Autor: Mgr. Kateřina Žáková Určení: Kvinta, I.G, 1.SOŠ Kořen Autor: Mgr. Kateřina Žáková Určení: Kvinta, I.G, 1.SOŠ Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248 Moderní biologie reg. č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048 TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

Rostlinné orgány vytvořily se při přechodu rostlin na souš orgán – část rostliny, která tvoří samostatný celek a vykonává specifické fyziologické funkce 2 typy orgánů cévnatých rostlin: orgány vegetativní – zabezpečují život rostliny - kořen, stonek, listy orgány generativní = reprodukční – tvoří pohlavní buňky a umožňují rozmnožování a udržení druhu - květ, semeno, plod

Kořen (radix) jedná se většinou o podzemní orgán nikdy nemá listy má neomezený růst do délky je nepravidelně větvený jeho pletiva neobsahují chlorofyl

Funkce kořene upevňuje rostlinu v půdě nasává a dopravuje roztoky minerálních látek produkuje významné látky (aminokyseliny, alkaloidy, růstové regulátory) shromažďuje zásobní látky slouží k vegetativnímu rozmnožování zprostředkovává symbiózu nebo parazitování na jiné rostlině

při klíčení semen se objevuje jako první kořínek – roste dolů a je základem hlavního = primárního kořene - později z něho vyrůstají kořeny postranní kořenový systém = soubor všech kořenů allorhizie – kořenový systém tvořený hlavním kořenem a kořeny postranními, většina nahosemenných a dvouděložné rostliny homorhizie = kořenová soustava svazčitá – hlavní kořen zastavuje růst a jeho funkci přebírají kořeny náhradní = adventivní, u jednoděložných rostlin náhradní kořeny vznikají i na stoncích a listech – napomáhají vegetativnímu rozmnožování

Typy kořenové soustavy allorhizie homorhizie 1 2

Tvar kořene vláknitý (u klíčících rostlin) válcovitý (křen) vřetenovitý (mrkev) řepovitý (řepa) srdcovitý (buk) 3

pokožka (rhizodermis) Podélný řez kořenem svazky cévní zóna absorpční kořenové vlášení pokožka (rhizodermis) zóna prodlužovací meristém zóna dělivá čepička (kalyptra) 4

Podélný řez kořenem vzrostný vrchol s kořenovou čepičkou – buňky se intenzivně dělí, kořenová čepička chrání vrchol kořenu, tvoří ji parenchymatické buňky, vnější buňky slizovatějí - usnadňují pronikání půdou pásmo prodlužovací – buňky se prodlužují, počet buněk se prakticky nemění, zde vzniká primární lýko a později primární dřevo pásmo absorpční – intenzivní nasávání roztoků – kořenové vlásky pásmo větvení – plně vyvinutá trvalá pletiva

Příčný řez kořenem primární kůra rhizodermis dřevo endodermis lýko pericykl dřeň 5 kambium

Vnitřní stavba kořene Prvotní (primární) stavba kořene (kořen, který druhotně netloustne) pokožka (rhizodermis) – jednovrstevná, bez kutikuly, bez průduchů, kořenové vlásky – vychlípení pokožkových buněk prvotní (primární kůra) – tvořená parenchymem, 3 vrstvy – vnější, střední, vnitřní (endodermis) – usměrňuje pohyb nasávaných roztoků minerálních látek střední válec – je oddělen pericyklem od primární kůry – zakládají se v něm postranní kořeny, uvnitř středního válce je paprsčitý cévní svazek a dřeň

Vnitřní stavba kořene Druhotná (sekundární) stavba kořene (u druhotně tloustnoucích kořenů) kořeny nahosemenných a většiny dvouděložných rostlin druhotně tloustnou činností kambia kambium se zakládá mezi primárním dřevem a primárním lýkem, odděluje směrem dovnitř sekundární dřevo a směrem ven sekundární lýko

Přeměny (metamorfózy) kořene kořenové hlízy – zásobní funkce (jiřina, orsej, vstavač) dužnaté kořeny a bulvy – zásobní funkce, na jejich stavbě se podílí i stonek (mrkev, petržel, křen, celer, řepa, ředkev) vzdušné kořeny – přijímají vzdušnou vlhkost, u tropických a subtropických rostlin (Monstera)

Dužnaté kořeny a bulvy 6 9 8 7 10

Vzdušné kořeny - Monstera 11

Přeměny (metamorfózy) kořene dýchací kořeny – u bažinných rostlin, vyčnívají nad povrch půdy, umožňují výměnu plynů (tisovec, mangrovové porosty) stahovací kořeny – u mnoha druhů s cibulemi, mají schopnost se silně zkracovat a tím vtahují rostlinu do půdy (tulipán) chůdovité kořeny – z kmene nad půdou, zvyšují stabilitu (mangrovník, kukuřice, horské smrky)

Chůdovité kořeny - kukuřice 12 13

Přeměny (metamorfózy) kořene asimilační kořeny – obsahují chloroplasty, asimilují za chybějící listy (kotvice, tropické orchideje) příčepivé kořeny – krátké kořínky na stonku, přidržují rostlinu na opoře (břečťan) kořeny parazitů – přizpůsobeny k odebírání živin z těla hostitele, haustoria – savé orgány pronikající k cévním svazkům hostitele, poloparazité (jmelí), nezelení parazité (kokotice)

Příčepivé kořeny - břečťan 14

Kořeny poloparazitů - jmelí 15

Hospodářský význam kořene zelenina krmivo (řepa) surovina pro průmysl (cukrová řepa) výroba léčiv (andělika) zpevnění svahů nebo hrází rybníků, …

Použitá literatura Kincl, L.; Kincl, M.; Jakrlová, J.: Biologie rostlin. Praha, Fortuna 1993. Kubát, K. a kol.: Botanika. Praha, Scientia 1998. Hančová, H.; Vlková, M.: Biologie I. v kostce. Praha, Fragment 2007. Jelínek, J.; Zicháček, V.: Biologie pro gymnázia. Olomouc, Nakladatelství Olomouc 1998. Bumerl, J. a kol.: Biologie 1 pro střední odborné školy. Praha, SPN 1997. Větvička, V.: Stromy. Praha, Aventinum 2004. Průša, D. a kol.: Chráněné rostliny České a Slovenské republiky. Brno, Computer Press, 2005. Rosypal, S. a kol.: Nový přehled biologie. Praha, Scientia 2003. Benešová, M. a kol.: Odmaturuj z biologie. Brno, Didaktis 2003.

Obrázky a fotografie Obrázky č. 1 – 5 – autorka Kateřina Žáková, zakova@gymcaslav.cz Fotografie č. 6 – 15 – autorka Kateřina Žáková, zakova@gymcaslav.cz