Digitální výukový materiál zpracovaný v rámci projektu „EU peníze školám“ Projekt:CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“ Škola:Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant Bělíkova 1387, příspěvková organizace Šablona:III/2 Sada:VY_32_INOVACE_Eko.3.05 Cyklus uhlíku Vytvořeno: Ověřeno: Třída:AE3

Biomy Biogeochemické cykly – cyklus uhlíku Vzdělávací oblast:Environmentální vzdělávání Předmět:Ekologie Ročník:3. Autor:Ing. Hana Antošová Časový rozsah:2 vyučovací hodiny Pomůcky:dataprojektor, notebook Klíčová slova:tok látek, biogeochemické cykly, cyklus uhlíku Anotace: Materiál je určen pro studenty environmentálních předmětů, především ekologie, pro správné pochopení toku látek a energie v ekosystémech.

Tok látek – biogeochemické cykly mezi živou a neživou složkou biogeosféry dochází k neustálé výměně látek koloběh prvků, sloučenin látky pronikají z prostředí do rostlin a živočichů, po jejich uhynutí se navracejí zpět do prostředí do všech cyklů vstupuje v různé míře člověk produkcí antropogenních látek (hnojiva, pesticidy, umělé hmoty)

Cyklus uhlíku Uhlík je nejrozšířenějším stavebním prvkem živé hmoty na Zemi. Klíčová složka při fotosyntéze producentů (zelených rostlin, řas a sinic), při níž se z CO 2 a H 2 O vytváří složitější organická látka, glukóza. Do potravních řetězců vstupuje uhlík fotosyntézou, opouští je procesem opačným - respirací (dýcháním). Zpět do atmosféry, vody a půdy je uvolňován i spalovacími procesy (hoření fosilních paliv, uhlí ropy a zemního plynu)

Cyklus uhlíku Terestrické (suchozemské) rostliny využívají atmosférický CO 2, vodní rostliny čerpají karbonáty rozpuštěné ve vodě. Rychlost přesunu uhlíku mezi atmosférou, hydrosférou a organismy je určována množstvím (koncentrací) plynného CO 2 v atmosféře.

Cyklus uhlíku Standardní koncentrace CO 2 v atmosféře činí 0,03 - 0,04 % (700 mld. tun). Obsah CO 2 v povrchové vrstvě oceánů mld. tun. Mořské hlubiny - 36 tisíc mld. tun uhlíku. Oceán je hlavní zásobník uhlíku. Přesuny uhlíku mezi atmosférou a oceánem se uskutečňují v uzavřeném cyklu prostřednictvím srážek a difúzí přes hladinu zpětnou reakcí, ve směru koncentračního spádu: plynný CO 2 ←→ rozpuštěný CO 2. Reakcí s vodou vytváří kyselinu uhličitou (CO 2 + H 2 O ←→ H 2 CO 3 ), která je snadno disociovatelná na H+ (vodíkové kationty)HCO 3, resp. zpět na CO 2 + H 2 O.

Cyklus uhlíku Nové metody → důležitou roli v regulaci koncentrace CO 2 v atmosféře sehrává několik desetin milimetrů silná povrchová vrstvička vody v oceánech, která je sice jen nepatrně (pouze o 0,1 - 0,2 °C) chladnější, může pohltit překvapivě mnoho CO 2 v porovnání s teplejšími vrstvami pod ní. Dalším významným regulátorem obsahu CO 2 v oceánu je tzv. pumpa CO 2 → této látky při výstavbě kalcitových schránek (tzv. kokolitů) mořských řas. Ty se ukládají na mořském dně v podobě vápencových usazenin. Mrtvé schránky mořských živočichů, křídy, pak uhlík opouští větráním a karbonací.

Cyklus uhlíku Část organického uhlíku se hromadí ve formě humusu, rašeliny, uhlí a ropy → zdroje, které byly ve skutečnosti poprvé využity teprve člověkem. Spalováním fosilních paliv, v menší míře výrobou cementu z vápence množství CO 2 v atmosféře ↑. Ke zvýšené produkci CO 2 přispívá kácení tropických pralesů.

Použité zdroje ŠLÉGR JIŘÍ, KISLINGER FRANTIŠEK, LANÍKOVÁ JANA, Ekologie a ochrana životního prostředí pro gymnázia, ISBN 80 – 7168 – 828 – 2, Fortuna Praha 2002, 157 str. Pokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora. Materiál je určen pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu. Veškerá vlastní díla autora (fotografie, videa) lze bezplatně dále používat i šířit při uvedení autorova jména.