Politický systém ČR 2. hodina

Zánik komunismu: příčiny Ekonomické vyčerpání Sovětského svazu (válka v Afghánistánu) Posilování role USA, projekt hvězdných válek, zadržování komunismu Růst občanské společnosti ve východoevropských zemích (protesty, demonstrace, petice) Nástup Gorbačova a jeho perestrojka

Občanské fórum Demonstrace 17.11.1989 Vznik OF – 19. 11. 1989 Konec komunismu = dohoda mezi OF a KSČ = nekrvavé předání moci

Volby 1990 Rozhodovalo se o dalším směřování Československa Volby 1990 byly de facto referendem o potvrzení demokratického vývoje x návrat KSČ k moci Zvítězilo Občanské fórum

Nepolitické vlivy změny režimu

Touha po konzumní společnosti

Povolební situace Vláda Národní oběti (premiér opět Marián Čalfa) Podzim 1990 v čele OF Václav Klaus, v únoru 1991 rozpad OF (vznikají ODA, OH, ODS)

Zahraniční politika Československo nebylo suverénní zemí Od r. 1990 změna: první cesta Václava Havla 2. ledna 1990 do Německa Odchod sovětských vojsk (30. 6. 1991) Zrušení Varšavské smlouvy, zánik Rady pro vzájemnou hospodářskou pomoc

Volby 1990 a 1992 Federální shromáždění: Sněmovna lidu a Sněmovna národů Česká národní rada Slovenská národní rada

Vývoj stranického systému Volby 1992 – 8 úspěšných stran Volby 1996 – 6 úspěšných stran Volby 1998 – 5 úspěšných stran Volby 2002 – 5 úspěšných stran Volby 2006 – 5 úspěšných stran

Volby do ČNR 1992 ODS-KDS 29,73 % Levý blok (DL+KSČM) 14,05 % ČSSD 6,53 % Liberálně sociální unie 6,52 % KDU-ČSL 6,28 % SPR-RSČ 5,98 % ODA 5,93 % HSD-SMS 5,87 % (OH 4,59)

Události po volbách Federální vláda ODS + HZDS, premiér Jan Stráský 7/1992 – česká vláda ODS+ODA+KDU-ČSL, premiér Václav Klaus 11/1992 FS přijalo zákon o zániku ČSFR

Hlavní úkoly české politiky 16. 12. 1992 – přijata Ústava ČR Dokončení rozdělení federace (měnová odluka, vstup do mezinárodních organizací atd.) Dokončení ekonomických reforem Integrace ČR do EU a NATO

Stranický systém 1992-1996 1.Posilování ČSSD – 2/1993 do čela M. Zeman (tzv. Hradecký sjezd – zákaz spolupráce s KSČM) 2.Integrace středu a posun KDU-ČSL do tohoto prostoru (sociálně-tržní ekonomika) Vymezování ODA a KDU-ČSL ve vládě vůči ODS

Demokratická konsolidace 1.Ústavní konsolidace 2.Konsolidace systémů zájmových skupin a polit. stran 3.Konsolidace poměrů u nepřímých polit. aktérů (armáda aj.) 4.Občanská společnost (nejméně jednu generaci)

Volby do PS PČR 1996 ODS 29,6 ČSSD 26,4 KSČM 10,33 KDU 8,08 SPR-RSČ 8,01 ODA 6,36 Vláda jen 99 mandátů z 200

Situace po volbách Menšinová vláda, kterou tolerovala ČSSD (při hlasování o důvěře poslanci ČSSD odešli ze sálu) Předsedou Poslanecké sněmovny M. Zeman Státní rozpočet – podpořili dva poslanci ČSSD (oba vyloučeni)

Volby do Senátu PČR 1996 Výsledky voleb Občanská demokratická strana 31 Česká strana sociálně demokratická 25 Křesťan.a demokrat.unie-Českosl.strana lidová 13 Občanská demokratická aliance 7 Komunistická strana Čech a Moravy 2 Nezávislí kandidáti 2 Demokratická unie 1

Volby do Senátu Ve volbách do Senátu se používá většinový volební systém. Pro žádné jiné volby do zastupitelských orgánů v ČR se tento systém nepoužívá. Přidělování mandátů podle absolutního většinového systému bylo zakotveno v zákoně č. 247/1995 Sb. Pro zisk mandátu je nutné v jednomandátovém volebním obvodu získat nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů. Pokud tuto většinu nezíská žádný z kandidátů v prvním kole, postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola do kola druhého. Ve druhém kole získá mandát ten kandidát, který získal větší počet odevzdaných hlasů.

Příklad voleb do Senátu 1. kolo Jan Novotný (ODS) 8 956 hlasů Ota Novák (KDU-ČSL) 9 222 hlasů Petra Nováčková (SZ) 1 001 hlasů Oldřich Nový (KSČM) 7 321 hlasů Ema Novoveská (Nez) 8 959 hlasů 2. kolo: 2 nejúspěšnější kandidáti

Krize 1997 Aféry s doktoráty – odchody politiků Ekonomické balíčky Nedůvěra v politiku Nespokojenost s životní situací Aféry s financováním politických stran Rozepře v koalici

Krize 1997 Financování ODS - dořešit problémy financování ODS, které se staly nepříjemným, i když nepochybně zástupným důvodem útoku směřujícího na ODS ze všech stran (V. Klaus, 1998) Josef Zieleniec se rozhodl z důvodu jemu nezřetelného hospodaření ODS odstoupit ze všech svých funkcí (10/1997)

Krize 1997 11/1997 demise vlády V. Klause Vznik poloúřednického kabinetu v čele s Josefem Tošovským . (Podporu odmítla většina ODS, poslanci KSČM, SPR-RSČ a dva bývalí členové ODA.)

Krize 1997/1998 1/1998 vláda získala důvěru 6/1998 předčasné volby (velmi agresivní kampaň Mobilisace ODS: varovala před nebezpečím vlády levice a apelovala na "všechny, kteří chtějí žít svobodně, všechny odpovědné muže a ženy“, aby volili ODS.

Volby do PS PČR 1998 Výsledky voleb ČSSD 32,31 ODS 27,74 KSČM 11,03 KDU-ČSL 9,0 US 8,6 Překvapení: konec SPR-RSČ

Povolební situace Volby ukázaly: ženy volí pravici (jako na Západě) spíše než muži Nejlevicovější kraj Severní Morava, nejméně levicová je Praha Pravice měla ve Sněmovně většinu (102), ale nedokázala sestavit vládu Opoziční smlouva: Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR

Opoziční smlouva ODS umožní vznik menšinové vlády ČSSD Obě strany připraví změny Ústavy a volebního zákona ČSSD musí seznamovat ODS s vnitropolitickými a zahraničně-politickými návrhy Obě strany si rozdělí posty

Opoziční smlouva

Vznik Čtyřkoalice ODS a ČSSD – vztah koaliční KDU-ČSL, US, DEU a ODA dohoda o spolupráci před senátními volbami jako reakce na spolupráci ČSSD a ODS Vítězství v senátních volbách 1998, ale nedokázala zabránit vzniku ústavní většiny ČSSD a ODS