Kolektivní akce, empirické a teoretické přístupy k veřejnému mínění Charakteristika davu, kolektivní akce a sociálních hnutí Úvodní charakteristika sociologie VM a funkce VM Ke koncepcím zabývajícím se společenskou podmíněností vědomí Pohled empirie a teorie na VM

Charakteristika kolektivní akce Ke kolektivní akci může dojít všude, kde existuje možnost shomáždění většího počtu lidí. Od počátku rozvojě mést představovala „městská chátra“ potenciální nebezpečí pro politickou moc. Pokud lidé na ulici dají najevo svou podporu určité věci nebo vyjádří nespokojenost hovoříme o davovém jednání.

Jako dav se označuje jakékoli větší shromáždění lidí kteří na veřejném místě vstupují do přímé interakce. Davy jsou běžnou součástí městského života např. na tržišti nebo v zábavném parku. Tito lidé jsou sice fyzicky přítomnive stejném prostoru, ale každý sleduje své vlastní cíle.

U nepokojů, demonstrací, paniky je tomu jinak. Činnost každého jedince je spojena s tím, co dělají ostatní. Dav náhle přechází do interakce a začína se , i když jen dočasně chovat jako jeden celek. Davové jednání a vyvolávání pouličních nepokojů jsou typickými projevy frustrace těch lidí, kteří nemají šanci legitimním způsobem vyjádřit svou nespokojenost.

Mocenské struktury jakéhokoliv druhu se davových akcí vždy obávají. Nejen pro přímou hrozbu, kterou nepokoje představují, ale i proto že jsou veřejným a viditelným vyjádřením pocitu sociální křivdy. Destruktivní nepokoje však mohou stimulovat změny a přinést alespoň částečnou nápravu toho, proti čemu se jejich účastníci bouřili.

Sociální hnutí Kromě těch, která směřovala k politické revoluci, se v moderních státech objevilo i celé spektrum jiných sociálních hnutí. Existenxe sociálních hnutí je pro současný svět neméně typická, než přítomnost formálních byrokratických organizací, proti nimž často vystupují.

Sociální hnutí můžeme definovat jako kolektivní snahu o prosazení společného zájmu nebo o dosažení společného cíle prost- řednictvím kolektivní akce mimo sféru etablovaných institucí. Mezi jednotlivými hnutími jsou značné rozdíly.

Některá jsou malá, mají několik desítek členů k jiným se hlásí tisíce nebo miliony osob.V minulosti bylo nelegální aby dělnická hnutí vyzývala své členy ke stávce a v různých státech se za to udělovaly různě přísné tresty. Zákony byly změněny a stávka se stala legitimní taktikou.

Můžeme rozlišit 4 typy sociálních hnutí 1.Hnutí transformační usilující o dalekosáhlé, převratné změny- patří sem revoluční i radikálí hnutí náboženského charakteru. 2. Reformní hnutí-chce změnit některé aspekty současného společenského řádu, nebo jednání, názory jednotlivců

3.Spasitelská hnutí chtějí lidi spasit před způsobem života který považuí za zkažený. 4. Nápravná hnutí- neusilují o úplnou transformaci jedince, ale jen o nápravu konkrétních dílčích nedostatků – anonymní alkoholici.

Sociologie veřejného mínění Zahrnuje zkoumání jak teoretické, tak empirické Rozmach sociologie VM nastal v 20. století Funkce veřejného mínění 1. Hodnotící, 2.artikulační,3.regulativní, 4.funkce politického faktoru, 5.identifikační funkce, 6. konformizační, 7. sjednocující

Koncepce zdůrazňující společen. podmíněnost vědomí Jedním z prvních K. Marx, potvrdil tezi o podmíněnosti vědomí materiálním životem jedince a společnosti. Další E. Durkheim stoupenec principu společenské podmíněnosti vědomí, zavedl pojem kolektivní vědomí. Weber-pod vlivem kultury se proměňují myšlenky

Koncepce zdůr….. Dilthey Wilhelm, zážitek, životní zkušenost pokládá za východisko lidského poznání. Světový názor představuje základ, na němž je postaveno vědomí společnosti. Manheim Karl zkoumal vztah poznání a společenského života, třídní struktury a ekonomických forem.Vyjádřil se k pojmu ideologie.

Koncepce zdůr…. Mills- ať je člověk cokoli, je především historickým a společenským činitelem. Petr Berger. Struktury společnosti se stávají strukturami našeho vědomí. Zygmund Baumam Od „zdravého rozumu“ prostředníctvím něhož řešíme každodenní záležitosti se odvíjí každodenní , běžné vědomí.

