Cvičení ZS 2013 Skupina cR1PH Ing. Arnošt Klesla, Ph.D. N_FRP Finanční řízení podniku cvičení č. 5 8)Řešení financování podniku za pomocí alternativních forem financování: faktoringu, forfaitingu, rizikového kapitálu, tollingového financování a projektového financování 9)Akcie podniku, instrumenty finančních trhů 27.11.2013 Cvičení ZS 2013 Skupina cR1PH Ing. Arnošt Klesla, Ph.D.

Cíle předmětu objasnit podstatu jednotlivých firemních finančních politik, rozkrýt jejich vzájemnou provázanost a jejich koncepční roli ve strategickém podnikovém finančním plánování orientovaném na zvyšování tržní hodnoty podniku porozumět rovněž Strategickým cílům a zásadám finančního plánování podniku, Porozumět hlavním politikám podniku účetní politice podniku, dluhové a úvěrové politice podniku, daňové a likviditní politice podniku dividendové politice akciové společnosti

Osnova 1) Strategické cíle a zásady finančního plánování podniku 2) Preference ukazatele EBT před EAT při střednědobém a dlouhodobém plánování, problematická otázka maximalizace zisku jakožto dlouhodobého cíle 3) Bonita, kredibilita, goodwill podniku. Ukazatelé rentability. Ukazatelé hrubého a čistého pracovního kapitálu, ukazatel potřeby pracovního kapitálu (souvislost s cyklem peněz a denními náklady), ukazatelé likvidity 4) Kapitálová struktura podniku a pravidla pro tvorbu kapitálové struktury, daňový a leasingový štít, efekt finanční páky 5) Ukazatele EVA a MVA v souvislosti s podnikovým plánováním, zásady podnikového finančního plánování 6) Finančně ekonomická podstata odpisů a jejich role ve finančním řízení, odlišnost daňových a účetních odpisů

Osnova 7)Rozdíly mezi finančním a manažerským účetnictvím, použití manažerského účetnictví při řízení podniku 8)Řešení potíží podniku za pomocí faktoringu, forfaitingu a tollingového financování, výhody projektového financování při investiční činnosti podniku nebo exportu technologií 9)Akcie podniku, instrumenty finančních trhů (např. futures kontrakty na nákup komodit, jejich případné využití k hedgingu) 10)Dluhová a úvěrová politika podniku 11)Daňová a likviditní politika podniku, pojem daňové sazby, daňového základu, daňové slevy, daňové optimalizace a daňového úniku, 12)Dividendová politika akciové společnosti

Alternativní formy financování Faktoring Forfaiting Rizikový kapitál (Venture Capital) Tolling Projektové financování

Faktoring - definice "Faktoring představuje prodej (postoupení) budoucích pohledávek před dobou jejich splatnosti faktoringové společnosti." "Faktoring je smluvně sjednaný průběžný odkup krátkodobých pohledávek, které vznikly dodavateli v důsledku poskytnutí nezajištěného dodavatelského úvěru.

Faktoring - druhy

Faktoring - průběh V prvním kroku dodavatel projednává s faktoringovou společností či bankou (dále jen "faktor") podmínky faktoringu, žádá o faktoring určitých pohledávek. V případě, že subjekty splňují podmínky faktora, je dále důležitá podrobná analýza odkupovaných pohledávek. • obchodní jména a sídla odběratelů, • dosavadní vývoj obchodních vztahů s odběrateli, • počet faktur a celkový roční obrat faktoringových pohledávek, • přehled doposud nesplacených pohledávek u jednotlivých odběratelů aj. 2) V případě, že analýza prokázala bonitu dodavatele či odběratele, uzavírá faktor s dodavatelem dohodu o faktoringu pohledávek. 3) Dodavatel odesílá zboží či poskytuje služby a vystavuje fakturu. V případě zjevného faktoringu obsahuje faktura cesní klauzuli, ve které je uvedena povinnost odběratele hradit pohledávky přímo faktorovi. 4) Originál faktury putuje k odběrateli, kopie faktorovi, čímž dochází k postoupení pohledávek a novým věřitelem se stává faktor. 5) Faktor přijímá postoupené faktury a vyplácí sjednanou část faktoringové částky. 6) V den splatnosti faktur inkasuje faktor pohledávku od odběratele. 7)pohledávka je řádně zaplacena a dodavateli je doplacena zbývající část pohledávky ponížená o odpovídající úrok, nebo pohledávka není řádně uhrazena a faktor sám vymáhá dlužnou pohledávku.

