Pololidová a lidová barokní literatura Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Literatura pololidová - vzniká v prostředí blízkém lidu Interludia (mezihry) - krátké frašky skládané pro drobné měšťanstvo - původně se vkládaly do vážných her, později se osamostatnily - čerpaly ze selského života , měly ustálené náměty, vystupovaly v nich postavy s ustáleným charakterem (hloupý sedlák, šarlatán atd.) - učitelé a jejich žáci je hrávali zejména o masopustu Václav František Kocmánek (1607–1679) O selském hňupu chtějícím žákem býti

- rozvíjí se už od 16. století Zábavné čtení - rozvíjí se už od 16. století - umělecky nenáročné (hrůzostrašné, dobrodružné, sentimentální) příběhy - čerpá ze starších předloh Historie o bratru Janu Palečkovi Trojanská kronika Příběhy o Enšpíglovi, Meluzíně, Faustovi atd. Lidové dřevořezy k příběhům o Enšpíglovi

Kramářské (jarmareční) písně - předváděly se na jarmarcích, poutích - kramář (potulný obchodník) při zpěvu ukazoval obrázky s jednotlivými dějovými motivy Kramářská píseň v podání kolovrátkáře a jeho ženy

Zpívání kramářské písně na nizozemské malbě

Jistá a pravdivá novina o jednom mládenci mysliveckém, který skrz lásku zabráněnou k své nejmilejší života svého se zbavil: všem mládencům a pannám k vejstraze nově na světlo vydaná. Bydlíc tam bohatý jeden, a to Jiřík Zedník jménem, maje syna jednoho: ten kunstu jsouc mysliveckého, to věku svého mladého. Nejlepší jeho byl jest věk, dvaceti sedum vpravdě lét, osoby velmi krásný, v té radosti a mladosti chuť majíce on k ženění. Jako: Srdečná láska mne nutí etc.   Poslyšte mne, lidé, málo, což se vskutku vpravdě stalo, to v moravské vesnici: blíž Měřína jest ves jedna, to Votín jméno mající.

Zajistě vpravdě v tom roce, a to chudobná děvčice, sloužíc u jeho otce: on k ní srdce nakloňoval a ji velice miloval.   Rodičové chtíc zbrániti nechtěli mu dovoliti, aby bohatou sobě oblíbiti chtěl, zvoliti, neboť to tak patří sobě. - Pro Kristové drahé rány, nebraňte mne, otče milý, co jsem sobě oblíbil, snážně žádám, k nohám padám, dovolte mně sobě vzít ji.   - Jestliže ty s tou děvečkou, oddati se chceš chudičkou, života tě i ji zbavím: neb bohatší, a to račí, vyber sobě, já to pravím.

Dýl sobě živ být nežádám, když v tom zbráněno s tebou mám; protož smrt si učiním: se zastřelím a rozloučím s mého otce se vším zbožím. … Když vychází ranní záře, a to právě u rychtáře, flintu přehrozně nabil: v ten čas ranní dvouch kulkami sebe samého k střelení.   Flintu na rameně majíc, k božím mukám pospíchajíc, to k svému zahubení: tam sednouce, se střelíce, to s těma dvouma kulkami.   Hned jeho srdce ranily a přehrozně prostřelily, ležíce tam skácený, tak hle láska a procházka činí milým rozloučení.

má v nebesích přebývati. … Mládenci, také i vdovci, A protož, vy rodičové, nemyslete sobě hrubě bohatým dítky dáti: láska boží, všeho zboží, má v nebesích přebývati. … Mládenci, také i vdovci, nebuďte tak milující, až by duši stratili: neb vám radím a to pravím, zle by jste si posloužili. Lásku střídmě užívejte, Boha vždy v paměti mějte, Neb on vás nezavede: kdo v něj doufá, si nezoufá, k spasení jeho přivede. K čemu sloužily kramářské písně? Jakou plnily funkci?

- jen v Čechách je zaregistrováno asi 30 000 písní - písně měly funkci zábavnou i informativní - mívaly mnoho strof, opěvovaly aktuální politickou,vojenskou společenskou událost - byly inspirovány válkami, povodněmi, vraždami, hrůzostrašnými historkami atd. - jen v Čechách je zaregistrováno asi 30 000 písní Ilustrace ke kramářské písni

Písmácké paměti - zaznamenávaly historické události formou osobních zápisků - měly význam pro zachování kontinuity česky psané literatury v době, kdy byl vývoj přerušen Písmáci = literární samoukové z řad venkovských učitelů, bohatších sedláků atd. František Jan Vavák (1741-1816)

Ústní lidová slovesnost Lidové pověsti: O Kozinovi O blanických rytířích Pohádky - typická je postava hloupého Honzy - v pohádkách často vystupují čerti parodie na oficiální literaturu Lidová píseň - motivy z každodenního života

Osiřelo dítě   o půl druhém létě. Když už rozum bralo, na matku se ptalo. - Ach táto, tatíčku, Kde jste dal mamičku? - Tvá matka tvrdě spí, žádný ji nevzbudí. Na hřbitově leží blízko samých dveří. Jak dítě slyšelo, na hřbitov běželo.   Špendlíčkem kopalo, prstíčkem hrabalo. Kdy se dohrabalo, smutně zaplakalo. - Ach mámo, mamičko, promluvte slovíčko. - Mé dítě, nemohu, mám na hlavě hlínu. A na srdci kámen – hoří jako plamen.

Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinou mámu.   - Ach není tak milá, jako vy jste byla. Když má chleba dáti, třikrát jej obrátí. Když vy jste dávala, máslem jste mazala. Když hlavičku češe, krev potůčkem teče. Když vy jste česala, vy jste objímala. Když nožičky myje, o škopíček bije.   Když vy jste mývala, vy jste je zlíbala. Když košilku pere, div mne neprokleje. Když vy jste právala, vy jste si zpívala. - Jdi domů, mé dítě, zejtra na úsvitě přijdu, vezmu si tě.

Dítě přišlo domů, Má dušička Bohu, položilo hlavu. mé tělo do hrobu.   Má dušička Bohu, mé tělo do hrobu. Do hrobu k mé matce, ať jí zaplesá srdce! Jeden den stonalo, druhý den skonalo, třetí pohřeb mělo. Dítě přišlo domů, položilo hlavu.   - Ach táto, tatíčku, už vidím mamičku. Má mamička milá, celá pěkně bílá. - Co, dítě, co děláš? Vždyť mamičku nemáš! Vždyť nikdo tu není, marné tvé vidění. chystejte rakvičku. Jakou formu má tato lidová skladba?

Drama - objevuje se loutkové divadlo - převzalo např. příběhy o Faustovi, Donu Juanovi Nejznámější z loutkářů byl Matěj Kopecký (1775 -1847).

Loutka čerta a kostlivce (barokní řezby)

Pololidová a lidová barokní literatura Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Hánová, Eva a kol.: Odmaturuj z literatury. DIDAKTIS, Brno 2002 Prokop, Vladimír: Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století. O.K.- Soft, Sokolov 2002 Soukal, Josef: Čítanka pro 1. ročník středních odborných škol. SPN, Praha 2000 Soukal, Josef a kol: Literatura pro 1. ročník SOŠ. SPN, Praha 2000 Soukal, Josef: Přehled dějin literatury 1. SPN, Praha 2006 Tichá, Zdeňka: Cesta starší české literatury. Panorama, Praha 1984 http://www.rozhlas.cz/leonardo/historie/_galerie/444220?type=image&pozice=1