Principy ochrany životního prostředí Filip Dienstbier, únor 2007

Principy a jejich role v právu  pojem „princip“, „zásada“ pravidlo chování – preskriptivnost, normativnost vůdčí ideje, výchozí myšlenky obecné, odvětvové,... I.principy právně politické výzvy zákonodárci II.právní principy (sensu stricto) ústřední ideje pozitivněprávní úpravy i nepsané pramenem práva? ANO, pokud: /30/1998 Sb./  praeter legem (nikoliv contra legem)  rozpoznatelnost (usus longaevus + opinio necesitatis) význam: interpretace práva

Principy ochrany život. prostředí  princip nejvyšší hodnoty  princip trvale udržitelného rozvoje  princip „účinné právní regulace“  p. vysoké úrovně ochrany  p. prevence  p. komplexnosti  p. integrace  p. ochrany u zdroje  p únosného zatížení  p. předběžné opatrnosti  p. odpovědnosti státu  p. odpovědnosti původce (znečišťovatel platí)  p. informovanosti a účasti veřejnosti

Nejvyšší hodnota vs. TUR ?  princip nejvyšší hodnoty životní prostředí je „prioritním veřejným zájmem“ (?) projevy: čl. 35 odst. 3, čl. 11 odst. 5 Listiny výjimky z ochrany, kdy „jiný veřejný zájem výrazně převýší zájem na ochraně přírody a krajiny“/§ 43 a 56 z. o opk/ posuzování vlivů lidských aktivit na ž.p.  princip trvale udržitelného rozvoje /čl. 2 SES, § 6 z.č.17/1992 Sb./ životní prostředí je jednou ze součástí sociálního standardu (ekonomický rozvoj + sociální blahobyt + příznivé životní prostředí) projevy: poměřování veřejných zájmů (územní plánování, dohadovací řízení o závazných stanoviscích dotčených správních orgánů,...) /stavební zákon, správní řád,.../

„Účinná právní regulace“ /§ 12 z. č. 17/1992 Sb./ mezní hodnoty zatížení ž. p. určují právní předpisy; mají být stanovovány: v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí, další živé organismy a ostatní složky ž.p. s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností princip právně politický aplikovatelnost nad rámec pozitivní úpravy? x předvídatelnost práva, enumerativnost veřejnoprávních omezení

Vysoká úroveň ochrany /čl. 2 SES/ ž. p. má být chráněno na nejvyšší dosažitelné úrovni s ohledem na technické a (ekonomické) možnosti projevy: nejlepší dostupná technika (Best available technics – BAT) „ nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje technologií a činností a způsobů jejich provozování“ technika = použitá technologie + způsob, jakým je zařízení navrženo, vybudováno, provozováno, udržováno a vyřazováno z provozu, dostupnost = vyvinutí v měřítku umožňujícím zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné, nejlepší = nejúčinnější z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí /z. č. 76/2002 Sb., z.č. 86/2002 Sb./

Princip prevence  obecný právní princip /§ 415 o. z., jiné veř.pr. reg./  poškozování životního prostředí nutno předcházet důvody: nezbytnost příznivého stavu životního prostředí následná náprava není vždy možná je-li, pak je podstatně dražší, vždy je tu riziko „překročení mezí“ projevy: obecný zákaz + povolovací režim pro řadu činností ukládání povinnosti preventivních opatření (zádržné systémy, monitoring, havarijní plány, ekonomické zajištění,...)

Komplexnost, integrace  princip komplexnosti 1. předmětem ochrany je životní prostředí jako funkční komplex, nikoliv jen soubor složek 2. předmětem regulace je zdroj nebo lidská činnost jako celek „od kolébky do hrobu“  integrovanost – procesní aspekt komplexnosti projevy: EIA, IPPC, koordinovaná stanoviska ve stavebním právu,...  zásada integrace /čl. 6 SES/ ochrana životního prostředí musí tvořit integrální součást všech veřejných i soukromých akcí projevy: EIA, SEA, „soukromé“ plány a koncepce

Ochrana u zdroje / Únosné zatížení  ochrana u zdroje („end of pipe“ principle) souvislost s principy prevence a integrace projevy:  čištění odpadní vody před vypuštěním do vodního toku vs. čištění na vodním toku  separovaný sběr vs. dodatečné třídění  bezplatný sběr odpadu vs. úklid veřejných prostranství  p. únosného zatížení území / přípustné míry zatěžování život. prostředí /§ 11 z. č. 17/1992 Sb./ není třeba ani nelze zakázat jakékoliv zatěžování mnohé je otázkou míry (souvislost: ekologická stabilita) příklady:  samočistící schopnost vodního toku  obnovitelné zdroje

Předběžná opatrnost /§ 13 zák. č. 17/1992 Sb./ „Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit.“ nejde o „presumpci viny“ („in dubio pro natura“) ale o „presumpci pochybností“ NE nutně zákaz či „nepovolení“ ale zvážení rizik a uložení adekvátních doprovodných preventivních opatření, např. analýzy rizik, havarijní plán, monitoring, zádržné systémy,...; jen v krajním případě nepovolení příklady: GMO, mobilní telefony, jaderná energetika,...

Odpovědnost státu /čl. 7 Ústavy/ „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“ /čl. 35 odst. 1 Listiny/ „Každý má právo na příznivé životní prostředí.“ působí zejména vertikálně ale čl. 41/1 Listiny: „je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.“

Odpovědnost původce  obecný právní princip /§ 420 o.z.,... /  ale: různé vymezení odpovědnosti  též: „znečišťovatel platí“ (poluter pays principle – PPP) : škodu náklady nápravných opatření (i následky povolené činnosti ?) /směrnice o odpovědnosti, připravovaný zákon/ náklady preventivních opatření sankce i náklady na výkon veřejné správy vč. kontroly (?)

Informovanost a účast veřejnosti  východiskem ž.p. jako veřejný statek  projevy: čl. 35 odst. 2 Listiny Aarhuská úmluva směrnice ES (v současnosti příprava implementace)  základní pilíře: 1. právo na informace 2. právo „účasti“ v řízeních 3. právo na přístup ke spravedlnosti