Faktoring - schema

Faktoring Cena faktoringu se skládá ze dvou složek a to z faktoringové provize a úroku. Faktoringová provize v sobě zahrnuje riziko a náklady, které jsou spojené s faktoringovými operacemi. Riziko závisí na bonitě odběratele a jeho platební morálce a na riziku země, ve které se obchod uskutečňuje. Výše nákladů je závislá na rozsahu a pracnosti administrativních a dalších činností. Úroky jsou součástí ceny faktoringu v případě, že je faktoring spojen s předfinancováním. Výše úrokové sazby se pohybuje na přibližně stejné úrovni jako úrokové sazby z krátkodobých bankovních úvěrů

Výhody faktoringu zvýšení konkurenceschopnosti dodavatele umožněním (odběrateli) platby s odloženou splatností, kvalita odběratele je prověřena faktorem a tím se snižuje riziko nezaplacení, dodavatel se zbavuje náročné práce a nákladů souvisejících s vymáháním pohledávek a jejich správou, zlepšuje se pozice dodavatele z hlediska rizikovosti (pohledávky má nyní za jedním subjektem, a to faktorem), snižuje se vázanost kapitálu v pohledávkách a dodavatel tak dosáhne zkrácení doby obratu kapitálu, čímž je pozitivně ovlivněna rentabilita vloženého kapitálu, urychlení inkasa pohledávek a zlepšení cash-flow dodavatele.

Nevýhody faktoringu Mezi hlavní nevýhody faktoringu patří: náklady spojené s faktoringem, teritoriální omezení použití faktoringu (většinou není dostupný pro riziková teritoria

Forfaiting - definice "Forfaiting je odkup středně a dlouhodobých pohledávek vzniklých při vývozu, event. dovozu na úvěr, přičemž subjekt, odkupující pohledávky - forfaiter nemá možnost uplatnit zpětný postih vývozce, jestliže pohledávka není dovozcem řádně zaplacena“ "Forfaiting je odkup (úplatné postoupení) dosud nesplacených střednědobých a dlouhodobých pohledávek, které jsou zajištěny bankovní zárukou, směnkou avalovanou bankou, dokumentárním akreditivem zpravidla s odloženou splatností."

Forfaiting DRUHY FORFAITINGU podle realizace, časového hlediska, teritoriálního hlediska, druhu rizika.

Forfaiting - druhy

Forfaiting Předmětem forfaitingu jsou pohledávky, které splňují následující podmínky: minimální splatnost pohledávek se pohybuje mezi 90 - 180 dny, může však dosahovat až 5 - 8 let, odkupované pohledávky musí být zajištěné, měna pohledávek by měla být volně směnitelná (například americké dolary či eura), hodnota pohledávek se většinou pohybuje alespoň ve výši USD 150 - 200 tisíc.

Forfaiting Zajištění pohledávky směnky avalované bonitní bankou, abstraktní bankovní záruky, které jsou neodvolatelné a bezpodmínečné, pohledávky vzniklé z dokumentárních akreditivů při odložené splatnosti, pojištění pohledávek, kombinace zajišťovacích instrumentů

Forfaiting - průběh Kontraktační fáze jednání mezi vývozcem a forfaitérem o podmínkách forfaitingu pohledávek. Pro stanovení podmínek forfaitingu je potřeba předložit: • obchodní jméno a zemi dovozce, • částku a měnu pohledávky, • identifikaci banky jež poskytuje garanci a druh použitého platebního instrumentu, • charakter dodávky, jež je předmětem kontraktu, • splátkový plán, jež bude podkladem pro splácení pohledávky, • termín dodání zboží. Na základě těchto podkladů se stanoví přesné podmínky odkupu pohledávky a uzavře se forfaitingová smlouva. Smlouvu lze podepsat současně s kontraktem, nebo kdykoliv po uzavření kontraktu do doby splatnosti pohledávky.

Forfaiting - průběh Realizační fáze V průběhu dochází k prodeji pohledávky vývozcem a pro forfaitéra končí inkasem pohledávky. Poté co vývozce obdrží za dodávku zaplaceno (např. avalovanou směnkou), prodává směnku forfaitérovi na primárním trhu. Forfaitér si tuto směnku může ponechat až do doby splatnosti nebo jí může dále prodat na sekundárním forfaitingovém trhu. Forfaitér jež je držitelem směnky v době splatnosti, ji předloží většinou prostřednictvím banky dovozci k proplacení či ji předá přímo bance, která dala na směnku svůj aval.

