagovat ihned, změní se opět cena: vzroste na „cenu poptávky“ z P´na P´´, bod F´´. Tak je i v tomto případě vyrobená produkce prodána. Vyšší cena nyní stimuluje výrobce ke zvýšení objemu produkce, toto zvýšení je však vyšší než odpovídá poptávanému množství. Trh je tudíž opět v nerovnováze, nabízené množství převyšuje poptávané. V tomto případě je však zřejmé, že rozdíl mezi nabídkou a poptávkou je nyní menší, než tomu bylo na počátku. Proces bude stejným způsobem pokračovat nadále, dokud se poptávané množství nebude shodovat s nabízeným QE a „cena poptávky“ „ceně nabídky“. V tomto případě se tedy trh vrací do rovnováhy. Tuto situaci nazýváme konvergující pavučinou, neboť trh v tomto případě obnovuje rovnováhu. F´ P´ D Q´´ QE Q´ Q

Divergující pavučina P S P´ E´´ PE E E´ F´´ P´´ D Q´ QE Q´´ Q Pokud nastane však opačná situace, tedy že se vzdalujeme z bodu rovnováhy, jedná se o tzv. divergující pavučinu. V tomto případě má křivka poptávky větší sklon než křivka nabídky. P´´ D Q´ QE Q´´ Q

Stabilní pavučina P S F´´ E´ P´ E PE E´´ F´ P´´ D Q´´ QE Q´ Q V tomto grafu uvažujeme o situaci, ve které se sklony křivky nabídky a poptávky rovnají. Úvaha analogická předchozím případům nás dovede k závěru, že nerovnováha se ani neodstraňuje, ani neprohlubuje. Nerovnováha se v této situaci reprodukuje ve stejném rozsahu. V tomto případě jde o tzv. stabilní pavučinu. P´´ D Q´´ QE Q´ Q

Oscilace P S E PE Z předchozích grafů je patrné, že pouze jeden ze tří uvedených případů vede skutečně k obnovení rovnováhy na trhu. Nerovnováha se může reprodukovat nebo dokonce prohlubovat. Závislost mezi cenou a poptávaným nebo nabízeným množstvím může být podstatně složitější. Např. v případě prohlubování nerovnováhy se může tento proces v určitém momentě zastavit, což je dáno specifickým charakterem nabídky a poptávky, resp. varem odpovídajících křivek. D QE Q

Otázky na cvičení 5. přednáška – dokonalá konkurence DK trh – charakteristika, předpoklady, vztahy TR,MR a AR, určení optimálního množství produkce, odvození křivky S, Firma na DK trhu dosahující zisku, ztráty, bod ukončení činnosti firmy, Tržní rovnováha na DK trhu, přebytek spotřebitele, přebytek výrobce, rovnováha z různých období (při změnách S a D), Teorém pavučiny

Děkuji Vám za pozornost Ing. Veronika Mazalová, Ph.D.