přátelé Drazí Salut Dobré odpoledne Zdar jaxviňa! Občané! Dobrý den Uctivé pozdravení Vážení přátelé Drazí Hello! Milí Čau Dobrý večer Kamarádi S nesmírnou úctou… Achooojky!

Tímto se k vám dostává pozvánka na jedinečný neopakovatelný mysteriózní neuchopitelný a nepopsatelný Literární víkend

VY Právě budete těmi, na kterých stojí genialita a jedinečnost tohoto podniku

budete těmi, kteří Literárnímu víkendu Právě VY budete těmi, kteří Literárnímu víkendu dají tvář

Manuál k Literárnímu víkendu Čtěte pečlivě a splňte dané instrukce

Toto je manuál, který vás provede základními funkcemi Literárního víkendu. Pouze na vás je, jak tohoto manuálu využijete …a jestli se vrátíte domů… …stejní jako dřív…

Program Pátek 4. 12. 18:00 – zahájení, ubytování, pravidla hry/her 19:00 – voiceband divadla Naboso + beseda 20:30 – autorské čtení, diskuze – Josef Prokeš 22:00 – vytvoření týmů pro sobotní „velkou noční hru“ 24:00 – pohádka na dobrou noc 

Program Sobota 5. 12. 8:00 – 10:00 – buzení, vstávání, snídaně 10:00 – 12:00 – Pavel Renčín – autorské čtení 12:00 – 13:00 – oběd 13:00 – 14:30 – Jiří Trávníček – Čteme? 14:30 – 16:00 – Vít Slíva – autorské čtení 16:00 – 18:00 – Skácel – interaktivní hudebně- literární přednáška 18:00 – 21:00 – Slávek Janoušek – textová dílna, koncert 21:00 – ??? – velká noční hra

Program Neděle 6.12. 8:00 – 10:00 – buzení, vstávání, snídaně 10:00 – 11:00 – vyhlášení soutěží, rozjezd domů 20:00 – afterparty pro zájemce – koncert skupiny Traband v klubu Desert

Co s sebou? spací potřeby (spacák) psací potřeby (propisky, papír) hygienické potřeby (pod heslem: bez kartáčku na zuby ani krok!) jídlo kolíček na prádlo oděv (bojové podmínky vzor Indiana Jones – džungle, skalní labyrinty atd.) hudební nástroje (možná se nevyužijí, ale co kdyby…) „domácí úkoly“ (viz níže)

…aneb Krátké medailonky účinkujících Kdo nás bude bavit… …aneb Krátké medailonky účinkujících

Divadlo Naboso http://www.naboso.cz/ vzniklo r. 2002 a dodnes je v jeho čele Tomáš Trumpeš (viz http://rejzuvnabosoblog.blogspot.com/) bylo realizováno deset představení a téměř 70 repríz v repertoáru např. Slavík k večeři (J. Topol), Maryša (bratři Mrštíkové), Plešatá zpěvačka (E. Ionescu) aj. při divadle působí i Dramatický kroužek Naboso, který se soustřeďuje na voicebandové adaptace poezie (např. Smuténka J. Skácela nebo Noci a Tmy – Hrabě, Mikulášek, Skácel, Wernisch a další) Na Literárním víkendu proběhne pořad Magorův sbor – voicebandové zpracování poezie Ivana Martina Jirouse, řečeného Magor.

Josef Prokeš (*1947) – autorské čtení http://www.fi.muni.cz/~qprokes/ http://www.napric.cz/ prozaik, dramatik, dříve středoškolský profesor a písničkář, nyní docent působící na Fakultě informatiky jeden ze zakladatelů literárně-hudebně-výtvarně-dramatického sdružení Napříč v listopadu proběhne premiéra jeho hry Emodrink z Elsinoru výběrová bibliografie: Sestup do základního tábora, 2. vyd. (poprvé jako samizdat r. 1986), Jota, 1994 – učitelský román Na sviňu svět, Sursum, 2008 – povídkový soubor