Běžné chápání VM VM se rozumí projevy od názorů až po chování. Rovněž teoretici se různí. W.Lippmann pokládá za VM názory, které se dotýkají veřejných záležitostí a jsou veřejně projevovány. J.Stoetzel- VM je pojato do organizovaného rámce.W.Albig - vyjádření názoru v sporné otázce.

Běžné chápání VM J.Wiatr : VM je organizované, veřejně projevované a masově sdělované mínění o otázce, která má veřejný význam, má v dané společnosti sporný charakter a diskutuje se o ní relativně svobodně. J.J Rousseau poměrně jednoznačně zařadil VM do kontextu společenské reality

John Locke 1632-1704 V 17. stol. byl vliv VM natolik zřejmý, že ve svém Eseji o lidském poznání přiřadil k zákonům božskému a občanskému, ještě „zákon mínění či reputace“ podle něhož lidé soudí správnost jednání jiných, jejich neřesti a ctnosti. J. Locke Rozprava o ľudskom rozume 1983. Bratislava s.299.

Zákon mínění se prosazoval v mezilidských vztazích prostřednictvím skupinových způsobů myšlení a chování. Dopad byl účinnější , než formální hrozba plynoucí z církevních a státních sankcí. Šlo o mechanismy, které vyvíjely nátlak na jednotlivce. Neformální skupina vtiskovala mínění určitou prestiž, zajišťovala jeho závazný charakter.

Mínění populace se postupně rozvinulo ve veřejné mínění, tak jak se chápalo koncem 18. století , kdy rozvažující publikum získalo schopnost vynášet soudy. Hobbes Thomas 1588-1679 při posuzování projevů lidí zařazoval na stejnou úroveň všechny akty od důvěry až po úsudek.

K podrobnějšímu „odhalení“ hlavních rysů názorových projevů veřejnosti došlo až v souvislosti se zkoumáním mínění, s jejich bohatě se rozvíjející teoretickou reflexí a empirickým výzkumem. Jednu z prvních koncepcí představil F Tőnnies, když charakterizoval VM jako společenský soud, vznikající ve společenství, výrazně odlišný od lidové víry,

Kritik der őffentlichen Meinung Rozdělil jej na neorganizované, vzájemně si odporující a organizované , základní mínění. Ve svém díle vymezil 3 formy VM. 1.Zveřejněné mínění- veřejně vyjádřené názory.2.Veřejné mínění, jestliže zveřejně. mínění se stává většinovým názorem. 3. Mínění veřejnosti jako forma společenské vůle.

Pokračování Tőnnies Mínění veřejnosti je dohoda dosažena vlastními nezávislými úvahami občanů . Tato dohoda je přijata všemi, nebo téměř všemi členy, i když u některých se může jednat o pasivní přijetí nebo o tichý souhlas s většinovým míněním ostatních. Mínění veřejnosti se projevuje ve třech agregovaných stavech :

Pojmy z fyziky Pevné mínění se týká dosažených dohod o nesporných otázkách a obecních hodnotách.Vyznačuje se rozumem, tolerancí odmítnutím předsudků a je tvořeno hlavně intelektuály. Kapalný stav nastává, jestliže v čase dochází ke změnám , v důsledku nezaujatého kritického posouzení. Plynné, prchavé mínění je povrchní, rychle se mění.

Teorie Tőnniese ale i ono má svůj základ v kapalném a zčásti pevném stavu. Plynná forma nejzřetelněji představuje dynamiku změn a je ve společnosti nejvíce viditelná. V historickém vývoji stojí vždy na počátku prchavý stav, který se nakonec přetváří v pevnou formu.

Tarde G. Rozdílné kvality v projevech lidí Do oblasti mínění veřejnosti zařazoval racionální a věcné reakce vyplývající z myšlenkové sounáležitosti, zatímco přecitlivělé a emocionální odezvy z této sféry vylučoval. Jeho teorie se staly blízké americkému behaviorismu. Jeho představitelé (J.B. Watson(1878-1958) pokládali veřejné

Empirismus v sociologii mínění ve svém celku za reakce obsahující kolektivní úvahy, jenž ovlivňují systém postojů udržujících společnost pohromadě. Veřejné mínění přestává být chápáno jako sociální proces odehrávající se ve skupinové interakci a je vnímáno jako měřitelná kvantita, která může být zaznamenána průzkumem.

