Rozvoj klíčových kompetencí Operační program vzdělání pro konkurenceschopnost 1.1. Globální grant: Zvyšování kvality ve vzdělávání ve Zlínském kraji Projekt CZ.1.07/1.1.08/01.0009 Rozvoj klíčových kompetencí v odborném vzdělávání na SOŠ Luhačovice Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

Před Kolumbem do Latinské Ameriky Aztécký kalendář Před Kolumbem do Latinské Ameriky Luhačovice 18. října 2007

Text a fotodokumentace Text: PaedDr. Karel Milička Foto: Karel Milička Reprodukce: www.wikipedia.com Zpracovala: třída 4. K

Předkolumbovská literatura Latinské Ameriky Nejstarší doložená civilizace – záhadní Olmékové (12. – 3. stol. př. n. l.)

Předkolumbovská literatura Latinské Ameriky Obřadní maska s hieroglyfy zemědělci společnost řízená kněžími stavba měst – náboženská centra číselná soustava zárodek hieroglyfického písma tajemné zmizení v pralesích Socha olméckého bůžka zvaná „Babička“

Předkolumbovská literatura Latinské Ameriky 3. – 16. století – vzestup a pád čtyř velkých civilizací záhadně zmizelí Toltékové (8. – 13. století) - střední Mexiko Mayové (4. – 10. století) – Yucatán Aztékové (13. – 16. století) – střední Mexiko Inkové (13. – 16. století) – oblast And

Mayská kultura Reliéf – velekněz z Palenque Jedno ze středisek mayské kultury – Palenque [palenk]

Mayská kultura Mayská obřadní maska Mayské náboženské centrum v Chitzen Itzá [čicen icá]

Mayská kultura Bůh deště a větru Chac [čak] Hierglyfy z Palenque Pyramida v Tikalu

Mayská kultura Mayové - válečníci Mayové - hudebníci

Mayská kultura Mayské kodexy – madridský a drážďanský – popsané hieroglyfickým písmem, skládaly se jako leporelo, zůstaly jen 4 zlomky.

Mayská kultura Leydenská destička Mayů

Mayská kultura Chilam Balam [čilam balam] Popol Vuh [vu‘] – titulní list Mayskou literaturu může po zásahu křesťanských dobyvatelů reprezentovat pouze posvátné spisy Knihy proroka Jaguána (Chilam Balam) a Popol Vuh (snad Poradní kniha), zapsaný v novějším kičevském dialektu. Je výkladem mayské mytologie – stvoření světa.

Inkové – synové Říše Slunce Machu Picchu [maču pikču]

Inkové – synové říše Slunce Kipu Incké hlavní město Cuzco [kusko] Velký Inca Atahalpa

Inkové – synové říše Slunce Inti (bůh Slunce, majitel veškeré půdy a bohatství) Stvořitel světa a člověka Virakocha [virakoča] Lidé jsou synové a dcery, vzývající svého otce Intiho

Inkové – synové říše Slunce Huaca Měsíce Huaca Slunce Inkové uctívali posvátná místa (huaca [vaka]), kde sídlili duchové zemřelých předků.

Kořeny aztécké civilizace Mexická náhorní plošina – místo zrodu předchůdců a zakladatelů říše Aztéků Složitý vývoj velké civilizace završené roku 1325 založením ostrovního města Tenochtitlán [tenočtitlán]

Toltékové a jejich kultura Počátky kultury, tzv. toltecáyotlu – obecně se uvádí první Tollán –Teotihuacán [teotivakán]: - okupace oblasti kmeny Chichiméků - zrození boha Slunce (roku 751) - první známý král Mixcoamaztin - Chichimékové [čičimékové] se začínají nazývat Toltéky - 9. století – odchod z města (pouze centrum legend o vlastní stvoření) Význam druhého Tollánu – Tuly (100 km severně od Mexico City, v úrodné údolí řeky Tuly ) - zrození Topiltzina Quetzalcóatla [topilcin kvecalcóatl] (roku 843), který se roku 874 stává králem Toltéků - skutečné dějiště toltécké civilizace Teotihuacán - Pyramida Slunce Pyramida v Tule

Tollán - Teotihuacán Pyramida Měsíce Teotihuacán pohled z Pyramidy Měsíce

Tollán - Tula Toltécké hieroglyfy v Tule Toltéčtí válečníci - Atlantové Pyramida Tlahuizcaloantecuhtli [tlavicaloantekuhtli] (Pána úsvitu) zasvěcená Quetzalcóatlovi

Toltécká mytologie Hlavním božstvem byl bájný bůh-náčelník, který dal vzniknout národu Toltéků – Quetzalcóatl (Opeřený had) Jeho původ – stejně jako legendy o pěti kosmických obdobích (viz mayský Popol Vuh) – pocházejí z civilizace prvního Tollánu (metropole), města Teotihuacánu (4. – 9. století). Od Toltéků kult přebírají spolu s novou kulturou a mytologií loupeživí Chichimékové (polovina 7. stol.), jejichž jednou větví jsou i budoucí Aztékové (chichiméčtí Tenochtové [tenočtové]) po obsazení vylidňující se Tuly ve 12. století. Quetzalcóatl v Codexu Borbonicus

Quetzalcóatl - bůh z Teotihuacánu Quetzalcoátl v lidské podobě (Codex Borgia) Aztécký kalendář Quetzalcóatl byl hadí bůh (pravděpodobně historicky doložitelný náčelník – velekněz). V legendách je oslavován jako dárce života: „stvořil člověka z vlastní krve a kukuřice, kterou mu dal za obživu…“ Dal lidem i kalendář. Po odchodu z Teotihuacánu měl v Tule protivníky.

