Dej1 Stoletá válka Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Stoletá válka (1337 – 1453)

angličtí králové měli jako léno značnou část francouzského území, protože když r.1066 normanský vévoda Vilém Dobyvatel porazil anglického krále Harolda II. v bitvě u Hastingsu, ponechal si i svoje državy ve Francii(= území, která nebyla přímo spojena s anglickým územím, ale byla Anglií spravována a řízena)  Francouzi si chtěli tato území podmanit – obzvláště se soustředili na oblast Bordeaux

Příčiny války dlouhodobé napětí mezi Francií a Anglií anglické državy ve Francii boj o ovládnutí Flander - soukenictví - odbyt anglické vlny - Francie Flandry obsadila ve Francii vymřeli Kapetovci v přímé linii, nastoupil rod z Valois, jejich nárok neuznal anglický král Edward III. (1312-1377) (po matce Kapetovec) Filip z Valois (1293-1350) korunovací Filip VI.Francouzský

pod anglickým vlivem

1. fáze (1337-1360) – převaha Anglie vítězství v námořní bitvě u Sluis [Slojs], v r. 1340 zajistilo Angličanům dlouhodobou kontrolu nad kanálem La Manche

r. 1346 bitva u Crécy - Kresčaku anglická armáda vedená Edvardem III. ve významné bitvě u Kresčaku nad mnohonásobnou přesilou Francouzů zvítězila v boji se hlavně osvědčili waleští lukostřelci, kterým Edvard III. zvýšil morálku tím, že přikázal svým rytířům sesednout z koní a bojovat bok po boku s lukostřelci v této bitvě padl též významný spojenec Francie, český král Jan Lucemburský, který byl už v té době slepý „Toho bohdá nebude, aby král český z boje utíkal!“

Taktika francouzská vojska se skládala především ze šlechtické jízdy, kterou provázely oddíly měšťanů a žoldnéřů, kterými šlechta opovrhovala a nechtěla je pouštět do bitvy X dokonalejší anglická taktika výborná jízda, ale i výborní lukostřelci z Walesu, ozbrojení dlouhými luky (kadence: 10–12 výstřelů za minutu, dostřel až 450 m); v bitvách stoleté války tito lukostřelci postříleli francouzské jezdce dříve, než stihli použít svoje kuše, dlouhá kopí a těžké meče

po dočasném úspěchu Francouzů vítězí opět Angličané Mor epidemie moru, která se šířila v Evropě v letech 1347-1352, zdecimovala obyvatelstvo v obou zemích - „černá smrt“ po dočasném úspěchu Francouzů vítězí opět Angličané

Francie r. 1347 po dlouhodobém obléhání dobyli Angličané přístavní město Calais a to zůstalo v jejich moci déle než dvě stě let byl uzavřen osmiletý mír mezi Francií a Anglií trvající do r. 1355 po smrti Filipa VI. v r. 1350 nastoupil na francouzský trůn jeho syn Jan II., přezdívaný Dobrý v bitvě u Poitiers [Poatijé] r. 1356 byli Francouzi poraženi Černým princem Edvardem a král Jan II., spolu s mnoha svými šlechtici, byl zajat v následných zmatcích se vlády ve Francii chopil jeho syn Karel V., přezdívaný Moudrý, zbavil zemi loupeživých band bývalých žoldnéřů a dal zbourat mnoho hradů, aby se nestaly anglickou oporou, podporoval vědu a umění, rozšířil Paříž

r. 1356 bitva u Poitiers

2. fáze (1360–1415) v r. 1377 zemřel v Anglii král Edvard III. a zanechal vládu svému vnukovi, Richardu II. ve Francii od r. 1380 vládl syn Karla V., Karel VI. Šílený, a pro Francii tehdy nastaly zlé časy, za mladého Karla nejprve vládli jeho strýcové, vévoda burgundský, anjouský a berryský v r. 1384 se vlády ve Flandrech ujal burgundský vévoda Filip, po získání Flander se začalo Burgundsko Francii stále více odcizovat a vést vlastní politiku

změna francouzské taktiky, obrana měst Angličané vytlačeni - zůstal jen Bayonne, Bordeaux, Brest, Calais a Cherbourg

Vzpoury ve městech i na venkově dlouhá válka zatěžuje obyvatelstvo ve Francii - selské povstání jacquerie (podle nejběžnějšího jména franc. venkovanů Jacques = Jakub) v Paříži povstali měšťané proti dauphinovi [dófenovi] (= korunnímu princi) Karlu V. obě krvavě potlačena r.1358

Vzpoury ve městech i na venkově v Anglii r. 1381 povstání Wata Tylera – v čele nespokojených sedláků táhl do Londýna, obsadil Tower - povstání krvavě potlačeno, Tyler zavražděn na venkově šířili myšlenky Johna Viklefa potulní kazatelé, cílem rovnost všech stavů - též potlačeno Richard II. omezil moc parlamentu a začal vládnout absolutisticky, zemřel v r. 1400 ve vězení na hradě Pontefract, na anglický trůn v osobě Jindřicha IV. dosedla nová dynastie, Lancasteři Smrt Wata Tylera: Jean Froissart, Chronicles