Povídka z knihy Na sviňu svět Bílé Vánoce Já sním o Vánocích bílých… lísá se vemlouvavě z rádia nyjící hlas zpěváka. Je krátce po poledni na Štědrý den a začíná sněžit. Z nízkého nebe se snášejí bílé vločky, ta nejkrásnější opona pro obřad zrození Ježíška. Vycházíte ven, chlapci, ze svých domovů plných vůně vánočního cukroví. Plížíte se od ledniček naplněných lahůdkami, od bramborových salátů, které se musí do svatvečera pěkně zaležet. Po špičkách se kradete ven, abyste unikli tomu napětí před Štědrým večerem, všemu smýčení a uklízení a leštění na poslední chvíli. Dárky pro rodiče a své blízké už máte zabaleny. Spěcháte se projít, pobavit s kamarády. Kapra ať zabije otec, to vy byste nemohli, to po vás nikdo nemůže chtít. Scházíte se v parku, kde jste si jako malí bábovičkovali, kde jste děvčátkům pod sukýnky nahlíželi. Kde jste pak jako starší okouzlovali prvními akordy na kytaře. Byli jste už tehdy roztomilí. A teď jste -náctiletí. Máte své občanské průkazy, džíny a maskáče, bombery a kšandy, boxery a motýlky. Když jdete každý sám, tak to jste plaší, to se ostýcháte. Ale všichni takhle pohromadě vzbuzujete respekt a moc vám to spolu sluší. Vznosně klenuté lebky chráněné proti mrazu černými pletenými čepicemi. Jste Bílá Liga a stojíte celou silou svých osobností za správnou věcí. Bílá Liga, bílá síla, vyčisti si boty, v nich je tvoje síla. Izáci a Lakatoši ať se třesou. Zbabělí lidičkové raději přecházejí na protější chodník, policajti mizí za nejbližším rohem, aby vás ani nespatřili, v tramvaji cestující při vašem nástupu překotně opouštějí vůz. Revizoři schovávají placky hluboko do kapes. Psi stahují ocasy. Ale kdo je bílý a má čisté svědomí, ten se vás nemusí bát. Ten vás naopak obdivuje. Z tramvaje si na památku odnášíte cedulku s jejím číslem. V pasáži se scházíte s další podobnou partou bílých kamarádů. Bílej jezdec, bílá zář, bílej den a bílá tvář. Teď už vám patří celé město a jste doslova a dopísmene nádherní. Jste bohové z posvátných legend proroka Daniela.

Ve jménu národa a nic než národa ctíte národní identitu, tradici a slavnou historii, rozdupete zpuchřelou demokracii politických šejdířů, železnou pěstí rozbijete každou mrzkou židovinu. Naposledy tady byl pořádek za Hitlera, jak správně říkal ten starý pán v hypermarketu, když nadával na trenýrky, co se při prvním vyprání rozpadnou. Vy! Nastolíte! Pořádek! A první kontejner hoří a první autobusová zastávka se tříští. Bohatýrsky vyrvete dopravní značku z kořenů a máváte s ní nad hlavou. Na pusté pláni za viaduktem ve strhující štvanici odchytíte černou holku s černým klukem. Prosí ta svině o smilování alespoň pro svého brášku, to jí ale není nic platné, oba musí před vámi žrát rovnou ze země exkrementy. Jinak jim hlavu uříznete. Neboť vy jste po právu bílí páni a oni jen černá lůza. Vy jste ti Olt Šetrhendi, vy jste ti Rambové, ti správní Predátoři. Vy jste naděje národa. Bílej jezdec jede tmou, bílej meč má nad hlavou. Potom si ve větrací šachtě teplovodního potrubí najdete zfetovaného bezdomovce, přikrytého hadry a krabicemi. Vedle něj plechovku toluenu. Napřed jej chcete jen kolektivně pomočit, ale pak vás napadne něco onačejšího. Vylijete na něj toluen a zapálíte, aby se ten podčlověk lépe ohřál. Když vzplane, žertovně sebou škube a skučí. Plácá se dlaněmi. Nečekáte ani, až dohoří, spěcháte za další zábavou. Neboť veselo musí být, když je tak nádherný den a vy jste tak báječně mladí. Pod viaduktem odchytíte uzenáče se skobovitým nosem. Sluchátkem z přehrávače poslouchá nějakou negroidní muziku. Rozdupete tomu cizáckému přivandrovalci noutbúk, vždyť ani česky neumí. Jak do něj na zemi kopete svými festovními botami, blekotá cosi jako What the fuck are ye doin, dickhead? Dokud blekotat nepřestane. Jste vlastenci, naše vlast je na vás hrdá. A motá se tu další černá držka, tentokrát s frajerskou bílou holí. Což je pro vás hamletovské dilema: zbít, či nezbít? Vítězí vaše lepší já a jen mu tu bílou hůl o hlavu přerazíte. Hoj, hop a skok, rozprchnete se s jásotem z dobře vykonaného díla a setmělými ulicemi se trousíte domů. Abyste ještě stihli pomoci při zdobení vánočních stromečků. Abyste se před slavnostní večeří v rodinném kruhu převlékli do bílých košilí. Abyste viděli bílé prasátko. Pro některé z vás je vaše bílá pleť jedinou kvalifikací, tak si jí jaksepatří považujete. Tak ji ctíte. Jste bílí rytíři a navrátíte Čechy Čechům. Jste ozdoba našich bílých Vánoc. Máme vás rádi. Stále sněží. Bílé vločky víří tmou a hebce usedají jedna k druhé. Zítra si z nich bílé děti postaví bílé sněhuláky. S červenou mrkvičkou místo nosu. S černými uhlíky místo očí.