Další božstva z Teotihuacánu Tlaloc z Codexu Rios Tlaloc [tlalok] – bůh deště, úrody a světla

Domácí božstva původních kmenů z Tuly Itzpapalotl [icpapalotl] bohyně matka (doslova motýl černý jako obsidián), (Codex Borgia) Centeotl [kenteotl] (bůh zralé kukuřice)

Tezcatlipoca Tezcatlipoca - černý bůh, všemocný ochránce vládců, kouzelníků a bojovníků - největší protivník Quetzalcóatla (Codex Borgia). Dle legend jejich souboj (symbolika vnitřních rozbrojů) byl příčinou pádu Tuly a jejího opuštění v 11. století. Tezcatlipoca [tecatlipoka] jako jaguár – v této podobě se mu říkalo Tepeyollotl [tepejolotl] (Codex Rios)

Příchod Aztéků do Mexika Aztékové záhadný původ národa – pravděpodobně jedna z posledních chichimeckých skupin (příchod mexickou plošinu ve 12. století)- jméno kmene věří bezmezně vlastnímu bohu Huitzilopochtlimu založení hlavního města – Tenochtitlánu (1325) – zpočátku nezdary Maketa Velkého chrámu Plovoucí město Tenochtitlán (doslova Místo, kde roste kaktus) mělo v době největší slávy 300 000 obyvatel.

Huitzilopochtli Huitzilopochtli a jeho oběti (Codex Borgia) Hrůzné počitadlo obětí Bůh války, ohně a Slunce Huitzilopochtli se podle legend živil lidskou krví. Aztékové mu obětovali dívky a chlapce. Španělské zdroje uvádějí (asi z propagandistických důvodů) 60 000 obětí ročně.

Vznik a rozvoj Aztécké říše Itzcóatl Aztékové byli do roku 1427 vazalové sousedního Azcapotzalca Panovník Itzcóatl (1427 – 1440) se spojil s králem Tezcoka Nezahualcóyotlem [nesavalkojótl] Vznik aliance Tenochtitlán – Tezcoko – Tlapocan: nová Aztécká říše (konec 1521) Nezahualcóyotl

Největší sláva Tenochtitlánu Obrázkové symboly aliance Tezcoka, Tenochtitlánu and Tlacopanu Jezero Tezcoco - Titicaca Aztéčtí válečníci

Další panovníci Aztécké říše Tízoc [tísok] (1481 – 1486) Moctezuma I. (1440 – 1469) Axáyácatl [ašájákatl] (1468 – 1481)

Největší sláva Tenochtitlanu Hřiště pro míčové hry, které měly ovšem rituální charakter

Kultura Tenochtitlanu Aztécká škola – calmecac [kalmekak] (Codex Borgia) Ti, kdo ovládali písmo a byli vzdělaní, požívali úctu a byli obdivováni..

Příchod Španělů Hernando Cortés Místo setkání Moctezumy a Cortése (1519) Moctezuma II. ve svém paláci

Pád Tenochtitlanu Rozvaliny hlavního chrámu Zavraždění Moctezumy II. a jeho manželky Poslední vládce Cuauhtemoc [kvautemoc] (definitivně poražen 1521)

Zachování aztécké kultury a literatury Bernardino de Sahagún (1500 – 1590) Codex Florentino Definitivní konec Tenochtitlánu neznamená zánik aztécké kultury – zachována díky péči španělských misionářů – za pomoci anonymních informátorů z řad nahuaské aristokracie.

Bernardino Sahagún V Codexu Florentino a v dalších sbírkách zachovali Sahagún a další misionáři kastilskou verzí španělštiny aztéckou kulturu a slovesné projevy.

Codex Borgia Panovníci a válečníci Velekněží používali pro svá liturgická vystoupení i drogy

Codex Borgia – náhuatl [návatl] Bohy, válečníky, ale i běžný život Aztéků (a výtvarnou zdatnost jeho umělců), najdeme zachycené jazykem náhuatl (iluminovaným obrázkovým písmem, které umíme číst) v původních (předhispánských) památkách, např. v Codexu Borgia, Codexu Rios a Codexu Borbonicus.