Symbolický interakcionismus Blumer propagátor s.i. vychází z toho, že lidé jednají vůči objektům podle toho, jaký jím přikládají význam. Lidé jsou, nebo se stávají tím, co si o sobě myslí, nebo vypovídají.Předmětem s..i. Jsou především procesy interpretace osobnosti,interpretace interakce a vztahů.

Blumer se pokusil vrátit teoretické úvahy o VM k otázkám skupinové interakce. Formování mínění se může dít jen jako funkce společnosti v akci, převážně interakcí skupin než jednotlivců a proto je důležité funkční složení a organizace společnosti.

Stereotypy jako součást VM Pojem zavedl W.Lippman am novinář (1922): Jde o představy ,které hrají významnou úlohu, jako předem dané schéma vnímání, uvažování, hodnocení nových jevů. Na jejich utváření se podílí přenos skupinových poznatků.

Spojitost VM a kultury Směr založilv 50. letech L.W Doob . Současně posuzoval existenci názorů z hlediska času a začal rozlišovat krátkodobé a trvalé veřejné mínění. Pokračoval J.Habermas. Podle stupně závaznosti pro jednotlivce uvažoval o oblasti kulturní samozřejmosti, typu přirozeného opinion a často diskutovaných

VM a kultura samozřejmostí, jako výsledků publicistického mlžení, vrstvy mínění řízené z vnějšku. Grušin uvažuje o 2 základních vrstvách: jedna povrchová, maximálně aktualizovaná, odpovídající reakci na rychlé změny událostí, druhá hloubková vrstva, fundamentální povahy, závislá na kultuře.

Vliv politické informovanosti Rovněž politická informovanost se pokládala za zdroj vrstev VM. Am. sociolog Key rozeznával 2 vrstvy: s jasným a nejasným míněním. Lidé pohotoví, pozorní, informovaní se stali nositelem jasného mínění, občané s nižší mírou zájmu, nejasného mínění.

Strukturovanost názorů pociťovali i další autoři. Berger vnímal souvislosti hodnot a názorů,jednak vazby mezi samotnými názory. Nejvýstižnější se mu zdál výraz svazek. Sartori. J hovoří o názorových vlnách Část se tvoří na základě informací, další vzniká z neinformační složky, ideologických orientací, citových, etických a jiných podobných vazeb.

Struktura veřejného mínění V pozadí formování struktury stojí snaha jednotlivce sladit své postoje, harmonizovat je, upevnit je a uvést do rovnováhy, vnější informace promítnout do vnitřní skladby mínění. Howard a Bibb: VM je komplexním výsledkem dynamických procesů zahrnujících jak vědomí jednotlivce,

Struktura veřejného mínění tak sociální interakci a komunikaci. Podle nich tvoří VM jev, jehož podstata je společně determinovaná pevností poznání a vlivem společenských procesů.

Vlastnosti VM K základním charakteristikám VM patří: intenzita- napovídá o stupni zájmu, zainteresovanosti, celkovém rozpoložení společnosti. Stabilita- pevnost názorů a to i v případě pokusů společenské elity měnit postoje , nebo s nimi manipulovat

Různé typy konsensu Podpůrný- souhlas s obecným politickým trendem Podporující rozhodnutí - představuje příklon k jednomu ze dvou možných řešení. Mnohonásobný- signalizuje velmi podobnou názorovou shodu mezi politicky diferencovaně orientovanou veřejností.

Krystalizace VM Názory mohou obsahovat nejasné, inkonzistentní, nezformulované mínění, které se v procesu krystalizace proměňuje v explicitní mínění. Způsob transformace individuálních názorů na veřejné mínění představuje propaganda.

v oblasti teorie a výzkumu veřejného mínění Významní sociologové v oblasti teorie a výzkumu veřejného mínění

Berger P.L. 1929 Am. sociolog představitel fenomenologické sociologie. Zabývá se sociologií vědění, morálky, náboženství. Vyjadřuje se k filosofickým a teoretickým problémům sociologie, i politickými a morálními důsledky jejího použití v praxi. V češtině Pozvání do sociologie 1991. Správa sociálního řízení FMO.

