Cín Lukács Dominik sexta A
Obecně značka : Sn součást bronzu využití v potravinářství odolný vůči korozi
Vlastnosti nízkotavitelný kov stříbrobílý, lesklý 3 modifikace – šedý α – cín, bílý β – cín a γ-cín každá modifikace má jinou barvu (dle teploty)
Výskyt vzácný prvek v mořské vodě – 3 mikrogramy / litr ruda – cínovec SnO2
Výroba žárová redukce uhlím : SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO
Historie Známý od dob Řeků a Římanů. Česko – těžba cínu začala r. 1200 v Krupce. 15. století – hutě v Cínovci. 16. století – hutě ve Slavkově.
Využití v minulosti – nádoby, svícny, křtitelnice … dnes – hlavně potravinářství staniol – fólie z cínu vhodná k ochraně potravin.
Slitiny cínu bronz – slitina cínu Sn a mědi Cu bronz se využívá např. jako potrubí vedoucí mořskou vodu nebo jako zvonovina anglický cín – s mědí a antimonem nebo olovem, k výrobě šperků kov Britania – k výrobě příborů
Sloučeniny chlorid cínatý – redukční činidlo chlorid cíničitý – v barvířství – mořidlo oxid cíničitý – základní surovina pro výrobu cínu sulfid cíničitý – tzv. musivní zlato ( k tvorbě mosaik )
předměty z cínu
Zdroje www.wikipedia.cz Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961 N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9