Vertebrogenní poruchy - skolioza

Skoliózu můžeme charakterizovat jako trojrozměrnou deformitu s posunem obratle ve frontální rovině,sagitální (do lordózy) a transverzální (rotace). U skoliózy jsou dislokována nejvíce těla obratlů, jejich oblouky a výběžky méně. Více jsou vychýleny již příčné výběžky,které na straně vychýlení vyčnívají a tvoří hrb.Ten je zvlášť patrný v hrudní části,kde příčné výběžky následují i žebra.

U skoliózy jsou záda prohnuta do strany a páteř není rovná U skoliózy jsou záda prohnuta do strany a páteř není rovná. Často se objevuje během růstové fáze, kdy dochází ke zhoršení. Stabilizace nastává teprve po ukončení růstu. Nejnápadnější projev tohoto onemocnění v pozdějším věku je takzvaný žebrový hrb. Křivé postavení zad může vést také k přesunutí hrudních a břišních orgánů a tím k ovlivnění jejích funkcí, včetně plic a srdce.

Ramena pacienta bývají nestejně vysoko Ramena pacienta bývají nestejně vysoko. Taktéž lopatky nejsou umístěny vodorovně, mohou odstávat od páteře. V bederní oblasti vlivem skoliotické odchylky dochází ke změně prostorového uložení svalstva na obratlích, což se projevuje zdánlivým zvětšením zad na jedné straně oproti straně druhé. Pánev pacienta bývá sešikmená.

Vyšetření ve stoji - z pohledu zepředu, z boku a zezadu, kdy se zjišťují všechny asymetrie těla. Je vyšetřována schopnost pacienta udělat předklon, záklon a úklony. Dále je pozorována chůze pacienta - její stereotyp, možné křivení. Pacient je dále vyšetřován vleže a vsedě. Měří se délka dolních končetin. Diagnostika onemocnění vychází z vyšetření trupu a končetin. Je vyšetřována stejná výška ramen, asymetrie svalstva páteře, postavení lopatek, uložení končetin, tvar pasu. Je zjišťována a posuzována pevnost a flexibilita křivek páteře. Pátrá se po projevech bolesti.

Radiodiagnostické vyšetření páteře rentgenem je nepostradatelné pro stanovení diagnózy nejen jako nejlepší měřicí metoda velikosti zakřivení skoliotických oblouků, ale dává i informace o progresi onemocnění. Kontroly jsou obvykle vykonávány individuálně podle objektivního klinického nálezu, při progresi onemocnění a před ukončením růstu pacienta. Průměrně to bývá v šestiměsíčních intervalech

Dělení skolióz I.Zásadní rozdělení je na: 1)Strukturální - neuromuskulární,vrozené,revmatického původu, traumatické, při kostních infekcích metabolické, ve vztahu k lumbosakrálnímu přechodu, u nádorů 2)Nestrukturální - bývají způsobeny špatným postojem, akutním traumatem ,zánětem, nestejnou délkou dolních končetin, drážděním ischiadického nervu při hernii disku,atd. Mají společné to, že po odeznění nebo ovlivnění průvodní nemoci skolióza se vyrovnává.

II. Podle věku v době záchytu. 1)Infantilní-do 3 let II.Podle věku v době záchytu. 1)Infantilní-do 3 let. 2)Juvenilní-od 3 let do začátku puberty,obvykle do 10 let. 3)Adoscelentní-od 10 let do dospělosti. III.Podle vyváženosti páteře. a)Kompenzovaná skolióza-olovnice spuštěná ze záhlaví jde intergluteální rýhou. b)Dekompenzovaná - olovnice jde mimo intergluteální rýhu.Dekompenzace značí zvýšené nebezpečí progrese nebo progresi.

IV.Podle počtu křivek. a)Jednoobloukové,tzv. C křivky. b)Víceobloukové. V.Podle velikosti křivek - měříme podle Cobba. VI.Podle lokalizace křivek. a)Pravostranná hrudní křivka b)Thorakolumbální křivka c)Dvojitá větší křivka d)Lumbální větší křivka e)Cervikothorakální křivka.