Pavel Renčín (*1977) – autorské čtení http://www.pavelrencin.cz představitel tzv. městské fantasy u nás kromě jiného napsal ve spolupráci s návštěvníky webových stránek „internetový“ román Labyrint bibliografie: Nepohádka, Straky na vrbě, 2004 – viz ukázka Jméno korábu, Knižní klub, 2007 – román na pomezí fantastiky a magického realismu o hledání smyslu života Beton, kosti a sny, Argo, 2009 – sborník vybraných povídek ilustrující autorovu dosavadní povídkovou tvorbu Zlatý kříž, Argo, 2008 – první díl trilogie Městské války Runový meč, Argo, 2009 – druhý díl, vyšlo 11.11. 2009

Ukázka z románu Nepohádka Medard se vrtěl jako by si sedl do mraveniště. Rukama se opíral o hlavy santalových leokarů a z výše trůnu shlížel na poselstvo Černého lorda – podivnou dvojici ptakohlavů. Po jeho boku seděla královna se svou komornou Vandou a hltaly každé slovo cizinců. Král se ale nudil. Jednání probíhalo už hodinu a stále se neubíralo žádným konkrétním směrem. Byly to samé výhružky, hrozby, pohrůžky, výstrahy a zase výhružky a hrozby… Nuda. (…) Dloubnutí královnina lokte jej vrátilo do skutečnosti. Tmavě fialový ptakohlav, který se představil jako RochotKrobot, právě uzavíral výčet mučení, jemuž budou občané Zlatověží v čele s Medardem podrobeni. „…leptání kostí uleželým kozím trusem, stahování kůže kadeřnickými pírky, oslepování proudem kyseliny knírové, popálení genitálií do ruda rozžhavenou jednorožčí podkovou, žiletková vana plná rezavých mravenců, veřejné požírání pakodlakem…“ řečník vypoulil bledé žabí oči a usilovně vzpomínal, zda na něco nezapomněl. Zelenožlutý ptakohlav, který se představil jako Schrvmrv, svému druhovi vztekle dupnul na nohu. „…jo, ještě věšení na městské vrány. Za uši!“ „Kolega myslel samozřejmě brány! A pokud nějaká bytost uši nemá, tak přibijem do rukou o dva hřebíky víc!“ doplnil zlomyslně Schrvmrv a pokynul svému kolegovi, aby pokračoval. „Přijde čas zmaru, čas vlčí,“ deklamoval procítěně RochotKrobot a dostával se opět do varu. „Řekami poteče krev, země bude zprzněna, fatosti budou zmírat na choboty, po tělech jim naskáčou bolavé mrkvové vředy. A ty budou mrkvat, fuj! Svět bude očištěn plamenem nenáplasti a vmbmm-?!“ Jeho společník jej pevně držel za zobák. „…a vůbec. To by snad zatím stačilo.“ Medard udiveně zavrtěl hlavou. „A tohle všechno váš pán vymyslel?“ Naklonil se k Beatrici a zašeptal tak, že to bylo slyšet až na druhou stranu sálu: „Hmm, má fantazii, tenhle Černín. Udělal na mě dojem.“ Spiklenecky na zmatené posly mrkl. „A jakpak vám platí?“Schrvmrv se zoufale chytil za obří kachní hlavu. „Pane, prosím vás, my přinášíme strašlivou zvěst o vašem bídném konci a vy se klidně ptáte, kolik mi platí?“ „No, snad nebude tak zle, ne?“ mávl rukou blahosklonně král. „Když o tom nechcete mluvit… chápu. Co kdyby váš černý lotr… oh, samozřejmě šlechtic, přišel, hm…“ král si zabrnkal zadumaně na rty. „…příští čtvrtek na partii šachu? O všem bychom si v klidu poklábosili, Beatrice by upekla štrůdl – myslím, že to sekání, řezání a prznění by mohlo počkat, než se lépe poznáme. No ne?“

