2011

Německo po první světové válce  „Naši nejlepší muži zemřeli ve válce, čímž způsobili ztrátu celému národu, ztratily se jeho nejlepší geny. Geny těch, kteří nebojovali (nejhorší geny), se potom volně rozmnožovaly, čímž zrychlily biologickou a kulturní degeneraci národa.“  Robert Jay Lifton, The Nazi Doctors: Medical Killing and the Psychology of Genocide, Basic Books 1986, 46

Eutanázie v Německu  1929 – založena Lékařská liga národního socialismu  1937 – počet lékařů, členů SS je 7x větší než příslušníků jiných profesí  Elie Wiesel: zatímco spisovatelé a básníci emigrovali (mezi nimi i nežidé – Bertold Brecht a Thomas Mann), lékaři zůstali.  Nacističtí vůdci mluví o národním socialismu jako o formě aplikované biologie

Dětská eutanázie  kauza „baby Knauer“  konec 1938 nebo začátek 1939: otec dítěte, které se narodilo slepé a jemuž chyběla noha a část ruky, a které, podle svědectví Hitlerova lékaře „vypadalo jako idiot“, požádal písemně Hitlera, aby jej dítěte zbavil. Karl Brandt a Filip Bouhler pak jsou Hitlerem vyzváni, aby v podobných případech jednali obdobně.  užíván termín „lebensunwertes Leben“

Karl Brandt Philipp Bouhler Philip Bouhler spáchal sebevraždu 19. května 1945, předtím, než mohl být zajat Spojenci.

Nazi physician Karl Brandt, director of the Euthanasia Program. August 27, 1942.

Dětská eutanázie  Každý z lékařů napsal červenou tužkou znaménko + nebo modrou tužkou znaménko –  Červený křížek znamenalo rozhodnutí dítě zabít, modré – znamenalo rozhodnutí proti zabití.  Tři křížky znamenaly konečné ospravedlnění dítě zabít a jeho převezení na specializovanou kliniku, kde dítě zemřelo injekcí, nebo hladem nebo zimou. Rozhodnutí muselo být jednotné. Pokud nebylo, dítě bylo dáno na pozorování a později opět podrobeno dalšímu rozhodování.

Program dětské eutanázie  1939: evidence dětí s: 1. idiocie a mongolismus (obzvláště ve spojení se slepotou a hluchotou) 2. mikrocephalie 3. hydrocephalus (výraznějšího stupně nebo progresivní povahy) 4. deformity všech druhů 5. obrny

Program T4  1000 : 10 : 5 : 1 Tiergartenstraße 4

This image originates from a film produced by the Reich Propaganda Ministry. It is captioned: "A moral and religious conception of life demands the prevention of hereditarily ill offspring." Nazi propaganda aimed to create public support for the compulsory sterilization effort.

Eutanázie dospělých  nešlo již jen o to zbavit se lebensunwertes Leben, nýbrž i o uvolnění lůžek a personálu pro příliv raněných z fronty

Eutanázie dospělých  Jednalo se o pacienty trpící:  Schizofrenie, epilepsie, nemoci stáří (senile disoreders), neléčitelná paralýza, syfilis, encephalitida, Huntingtonova nemoc a další neurologické onemocnění  Ty kdo byli v ústavu minulých 5 let  Nebo neměli německé občanství nebo nebyli pokrevní němci, jako židé, černoši a cikáni

Eutanázie dospělých  Vedení programu se nakonec ujal Christian Wurth.  Program byl natolik úspěšný, že profesor Wurth si stěžoval „with all the mentally ill being eliminated, who will want to pursue studies in the burgeoning field of psychiatry?“ (Wiesel, E., Without conscience  Zde se poprvé použil plyn (CO) v hermetických místnostech, upravených jako sprchy. Pacienti byli ovšem předtím pod vlivem injekcí. V každém centru bylo krematorium.  Rodinám bylo oznámeno, že smrt nastala z medicínských příčin, jako infarkt nebo zápal plic. Ovšem nečekaně velký počet zesnulých stejně jako kouř z krematorií vzbuzovaly v obyvatelstvu podezření a strach