VII. Podle příčiny nemoci: vrozená skolióza, která vznikla nesprávným utvořením jednoho nebo více obratlů skolióza, která je podmíněna vrozeným nebo získaným zkrácením jedné nohy a z toho plynoucího šikmého postavení pánve skolióza, která vzniká během růstové fáze a je také označována jako zkřivení páteře skolióza, která se objeví v důsledku zánětlivých změn na tělech obratlů (např. tuberkulóza) nebo po těžkých zlomeninách těl obratlů

Možné příčiny získané skoliozy dlouhodobé sezení celkově málo pohybu jednostranný pohyb (především při sportu) nestejná délka končetin nošení tašek na jednom rameni špatná obuv ploché nohy stavy po úrazech končetin

Nejčastější typ skoliozy – idiopatická skolioza Začíná nenápadně, dítě nemá zpočátku žádné obtíže S postupující progresí choroby se skolióza stává nápadnější. Pokud její vývoj pokračuje bez ovlivnění, může těžce deformovat pacienta do současné doby není znám způsob, jak včas rozpoznat, která idiopatická skolióza se bude dále horšit. Obvykle to bývají křivky, které začaly v časném dospívání, t.j. okolo desátého roku. Počátek skoliózy lze rozpoznat vyšetřením pacienta v prostém předklonu. Tak lze postihnout již malé strukturální křivky od 5°. Na tom jsou založeny školní preventivní prohlídky dětí ohrožených věkových skupin, t.j. od 9 do 14 let.

Příčina idiopatické skoliózy je dosud neznámá. Zdá se však,že genetické vlivy jsou důležité u 90% pacientů. Skolióza se jeví jako vázaná na pohlaví, s různou expresivitou. Lze předpovědět, že skoliotik, mající děti, může očekávat skoliózu u 1/3 svých potomků. Pokud však oba rodiče trpí skoliózou, počet dětí se skoliózou bude ještě větší.

Četnost: Přesný výskyt skoliózy v populaci se určuje obtížně, neboť malé křivky jsou asymptomatické a pacienti nevyhledávají lékařskou pomoc. Proto byly prohlíženy velké soubory rtg. snímků plic, dělaných z jiných příčin a bylo shledáno, že okolo 2% dospělých mělo skoliotickou křivku 10° a více  a 0,5% mělo křivky větší než 20°. Udává se výskyt skoliózy u 4% dospívajících dívek a u 0,4% stejně starých chlapců.

Léčba Je komplexní, určovaná stupněm zakřivení páteře, typem skoliózy a věkem pacienta. Konzervativní léčba sestává z intenzívního posilování svalstva zad a břicha pod dohledem zkušeného rehabilitačního pracovníka. Léčba využívá možnosti použít symetrických i nesymetrických cvičení, aktivních i pasívních, která vedou ke zlepšení svalového pnutí a zlepšení elasticity svalstva. Cvičí se aktivně také dechová gymnastika. V rámci fyzikální léčby je vhodné aplikovat elektroléčbu, která vede ke zlepšení svalového napětí trupu. Také se využívá balneologie (lázeňská léčba) a masáže zádového svalstva. Výraznější deformace páteře, které nelze ovlivnit jen rehabilitací, jsou doporučovány na odborné vyšetření s cílem zvážení léčby korzetem.

Korzet, operace Po vyšetření odborníkem je indikován korzet. V současné době je možnost výběru z poměrně široké palety korzetů s ohledem na individuální potřebu každého pacienta. U skoliotiků je nevyhnutelné dbát na pravidelné cvičení a dodržování denního režimu.Vhodné je plavání, sportovní hry se doporučují v menší míře, s cílem nezatěžovat pacienta jednostranně. Doporučujeme se vyhnout tvrdým doskokům a běhům. Mimo správné cvičení je potřeba, aby se pacient naučil i vhodně relaxovat.

Pacient s těžkou skoliózou by měl mít dvoje učebnice, aby si je nemusel nosit ze školy domů a naopak. Je kladen důraz na výběr správného lůžka, polštářů a židliček. Při používání korzetu je potřeba, aby si pacient uvědomil, že korzet není samospasitelný, bez soustavného vhodného posilování svalstva zad může docházet vlivem používání korzetu i k oslabení svalstva.

Operace Při výrazné progresi onemocnění, kterou není možné zvládnout konzervativně, je indikováno operační řešení. Tato indikace je přísně individuální a komplexně hodnocená několika lékařskými odborníky. U operovaných skolióz se dosahuje stability páteře za cenu ztráty pohyblivosti páteře.

