PhDr. Jitka Šebová Šafaříková učení PhDr. Jitka Šebová Šafaříková

učení učení je jednou z podmínek trvalejší modifikace psychických nebo somatických funkcí, která vzniká na základě zkušeností odráží se závislost lidského chování na vnější faktory výsledkem učení je zkušenost, která má za následek nějakou změnu – v postoji, v chování člověk se učí různými způsoby – je ovlivňován vnitřními / paměť, motivace, vůle/ i vnějšími faktory paměť je předpokladem pro učení, bez ní je nemožné se něčemu učit

Mechanismy učení 1. habituace – návyk, přizpůsobení nejjednodušší způsob učení je cvičení – dosahuje se pouhým opakováním, jde o mechanické fixování podnětů do paměti jedince si navykne na daný styl přizpůsobí se situaci

Mechanismy učení 2. učení se signálům – klasické podmiňování jde o proces, který vyvolává nepodmíněná reakce / vrozená, nenaučená/ podmíněnou tj. novou reakci, která je vázána na určité podmínky klasikem v dané oblasti je I. P. Pavlov / 1849 – 1936/ experimentoval se psy – krmení bylo spojeno se zvoněním, pes posléze začal slinit již na zvonění, podobně jako když dostává potravu naučil se reagovat na podmíněný podnět – zpočátku podnět neutrální, pak byl spojován v s podnětem nepodmíněným – s potravou – ten vyvolal slinění – to je signál, který vyvolá podmíněnou reakci

Ivan Petrovič Pavlov Narození: 14. září 1849 v Rjazani Úmrtí: 27. února 1936 v Leningradu Byl ruský fyziolog, psycholog a lékař, který se zabýval studiem trávicích procesů a s nimi spojených reflexů. Studoval na Přírodovědecké fakultě v Petrohradě a na Vojenské lékařské akademii V roce 1904 obdržel za své výzkumy Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

Klasické podmiňování nepodmíněný podnět – nepodmíněná reakce (např. jídlo – slinění) původně neutrální podnět, např. zvonek, žárovka - žádná reakce podmíněný podnět – žárovka - slinění podmíněná reakce

Procesy Klasického podmiňování Generalizace – zobecňování – reflexní reakci vyvolají podněty, které se podobají původnímu stimulu – např. pes pokouše dítě, poté má dítě strach ze všech psů Vyhasínání a spontánní obnovení podmíněných reflexů – postupné slábnutí Diskriminace – rozlišování – proces, kdy se organismus naučí reagovat pouze na určité podněty a ostatní ignorovat – např. behaviorálně – terapeutická práce s dítětem, který pokousal zlý pes

Příklady podmiňování v praxi zkušenosti s ne\příjemným nakupováním podaří-li se úspěch např. v daných šatech, v symbolický den – tendence toto opakovat terapeutická práce s odnaučováním fobií, negativních zkušeností terapeutická práce při odvykání závislostí terapeutická práce při odvykání zlozvyků terapeutická práce - využití pozitivních emocí např. z dětství, pocit bezpečí, jistoty a přenesení do jiné situace

Mechanismy učení 3. učení operantní - instrumentální – učení se signálům je pasivní učení - jedinec očekává, co bude následovat učení operantní – je aktivní, spojení určité reakce s jejími důsledky – pozitivním nebo negativním efektem E.L.THORNDIKE / behaviorista 20 stol. v USA/– experiment prováděl na kočkách – zvíře se volně pohybovalo v kleci, a když se náhodně dotklo páčky, vysypala se mu do misky potrava – nejprve šlo o náhodu, později se zvíře naučilo chovat instrumentálně - páčka se stala nástrojem k tomu, aby zahnala hlad jde o učení hledání efektivní varianty – učení se pokusem a omylem činnost se později zpřesňuje – dochází ke zpevnění – k posílení - chování je odměněno či trestáno

Operantní podmiňování Edward LeeThorndike zákon účinku: pravděpodobnost opakování akce je zvýšena, pokud je tato akce následována příjemným nebo uspokojujícím podnětem

Učení se vhledem W.Köhler – pokusy s opicemi opice v kleci – měla před sebou banán, na který však nemohla dosáhnout v kleci byly ještě dvě bambusové tyče, které se daly spojit šimpanz s nimi dlouho experimentoval, zanedlouho se mu podařilo je spojit a přitáhnout si banán experiment dokládá – situaci tzv. vhledu – podstatou je vnímání nových vztahů a souvislostí v dané situaci – styl se radikálně liší od postupu pokusem a omylem

Mechanismy učení B.F. SKINNER / 1904 – 1990 /– klíčová osobnost amerického behaviorismu realizoval experimenty s holuby – naučil ho, aby na zatlesknutí se otočil o 360 st. doleva – chování pozitivně zpevňoval zrnkem pšenice, v počátku pootočení, posléze větší – tady se vyvíjela metoda učení tzv. postupná aproximace – přibližování se k cíli vypracoval koncepci tzv. operantního učení – aktivní jedinec se běžně projevuje – pátrá, zkouší, orientuje se – tzv. s operanty udržuje kontakt s prostředím a reaguje na důsledek pokud je operant pozitivně zpevněn – následuje odměna pokud je operant negativně zpevněn – následuje trest