Eutanázie dospělých  3. srpna 1941 katolický biskup Clemens August Graf von Galen  23. srpna 1941 Hitler oficiálně T4 zastavil  do konce války ovšem zabito ještě dalších lidí  zajímavé je, že rozhodující impuls nepřišel od lékařů

Eutanázie dospělých  „…pacienti budou brzy zabiti. Z jakého důvodu? (…)Tito nešťastní pacienti musí zemřít protože, podle názoru určitého departmentu, nebo svědectví určité komise, žijí „bezcenný život“. Argumentem je to, že již nejsou více schopní vytvářet komodity, jsou jako staré stroje, které již nefungují, jako staří koně, kteří jsou neléčitelně kulhaví, jako krávy, které již nedávají mléko. Co se stane s takovýmto starým strojem? Odhodí se na smetiště. Co se stane s kulhavým koněm nebo neproduktivní krávou? Nechci toto přirovnání dotahovat do konce (…) Máte vy nebo mám já právo žít pouze pokud jsme produktivní, nebo pokud jsme druhými považováni za produktivní?

Eutanázie dospělých  Dám vám příklad toho co se děje. Jeden z pacientů v Marienthalu byl muž starý 55 let, farmář z venkova z okolí Münsteru – mohl bych uvést jeho jméno – který trpěl určitou mentální poruchou a byl proto přijat do nemocnice v Münsteru. Nebyl mentálně nemocný v plném smyslu slova: mohl přijímat návštěvy a vždy byl šťastný, když za ním přišli jeho rodinní příslušníci. Před pouhými 14 dny jej přišla navštívit jeho manželka a jeden z jeho synů, voják, který se vrátil na chvíli z fronty. Syn velmi lpěl na svém otci a loučení bylo smutné: nikdo nemohl říct, zda se ještě vrátí a uvidí svého otce, neboť syn může padnout na bitevním poli. Syn, voják, již otce na této zemi skutečně neuvidí, neboť otec byl mezitím dán na listinu „neproduktivních“. Příbuzní, kteří chtěli vidět svého otce tento týden v Marienthalu, byli u dveří vráceni zpět s poznámkou, že pacient byl převezen jinam podle instrukcí Státní rady národní obrany (Council of State for National Defence). Nebyly poskytnuty žádné informace o tom, kam byl pacient převezen, s dodatkem, že příbuzní budou informováni během několika dní. O čem budou informováni? Dozví se to samé jako obvykle? Že muž zemřel, byl spálen a že popel bude vydán po zaplacení příslušného poplatku? Potom onen voják, riskující svůj život na bojišti pro své krajany neuvidí svého otce již nikdy na této zemi, neboť tito krajané jej zabili.

Eutanázie dospělých  Pokud ustanovíme princip, podle kterého můžeme zabít „neproduktivní“ lidské bytosti, potom běda nám všem, až se staneme starými a nemocnými! Pokud ustanovíme právo zabíjet neproduktivní, potom běda všem invalidům, kteří se opotřebovali, kteří obětovali své zdraví a síly v produktivním procesu. Pokud je dovoleno násilně odstraňovat neproduktivní lidské bytosti, potom běda všem našim vojákům, kteří se vrací z válečného pole vážně zraněni, jako mrzáci či invalidové. (…)

Eutanázie dospělých  Potom žádný z našich životů již není více v bezpečí. Nějaká komise nás může zapsat na seznam jako „neproduktivní“, nás, kdo podle jejího názoru začneme žít „bezcenný život“. A žádná politická síla nás nezachrání a žádný soud se nebude zabývat naší vraždou a nepotrestá naše vrahy. Kdo dnes může ještě důvěřovat svému doktoru?“

6 míst, kde se prováděla eutanázie Brandenburg near Berlin (January September 1940), Grafeneck near Stuttgart (January December 1940), Hartheim near Linz in Austria (January December 1944), Sonnenstein/Pirna near Dresden (April August 1943), Bernburg near Magdeburg (September April 1943), Hadamar near Koblenz (January August 1941). Hadamar na dobovém snímku Po CO se zde zkoušel cyklon B

Buses used to transport patients to Hadamar euthanasia center. The windows were painted to prevent people from seeing those inside. Germany, between May and September 1941.