Jakákoliv léčba skoliózy je dlouhodobá, vyžaduje trpělivost Spolupráce pacienta a pacientovy rodiny s lékařem a fyzioterapeutem je neodmyslitelná, pokud se pacient "nechce" léčit, jakákoliv snaha ze strany zdravotnických pracovníků je zbytečná. Všichni pacienti s vadným držením těla potřebují pozornost odborných lékařů, protože chybné držení těla, hlavně se skoliotickou odchylkou, může být začátkem strukturální deformace páteře.

Důležité Děti s vadným držením těla neosvobozujeme od školní tělesné výchovy. Děti s lehkými stupni strukturálních skolióz nejlépe zařazujeme do zdravotní tělesné výchovy. U středně těžkých skolióz vyžadujeme osvobození od školní tělesné výchovy a všech sportů mimo plavání, je doporučena léčebná tělesná výchova. Těžké kyfoskoliózy si vyžadují ústavní léčbu a co nejmenší zatěžování páteře, aby nebylo omezeno dýchání a nebyl narušený jeho pravidelný rytmus. Při náročných, těžších pohybech se narušuje rytmus dýchání a narůstá kyslíkový dluh. Je potřeba kontrolovat dýchací a oběhové ústrojí, protože kolem 35. roku se mohou projevit první příznaky dýchací a oběhové nedostatečnosti. Obtíže tohoto rázu vedou poměrně často k invaliditě pacienta (průměrně okolo 45. roku).

Prevalence obtíží pohybového aparátu a výskyt vadného držení těla u dětí – výsledky šetření Hlavními cíli projektu bylo získat chybějící poznatky a validní informace o stavu pohybového aparátu u dětí v ČR, o prevalenci vadného držení těla a bolestivých stavech páteře, o prevalenci rizikových faktorů vzniku vadného držení těla u dětí, o pohybových aktivitách a životním stylu dětí školního věku. Jedním z o čekávaných přínosů projektu je podpora naplňování cíle programu Zdraví 21: Zlepšit stav pohybového aparátu u dětí.

Metodika Jednalo se o prevalenční průřezovou studii, na které spolupracovalo 33 dětských lékařů v 10 městech ČR. Základní soubor tvořilo 3520 vyšetřených dětí ve věku 7,11 a 15 let. Lékaři v rámci pravidelné preventivní prohlídky podrobně vyšetřili jednotlivé partie těla, výsledky zaznamenali do formuláře a zařadili dítě do jedné ze čtyř kategorií držení těla. Rodiče s dětmi společně vyplnili dotazník, který se týkal bolestivých stavů, sportovní i spontánní aktivity dítěte v letním a zimním období, zjišťovali jsme také čas strávený u TV, počítače a pohybový režim ve škole (cvičení během vyučování, režim přestávek atd.). Dále byla zjištěna rodinná anamnéza výskytu obtíží pohybového aparátu, vztah rodiny ke sportu atd.

Výsledky Vadné držení těla (VDT) se vyskytlo u 38% vyšetřených dětí. Pokud dítě bylo zařazeno do jedné ze dvou prvních kategorií (výborné a dobré) byl stav jeho pohybového aparátu považován za fyziologický. Pokud bylo zařazeno do kategorie chabého nebo špatného držení těla (kat. 3 a 4.), bylo jeho držení těla považováno za vadné.

Významně častější výskyt VDT byl u chlapců (42%) ve srovnání s dívkami (35%). U dětí s VDT byl zaznamenán vyšší výskyt bolestí hlavy, krční a zejména bederní páteře (1,8x vyšší) a celkově vyšší výskyt dlouhodobých zdravotních obtíží (1,9x). Mezi nejčastěji se vyskytující odchylky od správného držení těla patřily odstálé lopatky (50% dětí), zvýšená bederní lordóza (32%) a posturální kyfóza (kulatá záda, 31%). Mezi faktory významně ovlivňující vznik VDT patřily kulatá záda, asymetrie v oblasti ramen a patologické postavení pánve (zejména šikmá pánev).