Výslovnost a transkripce náhuatlu Citované texty náhuatlu jsou z doby conquisty – zapsány starošpanělskou verzí latinky vnímány jsou dnes proto z hlediska tehdejší kastilštiny proto zvláštní transkripce a výslovnost jazyka náhuatl Diego de Landa Abeceda biskupa Diega de Landa

Výslovnost a transkripce náhuatlu Samohlásky – srovnatelné s češtinou (pouze o = varianta u) problematické je pojetí délky – ta se zapisovala zdvojením tam, kde byl rozdíl významový: meetzli [méctli] = měsíc metztli [metzli] = noha v nahuatl je důležitý satilco (ráz) – (srovnejme v češtině do/okna) označuje se hláskou H (hrtanově vyslovená) tlapia [tlapja] = hlídá tlapiah [tlapja‘] = hlídají

Výslovnost a transkripce náhuatlu Polosouhlásky – komplikovanější například, U (klasicky přepisováno HU) se nachází v pozici před samohláskou ( v moderních studiích přepisovány jako W) čte se jako anglické W [uo] – ale pozor, tak vyslovovali pouze muži, ženy jednoduché V Huexotzinco – jméno vyslovíme jako [uoešocinko] ale i [vešocinko]

Výslovnost a transkripce náhuatlu Souhláskový systém není komplikovaný, jen malé zvláštnosti – dvě svérázné hlásky: TL - vyslovuje se jako jediná hláska (velmi blízké patlavému českému [tl] ) CU nebo i QU (před samohláskou), rovněž jediná hláska (velmi blízká výslovnosti českého [kv] cuícatl [kvíkatl] = píseň ostatní hlásky čteme stejně jako španělštinu: CH [Č] Tenochtitlán [tenočtitlán], X [Š] xóchilt [šóčitl] = květina TZ [C] tzitzinquitzin [cicinkin] = malý Z [S] zoltic [soltik] = starý C [K] coyotl [kojotl] = kojot

Lyrika Dělení – tři žánry: náboženská – oslavy bohů Huitzilopochtliho, Tlacoka a jiných (rituální podoba) 2. heroická (válečnická) – připomíná slavné bitvy, slavné hrdiny a významné skutky vládců, např. založení Tenochtitlánu (legendární a historický pohled) 3. vlastní nahuaská lyrika - píseň květů (xóchicuícatl, užívání života) - píseň smutku – žalozpěv´(icnocuícatl, hledání přátelství) - filozofické básně (strach ze smrti, hledání boha) Texty se většinou zpívaly, dokonce máme zaznamenány jakési notové zápisy čísly. Socha Nezahualcóytla v Texcoku

Nezahualcóyotl (Postící se kojot) narozen v Tezcoku roku 1402 calmecac – široké vzdělání v duchu toltecáyotl r. 1418 – Tezcoco vydrancováno, zabit otec a on sám utíká sbírá vojsko a poráží panovníka sousedního Azcapotzalcu 1431 korunován na krále Tezcoku 1433 se usazuje v Tenochtitlánu odpůrce lidských obětí - staví se proti kultu Huitzilopochtliho – chrám bohu Tloque Nahuaque (větru a noci) 1472 umírá Básně: Hle, darmo jsem se zrodil Kdo na zemi mluví Básníkova podoba v Codexu Borgia Osvícený panovník, zákonodárce, architekt a filozof, vznešený autor asi 30 básní v klasickém náhuatlu, které se dochovaly v předhispánských iluminovaných kodexech.

Aztécká epika – báje o Quetzalcóatlovi Osudy Quetzalcóatla symbolicky ztělesňují osudy toltéckého národa: jeho vítězství a prohry: vítězství v Tule pozdější prohra s nájezdníky i s vlastní roztříštěností postupné vylidnění města a konec toltécké civilizace, její rozptýlení mezi ostatní mexická etnika. Prakticky každý náčelník se s ním ztotožňoval: byl zobrazován jako opeřený had nebo v lidské podobě jako vousatý stařec.

Quetzalcóatl a Tezcatlipoca V aztéckých legendách Quetzalcóatla symbolicky porazil původní kmenový bůh Chichiméků Tezcatlipoca: Quetzalcóatl podlehl jeho svodům k tělesným hříchům a cítil se tak zahanben, že hledal podobně jako řečtí hrdinové (Oidipus) spásu v osobní oběti. Dvě verze konce: Spolu se svými věrnými odešel z Tuly na pobřeží, kde se upálil – změnil se v planetu Venuši a dodnes zvěstuje úsvit Rozšířenější legenda v aztéckém období – vzdálil se do moře s tím, že se jednou vrátí. Cyklus očekávání návratu boha a krále 52 let. Strašlivá shoda okolnosti pak způsobila, že: Bojující Quetzalcóatl a Tezcatlipoca

Kdo přichází z moře? Právě v době očekávaného návratu se rozšířily zprávy, že se na pobřeží ve Veracruzu vylodili vousatí muži, kteří přiházejí po moři z východu. Kdo by to mohl být jiný, než dlouho očekávaní bohové, kteří mají přebrat moc jen dočasně zastávanou králem Moctezumou II. ? A tak se bílým vousatým mužům dostalo přijetí, darů a bohatství, jako dlouho očekávanému Quetzalcóatlovi. A tak začíná epilog aztéckého impéria, kultury i nadějně se rozvíjející literatury.