Cena forfaitingu Cena forfaitingu se skládá z následujících složek: diskontu, zakázkové provize, zpracovatelské provize, opční provize

Výhody a nevýhody výhody forfaitingu přenesení veškerých druhů rizika (nezaplacení pohledávky, kurzové riziko, obchodní a politické atd.) z dodavatele na forfaitéra, možnost plánování přesných peněžních toků, dodavatel nemusí čerpat na krytí pohledávek bankovní úvěr, pohledávky lze odprodat kdykoliv během doby jejího trvání, dodavatel se zbavuje administrativy spojené s prověřením odběratele, sledováním pohledávky a případným vymáháním pohledávky. Nevýhody forfaitingu relativně vysoká cena, problémy se získáním kvalitního zajišťovacího instrumentu pohledávky.

Rizikový kapitál

Rizikový kapitál „Venture Capital“, tj. rizikový kapitál určený k financování raných a rozvojových stádií začínajících společností Historicky byl tento termín vymezen asi před padesáti lety na Harvard Business School a označoval dlouhodobé investice do rizikových podniků, zejména do nově zakládaných společností s progresivním podnikatelským záměrem, nebo do společností s vysokým inovačním potenciálem. Investorovi poskytujícímu peněžní prostředky pro realizaci podnikatelského plánu byl kompenzací za přijímané riziko přislíben vysoký výnos

Rizikový kapitál Od 80. let minulého století směřuje Private Equity investice do dvou skupin 1. Venture Capital financující riziková raná stadia vznikajících společností 2. Buy-outs investice, tzv. transakční financování, směřující do již existující rozvinuté společnosti, která je ve fázi stabilizace nebo expanze. Pro oba typy financování se používá souhrnný termín Private Equity investice.

Rizikový kapitál Financování pomocí Private Equity investic zahrnuje řadu odlišností od standardních forem financování (např. úvěru, emise dluhopisů, emise akcií, leasingu apod.). Poskytnutí finančních prostředků touto formou investice přináší příjemci i přidané hodnoty v podobě nefinančních prostředků, jako např. know how, management pro strategická rozhodnutí, přístup k distribučním cestám apod. Cílový subjekt tak získá od investora nový zdroj financování, cenné informace, zkušenosti s řízením a kontakty. Podnik žádající o vstup Private Equity většinou nemá dostatek aktiv pro získání úvěru a pro jeho ručení, avšak má efektivní realizovatelný podnikatelský záměr, který povede ke zvýšení hodnoty podniku. Z pohledu podniku přijímajícího rizikový kapitál se jedná o peněžitý vklad do základního kapitálu obchodní společnosti, která má obvykle právní formu akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, popř. komanditní společnosti

Rizikový kapitál Investor Private Equity vkládá finanční prostředky do základního kapitálu přijímající společnosti za účelem nabytí vlastnického (majetkového) podílu Stává se jejím společníkem, popř. akcionářem využívajícím svá práva, s úmyslem co nejvíce zhodnotit svou vloženou investici. Přejímá strategické rozhodování a řízení firmy buď sám, nebo pomocí najatých manažerů, s cílem co nejrychleji maximálně zvýšit hodnotu této cílové společnosti, a následně svůj vlastnický podíl odprodat, tím zhodnotit svou investici a realizovat co největší zisk obvykle neexistuje bankovní záruka či obdobný institut ručení za poskytnuté finanční prostředky, naopak existuje podnikatelský záměr, který je management firmy schopen realizovat i bez bankovního úvěru a placení nákladových úroků

Rizikový kapitál Private Equity investice - společné znaky: 1. Investor rizikového kapitálu investuje přímo do základního kapitálu společnosti 2. Obecně je Private Equity investice velice riziková, nabízí však výnosy adekvátní k podstoupenému riziku 3. Investor získá ve firmě významný podíl, který drží dlouhodobě, mezi 5 -7 roky od vstupu 4. Investor ve spolupráci s managementem cílové společnosti se snaží o zvýšení hodnoty firmy, má možnost obsadit top funkce (většinou finanční a marketingové aktivity) a jejich prostřednictvím rozhoduje o strategických cílech společnosti 5. Cílem je zhodnocení kapitálu, který investor vložil, po zhodnocení firmy dojde k odprodeji vlastnického podílu, který investor rizikového kapitálu držel. 6. Při vkládání rizikového kapitálu do firmy neprobíhá žádný institut ručení, např. nemovitostí, směnkou popř. třetí osobou, ale zárukou je realizovatelný vysoce efektivní podnikatelský záměr, lidské zdroje a management firmy schopný tento projekt realizovat 7. Private Equity má typy investic. investici rizikového kapitálu do společnosti, která teprve vzniká a má umožnit realizovat její podnikatelský záměr (cíl), Buy-outs investici do existující firmy, která potřebuje financovat svůj nový investiční projekt či svou expanzi 8. V praxi se investoři většinou profilují jako investoři smíšení, kteří poskytují oba typy kapitálu, proto budu používat dále jen termín Private Equity investice

Rizikový kapitál Cílem investičního procesu realizovaného formou Private Equity investic je dosáhnout pro investora maximálního zhodnocení vložené investice, k tomu je třeba zajistit kvalitní řízení celého procesu. Operativní řízení všech dílčích činnosti je ponecháno managementu společnosti, avšak je po celou dobu pravidelně kontrolováno. Po vstupu Private Equity investice do cílové společnosti se investor aktivně zapojí do správy a řízení firmy, obvykle je jeho podíl na správě vlastnických podílů a na strategickém řízení větší, než u předchozího vlastníka. Investor nejdříve provede personální změny na manažerských pozicích a dá k dispozici své odborné znalosti a zkušenosti. Záměrem investora je zainteresovat (střední) management společnosti na zvyšování hodnoty a sladění cílů vlastníka a managementu.

Rizikový kapitál V současných podmínkách globalizace se investor zaměří na hodnotové řízení cílové společnosti, které povede k maximálnímu zvýšení hodnoty nejen pro vlastníky, ale současně i pro ostatní zúčastněné subjekty, včetně zaměstnanců. Se vstupem rizikového kapitálu bývá obvykle spojen i vstup externích manažerů, čímž cílový subjekt získá navíc určitou „přidanou hodnotu v řízení společnosti“, která se projevuje v následujících oblastech: · Zkvalitnění strategického řízení společnosti · Optimální řízení a rozhodování o alokaci zdrojů · Zkvalitnění řízení inovační strategie a zvýšení duševního vlastnictví, např. průmyslových práv, licencí, výsledků výzkumu a vývoje · Využití ekonomické síly investora v řízení dodavatelsko-odběratelských vztahů · Zvýšení důvěryhodnosti a výkonnosti společnosti Private Equity investoři zvyšují hodnotu společností, mají dokonale propracovanou „růstovou strategii“, zvyšující hodnotu cílových společností.

Tolling

Čistý pracovní kapitál jako zdroj financování výroby vzorec pro výpočet pracovního kapitálu je následující: Pracovní kapitál = Oběžná aktiva – Krátkodobý cizí kapitál Pracovní kapitál tak představuje přebytek oběžných aktiv nad krátkodobým cizím kapitálem. Podstatou pracovního kapitálu je skutečnost, že reprezentuje část oběžného majetku, která je financována dlouhodobými zdroji, ať už vlastními nebo cizími. Právě čistý pracovní kapitál tak měří velikost relativně volné části kapitálu, která není vázána na krátkodobé závazky

Čistý pracovní kapitál jako zdroj financování výroby Úkolem finančního řízení podniku je nastavit takovou strukturu pracovního kapitálu, která zajistí maximální efektivitu výroby (obchodu) za udržení minimální výše pohledávek a zásob a maximální únosné výše závazků (do splatnosti). řízení pracovního kapitálu se zabývá efektivním nastavením a řízením struktury závazků, pohledávek a zásob.

Čistý pracovní kapitál jako zdroj financování výroby Pro minimalizaci úrovně pracovního kapitálu, Campbell a Underdown navrhují přijmout následující tři strategie: 1. Platit obchodní závazky co nejdéle za předpokladu nepoškození kreditního skóre společnosti, avšak využít výhod poskytovaných slevami za předčasnou/včasnou platbu. 2. Maximalizovat obrátkovost zásob, avšak s dostatečnou skladovou zásobou, která předejde omezení výroby či nesplnění objednávek z důvodu nedostatečných skladových zásob. 3. Inkasovat obchodní pohledávky co nejdříve, avšak s minimalizací rizika zhoršení obchodních vztahů z důvodu přílišného tlaku na inkaso pohledávek. Je-li to nutné pro dosažení tohoto cíle, může podnik využít i slev za včasnou úhradu. Pracovní kapitál musí obíhat v podniku co nejrychleji, aby podnik mohl minimalizovat objem prostředků vázaných v pracovním kapitálu