Patologické zakřivení páteře ve frontální rovině (předozadní pohled) Patologické zakřivení páteře mělo téměř 20% dětí, byl zaznamenán nárůst s věkem, bez rozdílu dle pohlaví. 14% dětí mělo skoliotické držení těla. Tato vada je považována za funkční poruchu a její včasná diagnostika je velmi důležitá. Vhodným, cíleným cvičením a režimovým opatřením (např. vhodná aktovka) lze tento stav dobře ovlivnit. Na jeho vzniku se významně podílí jednostranná zátěž. Za fixované onemocnění pohybového aparátu je považována skolióza páteře, která ovlivňuje celou funkci páteře a ve svých důsledcích, deformací hrudníku, vede ke snížené vitální kapacitě plic.

Celková prevalence skoliózy byla 6%, při preventivní prohlídce v roce šetření bylo zachyceno 1,4% nových skolióz (jedná se o incidenci za dvouleté období, preventivní prohlídky se v ČR provádějí 1x za dva roky). Nejvyšší výskyt a záchyt nových případů byl u patnáctiletých. Pozitivní je zjištění, že všechny nově zachycené případy skoliózy byly odeslány na vyšetření do specializované ambulance (ortopedie, rehabilitace) Ve vztahu k ostatním ukazatelům bylo zjištěno, že u dětí se skoliózou je vyšší pravděpodobnost (1,5x) bolestí, zejména krční a bederní páteře a 2x vyšší riziko onemocnění bylo zjištěno u dětí s pozitivní rodinnou anamnézou (výskyt skoliózy u matky nebo otce).

Sportovní aktivity Organizovanou sportovní aktivitu provozuje polovina dětí, chlapci (53%) významně častěji než dívky-(46%). Nejvíce sportují jedenáctiletí (56%), zajímavé bylo zjištění, že u patnáctiletých klesá sportovní aktivita na úroveň sedmiletých. Nejčastěji udávanou frekvencí bylo 2x týdně a v průměru 4 hodiny týdně. Pozitivním zjištěním byl nižší výskyt vadného držení těla u sportujících dětí, a pravděpodobnost výskytu se dále snižovala s rostoucí frekvencí a počtem hodin za týden. Mezi nejoblíbenějšími sporty byly uvedeny u chlapců fotbal, cyklistika, plavání a hokej. U dívek pak tanec (balet, aerobic), plavání a cyklistika.

Závěr Obtíže pohybového aparátu jsou u dětí na třetím místě v příčinách dlouhodobého sledování lékařem (po alergických onemocněních a smyslových vadách). Výskyt vadného držení těla je vysoký, je třeba tento problém vnímat jako počátek řady obtíží v dospělosti. Pozitivní vliv na pohybový aparát má vhodně volená pohybová aktivita, nejlépe organizovaná. Důležitá je možnost vhodného pohybového režimu ve školním prostředí, kde dítě tráví značnou část svého času a je vystaveno dlouhodobému jednostrannému zatížení. Zatímco sportu a aktivnímu pohybu věnují děti v průměru 4 hodiny týdně, sledováním televize, videa a počítačovými hrami stráví v průměru až 14 hodin týdně.

Použitá literatura Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada. Buzková, K. (2006). Strečink Praha: Grada. Čermák, J. et al. (1992). Záda už mě nebolí, Praha. Haladová, E., & Nechvátalová, L. (1997). Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Hálková, J. et al. (2001). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební texty I. část - obecná]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. Hošková, B., & Matoušová, M. (2000). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum. Janda, V. (1996). Funkční svalový test. Praha : Grada Publishing. Kabelíková, K., & Vávrová, M. (1997). Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla). Praha: Grada Publishing. Kolář, P. et al. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galém. Kyralová, M., & Matoušková, M. (1995). Zdravotní TV, Sport pro všechny, Praha. Kyralová, M., & Matoušová, M. (1995). Zdravotní TV, 2. část, Sport pro všechny, Praha. Novotná, H. (2001). Děti s diagnózou plochá noha. Praha: Olympia. Lewit, K. (2003). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika. Přidalová, M., & Riegerová, J. (2002). Funkční anatomie II. Olomouc: Hanex. . Rašev, E. (1992). Škola zad. Praha: Direkta. Riegerová, J., & Ulbrichová, M. (1993). Aplikace fyzické antropologie v TV a sportu (příručka funkční antropologie). [Učební texty]. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury. Schreiber et al. (1998). Funkční somatologie. Jinočany: H & H. Syslová, V. et al. (2003). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební text II. část - zdravotní tělesná výchova při jednotlivých druzích oslabení]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. Tanner, J. (1995). Co s bolavými zády. Bratislava: Perfekt. Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton.