OD PRAVĚKU PO STAROVĚK JMÉNO: Salajková Pavlína OBOR: Speciální pedagogika pro 2. roč. ZŠ a SŠ a výtvarná tvorba se zaměření na vzdělávání ROK: 2006/2007

PRAVĚK -Pravěk je nejdelší a nejstarší úsek v dějinách lidstva. Za počátek pravěku považujeme přibližný výskyt prvního živočišného předchůdce člověka (asi 3 milióny let před Kr.). Zánik pravěku souvisí se vznikem staroorientálních států a vznikem písma (4. tisíciletí před Kr.), v Evropě však až v prvním tisíciletí před naším letopočtem. . Pravěk rozdělujeme několika způsoby: podle způsobu obživy- rozděluje pravěk na dvě etapy. V prvním období se předchůdce člověka živil přisvojovacím způsobem (přisvojovací hospodářství) (9. - 7. tis.) , druhé období bychom pak mohli nazvat produktivním hospodářstvím, protože člověk se již jen neživil tím, co mu poskytne příroda, ale také tím, co sám vyrobí.

podle materiálu- ze kterého se vyráběly nástroje podle materiálu- ze kterého se vyráběly nástroje. Toto rozdělení dělí pravěk na 3 období, a to dobu kamennou, dobu bronzovou a dobu železnou, přičemž doba kamenná se dále dělí na paleolit, mezolit, neolit a eneolit; doba bronzová na starší, střední a mladší; a doba železná na starší (halštatské období) a mladší (období laténské). podle technologie- kterou pračlověk používal. Tímto způsobem se pravěk dělí na tři etapy, a to na přizpůsobení přírodních výtvorů, štípanou industrii a na hlazenou a vrtanou industrii. podle uspořádání společnosti-a to na stádo (tlupu), rodové uspořádání a rozpad rodové společnosti, přičemž rodové uspořádání se dělí na matriarchát a patriarchát podle vedoucího postavení muže či ženy v rodině.

EGYPT Vývoj Egypta výrazně ovlivňovaly přírodní podmínky a oblast podél Nilu. Panovníkem byl král zvaný faraón, do kterého se vtěloval bůh Hór nebo Ré. Faraón měl administrativní, soudcovskou, vojenskou a náboženskou moc Struktura společnosti Historie Egypta

První dynastie 2950-2575 před Kristem . V této době došlo ke sjednocení Horního a Dolního Egypta. Do této doby spadají nálezy nejstarších dochovaných hieroglyfů. Nejznámějším panovníkem z tohoto období je zajisté Džosér, majitel nejstarší egyptské pyramidy. Stavbu Džosérovy pyramidy v Sakkáře navrhl Imhotep. Stará Říše -2575-2150 před Kristem Faraóni byli vtělenými bohy na zemi, měli neomezenou moc nad obyvateli. Jako své hrobky si nechávali stavět pyramidy nejznámější se nacházejí v Gíze, Sakkáře a Dahšúru. Nejznámější pyramidy, postavené panovníky IV. dynastie, bychom mohli nalézt v Gíze. Největší pyramida je Chufuova. Další pyramidou v Gíze je Rachefova a nejmenší z trojice velkých pyramid v Gíze Menkaureova. Součástí pyramid byly zádušní a údolní chrámy.

Střední říše Egyptská - 2000 - 1800 před Kristem Ve středoegyptské říši došlo ke znovusjednocení Egypta. Egypt se musel bránit na Suezské šíji; zde byly postaveny tzv. „vládcovy zdi“ (komplex zdí a pevnůstek). V tomto období vládl Menhotep II. a Amenhotep I. Nová říše Egyptská - 1600 - 1100 před Kristem V tomto období dosáhl Egypt největšího územního rozsahu; v čele Egypta stáli slavní válečníci - Thutmose I., II., III., Amenhotep, apod. Hrobky králů byly umístěny v novém pohřebišti v tzv. údolí králů. . Amenhotep IV. uskutečnil náboženskou reformu, ve které omezil moc kněžstva a zavedl uctívání nového boha Átona.

