Vikingové Vikingové nenosili žádnou uniformu tak, jako je tomu v dnešních armádách. Každý viking si musel svou výstroj zajistit sám. Většina vikingských válečníků si mohla dovolit jen obyčejné zbraně a kožené brnění. To bylo navrženo tak, aby při boji nepřekáželo a umožňovalo snadný pohyb. Současně chránilo bojovníka proti ranám nepřítele a šípům. Bohatší vikingové měli bohatě zdobené meče a kvalitní drátěná brnění. Ta byla ovšem těžká a jejich výroba trvala dlouho.

Typický vikingský válečník nosil krátký kožený kabát, který byl a tuhý Typický vikingský válečník nosil krátký kožený kabát, který byl a tuhý. Pod ním měl oblečenu vlněnou nebo lněnou tuniku, velmi často zdobenou. Na nohou měl vlněné ponožky a boty z kozí nebo telecí kůže. Pro štěstí nosili na krku řetízek s Thorovým kladivem.

Zbraně Vikingů Meč byla nejcennější zbraň vikingského válečníka. Majitelé jim často dávali jméno např. Zář bitvy. Meč měl oboustranné ostří, byl dlouhý asi 100 cm a vážil necelé 2 kilogramy. Při boji s mečem vikingové raději bodali nepřítele do ramen, loktů či kolen než aby sekali.

Sekera s dlouhou dřevěnou rukojetí byla navržena tak, aby svým úderem rozpůlila protivníkův štít. Helma byla vyrobena z kůže nebo železa a byla bez pověstných rohů. Železné helmy měly chránič nosu a očí, někdy i chránily i krk.

Štít sloužil k obraně a vlastnil ho každý vikinský válečník Štít sloužil k obraně a vlastnil ho každý vikinský válečník. Štíty byly kulaté, asi metr široké, vyrobené ze dřeva, někdy pokryté kůží. Byly zdobeny červenou nebo žlutou barvou. Uprostřed štítu byl ocelový "hrbol", který sloužil k ochraně rukou válečníka.

Kopí určené k boji zblízka (k probodnutí nepřítele) bylo dlouhé a těžké, zatímco kopí určené k házení bylo kratší a lehčí. Vikingové zdobili své zbraně runovým písmem kvůli identifikaci vlastníka zbraně. Také věřili, že runy jsou magické a zbraň bude v boji účinnější

Běžný život Vikingů Vikingové byli nejen válečníci, ale také zemědělci, pastevci a řemeslníci. Pěstovali oves a ječmen někdy i žito a pšenici. Živili se stravou rostlinného původu např. ořechy a různými druhy planého ovoce. Většinou se vše pojídalo v podobě kaše, ale podstatnou složku jídelníčku tvořilo maso (hovězí, vepřové, skopové, zvěřina, tulení a rybí např. lososí nebo sledí) a chléb. Krávy chovali i kvůli mléku ze kterého uměli udělat máslo a tvaroh. Stejně tak chovali i ovce, ze kterých navíc získávali i vlnu. Kvůli vejcím chovali slepice, ale běžně se sbírala vejce z hnízd ptáků. Vykopávky z poslední doby, provedené ve městech a tržištích z vikingské doby poskytly obrovské množství důkazů o řemeslech. Nalezly se zbytky z výroby každodenních i luxusních předmětů z jantaru, kostí, parohů, dřeva, železa, bronzu a vzácných kovů. Vikingové přes zimu spravovali nástroje, zpracovávali kůži a kožešiny a také tkali. Na jaře pak muži s tímto zbožím vyráželi za obchodem. V hospodářství zůstávaly pouze ženy, děti, starci a otroci. Vdaná žena měla povinnost pečovat o domácnost a v nepřítomnosti muže byla hlavou rodiny. Také vařila, třeba pivo, které Vikingové hojně pili, a prala. Mýdlo ještě neexistovalo - pralo se v čpavkovém roztoku nebo v kravské moči.

