EPIGENETIKA

J EN GENY NA DĚDIČNOST NESTAČÍ ! V roce 2000 oznámili vědci světu, že přečetli kompletní lidskou dědičnou informaci. O rok později byly výsledky jejich práce zveřejněny, a tak se zdálo, že už víme, co z nás dělá člověka, co nás činí náchylnými k chorobám či co nám propůjčuje talent. Není tomu tak. K tak důkladnému pochopení lidského genomu nám totiž ještě hodně chybí. A to hned z několika důvodů. Stále jsme ještě neobjevili úplně všechny geny a u většiny z nich zatím netušíme, k čemu nám jsou dobré a co se stane, když nepracují tak, jak mají. V neposlední řadě se celkem překvapivě ukázalo, že samotný zápis písmeny genetického kódu v molekule DNA zdaleka ještě neobsahuje veškerou dědičnou informaci. S již notoricky známým slovem „genom“ tak dnes vědci jedním dechem skloňují i novinku ve svém žargonu, „epigenom“ a „epigenetická informace“. (epi = na povrchu)

G ENETICKÁ SYMFONIE Genom, tedy dědičnou informaci zakletou do dvojité šroubovice DNA písmeny genetického kódu, si můžeme představit jako noty. Jednotlivé geny by pak vystupovaly v roli zápisu různých skladeb. Je to velmi různorodá „hitparáda“. Některé geny se od sebe liší asi jako Bachova fuga od posledního hitu Madonny. Jiné geny jsou si podobné jako nekonečné zástupy starých evergreenů. Mnohé geny se sice liší, ale na druhé straně sdílejí společné motivy. Vzniká tak obdobná situace, jako když ve Smetanově Vltavě narazíme na melodii, nápadně podobné lidové písni „Kočka leze dírou…“ Člověk nemusí být hudební znalec, aby pochopil, že samotné noty k určení celkového vyznění skladby nestačí. Skladatel je musí „obalit“ dalšími pokyny. Určuje například, zda mají tóny znít rychle po sobě nebo pomalu, zda se má skladba hřímat „forte“ nebo ševelit „piano“. V některých místech předepisuje změnu hlasitosti, jinde zas změnu tempa. Také „symfonie dědičnosti“ v našich buňkách si nese podobná „znaménka“. I geny mohou pracovat ve velkém kalupu nebo naopak téměř umlknout. V roli znamének ty vystupují molekuly, které se vážou na DNA. Jsou přichyceny na jejím povrchu jako tu více a tu zase méně jako kompaktní obal. Často mohou zcela změnit výsledné „vyznění“ genu.

DVA METRY DNA V KAŽDÉ BUŇCE Epigenetické změny,tedy “obaly” jednotlivých genů,vysvětlují některé záhady.Jednou z nich jsou rozdíly v dědičných vlastnostech u jednovaječných dvojčat.Tito sourozenci mají úplně totožnou dědičnou informaci,a přesto se mohou lišit dědičným sklonem k rakovině,duševním chorobám a dalším neduhům.Jak to? S totožnou DNA jednovaječných dvojčat se to má jako s pohádkovou chytrou horákyní,jež byla bosa i obuta,učesaná i rozcuchaná a dokonce nahá i oblečená.DNA dvojčat je stejná i odlišná zároveň,totožné je pořadí písmen genetického kódu v dvojité šroubovici DNA.To rozhodně není málo.V každé buňce totiž máme asi dva metry DNA,jež se skládá z 3 miliard písmen genetického kódu.

PROJÍME SE K DOBRÝM GENŮM? Od tohoto zjištění je jen malý kousek k představě řízeného ovlivňování funkcí lidského genomu. Začalo by to už dietou nastávající matky, která by tak zajistila svému potomkovi start do života s náležitě pozapínanými geny. Pokusy na laboratorních potkanech například prokázaly, že některé látky v potravě březích samic potlačují funkci genů, brzdících množení neuronů v mozku vyvíjejícího se plodu. Mláďata takto krmených matek se rodila s dokonaleji vyvinutým mozkem a dosahovala lepších výsledků při testech výkonnosti nervového systému. Zjednodušeně řečeno, mláďata byla o poznání chytřejší než mláďata matek krmených běžným krmivem. Následně by dítě vedlo život podle receptu sepsaného na základě jeho genetických dispozic. Ty by zdaleka nezahrnovaly jen určení variant vybraných genů, ale také stav epigenenetického „obalení“ jednotlivých částí jeho DNA. Vypadá to, že bychom se jednou mohli doslova „projíst“ k lépe fungujícím genům. Svítá nám tak naděje na delší a zdravější život.

NUTRIGENETIKA Nově se rozvíjející obor zvaný nutrigenetika kombinuje molekularni genetiku s vědou o zdravé výživě.Ve svém principu nejde přitom o nijak převratnou myšlenku.To,že by měl člověk zohlednit při stravování své dědičné dispozice,si víceméně uvědomuje každý.Nutrigenetika je prostě záležitostí všedního dne.Dokazují to případy lidí s dědičným sklonem k obezitě,kteří si hlídají množství energie spořádané v jídle a snaží se tak zahnat hrozbu nadváhy.ve své klasické podobě zahrnuje nutrigenetika nejprve vstupní genetické testy odhalující,jaké varianty vybraných genů konkrétní člověk zdědil.na základě výsledků pak dostane program pro úpravu jídelníčku a životního stylu,jež jsou šité na míru jeho dědičným dispozicím.