MEZOPOTÁMIE Mezopotámie se rozprostírala mezi řekami Eufrat a Tigris, na severu měla hornatý povrch, z hor na ní útočili horské kmeny, průsmyky procházely obchodní cesty. Jih Mezopotámie tvořil Perský záliv, odkud bylo snadné obchodní spojení s Indií. Na západě byly stepi, kde přecházeli semitští kočovníci. Na severu Mezopotámie bylo mírné podnebí a dostatek srážek, zatímco na jihu bylo sucho, na jaře záplavy, které zvedly hranici řek až o osm metrů. První státy zde vznikly právě kvůli potřebě regulovat říční tok. V sedmém tisíciletí před Kristem bylo na severu Mezopotámie založeno zemědělství, v pátém tisíciletí před Kristem zde vznikla malá sídliště, která se vyvíjela v města. Bohatství měst a výhodné přírodní podmínky lákaly kočovné kmeny, proto zde často docházelo k politickým změnám.

Mezi první znaky mezopotámské civilizace patří monumentální architektura, která se projevila stavbou zikkuratů. Zikkurat byla vysoká stupňovitá věž, většinou na půdorysu čtyřúhelníku, se třemi až sedmi terasami barevně odlišenými a chrámem na vrcholu. Příkladem je zikkurat ve městě Ur, postavený za vlády sumerského krále Ur-Nammu. Je nejlépe dochovanou chrámovou věží v celé Mezopotámii. Zikkurat byl původně obložen vypalovanými cihlami a symbolizoval posvátnou horu – v tomto případě horu měsíčního boha Nanny. Základy mohutné stavby tvořící dominantu města Ur měřily zhruba 65 krát 43 m. Zikkurat prý měl tři patra spojená vnějším schodištěm. A na nejvyšším patře spočíval oltář. Nejznámějším zikkuratem je však babylonský, který dal vzniknout legendě o zmatení jazyků při stavbě babylonské věže.

KRÉTA Na Krétě se stavěly paláce jako střediska vlády, hospodářská střediska, střediska řemesel => palácové hospodářství. Na přelomu 16. a 15. století před Kristem prožívala svůj vrchol mínojská kultura. Mykénské období (1600 - 1200 před Kristem) - do Řecka přicházejí Řecké kmeny z podunají Achájové (nejstarší řecké kmeny) osídlili nejjižnější Balkán, vytvořili zde vlastní kulturu a odtud osidlovali ostrovy v Egejském moři. Původně to byli pastevci a řemeslníci. Ve 14. století prožívá mykénská kultura svůj vrcholný rozmach. Ve 12. století do Řecka vpadají mořské národy a spolu s tím mykénská kultura zaniká. V 11. století na Péloponés vpadli poslední řecké kmeny (Dórové).

ŘECKO Na počátku se v antickém Řecku upevňuje soukromé vlastnictví, dochází k rozvoji řemesla a obchodu, roste význam řemeslníků a obchodníků i v politickém životě, což vede k oslabení moci aristokracie. Postupně roste podíl otrocké práce. Státní zřízení V průběhu vývoje Řecka byla tři státní zřízení, a to království, vláda aristokracie a otrokářská demokracie.

Archaické období (800 - 600 před Kristem) V archaickém období byl dokončen rozpad rodové společnosti, v 8. století před Kristem zaniká království a vládne aristokracie. Vznikají svobodní řemeslníci, obchodníci a zemědělci a nesvobodní otroci (buď pro dluhy = dlužní otroctví). V roce 776 před Kristem jsou poprvé pořádány olympijské hry. V 7. století před Kristem dochází k rozvoji hospodářství v polis, naturální směna se mění v peněžní a začínají se užívat mince. Řekové zakládali kolonie v Malé Asii, v Černomoří, Jižní Itálii a Sicíli dále jih Francie, Egypt a Kypr.