3. fáze (1415–1453) nepokojů ve Francii využil nový anglický král Jindřich V., syn Jindřicha IV., a v r. 1415 se vylodil v Normandii králem 1413-1422 svatba Jindřicha V. s dcerou Karla VI. Kateřinou

r. 1415 bitva u Azincourtu Jindřich V. zvítězil nad přesilou Francouzů v bitvě u Azincourtu podepsal smlouvu v Troyes [troj] s francouzskou královnou (manželkou Karla VI.) a spojencem burgundským vévodou, podle ní měl Jindřich přijmout za manželku dceru Karla VI. Kateřinu a po tchánově smrti zasednout na francouzský trůn syn Karla VI. měl být z následnictví vyloučen Bitva u Agincourt,Enguerrand de Monstrelet, Chronique de France

1428 Angličani obléhají Orléans

Panna Orleánská r.1428 Angličani obléhali Orléans, poslední vojenskou pozici francouzských sil Francouzi se však ubránili do příchodu posil, vedených obyčejným sedláckým děvčetem, Janou (Johankou) z Arku (přesvědčena „hlasy světců“ o svém poslání vrátit korunu francouzskému králi a vyhnat Angličany, stála v čele vojska) r.1429 se jí podařilo osvobodit Orléans, čímž si získala svoje „bojové“ jméno, Panna Orleánská vystoupením Jany z Arku v stoleté válce se ve větší míře uplatnily lidové síly a válka proti Angličanům najednou nabyla národního charakteru - dobytí pevnosti Tourelles, tehdejšího hlavního města Francie Meungu nad Loirou a porážka anglické armády u Patay nakonec zamířila na severovýchod k významnému městu Remeš, kde se nacházela korunovační katedrála francouzských králů; dauphin Karel se mohl nechat korunovat francouzským králem pouze tady

dauphin Karel r. 1429 byl v Remeši korunován princ Karel francouzským králem Karlem VII. tím získal převahu nad svým anglickým soupeřem nezletilým Jindřichem VI. (1422–1461)

vysoká šlechta záviděla Janě z Arku její postavení, byla vyštvána z královského dvora a vrátila se zpět do boje, při osvobozování Compiégne byla zajata Burgunďany spojenci Anglie, odvedena před církevní soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem v předem rozhodnutém procesu byla odsouzena jako čarodějka a kacířka a r. 1431 byla v Rouenu upálena když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Janu za oběť justičního omylu katolická církev ji prohlásila r. 1909 za blahoslavenou a r. 1920 za svatou Jeanne d'Arc (1412-1432)

Angličané na závěr v r. 1453 prohráli bitvu u Castellione Závěr války r.1436 dobyli Francouzi Paříž a r. 1449 Normandii důležitým obratem bylo, když se k Francouzům přidali Burgunďané Angličané na závěr v r. 1453 prohráli bitvu u Castellione válka nebyla oficiálně ukončena, ale obě strany byly konfliktem již zcela vyčerpány ve Francii zůstalo Angličanům jedině přístavní město Calais s okolím a Normanské ostrovy

Francie 1337 Francie 1453

Calais padlo do rukou Francouzů znovu v r Calais padlo do rukou Francouzů znovu v r. 1558 a jediné území, které Angličanům ve Francii zůstalo, jsou Normanské ostrovy

Důsledky Francie hospodářský úpadek území oslabeného válkou politické posílení, jednota (do té doby konglomerát více či méně nezávislých státečků, tvrdý boj proti cizincům stmelil a vytvořil z nich jednotný a samostatný francouzský národ) Anglie hospodářský rozvoj, těžila z válečné konjunktury zemí zmítaly spory mezi mocnými šlechtickými rody

Válka růží- zápas o anglický trůn 1455-1485 2 rody usilovaly o trůn Lancaster (červená) York (bílá) během války se téměř vybila anglická šlechta r. 1485 - v bitvě u Bosworth porazil Jindřich Tudor – Jindřich VII. (po matce Lancaster) posledního Yorka Richarda III. erb rodu Tudorovců „Království za koně!“ Shakespeare Tudorovská růže

Dej1 Stoletá válka Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Použity materiály, obrázky z www stránek: Sochrová, Marie: Dějepis I v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 1997 Urban, Jan: Kresčak. Paseka, Praha 2000. Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí, 2. díl. Baronet, Praha 1995. „panovnici.estranky.cz“ „cs.wikipedia.org“ „obrázky.cz“ http://www.youtube.com/watch?v=cbxsjIW7RYo&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=qvZH5zXEL_Y&feature=related