Na hygienu Vikingů jsou rozdílné názory Na hygienu Vikingů jsou rozdílné názory. Podle některých Vikingové moc na čistotu nedbali. Naproti tomu s hygienou je dokonce spojeno severské jméno, označující sobotu - je to laugardagr, den koupele. Vikingové, žijící v Anglii, si prý česali vlasy, koupali se v sobotu a měnili často šatstvo, aby snáze překonali cudnost žen a podařilo se jim získat za milenky i dcery šlechticů.

Způsob oblékání Vikingů závisel na třech věcech 1 Způsob oblékání Vikingů závisel na třech věcech 1. V jaké části Skandinávie žili 2. Jaké bylo jejich postavení ve společnosti 3. Jak byli bohatí. Oblečení Vikingů bylo přizpůsobeno jeho použití a pohodlí a daleko méně k současné módě. Protože skandinávské podnebí je chladné, bylo oblečení teplé, většinou vlněné nebo lněné. Vikingové měli rádi pestré barvy a často jimi své oblečení zdobili. Barviva na látky byla přírodní a získávala se z rostlin. Každá vikingská žena měla doma nástroje pro výrobu látek. Protože výroba každého kusu oblečení byla časově velmi náročná, byl výsledný kus velmi jednoduchý Vikingové se často vraceli ze svých cest s nákladem vlny a hedvábí. Hedvábí bylo ovšem velmi drahé a tak si jej mohli dovolit pouze bohatí jedinci. Ženy nosily lněné šaty na kterých měly zástěru. Ta chránila šaty před ušpiněním a také se do ní daly často používané předměty např. nůž. Drobné předměty se také uvozovaly kolem zápěstí protože šaty neměly žádné kapsy. Na hlavě nosily šátek který byl u krku uvázán a opatřen broží.

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        Stavba vikingské lodě Vikingská loď - langskip má zahnutou příď i záď. Příď i záď je vyřezána z jednoho kusu dřeva a připevněna na oba konce kýlu. Trup se stavěl z překládaných planěk, které se připevňovaly ke kýlu, k přídi či zádi a k sobě navzájem železnými nýty. Potom se připevnila široká palubní prkna (k trupu, ne ke kýlu, aby se zajistila pružnost) a příčná prkna přes palubní prkna. Tak vznikla paluba, na níž se vytvořily veslařské lavice. Spodní část stěžně pevně držela ve stěžňovém stojanu uvnitř kelsonu (podélné žebro na konci kýlu). U starších lodí byl stěžeň podpírán na úrovni paluby masivním břevnem, u mladších lodí vrchním příčným žebrem

Na lodi i po smrti Moři, kormidlu a lodní plachtě nebyli Vikingové oddáni jen za svého života, lodě je totiž následovaly i do míst jejich posledního odpočinku. V řadě případů skutečně až pod zem, kde byly k mrtvým přidávány spolu s řadou dalších osobních cenností, jindy byly hroby alespoň na povrchu vyzdobeny velkými kmeny tak, aby jejich půdorys připomínal obrys vikingské lodi.

Vikingská obydlí Vikingové ze začátku žili převážně na malých osamocených statcích (osadách) popřípadě v malých vesnicích. Města stavěli až později převážně u pobřeží řek, jezer a moře. Příkladem takových měst jsou Ribe, Hedeby, Birka a další. Města byla obchodními centry, podnikaly se odtud obchodní výpravy nejen po celé Evropě, ale i do vzdáleného orientu. Domy se na ostrovech v severním Atlantiku stavěly pouze z kamene na sucho (bez malty) nebo z kamene spojeného trávou. Takto postavené zdi mohly být velmi masivní (až 1,8 m tlusté). Tyto domy měly jako typickou přístavbu chlév pro zimní ustájení zvířat (sousedil s obytnými místnostmi, aby dobytek zahřál lidi), stodolu pro krmivo, stáje a malou kovárnu.