Klasické období Řecka (5. - 4. stol. před Kristem) Základem Perské říše byla médská říše, v níž se vlády zmocnili Peršané (Kyros II. Veliký). Ten připojil říši Lydskou a dobyl říši Novobabylónskou => sjednotil celou Přední Asii. V roce 525 před Kristem jeho nástupce Kambyses dobyl Egypt, čímž se Perská říše stala největší říší na světě. Další panovník, Dareios I. rozdělil říši na provincie, do jejichž čel postavil místodržící. V každé provincii sídlil ještě vojenský velitel s posádkou a nechyběly ani kanceláře, nad nimiž dohlíželi špióni. Dareios podporoval obchod (dal budovat dopravní cesty - např. královskou cestu z hlavního města Sús do Sardinie), dal vybudovat kanál z Nilu do Rudého moře, zavedl poštovní styky a dal razit zlaté mince. Na západě Persie rozkvétalo řemeslo a obchod, zatímco na východě zemědělství.

ETRUSKOVÉ Etruskové jsou málo poznané starověké etnikum, které sídlilo v tzv. Etrusii v 8. – 6. století př. n. l., Sami sebe označovali jako Rasenna a jméno Etruskové získali z jejich latinského označení Etrusci. V 8. století př. n. l. Etruskové začali zakládat první města a během 7. století př. n. l. ovládli celou severní Itálii, což nutně muselo vést ke střetu s řeckými osadami, proti kterým se Etruskové spojili s Kartágem. Společně pak roku 540 př. n. l. Řeky porazili v bitvě u Alalie. Při dalším pokusu ovládnout tuto řeckou osadu byli poraženi v námořní bitvě u Kymy. Z této porážky se již Etruskové nevzpamatovali a jejich moc začala postupně upadat. V průběhu 4. století př. n. l.je Keltové postupně donutili opustit pádskou nížinu. Jejich moc postupně upadala, až v roce 265 př. n. l. Římané dobyli Volsinii. Pak během sta let splynuli s Římany.

ŘÍM Starověký Řím je označení civilizace vzešlé z města Říma, založeného na Apeninském poloostrově v 8. století př. n. l. Obecně tímto pojmem nazýváme území ovládané Římem v období zhruba od 6. století př. n. l. až do 5. resp. 6. století n. l. Státní forma Říma se v průběhu staletí změnila nejprve z království na republiku a nakonec v císařství. Římské území bylo obýváno různými národy s rozličnými jazyky, náboženstvím a kulturou. Přesto se zde v průběhu existence císařství rozšířila univerzalistická myšlenka jediné a jednotné římské říše (imperium sine fine – „říše bez hranic“). Ohraničit dobu existence antického Říma je možné jednak archaickým obdobím před založením města a jednak jeho zánikem případně transformací v pozdější byzantskou říší.

Republika rés publica = věc veřejná V čele sátu stáli dva konsulové, kteří byli voleni z patricijů na jeden rok a 300 členný poradní sbor - senát. Ten tvořili úředníci (Prétoři - státní charakter; Kvestoři - hospodářství, finance; jiní - vojenské a veřejné stavby, morální formy). V případě války byl zvolen diktátor, ten měl neomezená práva a byl volen na půl roku.

Doba královská Italikové žili v rodové společnosti, jejich hlavní obživou bylo zemědělství a pastevectví. V osmém století před Kristem Latini, kteří žili ve střední Itálii, v kraji Latium, založili Řím. Dle archeologických pramenů byl Řím vybudován v polovině 8. století sloučením několika osad na sedmi římských pahorcích, území mezi nimi bylo odvodněno, byla založena náměstí. Vystřídalo se zde sedm králů etruského původu, doba královská končí vyhnáním posledního z nich, Tarquinia Superba, byl z Říma vyhnán v roce 510 před Kristem To je doba rozkladu rodové společnosti, doba přechodu k otrokářské společnosti. Tuto změnu zachycuje reforma předposledního římského krále Servia Tullia, který rozdělil občany podle velikosti majetku do šesti skupin. Reforma znamenala, že na místě rodové společnosti vzniká patricijsko - plebejský stát.