Tolling jako forma financování výroby v období krize Pokud efektivní řízení podniku v oblasti pohledávek, závazků i zásob není schopno zajistit dostatek peněžních prostředků k financování výroby, pak podnik musí přistoupit k razantnějším krokům, aby zajistil finanční prostředky pro udržení výroby. Tolling představuje mimobilanční formu financování výroby. Tolling je způsobem financování, kdy tollingová společnost přebírá dodavatelskoodběratelské povinnosti podniku, který pro tollingovou společnost vyrábí ve mzdě. Tollingová společnost svým jménem odebírá a platí dodavatelům surovin pro výrobu. Z těchto surovin ve vlastnictví tollingové společnosti podnik vyrobí výrobek, který tollingová společnost prodá svým jménem odběratelům podniku. Podniku náleží odměna za výrobu, ze které hradí své výrobní režie. V některých případech může tollingová společnost převzít vztahy i za dodavateli energií nutných k výrobě výrobku

Tolling jako forma financování výroby v období krize Přednost tollingu spočívá v minimální náročnosti podniku na financování výroby a na výši pracovního kapitálu. V případě, že podnik v krizi není schopen zajistit provozní financování, je tolling vhodnou volbou jak překlenout kritické období. Díky tollingu podnik sníží objem závazků, pohledávek a zásob. Po určité době tak podnik může splňovat podmínky bank k poskytnutí úvěru a následně nahradit tollingové financování financováním prostřednictvím provozního (či jiného) úvěru od banky. Tolling využívají také podniky, které nejsou postiženy krizí, ale z nějakého důvodu preferují nízkou úroveň rozvahových položek. V tomto i předchozím krizovém případě je nutno počítat, že tollingová společnost bude požadovat za svoje služby odměnu vyšší než náklady na obsluhování bankovního úvěru, tollingové společnosti si zajišťují finanční prostředky pro tolling skrze bankovní úvěry a odměna podniku tak musí pokrýt nejen náklady na tento úvěr ale i režie a zisk tollingové společnosti.

Tolling - schema

Projektové financování .

Projektové financování - definice je shromažďováním finančních prostředků za účelem financování ekonomicky oddělitelné kapitálové investice, ve které poskytovatelé finančních prostředků umořují své kapitálové pohledávky, resp. realizují výnos z investovaných prostředků především z finančních toků daného projektu . financování specifické ekonomické jednotky, při kterém věřitel přijímá tu skutečnost, že zdrojem finančních prostředků na splacení jeho pohledávky budou finanční toky a zisky ekonomické jednotky, přičemž zárukou investice je výhradně majetek ekonomické jednotky

Projektové financování charakteristické znaky projektového financování : je založena právně samostatná jednotka, projektová společnost, která vlastní majetek projektu; projektová společnost využívá dluhové financování, přičemž zakladatelé projektové společnosti neručí za závazky této společnosti (tzv. bez postižní charakter); takto je financován především dlouhodobý hmotný majetek projektové společnosti jednoznačně oddělitelný od majetku zakladatelů projektové společnosti. Základní domácí odborná literatura uvádí navíc následující hlavní rysy projektového financování : těsná vazba splátek úvěru na budoucí cash flow z projektu; rozdělení rizika na více subjektů; mimobilanční financování.

Projektové financování režim splácení úvěru odpovídá očekávanému cash flow z projektu risk sharing - rozdělení rizika na více subjektů,pro žádného z účastníků žádoucí, aby nesl veškerá rizika spojená s projektem. Rizika jsou proto nesena i různými skupinami investorů (např. akcionáři, poskytovateli dluhového financování) a dalšími účastníky projektu (např. dodavateli zařízení projektu, provozovateli po jeho dokončení či státními institucemi

Projektové financování - typy projektové financování bez zpětného postihu (tzv. non-recourse project finance); investorům a ostatním věřitelům financujícím projekt není umožněn žádný přímý postih vůči sponzorům projektové společnosti; zajištění věřitelů tak tvoří pouze aktiva projektu, přičemž poskytovatelé kapitálu se zaměřují na cash flow generovaný projektem jako na zdroje splátek; 2. projektové financování s omezeným postihem (tzv. limited-recourse project finance); umožňuje věřitelům a investorům určitý postih vůči sponzorům projektu; - záruka věřitelům daná sponzory projektu za jeho dokončení

Projektové financování - typy projektové financování zásobových projektů (tzv. stock-type projects realizaci projektů vyžadujících existenci dostatečné vytěžitelné zásoby určitého statku, z jehož těžby a prodeje plynou výnosy projektové společnosti, resp. jsou umořovány dluhy věřitelů; např. doly; životnost těchto projektů je limitována rozsahem zásob k vytěžení; projektové financování tokových projektů (tzv. flow-type projects); vedení dopravních toků, obchodních toků či toků služeb. např. ropovody, zábavní parky či silnice, mosty a tunely, na nichž je vybíráno mýtné; trvání těchto projektů je ukončeno nejpozději při jejich opotřebení.

