Vzdělávací materiál vytvořený v projektu OP VK Název školy:Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20 Číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Název projektu:Zlepšení podmínek pro výuku na gymnáziu Číslo a název klíčové aktivity:III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Anotace Název tematické oblasti: Filozofie Název učebního materiálu: Scholastika, vliv arabské filozofie Číslo učebního materiálu: VY_32_INOVACE_ZSV0315 Vyučovací předmět: Základy společenských věd Ročník: 4. ročník čtyřletého gymnázia, oktáva osmiletého gymnázia Autor: Radka Strašilová Datum vytvoření: Datum ověření ve výuce: , Druh učebního materiálu: Prezentace Očekávaný výstup: Student charakterizuje období scholastiky, má přehled o základních filozofických názorech a problémech jednotlivých období, zná stěžejní myšlenky vybraných představitelů scholastické filozofie, zejména pak dílo T. Akvinského, a uvědomuje si vliv arabské filozofie na filozofii křesťanskou. Metodické poznámky:Červeně jsou vyznačené otázky, na které by měli studenti sami hledat odpověď, tzn. je potřeba jim poskytnout prostor k přemýšlení. Prezentací je vhodné rozdělit do dvou až tří vyučovacích hodin. Při výuce je možné využít učebnici P. Šila a J. Karolové Člověk na cestě k moudrosti.

Raná scholastika (9. – 11. století) „Miluj - a dělej si pak, co chceš.“(sv. Augustin) X „Projevuj souhlas s učením a dělej si pak, co chceš.“

lat. schola = škola, scholastikus = otec-kněz učitel scholastika: 1.systém nauk a vyučování na středověkých školách 2.filozofické směry inspirované představiteli středověké spekulace návaznost na patristiku systematizace zjevených pravd snaha o racionální vysvětlení víry vyvracení rozumových námitek proti víře disputace

Představitelé rané scholastiky Jan Scotus Eriugena (810 – 877) „první otec scholastiky“ christianizace platónismu a novoplatónismu podmínka poznávání – víra ve zjevení 4 formy přírody křesťanská víra umožňuje svobodu lidské vůle Anselm z Canterbury (1033 – 1109) „druhý otec scholastiky“ ontologický důkaz boží existence (viz člověk na cestě k moudrosti str. 93)

Co z jeho důkazu můžeme vyvodit? Má jeho důkaz nějakou slabinu? Anselm z Canterbury: „Pravda je správnost uchopitelná pouze duchem.“

Spor o univerzálie

univerzálie = obecné pojmy, obecniny „ K otázce, zda rody a druhy existují, nebo zda existují pouze v intelektu, a dále, jestliže existují, zda jsou tělesné a netělesné a zda existují odděleně od smyslových věcí nebo jen ve smyslových věcech a na nich, se nevyjádřím, neboť taková otázka je velmi složitá a vyžaduje podrobné zkoumání.“ Porfyrios (Plotínův žák) spor realismu s nominalismem Kde bychom mohli vysledovat počátky tohoto sporu? (Aristoteles X Platón)

Realismus - obecný pojem existuje reálně a nezávisle na jednotlivých věcech Krajní realismus - univerzálie existují před věcmi (ante res) - Eriugena, Anselm z Canterbury, Vilém ze Champaux Umírněný - univerzálie existují ve věcech (in rebus) jako jejich druhové určení - Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Duns Scotus

Nominalismus - obecný pojem je prázdný zvuk, existuje pouze v lidském myšlení a řeči (universalia post res) - Roscellinus Petr Abélard (Pierre Abaelard) 1079 – 1142 kompromis ! Realismus ve smyslu scholastiky je to, co dnes označujeme idealismem.

Vliv arabské filozofie

7. stol. – Muhammad Mekka, Bagdád, Cordóba obhajoba náboženství, vliv Platóna, ale především Aristotela Avicenna (Abú Alí Ibn Siná) 980 – 1037 látka věčně jsoucí vedle Boha Bůh je nehybným hybatelem U kterého antického filozofa bychom našli stejný názor?

