Protipancerove granaty
Raze 50mm protipancerovy granat z dnovym zapalovacem a stopovkou svitici Kanon ráže 50 mm měl s těmito projektily, použitelnými proti živé síle a objektům, dostřel 2743 m Střely typu APCR vyvinuty i v Německu, a to pro protitankové kanony ráže 37 a 50 mm, s názvem Panzergranat 40. Tyto střely se pro Němce objevily v pravý čas. Od konce roku 1941 se totiž na východní frontě ve zvýšených počtech začaly objevovat nové sovětské tanky T-34 a KV-1, proti nimž se téměř všechny protitankové zbraně ukázaly zastaralé. Jedině 88 mm protiletadlový kanon a 50mm PAK 38 byly schopné proti ruským tankům něco dokázat. Druhý zmíněný právě jen za předpokladu, že používal střelu APCR.
Otázka ale byla, na jak dlouho tyto zbraně dokážou sovětské tanky zadržet. Německá armáda se proto obrátila na zbrojovky, aby vyvinuly výkonnější protitankové kanony. Obdržela kanon PAK 40 ráže 75 mm, který byl zvětšenou verzí stávajícího kanonu PAK 38. Krátce nato dostala kanon se zužujícím se vývrtem, jehož ráže klesala od 75 mm v komoře po 50 mm u ústí hlavně. Tato zbraň měla sice devastující účinek, ale nedostatek wolframu pro výrobu speciální munice ukončil její historii dříve, než mohla začít.
Jádrová střela V té době totiž Německo začalo pociťovat katastrofální nedostatek některých surovin a k nim patřil i wolfram. Na začátku roku 1942 byl na jeho používání dokonce uvalen zákaz. Tím ovšem Němci ztratili hlavní oporu svého protitankového dělostřelectva - 50mm PAK 38, protože bez APCR byl proti sovětským tankům k ničemu. Také je to připravilo i o nadějný 75mm kanon se zužujícím se vývrtem hlavně. Po silných protestech byl PAK 38 speciálně vyňat ze zákazu a německá armáda navíc získala 88mm protitankový kanon (jako alternativu stávajícího protiletadlového kanonu, jenž už byl používán jako protitanková zbraň). Ten dokázal zničit jakýkoli sovětský tank na vzdálenost 1800 m, ovšem v neomezeném množství mohl být oddílům dodáván až na sklonku roku 1943.
Tanky PzKpfw III a IV sloužily ještě poměrně uspokojivě, takže vývoj nového tanku nezačal. Naštěstí byly základní typy zkonstruovány tak, že poskytovaly dostatek prostoru pro další úpravy, a ještě stále bylo co vylepšovat. Zdokonalování PzKpfw III začalo už koncem roku 1940 verzí Ausf. H, u které byl dřívější 37mm kanon nahrazen kanonem KwK 38 L/42 ráže 50 mm (označení L/42 udává délku hlavně vyjádřenou v násobcích ráže; čím je hlaveň delší, tím je vyšší úsťová rychlost střely a tedy i výkon kanonu). V srpnu 1940 nařídil osobně Adolf Hitler u PzKpfw III montáž ještě většího kanonu ráže 50 mm, typu KwK 39 L/60, ale armádní zbrojní úřad byl se stávajícím L/42 spokojen, a rozkaz mlčky ignoroval.