Jedle bělokorá Abies Alba Habitus: Vysoký strom dorůstající 55-60 m, výčetní tloušťka muže být i 2 m. Větvení je pravidelné, větve odstávají téměř pod pravým úhlem. Koruna zpočátku kuželovitá, později válcovitá, ve stáří s vrcholem nezřetelným, jakoby uťatým (čapí hnízdo), na některých stanovištích se tento jev neprojevuje. Kořeny: Výrazný kulový s bočními srdcovými kořeny, velmi dobře upevňuje v půdě. Kůra: Hladká, později šupinatá bělošedá, při dospívání (50-70 letech) se začíná vytvářet podélně rozpukaná borka. Jehlice Jsou převážně ploché 2-3 mm široké, z horní strany mají žlábek, ze spodní strany má dva bělavé pruhy průduchů. Šištice: Duben až červen, zelenožluté samčí šištice velikosti 2 x 0,6 cm jsou umístěny zespodu loňských výhonů v spodní, nebo střední části koruny. Samičí (2,5-4,5 x 1-1,5 cm) šištice jsou zelenožluté až červené, umístěné na konci loňských výhonů v samém vrcholu koruny.

Jedle bělokorá Abies Alba Plodnost: Jedle bělokorá plodí v porostech od 40-60 let. Šišky velikosti 10-18 x 3-5 cm jsou rozpadavé, postavené vzpřímené. Zrající šišky jsou nazelenalé až namodralé barvy. Zralé jsou v polovině října. Semena jsou tříhranná, poměrně velká (8-10 mm) s přirostlým křídlem. Areál rozšíření: Hlavní přirozený výskyt je v hercynsko-karpatské a alpské oblasti, na jihu Evropy v pohořích Apeninského poloostrova, na Balkáne v Dinárských Alpách (Dináry) a v horstvech Bulharska – Stará Planina, Rhodopy. Ekologie: Jedle je dřevina snášející zástin, především v mladém veku. Na vláhu má nároky vysoké a to jak na půdní tak i na vzdušnou. Dožívá se přibližně 500 let, v porostech je často poškozovaná zvěří, výsadby s jedlí musí být chráněny oplocením. Využití: Jedlové dřevo má vysoké uplatnění, stejné jako u smrku. Pro nízké zastoupení jedle v porostech je ale její praktické využití minimální. V sadovnictví je její využití nízké pro značnou citlivost na jakékoliv zásahy a imise, pomalý růst a málo atraktivní vzhled ve srovnání s introdukovanými druhy.

Jedle obrovská Abies Grandis Habitus: Mohutný strom dorůstající ve své domovině až 90m výšky a tloušťky kolem 1,5 m. Kmen je štíhlý, koruna pravidelná, kuželovitá. Kořeny: Kořenový systém jako u všech jedlí hluboký kulový až srdčitý, pevně držící strom v půdě. Jehlice: Výrazné, umístěny ve dvou řadách, spodní jehlice delší 6-8 mm dlouhé, horní podstatně kratší. Areál rozšíření: Pacifická část Severní Ameriky. Ekologie: Snáší zastínění a dlouho vydrží ve spodní etáži, dožívá se 200-250 let. Využití: Ve své domovině je významnou hospodářskou dřevinou, zkoušky s její introdukcí do našich porostu jsou zatím v stadiu ověřování. V sadovnictví se její využití pro nízkou estetickou hodnotu příliš neosvědčilo,využívá se častěji jako zdroj ozdobného klestu.

Jedle ojínělá Abies concolor Habitus: Strom dosahující výšky 50-60 m se střední tloušťkou 1,5 m. Jehlice jsou Dlouhé (6-7 cm), srpovitě ohnuté. Plodnost: Plodí od 40 let, semenné roky se opakují v rozmezí 3-5 let. Areál rozšíření: Jihozápad a západ USA, ojediněle v Mexiku. Ekologie Dožívá 500 let, poměrně dlouho snáší zástin, vyhovují ji pudy na sopečných horninách s dobrou zásobou vláhy. Využití: U nás nemá hospodářsky významné uplatnění. V sadovnictví je oblíbena zejména její modrostříbrná forma.

Pseudotsuga menziesii Douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii Habitus: Mohutný strom, dosahující 90m výšky a až 5m průměr kmene. Má rovný, štíhlý kmen. Koruna mladých exemplářů je kuželovitá, ve stáří zaokrouhlená. Kořeny jsou srdčitého typu, je tedy pevně zakotvena v zemi. Kůra je v mládí hladká s množstvím pryskyřičných puchýřků, v dospělosti vytváří hluboce rozpukanou korkovitou borku. Jehlice: Zploštělé, hebké, na spodní straně s bělavými proužky průduchů, na bázi zúžené (stopkaté). Plodnost začíná od 20-30 let, intervaly mezi semennými roky jsou 3 až 7-leté. Plodí do vysokého veku, maximální produkce semen je ve 200-300 letech. Areál rozšíření: Dřevina Severní Ameriky pocházející z hor při pacifickém pobřeží.

Pseudotsuga menziesii Douglaska tisolistá Pseudotsuga menziesii Ekologie: Je to rychle rostoucí dřevina, která je v mládí k zastínění dosti tolerantní, v dospělosti je to druh spíše světlomilný. Nesnáší vysýchavé půdy a vyžaduje značnou vzdušnou vlhkost. Využití: Jedna z hospodářsky nejvýznamnějších dřevin v lesích na přechodu chladného a mírného pásma. V našich lesích byla s úspěchem vysazována, avšak dřevozpracující průmysl zatím nenašel pro tento sortiment uplatnění. Kvalita dřeva je odlišná od dřeva našich dřevin a podíl těžeb douglasky nebyl v takové výši, aby bylo její zpracování rentabilní. V sadovnictví je to velmi ceněný rychle rostoucí druh.