Vídeňský kongres Koncert velmocí
Vídeňský kongres - závěry Francie – zachování postavení velmoci v původních hranicích roku 1794, tzn. včetně jižní Itálie, návrat Bourbonů na trůn Německý spolek zůstal zachován – konfederace států s německy mluvícím obyvatelstvem mimo Rakousko (udržení rozdrobeného Německa je v zájmu Francie i Británie)
Vídeňský kongres - závěry Polsko – znovurozděleno – Varšavské knížectví (Napoleon) Rusku, Halič Rakousku, zájem Francie o Polsko se znovu objeví až v 60. letech 19. století
Vídeňský kongres - závěry Prusko – získává značnou část Saska, dominantní postavení v Německém spolku, s oslabováním Rakouska přebírá hlavní roli ve sjednocování Německa Rakousko – získává zpět Benátsko a Lomabardii, díky Metternichovi je hlavním tahounem alianční politiky v Evropě. Potřebuje udržet mír i díky své obtížné situaci (mnohonárodnostní monarchie)
Vídeňský kongres - závěry Itálie – rozdrobena mezi Rakousko (sever) a Francii (jih). Jediným skutečně italským státem je Sardinské království Rusko – posílilo, protože výhody vzešlé z dočasného spojenectví s Napoleonem mu zůstaly
Vídeňský kongres - závěry Obecně: pilířem poválečné Evropy byly dvě spojenecké smlouvy: a) Spojenecká původně s protifrancouzským zaměřením, později na udržení rovnováhy v Evropě – duchovním otcem William Pitt (britský premiér do 1806) – a hlavním organizátorem Metternich: Británie, Rakousko, Rusko, Prusko
Vídeňský kongres - závěry b) Tzv. Svatá aliance – koalice Rakousko – Rusko – Prusko (výmysl cara Alexandra), ideologický nástroj proti budoucím revolucím na obranu starého systému. Metternich ji tiše přetvořil na další nástroj stability v Evropě