Fialový RochotKrobot se přiblble usmál Fialový RochotKrobot se přiblble usmál. „Eee- pane, to by bylo fakticky JAAAU!“ Schrvmrv klovl svého kolegu do hlavy, až odskočila jiskra. „V žádém případě, pane. Tato alternativa je naprosto vyloučena! Kdybyste mého pána u šálku malinového čaje porazil v přátelské partii šachu, jak by vás potom mohl drtit v prach? Prolít vaši krev, vraždit poddané a zneuctít vaši ženu?“ „No, o to právě jde,“ povzdechl si král. „Nemůžete ho zastavit,“ zelenožlutý ptakohlav zakoulel očima. „Ani mečem, ani magií, ani štrůdlem!“ přisadil si fialový. „Už nyní po Utopii sbírá strašlivé armády nemrtvých válečníků, pekelných démonů, vlkodlaků, upírů, kostlivých čarodějů a… papoušků. Papoušků, no.“ V sále zavládlo dramatické ticho. „Řekl jste papoušků?“ přeptal se pomalu Medard. RochotKrobot nadšeně přikývl a pyšně dodal: „Náš pán už brzy přijde v jejich čele a vyrve vám srdcem lžíci z hrudi!“ „Lžící srdce!“ opravil ho vztekle Schrvmrv. „Copak je to za vyjednávání, když po mně nic nechcete?“ podivil se už celkem dopálený král. „Jenom si přijít a vyhrožovat, to by dokázal každý. Víte co? Audience skončila! A ať ten váš začerněný páprda nepočítá s tím, že mu na takové sprosťačiny půjčím lžíci z královského servisu! A nezevlujte! Odchod!“ Ptakohlavové se uklonili. Zachmuření válečníci Ocelové pěsti je postrkováním hrozivých halaparten vyprovodili ze sálu. Ještě než se za delegací zavřely těžké dveře, RochotKrobot vesele zakvákal: „Ale nahnali jsme vám strach, že jo?!“ Schrvmrv ho bolestivě klovl. (…) „Co měli znamenat ti papoušci? A co choboty? A mrkvat?“ křičela zlostně žena zahalná v kápi. Sklepení pod královským palácem dunělo vzdálenou ozvěnou. „Kdo zničil mé dokonalé poselství?“ Dvě nešťastné ptačí postavičky se krčily, jako by jim nad hlavami práskal bič. Těžké mlčení přerušovalo jen kapání vody někde mimo dosah blikající pochodně. „Tak to na tom papírku stálo,“ pisklavým hláskem brebentil Schrvmrv. Ze záhybů peřím porostlého obleku vylovil zmuchlaný pergamen. Slabikoval: „…ghú-lů, kos-tli-vých ča-ro-dě-jů a pa-pouš-ků!“ Zahalená dáma mu listinu vytrhla z rukou a zahloubala se do vyrovnaných úhledných řádků, psaných zeleným inkoustem. „Já toho hobita zabiju! Vyškrábu mu oči, zaživa ho roztrhám, propepřím, orestuji na otevřeném ohni, přidám česnek a smíchám s nadrobno nakrájenými kostičkami ptakohlavových kotlet,“ nabrala dech. „Zapeču, pojelu křenovou zálivkou a budu podávat v nahřáté žemli!“ „Bez křenu, prosím,“ žebral RochotKrobot. Rozvášněná žena jej však nebrala na vědomí. „Ďábel aby toho blbečka spral! Napsat stvůrného uchožrouta jako pap-ouška! A ještě snůšku dalších pitomostí! Já husa myslela, že královský dramatik bude tím pravým člověkem pro osudový projev (…)“