Propagandistické plakáty 1936

Konec programu T4  24. srpna 1941 Hitler program T4 oficiálně zastavil - do té doby se odhaduje, že bylo zabito na lidí  program neoficiálně pokračuje dál až do roku 1945

Tato osoba trpí dědičným defektem a během jejího života na ní společnost vynaloží říšských marek. Přátelé Němci, jsou to i vaše peníze. 'This person suffering from hereditary defects costs the community 60,000 reichsmark during his lifetime. Fellow German, that is your money too.'

Nazi poster bearing the phrase, translated from German, "A strong and healthy nurse is there only to give care to a dangerous madman. Shouldn't we be ashamed?"

Lidé tělesně a duševně handicapovaní představovali složitější případ vyžadující nový, originální přístup: nebylo možno je vyhnat či odsunout, protože správně nenáleželi k žádné "cizí rase", ale ani si nezasloužili vstup do tisícileté Říše. Bauman, Z., (2010) Modernita a holocaust. 2. vyd., Sociologické nakladatelství. Praha, str. 113

 "Každý sedlák ví, že kdyby dal nejlepší kusy svých domácích zvířat bez potomků na porážku a kdyby naopak choval slabší jedince, jeho chov by beznadějně zdegeneroval. Zatímco sedlák by se u svých zvířat a pěstovaných rostlin této chyby nedopustil, my dovolujeme, aby se ve velkém měřítku opakovala přímo mezi námi. Naši dnešní lidskost musíme odčinit tím, že dohlédneme na to, aby se tito podřadní lidé nerozmnožovali. (...) Vymírání a záchrana jsou dva póly, kolem nichž se točí veškerá kultivace rasy (...) Úkolem je zachránit lidi před tím, aby je přerostl plevel. (biolog Erwin Baur a antropolog Martin Stämmler)  Bauman, Z., (2010) Modernita a holocaust. 2. vyd., Sociologické nakladatelství. Praha, str. 118

T 4  „Je pro mě nesnesitelná představa, když pomyslím, že naši nejlepší chlapci, výkvět našeho mládí musí ztratit svůj život na frontě kvůli tomu, aby slaboduší (feebleminded) a neodpovědné sociální elementy měli zajištěnou existenci v asylových domech.“  Dr Hermann Pfannmüller

Osvětim  Vztah k „konečnému řešení“ je jednoznačný, plyn byl použit právě pro akci eutanázie.  Titíž lékaři, sestry a technický personál a technologie se přesunuli do Majdanku, Osvětimi a do Treblinky

 důkazy Norimberského soudu - asi lidí zabito  víc než dětí zabito v rámci dětské eutanázie  v říjnu 1939 Hitler program rozšiřuje i na dospělé (1. září 1939 bylo napadeno Polsko)  snaha zbavit se „neužitečných jedlíků“ (useless eaters)

Dlažba na chodníku u Tiergartenstraße 4 dnes připomíná pamětní deskou oběti programu T4

 20. ledna konference ve Wannsee trvá jen hodinu a půl... ...a je zde rozhodnuto o "konečném řešení"

Slippery slope Baby Knauer dětská "eutanázie" T4: "eutanázie" dospělých Auschwitz

 jaký smysl má naše věda, filosofie a náboženství, jestliže nedokázaly zabránit Osvětimi?  (Th. Adorno)

…after Auschwitz  How can the progress of modern science and medicine and industry promise to liberate people from ignorance, disease, and brutal, mind-numbing work, yet help create a world where people willingly swallow fascist ideology, knowingly practice deliberate genocide, and energetically develop lethal weapons of mass destruction?  Theodor Adorno

 The Holocaust creates, for me, a continuing crisis of faith which gets deeper the more I read about it. How, after Auschwitz, can any of us ever again have faith, not in God but - in humanity? ...Nor was it carried out by uneducated masses. More than a half of those who sat together at Wannsee in January 1942 and planned the "Final Solution", the extermination of all of Europe´s 11 million Jews, carried the title "Doctor". They were either medical doctors or had doctorates.  (Sacks, J., (2011) Letters to the next generations 2. Office of the Chief Rabbi. p. 38)