9) Akcie podniku, instrumenty finančních trhů

Zdroje dlouhodobého financování A. Interní zdroje B. Externí zdroje 1. Odpisy 1. Kmenové akcie 2. Nerozdělený (zadržený) zisk 2. Prioritní akcie aj. 3. Dlouhodobé finanční rezervy (rezervní fondy, penzijní fondy) 3. Obligace   4. Dlouhodobé úvěry finančních institucí 5. Dlouhodobé úvěry dodavatelské 6. Finanční leasing 7.Finanční podpora státu či jiných institucí 8. Ostatní externí zdroje (různé druhy, finančních inovací, rizikový kapitál)

Akcie Podniková neboli korporátní akcie je cenným papírem, jimž se investor podílí na základním kapitálu emitující společnosti. Takovouto společností může být pouze akciová společnost investor jej může zakoupit jak na primárním trhu, tak na trhu sekundárním. Akcie se mohou dělit na dva typy vycházející ze samotného základu dělení a to na akcie kmenové a akcie prioritní.

Kmenové akcie Kmenovými akciemi je myšlen cenný papír, kterému jsou přisuzována základní práva majitel kmenové akcie má právo na podíl ze zisku vytvořeného emitentem akcie, následně má právo na zúčastnění se valné hromady akciové společnosti, předkládat návrhy na dané valné hromadě a během hlasování má hlasovací právo odvozené od počtu jim vlastněných kmenových akcií k celkovému počtu emitovaných akcií. Držiteli akcie je také přisuzováno právo na likvidační zůstatek, který je ovšem alikvotně odvozen podle počtu vlastněných akcií. Takto emitované cenné papíry mohou mít stanovenu nominální hodnotu, která vyjadřuje podíl na základním kapitálu emisní společnosti

Druhy kmenových akcií kmenové akcie je lze dělit podle hlediska hlasovacích práv na následující kategorie Kmenové akcie se standardními hlasovacími právy – standardní typ kmenových akcií, který se nijak nevymyká předešlým právům a podíl na hlasech v rozhodování společnosti je přímo odvozen od počtu vlastněných akcií Kmenové akcie třídy „A“ a „B“ – systém, kdy všechny akcie přisuzují stejná práva a povinnosti, až na výjimku v hlasovacích právech. Akcie typu „B“ mají nižší hlasovací práva oproti akciím typu „A“ a jsou určeny pro potencionální investory, kterým nejde o podíl na rozhodovacím aparátu firmy, ale pouze o možnost získání výhodné dividendy, zajímavějšími a výnosnějšími.

Výplata dividendy Kmenové akcie se standardní výplatou dividendy – výše dividendy je odvozena podle ekonomického výsledku podniku a o jejím vyplacení se rozhoduje na valné hromadě emitenta. Kmenové akcie s oddálenou výplatou dividend – vyplacení dividendy u tohoto typu je stanoveno až po uplynutí několika let od emise nebo při předem definované události. Jejich emitování je doprovázeno nižší cenou, ale v průběhu času se jejich hodnota na trhu zvyšuje, což kompenzuje absenci dividendy v prvních letech od emise.

Prioritní akcie jsou specifickým typem cenného papíru, který v sobě kombinuje jak vlastnosti kmenových akcií, tak vlastnosti dluhopisů. z jejich držby nevznikají žádná hlasovací práva na řízení podniku. Tato skutečnost je ovšem kompenzována nárokem na vyplacení dividendy bez ohledu na hospodaření společnosti a také přednostní právo na vyplácení podílu z likvidačního zůstatku společnosti při jejím případném úpadku.

Dividendové sazby Prioritní akcie s fixní dividendovou sazbou – výše dividendy je stanovena procentuálně z nominální hodnoty akcie Prioritní akcie s variabilní dividendovou sazbou – hodnota variabilní dividendové sazby je odvozena od některé z referenčních úrokových sazeb a během jejich životnosti vykazují značnou volatilitu. Podílnické prioritní akcie – kromě standardní dividendy vyplývající z prioritní akcie, mohou poskytnout svému držiteli také dodatečné příjmy vyplývající z participace na zisku emitující společnosti, avšak až po vyplacení dividendových nároků připadajících na kmenové akcie. Kumulativní prioritní akcie –veškeré nevyplacené prioritní dividendy se musí splatit do doby, než se započne s vyplacením dividend připadajících na klasické kmenové akcie.