Jiří Trávníček (1960) – přednáška rozhovor zde: http://skip.nkp.cz/Bulletin/Bull09_105.htm absolvent gymnázia na Slovanském náměstí v současné době vysokoškolský profesor na UK pracovník Ústavu pro českou literaturu badatelsky se zajímá o současnou českou literaturu, o literární teorii a v neposlední řadě o to, jak český národ čte – vydal knihu Čteme? a statisticky shrnul, jak Češi čtou. A právě o tom bude vyprávět… výběrová bibliografie: Čteme?, Host, 2008 Na tvrdém loži z psího vína, Books, 1998 – společně s prof. Zdeňkem Kožmínem, vynikající kniha o české poezii po roce 1945,

Více informací, životopis a bibliografie zde: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=582

Vít Slíva (1951) – autorské čtení Vít Slíva na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt_Sl%C3%ADva brněnský básník a středoškolský profesor učí na Biskupském gymnáziu, učil i na GSN patří k nejlepším současným básníkům, za sbírku Bubnování na sudy získal r. 2003 cenu Magnesia Litera pod jeho vlivem vznikla tzv. „královopolská škola“ (neformální sdružení mladých básníků), ke které patří např. Petr Hrbáč, Norbert Holub, Věra Rosí nebo Bogdan Trojak bibliografie – viz Wikipedie

Recenze na sbírku Bubnování na sudy: http://www.aluze.cz/2002_03/sliva.php

Ukázky básnické tvorby Podzimní dioptrie Kůra a listí jdou (jako vše) od sebe. Podzim si cídí skla. Námraza: čepele rozbleskla, řapíky ozebe. Úpí sněhy v Hindukúši – ? Noc jak pec: má otevřenou duši a žene světlo přes ohnisko. Hvězdy jsou daleko, nebe blízko. Bubnování na sudy, 2002 Pragae A. D. Vladimíru Holanovi Zde cítil drcení Sovovým mlýnem a zde zase slyšel lužické hymny. Básník veškerých zdí! Přes tu poslední ho v truhle přenesli a vydali mluvě sousedů. Zůstalo ticho, vezděno v dům. Bubnování na sudy, 2002

Krom bíločerných sněhů-stromů má už krajina jenom okr trav. Štědrý den ve vlaku Vojtěchu Kučerovi Krom bíločerných sněhů-stromů má už krajina jenom okr trav. Na Vánoce jedu domů. Duch si vzpomíná, jak byl kdysi zdráv. Venku slunko hryže jmelí, lojná sýkora ozobává knot. Svatopostně nechumelí. Soumrak krákorá z havranů jak z not. Bezcílná a sáhodlouhá bývá zimní noc staré koroptve. Vlakovlace skřípe touha nemít toho moc, co je jenom tvé. Bubnování na sudy, 2002 Oblaka Sedím, oknem hledím, z dlaně jsem si udělal kukátko, vidím jen kousek nebe, plynou v něm němá oblaka a rozplývají se mi v hrsti. Volské oko, 1997 Jistě: Láska je Láska je, když ona rýsuje kružnice a klade do nich jablka: vidí pak, co ještě zbývá do plnosti slov – – zatímco on se učí trpět jako sad v září klejotokem: slzet bez zaštkání. – – Když se však ruka sveze k ruce, jistě už první stisk se děje prázdnými dlaněmi. Nepokoj hodin, 1984 Archeologie Svrchní vrstva: zacelena. Pod ní: prasklá čočka. Ještě hlouběj: hloubání a u dna pláč, co neusedá. Černé písmo, 1990