 After the Holocaust we need God more than ever. For there is no limit to the evil men may do when they no longer believe that anything is sacred.  (Sacks, J., (2011) Letters to the next generations 2. Office of the Chief Rabbi. p. 40)

 Nejúděsnější zprávou, kterou nám holocaust a to, co jsme se dozvěděli o jeho pachatelích, přinesly, nebyla pravděpodobnost, že se "to" mohlo stát nám, nýbrž představa, že jsme to mohli spáchat my.  Bauman, Z., (2010) Modernita a holocaust. 2. vyd., Sociologické nakladatelství. Praha, str. 214

 Snad nejunikátnějším výdobytkem moderní civilizace je, že umožňuje obyčejným lidem, "prostě dobrým pracovníkům", podílet se na zabíjení - a že toto zabíjení je v ní komplexní, důkladné, čisté, efektivní a morálkou neinfikované jako nikdy dříve.  Bauman, Z., (2010) Modernita a holocaust. 2. vyd., Sociologické nakladatelství. Praha, str. 328

 A když pak nastane taková doba jako například léta druhé světové války, jejíž pobuřující události přesahují naše chápání, pak se nechápavě a otřeseni, zmateni a zranění ptáme: „Jak to bylo jen možné? Jak mohl být rozpoután tento světový požár? Kdo, ano, kdo to chtěl? A každý bude s opravdovým přesvědčením a také s jistým oprávněním říkat: nikdo! Nebo si v tichu pomyslí: „ti druzí!“. A každý bude přitom mínit ty druhé ve světě venku a nikomu nenapadne, že tento „druhý“ přebývá v nás samých, v našich nevědomých, neznámých hlubinách a mohl by být kusem, možností naší vlastní duše.  Jacobi, J., Maska duše. překlad Karel Plocek.

 Znovu si připomeňme, že základní otázkou bylo, zda by mohl být některý západní, civilizovaný národ takové věci schopen. A pak, brzy po roce 1945, se tato otázka úplně obrací a my se začínáme ptát: Existuje nějaký západní národ, který toho schopen není?... V roce 1941 se s holocaustem nepočítalo a v tom spočívá důvod našich pozdějších obav. Už si netroufáme vyloučit nepředstavitelné.  Raul Hilberg "Significance of the Holocaust" v The Holocaust: Ideology, Bureucracy, and Genocide, s  v Bauman, Z., (2010) Modernita a holocaust. 2. vyd., Sociologické nakladatelství. Praha, str. 271

 Krize důvěryhodnosti moderní univerzity vyvstává ze skutečnosti, že tábory smrti neplánovali a nebudovali a schéma jejich fungování nenavrhovali nevzdělanci, negramotní a zaostalí primitivové. Vraždící centra byla tak jako ti, kdo je vynalezli, produktem univerzitního systému, který byl po celé generace jedním z nejlepších na světě... (Franklin H. Littel)  Bauman, Z., (2010) Modernita a holocaust. 2. vyd., Sociologické nakladatelství. Praha, str. 184

Kultura života a kultura smrti Kultura životaKultura smrti dítě se rodí do kulturního kontextu náboženského kontextu dítěti dáno jméno oblečení rodiče v něm podporují růst individuality osobnost, názory v manželství daruje svoje tělo  Člověk je zbaven své kultury  svého náboženství  jména  místo jména na zápěstí vytetováno číslo  oblečení  vlasů  individuality  těla

 Pachatelé nacistických zločinů... "byli a stále jsou děsivě normální" (Hannah Arendtová)

Tři podmínky holocaustu (Z. Bauman)  násilí je schváleno autoritou  jednání je rutinizováno (a rozkouskováno)  oběti jsou dehumanizovány ("zbaveni tváře")

Tři podmínky Holocaustu  Čest úředníka ve státní službě spočívá v jeho schopnosti svědomitě vykonat příkaz nadřízených autorit tak, jako by byl v souladu s jeho vlastním přesvědčením. To platí, i když je příkaz podle něho špatný, ale nadřízený na něm navzdory výhradám úředníka trvá. (podle Maxe Webera)  viz Bauman, Z., (2010) Modernita a holocaust. 2. vyd., Sociologické nakladatelství. Praha, str. 56