Operantní podmiňování Burrhus Frederic Skinner

B.F. SKINNER metoda postupné aproximace díky zpevňování operantního chování aplikoval do pedagogiky vytvořil teorii programovaného učení - nové výukové formy 60., 70. let 20. stol. – má 4 principy: 1. princip aktivní odpovědi – vychází z představy, že řešení je výsledkem vlastní aktivity, lépe se zafixuje 2. princip minimálních kroků – vychází ze známých a naučených vědomostí 3. princip průběžného odměňování – posilování naučeného pozitivní zpětnou vazbou 4. princip individuálního tempa – indiv. přístup

Mechanismy učení 4. učení se nápodobou – imitací – experimenty realizoval A. BANDURA – tzv. observační učení – učení pozorováním modelu, který napodobujeme – imitujeme, model – imitátor experimenty s dětmi – kdy vysvětlil, že se jedinec neučí jen tomu chování, za které je odměněn, ale také, za které není odměněn – zpevněn –model experiment tři skupin dětí – scéna, kdy model agresivně napadl figurínu panáka – skupiny A – model byl pochválen, skupina B – byl pokárán, skupiny C- bez následků – výsledek – tendence děti při hře - napodobovat agresivní model

Formy učení učení je ovlivněno intelektem, zkušenostmi a způsobem zpracovávání informací učení je závislé na motivaci – ovlivňuje pozornost, reguluje se vůlí vesměs si ani neuvědomujeme, co vše se učíme 1. kognitivní učení – učení se poznatkům, info, a jejich uspořádání do celků, systémů 1.1. učení se pojmům – hledání vztahů mezi pojmy 1.2. učení poznávacích strategií – nápodoba i vlastní aktivita 1.3. učení se obecných principům – porozumění a řešení

2. učení morálně postojové – učení se zásadám, které jsou vyžadování z okolí 3. učení senzomotorické – učení se manipulačním dovednostem – při práce, sportu 4. učení se orientaci v prostoru – využití smyslů 5. sociální učení – vychází z potřeby porozumět okolí, předcházet konfliktů, přebírat normy, hodnoty, postoje, sociální role 5.1. identifikace – ztotožnění 5.2. nápodoba – přijetí hotového vzorce chování – napodobujeme autority, osoby s prestiží, osoby, které mají pro nás nějakou hodnotu pozitivní nebo negativní 5.3. učení se pozorováním – observační učení – chování, které pro nás má nějaký význam

Efektivní strategie učení úsilí jednotlivce i společnosti vede k posilování, ke zvyšování motivace učení souvisí se kvalitními strategiemi, technologií školního vyučování – vychází z psychologických principů, opírá se pedagogické metody 1. učení pomocí kooperativních scénářů – zvýšení efektivity učení z textu ve dvojici, má dané kroky – text je rozdělen do pasáží – záleží na odborném textu každý se sám přečte část textu dvojice se střídá v roli reprodukujícího a posluchače posluchač si dělá poznámky, pak se vzájemně opravují následuje diskuse nad textem pak se mění role, pokračuje se v dalších pasážích

2. učení s akronymní oporou - akronym je soubor dobře zapamatovatelných písmen – SQ4R – Thomas, Robinson, 1979 S – Survey – jedince si udělá základní orientaci ve struktuře učebního materiálu – vzniká představa učiva Q – Question – dotazy k tématu, co je známé a naopak – otázky proč, co, jak 4R – Read – Reflex – Recite – Review - čtení, reflexe, vštípení do paměti, přehledné shrnutí

Vývoj paměti a učení od raného dětství základní mechanismy – asociace, generalizace, znovupoznání, vybavení – vyvíjejí se kapacita paměti, rychlost zpracování, strategie zapamatování – význam kontakt matky s dítětem, předřečové aktivity, emoční prožitek, nápodoba předškolní věk – 5 - 6 let – stále neuvědomované zapamatování informací – bezděčné zapamatování mladší školní věk 7 – 8 let – mechanické opakování učiva, senzomotorické, bez diferencování střední školní věk – 9 – 11 – ubývá mechanické zapamatování, učí se rozdělovat do souvislostí, učení se zpaměti, uvědomění si paměťových souvislostí dospívání – 12- 15 let – vlastní systém zapamatování, efektivní strategie – selektivní učení, elaborace – uspořádání látky do svého systému – lepší vybavování, učí se odhadovat své paměťové schopnosti, identifikace

Poruchy učení důvodů poruch učení je mnoho – dědiční sklony, odchylka ve vývoji mozku a hemisfér aj. nejznámější vývojové poruchy učení – Dyslexie – porucha čtení Dysgrafie – porucha psaní, neschopnost rozlišovat některá písmena Dyskalkulie – neschopnost se naučit počítat Dysortografie – neschopnost se naučit správně pravopis Dysmuzie – porucha smyslu pro hudbu Dyspraxie – psychomotorické odchylky Poruchy bývají často provázeny syndromem ADHD – specifické obtíže při získávání základních školních vědomostí, obtíže v chování a nepřímo s nižší IQ, hyperaktivita syndrom ADH – obtíže bez hyperaktivity

Děkuji za pozornost