Skácel – interaktivní hudebně-literární přednáška pod vedením Mgr. Jitky Málkové (*1982) absolventky FF MU, oborů hudební věda, český jazyk a literatura, v současné době působí v hudebním oddělení Knihovny Jiřího Mahena v Brně aktivně se podílí na vytváření programu Malého divadla hudby Jan Skácel (1922 – 1989) brněnský básník jeho texty zhudebnil Jiří Pavlica a Hradišťan, Hana a Petr Ulrychovi, Jarret, Iva Bittová a Vladimír Václavek a jiní výběrová bibliografie – básnické sbírky: Kolik příležitostí má růže, Smuténka, Naděje s bukovými křídly, Kdo pije potmě víno, A znovu láska

Modlitba za vodu   Ubývá míst kam chodívala pro vodu starodávná milá kde laně tišily žízeň kde žila rosnička a poutníci skláněli se nad hladinou aby se napili z dlaní Voda si na to vzpomíná voda je krásná voda má voda má rozpuštěné vlasy chraňte tu vodu nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd A přiveďte k té vodě koníčka přiveďte koně vraného jak tma voda je smutná voda má rozcuchané vlasy a kdo se na samé dno potopí kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek Voda je zarmoucená vdova voda má popelem posypané vlasy voda si na nás stýská (Odlévání do ztraceného vosku) Píseň o nejbližší vině Je studánka a plná krve a každý z ní už jednou pil a někdo zabil moudivláčka a kdosi strašně ublížil A potom mu to bylo líto a do dlaní tu vodu bral a prohlížel ji proti světlu a moc se bál a neubál A držel ale neudržel tu vodu v prstech bože můj a v prázdném lomu kámen lámal a marně prosil: kamenuj A prosil ale neuprosil a bál se ale neubál a studánka je plná krve a každý u ní jednou stál (Dávné proso) Mrtví Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami A přicházejí jako stíny ve vlasech popel kusy hlíny Tváře jakoby vymazané a přece se jen poznáváme Po chrpách které kvetly vloni slabounce jejich ruce voní Tiše mne zdraví jako svého hrbáčka času přítomného (Oříšky pro černého papouška)

když pláče slon je slza velká jak malý rybník na něm plave Rosa coeli Na celém světě není tolik ticha jako když sněží v Dolních Kounicích a probořenou střechou katedrály snáší se k zemi bílý sníh Slavík tam zpívá v létě celou noc a němá luna na cimbálek hrá stříbrný nástroj který nemá strun pod volným nebem v troskách kláštera Ty holé zdi tu stojí po staletí kde byla dlažba dávno roste pýr z přadena touhy panna odmotává a nad hlavou jí létá netopýr Když odmotala všechnu hebkou přízi složila ruce v klín a zatajila dech na nebi zvolna zhasínají hvězdy a netopýr ji usnul ve vlasech A co jsou staletí a co je vlastně věčnost než ve vesmíru opuštěný kout Ve studni času utopil se okov na dno té studny nelze dohlédnout (Kdo pije potmě víno) když pláče slon je slza velká jak malý rybník na něm plave docela smutná vodní slípka a potáplice naříkavé (Chyba broskví, č. 11) naděje     malý kamínek na prázdné dlani     zmizel     kam ach oblázkem tím hodil a dohodil až ku hvězdám (Na prázdné dlani kamínek, č. 19) střevíc je pravý nebo levý člověk spíš bytost nežli věc o lidské duši se nic neví a jezevec je jezevec (Oříšky pro černého papouška, č. 39)

Slávek Janoušek (1953) – textová dílna, koncert http://www.slavekjanousek.cz písničkář, ale i bývalý učitel na webových stránkách vede textovou dílnu, jejíž živou variantu přiveze na GSN koncertuje mj. ve spolupráci s Vlastou Redlem a Jaroslavem Samsonem Lenkem jako tzv. „Psychiatrio“, v poslední době vystupuje ve dvojici s Lubošem Vondrákem, u nás ale vystoupí sám výběrová diskografie: Kdo to zavinil, Supraphon, 1998 Imaginární hospoda, FT records, 1994 Kousek Slávy Janouška, JAN, 2005