Blumer Herbert nar. 1900- 1987 Americký profesor sociologie. Jeho práce jsou zaměřeny především sociálně psychologicky. Zabýval se různými formami kolektivního chování.Zastával stanovisko úzkého spojení sociologické teorie a každodenní zkušenosti. Hlavní díla:Collective Behavior in New Outlinesof the Principlesof Sociology 1946. What is wrong with Social Theory 1954

Comte Auguste 1798-1875 Francouzský filosof a sociolog, sám se označoval za zakladatele sociologie. S jeho jménem je spojen vznik pozitivizmu. Sociologii nazval sociální fyzikou a dělil ji na sociální statiku a dynamiku. Hlavní díla: Sociologie 1927, Kurz pozitivní filosofie 1946

Durkheim Emile 1858-1917 Francouzský sociolog. Je zakladatelem sociologické metody.Odstranil izolovanost sociologie a umožnil její použitelnost v soustavě společenských věd.Hlavní díla: La division du travail social 1893. Česky Pravidla sociologické metody 1926, Sociologie a sociální vědy 1948

Grušin Boris Andrejevič 1929 Ruský odborník na výzkum veřejného mínění. Mněnija o mire i mir mnenij 1967. Massovoje soznanije 1987. V češtině: Veřejné mínění a jeho výzkum. 1972 Praha. Svoboda.

Habermas Jürgen 1929 Německý sociální filosof a sociolog. Zabývá se problematikou ideiologie, politiky, VM, komunikace:Nejvlivnější představitel druhé generace frankfurtské školy. V češtině Strukturální proměny veřejnosti 2000, Problémy legitimity v pozdním kapitalismu 2000.

Lazarsfeld Paul Felix 1901 - 1976 Profesor sociologie na kolumbijské univerzitě. Později v Oslu a jiných místech. Je jedním z představitelů školy pluralistického behaviorismu. Pracoval zejména v oblasti zkoumání veřejného mínění. Hlavní díla: The Peopleś Choise 1944, Reading in Mathematical Social Science 1968, The Uses of Sociology 1968

Le Bon Gustave 1841-1931 Původně lékař. Pokoušel se studovat dav, masu lidí jako svébytnou jednotku. Právě ovládání davu považuje za důležité pro stát a pro každou vládu.Hlavní díla: Psychologie des foules 1895, Psychologie des temps nouveaux 1920, The Crowd. A study of the Popular Mind 1947.

Marx Karel 1818-1883 Německý ekonom, filosof a sociolog. Spolu s F. Engelsem zakladatel historického a dialektického materialismu a vlivného směru marxismu.Zavedl takové kategorie jako společenské bytí, společenské vědomí, společensko- ekonomická formace.

Mills Charles Wright 1916-1962 Americký sociolog, učil na kolumbijské univerzitě.Měl rovněž praktické zkušenosti z průmyslu, odborů a ústředních úřadů.Zabýval se sociálním rozvrstvením a mechanismy moci.Napsal knihu o „bílých límcích“ Hlavní díla: Mocenská elita 1966, Sociologická imaginace 1968

Park Robert E.1864-1944 Americký sociolog. Byl profesorem na různých univerzitách v USA, Evropě a Asii.Zabýval se zejména psychologií mas, veřejným míněním, rasovými a kulturními vztahy. Hlavní díla: Intoduction to the Science of Sociology 1921, The City and Human Ecology 1950, On Social Control and Collective Behavior. 1962.

Tarde Gabriel 1843-1904 Francouzský sociolog, zakladatel psychologismu. Považoval za nutné definovat v rámci sociologie elementární sociální fakt. Tím byl psychický stav jednotlivce. Sociální jevy považoval za jevy vznikající na základě vzájemného vztahu individuí. Etudes de psychologie sociale 1898, Lópinion et la foule 1901.

Tőnnies Ferdinand 1855-1936 Německý sociolog, který dělí sociologii na :1. Čistou . Teoretickou, 2. Užitou, 3. Empirickou.Teoretická sociologie je čistá pojmová konstrukce. V rámci společnosti rozlišuje1. Společenské vztahy, 2. Společenské celky- společenství, 3. Společenské korporace. Gemeinschaft und Gesellschaft 1887, Kritik der őffentlichechen Meinung 1922

Wiatr Jerzy Józef 1931 Polský sociolog a publicista. Zabývá se obecnou sociologickou teorií a sociologií politiky. V češtině: Společnost. Úvod do systematické sociologie. 1968. SPN. Praha. Angažovaná sociologie. Črty o sociologii a politice. 1970. MF Praha

Weber Max 1864- 1920 Německý ekonom, historik, sociolog a politik ,jeden z nejvýznamnějších reprezentantů německé sociologie. Má dodnes velký vliv.Od společenské vědy žádá naprostou objektivitu a oproštění od hodnotících soudů.Teorie organizace a byrokracie. Die protestantische Ethik and der Geist des Kapitalismus 1901. Politika jako povolání1929, Výbor z díla 1965.