Dluhopisy Dluhopis, jak jej definuje § 2 v zákoně č. 190/2004 Sb. o dluhopisech, je zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Dluhopisem vydávaným v České republice se rozumí dluhopis, který byl v listinné podobě předán nebo v zaknihované podobě zapsán v evidenci podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu na účet prvnímu nabyvateli na území České republiky.

Členění dluhopisů podle typu emitenta Státní dluhopisy a dluhopisy vydávané Českou národní bankou 18 - emise těchto obligací podléhá příslušnému zákonu o státním dluhopisovém programu, nebo zvláštnímu zákonu, který opravňuje příslušné ministerstvo vydávat obligace. V podmínkách České republiky se emitují prostřednictvím České národní banky. Tyto emise jsou následně povaţovány za velmi bonitní, s vysokou likviditou a minimálním rizikem jejich nesplacení a jsou proto často obchodovány na prestiţních burzovních trzích. Komunální dluhopisy 19 - tyto dluhopisy jsou vydávány územním samosprávným celkem, k jejich vydání je však nutný předchozí souhlas ministerstva. Jejich hodnota je krytá obecním majetkem a je tudíţ zajištěna jejich niţší rizikovost. Korporační obligace - pro význam této diplomové práce se jedná o nejdůleţitější typ dluhopisů. Jsou to tedy obligace, jejichţ emitentem je podnik, jako samostatná právnická osoba. Výnosnost, rizikovost a likvidita se odvíjí podle typu emitujícího 17 POSPÍŠILOVÁ, Alena; POSPÍŠIL, Michal. Cenné papíry a podnikání na kapitálovém trhu. Vyd. 1. Praha : Vysoká škola aplikovaného práva, 2006. 214 s. ISBN 8086775070. s. 57 18 Cenné papíry – charakteristika jednotlivých druhů [on-line]. 2010 [cit. 20.2.2010]. Dostupné z http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/cenne-papiry-charakteristika-druhuopu/ 1000818/53927/#b18 19 Cenné papíry – charakteristika jednotlivých druhů [on-line]. 2010 [cit. 20.2.2010]. Dostupné z - 24 - podniku. Čím je firma spolehlivější, renomovanější a vykazuje lepší hospodářské výsledky, tím je emise pro případného zájemce o dluhopis lukrativnější. Ovšem nesmíme přesto zapomínat na skutečnost, ţe i stabilní společnost se můţe dostat do úpadku a insolvence a dluhopis se stane nedobytným. Bankovní obligace20 - jedná se o aktivní úvěrové operace, kdy se bankovní ústav snaţí získat finanční prostředky , které jsou zapotřebí pro úvěrování jiných podnikatelských, či nepodnikatelských subjektů. Pro jejich emitování je potřebný souhlas ministerstva financí, který se uděluje na základě emisního prospektu připravované obligace. Hlavní podmínkou přidělení povolení je zdokumentování účelu, za nimţ byla provedena emise. Finanční ústav můţe na základě svých emitovaných dluhopisů proúvěrovat i menší podnikatelské subjekty, které by při emisi svých vlastních obligací nedostaly souhlas, nebo by nebyly lukrativními pro budoucího zájemce o odkup emise (např. pro jejich malou likviditu). 3.4.3. Členění dluhopisů podle výnosů21 Kuponové obligace Nejčastěji emitovaná forma obligace, která svým drţitelům

Členění dluhopisů podle typu emitenta Státní dluhopisy a dluhopisy vydávané Českou národní bankou - emise těchto obligací podléhá příslušnému zákonu o státním dluhopisovém programu, nebo zvláštnímu zákonu, který opravňuje příslušné ministerstvo vydávat obligace. V podmínkách České republiky se emitují prostřednictvím České národní banky. Tyto emise jsou následně považovány za velmi bonitní, s vysokou likviditou a minimálním rizikem jejich nesplacení a jsou proto často obchodovány na prestižních burzovních trzích. Komunální dluhopisy - tyto dluhopisy jsou vydávány územním samosprávným celkem, k jejich vydání je však nutný předchozí souhlas ministerstva. Jejich hodnota je krytá obecním majetkem a je tudíž zajištěna jejich nižší rizikovost. Korporační obligace - pro význam této diplomové práce se jedná o nejdůležitější typ dluhopisů. Jsou to tedy obligace, jejichţ emitentem je podnik, jako samostatná právnická osoba. Výnosnost, rizikovost a likvidita se odvíjí podle typu emitujícího podniku. Čím je firma spolehlivější, renomovanější a vykazuje lepší hospodářské výsledky, tím je emise pro případného zájemce o dluhopis lukrativnější. Bankovní obligace - jedná se o aktivní úvěrové operace, kdy se bankovní ústav snaží získat finanční prostředky , které jsou zapotřebí pro úvěrování jiných podnikatelských, či nepodnikatelských subjektů. Pro jejich emitování je potřebný souhlas ministerstva financí, který se uděluje na základě emisního prospektu připravované obligace. Hlavní podmínkou přidělení povolení je dokumentování účelu, za nimž byla provedena emise. Finanční ústav může na základě svých emitovaných dluhopisů proúvěrovat i menší podnikatelské subjekty, které by při emisi svých vlastních obligací nedostaly souhlas, nebo by nebyly lukrativními pro budoucího zájemce o odkup emise (např. pro jejich malou likviditu).