Avicenna vychází z Aristotela univerzálie – stejný názor jako Abelard, ale dříve Averroes (Ibn Rušd) 1126 – 1198 forma k látce nepřichází zvnějšku, ale je v ní obsažena I tento názor bychom mohli najít v antické filozofii. U koho? (znovu vliv Aristotela) ↑ ↑ ↑ rozpor s vírou ve stvoření z ničeho

Averroes popírá nesmrtelnost jednotlivé duše, nesmrtelný je jen nadosobní duch učí, aby člověk konal dobro kvůli němu samému, a ne z obavy z trestu po smrti Židovská filozofie 9. – 12. stol. – kabala Maimonidés (Moše ben Maimon) – 1135 – 1204 nadšený ctitel Aristotela

Vrcholná scholastika 13. století

Vývoj názorů na Aristotela: 1.Zákaz výuky ze strany církve 2.Studium Aristotela je životní nutností univerzitní vzdělanosti. r.1245 – jeho výuka povolena bez omezení r.1255 – znalost Aristotelova díla podmínkou magisterského titulu - jeho dílo se stává vzorem pravdy a sumou veškeré moudrosti

Sumy - zpracovávají obrovské množství poznatků - jakési „encyklopedie“ - křesťanský obraz světa zahrnující přírodu, lidstvo, duši a nadpozemský svět Církevní řády dominikáni (Albert Veliký, Tomáš Akvinský) františkáni (František z Assisi)

Albert Veliký (?1193,1207 – 1280) Albert z Bollstadtu, Albertus Magnus, doctor univerzalis znalec Aristotela Suma teologická Tomáš Akvinský (1225 – 1274) doctor angelicus „Posláním mudrce je vytvářet řád.“ vliv Alberta Velikého Dílo: Suma teologická Suma proti pohanům

Vztah rozumu a víry varuje před pokusy o nezvratné důkazy teologických pravd „…náboženství je založeno na víře, nikoli na rozumu, a vystavovat ho zkoušce, k níž není nijak způsobilé, znamená jistý způsob, jak je zničit.“ D. Hume (18. stol.) pravdy nadpřirozené ( o Trojici, dědičném hříchu,…) jdou nad rozum, nikoli proti němu

Poznání boha 1.rozumem – nejnižší stupeň 2.prostřednictvím víry 3.přímé poznání – nadpřirozené, intuicí, možné až po smrti, stojící nejvýše Metafyzika čistá látka sama o sobě neexistuje formy mohou existovat i samy o sobě (např. duše po smrti) formy materiální – mohou existovat jen v látce (=>2 druhy forem)

látka je zdrojem mnohosti Bůh je čistá forma, je absolutní inteligencí, absolutní vůlí Vliv kterého myslitele v těchto názorech patrný? (viz látka výše)

Důkazy o existenci boha: jen „podpůrné“ argumenty důkazy nepřímé Bůh je: 1.prvním hybatelem 2.První příčinou 3.Podmínkou všeho nahodilého 4.Nejvyšším a nejdokonalejším bytím 5.Strůjce účelnosti

Pojetí člověka, etika člověk mezi světem duchovním a přírodou duše je nesmrtelná, je nadána aktivitou, svobodou volby povinnost člověka zachovat si život, žít ve společnosti, v míru, směřovat k Bohu už v pozemském světě nad zákonem lidským stojí zákon boží jeho učení zpočátku odmítáno a cenzurováno

Pozdní scholastika 14. – 15. stol.

Roger Bacon ( ?1294) doba, v níž žil – vrcholná scholastika X názorově patří k pozdním scholastikům Angličan, františkán kritik tomismu studia v Oxfordu – matematika, medicína, teologie, filozofie experimenty => podezření církve => exil ve Francii Dílo: Větší dílo Menší dílo Třetí dílo

největší filozofové byli pohané Kdo asi? Aristoteles, Avicenna, Averroes Výtky proti Albertovi a Tomášovi: - neznalost jazyků - neznalost matematiky - neměli by vycházet pouze z dedukce (autority), ale i ze zkušenosti, experimentu „zatnul sekeru ke kořenům scholastiky“ (sám se považoval za „věrného syna církve“)

Duns Scotus (1270 – 1308) doctor subtilis františkán profesor Oxfordu, také Paříž, Kolín kritik Alberta a Tomáše: - soulad mezi teologií a Aristotelem není možný - vůle je nadřazena myšlení - svět je stvořen tak, jak se bohu zalíbilo jej stvořit Vilém Occam (Ockham) Ockhamova břitva (Fakultativně - viz Člověk na cestě… str.104, 105)

Zdroje: Archiv autorky.