Litosféra II.

Sopečná činnost Jde o proces, kdy se žhavotekuté magma dostává spolu s horkými plyny a párami na zemský povrch. Magma vystupuje k zemskému povrchu puklinami a na povrchu vznikají z nakupeného sopečného materiálů sopky a lávové plošiny. Z chladnoucího magmatu (lávy) vznikají sopečné (vulkanické) horniny.

Model sopky

Typy erupcí

Rozmístění sopek

Kráterové jezero Sfinta Anna (Rumunsko)

Zemětřesení jsou to náhlé krátkodobé otřesy zemské kůry ohnisko (hypocentrum) zemětřesení bývá v zemské kůře nebo ve svrchním plášti, v hloubce několika km až několika set km příčinou jsou pohyby ker zemské kůry z hypocentra zemětřesení se otřesy šíří všemi směry. Nejkatastrofálnější účinky má zemětřesení v místě zemského povrchu, které leží přímo nad hypocentrem. Toto místo se označuje jako epicentrum zemětřesení.

Ohniska zemětřesení na Zemi

Štíty tvoří jádra světadílů a jsou staré několik miliard let jsou to velmi stabilní části zemské kůry, tvořené hlubinnými vyvřelinami a přeměněnými (metamorfovanými) horninami geologové jich rozlišují 10: baltský, sibiřský, východočínský, africký, arabský, indický, kanadský, brazilský, antarktický a australský.

Vznik pohoří Podle původu rozlišujeme například pohoří vrásová. Při jejich vzniku byly horniny neobyčejně složitými způsoby zvrásněny a stlačeny Alpy, Himaláje, Karpaty…

Dalším typem jsou kerná pohoří Dalším typem jsou kerná pohoří. Jsou tvořena velkými zlomovými strukturami. Vznikají hlubokými zlomy.

Vrásno-zlomová pohoří vznikají tam, kde při vrásnění vrstev usazenin došlo i ke zlomům Příklady zlomů

Sopečná pohoří vznikají v důsledku sopečné činnosti a vyznačují se sopečnými kužely a ztuhlými lávovými proudy

Geomorfologický cyklus Jde o stále se opakující proces, ve kterém se střetávají vnitřní (endogenní) a vnější (exogenní síly). Endogenní síly – mají původ v zemském nitru. Patří k nim pevninotvorné a horotvorné prohyby zemské kůry, sopečná činnost a zemětřesení. Exogenní síly – mají původ mimo zemskou kůru – hlavně ve slunečním záření a v zemské tíži (změny teploty, vítr, déšť, jezera, proudící voda, ledovce, živé organismy – tyto vyvolávají změny na zemské povrchu.

Geomorfologický cyklus má 3 fáze: Vnitřní činitelé zvětšují výškovou členitost zemského povrchu a vnější činitelé přispívají k zarovnání zemského povrchu. Geomorfologický cyklus má 3 fáze: období mladosti – zemský povrch se vyznačuje velkými výškovými rozdíly období zralosti – malé výškové rozdíly období staroby – zemský povrch je jen nepatrně zvlněný

Konec.