popis zobrazovacích strategii ř eckého davnoveku cirka vlady Alexandra Makedonskeho

Popis zobrazovacich strategii reckeho davnoveku cirka vlady Alexandra Makedonskeho. Zatímco totiž zadavatelské provenience z řad panovníků volily k sebereprezentaci výrazově styl uhlazený a heroický, naopak zadavatelé z řad některých intelektuálů (konkrétně filosofů; řečníci a básníci si potrpěli rovněž na demonstraci určité elegance, vznešenosti) volili vizualitu na druhé straně spektra. Tedy zatímco u prvních byl ideálním zobrazovacím typem mladistvý jinoch atletické postavy (u Řeků - což je dáno i dobou a tedy vývojovou fází umění obecně, v níž se nacházíme - totiž jakoby primárním záměrem byla demonstrace určitých faktů, než nějaká realističnost ve smyslu vystižení co nejpřesnější nápodoby zobrazovaného. Typologie portrétu je tak nadřazena konkrétní tvářnosti.), u filosofických portrétů jsou voleny takové výrazové prostředky, které divákovi ozřejmí, že bohatství těchto mužů netkví v nějaké slávě a moci, hrdinskosti, nýbrž v tom, že jsou rozumní, že pracují hlavou! Proto tedy lze vidět zanedbanou tvář s přerostlými vousy, slepenými vlasy, vráskami (až přehnaně), zarputilý výraz, tělo už vůbec ne pružné a mladé, ale stařecky shrbené (osobnosti myslitelů nechávali jednotlivé filosofické školy zobrazovat, když už ti dospěli určité váženosti, což tedy bylo buďto ke sklonku života, či těsně po smrti), s povislou muskulaturou, vystouplým břichem (zde nejpříkladněji Diogenés ze Synópy, prototyp kynika par excellence). Oproti tomu, že ve všeobecném povědomí je toto období spojováno s myšlenkou kalokaghatie, a to nutně, tak tenhle proud se mi líbí! Dodatek; ještě k bustám - nenechme se mýlit, že Řekové zobrazovali jen hlavy osobností, to je dáno nám, poněvadž řecké umění máme dochováno jen z římských kopií, kde přeci ideoologicky primární byla jen hlava (viz přece také římský vtipný zvyk mít stálou figuru, a jen měnit příležitostně hlavy), navíc bylo méně nákladné zkopírovat jen hlavu, tedy my ty portréty známe bez kontextu těla, které ale dotvářelo celkové sdělení (nejen atributy odkazovaly na ideu, tak jako svitek na vzdělanost apod. jako u Kapitolského kynika, ale i držení těla u řeckých děl dotvářelo charakter osobnosti! Tak např. složené ruce se sklopenou hlavou u vladaře Démosthéna poukazují na jeho skromnost a pokornost, potažmo demokratičnost – matně si vybavuji jakýsi příběh o vládci zpokornělém na ostrově). Zapsala Helena Michalíková na základě přednášky z umění helénismu archeologa L. Stanča na FF UK, 2009

Diogenés ze Synópy,

Alexandr Mak. typu Rondanini, cca 320 bc

Panovník a filosof; Ustup mi ze Slunce!

Kapitolský kynik, Pergamská škola 180 bc; Alexandr, Pergamská škola, 180 bc

Filosof -„Kapitolský Kynik“, Epikúros; Panovník - Alexandr, cca 330 BC; Panovník - asi Antiochos III. ; Řečník - Difilós