Členění dluhopisů podle výnosů Kuponové obligace. Nejčastěji emitovaná forma obligace, která svým držitelům zajišťuje nárok na pravidelné proplacení běžných výnosů v předem stanovených časových intervalech. Platba probíhá na základě kuponů. Bezkuponové obligace. Emise daného typu dluhopisu probíhá formou diskontace, kdy je prodáván na primárním trhu za cenu nižší, než je jeho nominální hodnota v podobě jistiny. Daný cenový rozdíl je označován jako diskont a nahrazuje kuponové platby, jak je tomu u kuponových dluhopisů.

Finanční deriváty  jsou instrumenty, jejichž hodnota je odvozena z hodnoty tzv. podkladového aktiva. podstatou je forma termínového obchodu, tzn. že dochází k určitému zpoždění mezi jednáním obchodu a jeho plněním. Mají obvykle podobu smlouvy mezi dvěma stranami: mohou, ale nemusí být cennými papíry. Základní typy derivátů jsou futures a jim podobné certifikáty nebo warranty, další pak jsou forwardy, swapy a opce.

Derivát - definice Je odvozen od jiného, tzv. „bazického instrumentu“ (někdy „podkladový instrument“). Tím může být cenný papír, komodita atd. Změny v hodnotě bazického instrumentu pak ovlivňují hodnotu derivátu. Má termínový charakter (obchody mohou být v tomto smyslu buď spotové, nebo termínové), tzn. že čas vypořádání obchodu je vzdálený od času sjednání obchodu více, než je dáno technickými možnostmi Za sjednání derivátu se neplatí nic nebo minimální částka v poměru k hodnotě podkladového instrumentu. S tím je spojen tzv. Finanční pákový efekt – pokud např. na burze koupíte futures (podobný derivát jako forward, ale je burzovně standardizovaný) za 30 USD a jeho podkladovým instrumentem bude dluhopis o nominální hodnotě 1 000 000 USD, projeví se změna ceny dluhopisu o 20 USD (0,0002 %) ve změně ceny futures také zhruba o 20 USD – v tomto případě se však bude jednat o 66 %. Rozdíl mezi vlastněním dluhopisu a futures na tentýž dluhopis je tedy podstatný, neboť u futures je dosahováno pákového efektu – zisky i ztráty jsou mnohem vyšší.

3 motivy pro koupi derivátu Zajištění (hedging) spekulace arbitráž Příklad zajištění: Drobný podnikatel jednorázově vyvezl do Německa zakázku za 100 000 EUR, faktura je splatná za 3 měsíce. Současný kurz je 27 Kč/EUR, tedy současná hodnota pohledávky je 2 700 000 Kč. Bojí se však, že za 3 měsíce kurz koruny posílí např. na 26 Kč/EUR a on dostane jen 2 600 000 Kč – tj. 100 000 Kč účetní ztráta. Řešením této situace je uzavřít měnový forward, kterým si exportér zajistí, že za 3 měsíce odnese do banky obdržených 100 000 EUR a banka mu vyplatí 2 700 000 Kč, ať už kurz v tu dobu bude jakýkoliv. Pokud kurz mezi tím skutečně klesl, udělal dobře, pokud vzrostl, připravil se o zisk – nicméně obchodník chtěl dostat zaplaceno za to, co vyrobil, a ne spekulovat, jestli kurz klesne nebo vzroste.

Druhy derivátů čtyři základní druhy ve dvou skupinách nepodmíněné kontrakty (pevné) podmíněné kontrakty (opční). První skupina jsou ty, kde je při sjednání dáno, že obchod proběhne a obě protistrany mají povinnost jej uskutečnit. ( forward, future a swap) Druhá skupina jsou deriváty, kde uskutečnění obchodu závisí na vůli jedné strany a patří do ní opce (a bezpočet jejich variací).