Odkazy - YouTube http://www.youtube.com/watch?v=LV96SOpHYio&feature=related – trailer na DVD z Balbínovy poetické hospůdky http://www.youtube.com/watch?v=VaqxxJY15XQ&feature=related – písnička Mumie http://www.youtube.com/watch?v=vexO4V3PpJc&feature=fvw – písnička Provizorium

Velká noční hra Bylo nebylo…

Kde v půli život náš je se svou poutí, procházet bylo mi tak temným lesem, že pravý smĕr jsem nemoh' uhodnouti. Ach, trudno líčit ona místa, kde jsem probloudil ten hvozd divý, drsný, tmavý, že na to dosud vzpomínám jen s dĕsem. Snad ani smrt tak hořce neotráví. Však dospĕl jsem tam k všeho dobra středu, a proto vypovím vše bez obavy. Jak jsem tam vešel, říci nedovedu, neboť mi sen v tĕch místech oči sklížil, až pravá cesta zmizela mi vpředu.

K úpatí pahorku tak jsem se blížil, který až na konci je toho dolu, kde do srdce mi údĕs ten se vplížil. I vzhlédl jsem a uzřel na vrcholu už záři obĕžnice, jejíž síla ty ostatní svou cestou vede spolu. Tím bázeň má se trochu umírnila, která mi v srdci zůstávala tkvíti té noci, jež tak úzkostná mi byla. A jako človĕk, jenž se břehu chytí, však ač je spasen z mořské bouře vzteku, zpĕt zdĕšen hledí na to vlnobití, tak ohlížel se duch můj na útĕku tam do průsmyku v nebezpečí mnoha jímž neprošel živ nikdo za všech vĕků.

V Danteho Božské komedii se hlavní hrdina ztratí v lese. Dostane se k tajemné bráně a projde skrz – do Pekla. Vy se sice nedostanete do Pekla, nicméně...

Slovaňák... V noci... Téměř bez vyučujících... Chodby jindy tak známé najednou v měsíčním světle... Zlověstné ticho a do něj nehty škrábající po tabuli...

Dante se dostal do Pekla tajemnou branou. Bylo to v podstatě jednoduché – ztratil se v temném lese. Buďme originálnější – jak jste se VY dostali 4. prosince 2009 na Slovaňák?

Unesli vás mimozemšťani? Dostali jste se do časoprostorové smyčky? Nebo jste jenom nasedli do tramvaje číslo 666, která jezdí jenom TAM a nikdy zpátky? Vcucla vás černá díra? Fantazii se meze nekladou...

(pro jistotu konkrétní zadání: vymyslete legendu, jak jste se dostali na GSN, napište ji na jednu A4 a přineste s sebou – ideálně tištěnou, v případě nouze krasopisně napsanou)

Proboha, zaboha, boží, sbohem Slovanské náměstí – Slovanský pantheon Literární soutěž U příležitosti Literárního víkendu vyhlašujeme literární soutěž o Slovaňáku. Napište libovolnou formou libovolný útvar na téma: Proboha, zaboha, boží, sbohem aneb Slovanské náměstí – Slovanský pantheon

Rozsah: ani moc, ani málo Žánr: co je sladké, nemusí být slané Jazykové prostředky: veskrze vyslovitelné Kompozice: kolik třešní, tolik višní

První cena: prostorově výrazná chuťově nezaměnitelná zajišťuje pan prof. Měšťánek

Shrnutí 4. 12. v 18:00 se sejdeme ve škole budeme s sebou mít vše ze sekce „Co s sebou?“ budeme mít „domácí úkoly“ – vytisknutý text do literární soutěže a legendu o příjezdu na Slovaňák budeme se mít dobře a chovat slušně a vůbec! 

Přejeme vám hezký den!  Tato prezentace My se těšíme na vaši pozornost vám děkuje za pozornost a přítomnost tělem i duší a loučí se