Těžké kovy Toxicita pro člověka Lucie Belicová F3.

Olovo Nečastější formou akutní otravy olovem je postižení trávicího ústrojí. Počátečními příznaky jsou anorexie, dyspepsie, zácpa, kolikovité záchvaty charakterizované difusní kolikovitou bolestí břicha. Chronická otrava olovem začíná plíživě. Zpočátku převládají subjektivní příznaky: malátnost, pocit únavy, nechutenství, nespavost, pocit únavy v dolních končetinách, častá je zácpa. Nemocní jsou nápadně bledí, častý je šedý lem na dásních. Při intoxikaci olovem je nejčastěji postižen krvetvorný systém, nervový systém, trávicí ústrojí a ledviny.

Postižení nervového systému Při zvýšeném vstřebávání olova může docházet k postižení jak centrálního, tak i periferního nervového systému. Postižení centrálního nervového systému (dále CNS) projevující se jako encefalopatie (poškození mozku) je častější u dětí. Je obtížné rozlišit mezi akutní a chronickou encefalopatií. Chronická může vzniknout po dlouhodobé expozici olovu nebo jako následek akutní encefalopatie. Poškození CNS má pestrý obraz s pyramidovými i extrapyramidovými příznaky. Poruchy psychiky, vštípivosti, změny chování a poruchy intelektu je možno u dětí prokázat již po relativně malých dávkách olova. U dítěte, které zemřelo na encefalopatii s mentální deteriorací (dočasné, krátkodobé snížení rozumových schopností) po otravě olovem, byly nalezeny difusní (rozptýlené) změny v mozkové kůře.

Rtuť Elementární rtuť Při akutní expozici vysokým par elementární rtuti jsou kritickým orgánem plíce. Příznaky poškození dýchacího ústrojí mohou být provázeny známkami postižení CNS, jako jsou třes a zvýšená dráždivost. Při chronické expozici parám kovová rtuti je kritickým orgánem mozek. Počáteční příznaky jsou nespecifické. Výrazná je slabost, únava, bolesti hlavy, závratě, nechutenství, pokles hmotnosti, poruchy trávení. Tento syndrom se nazývá mikromerkurialismus. Později se objevuje třes, charakterizovaný jemným svalovým chvěním, přerušovaný hrubším třesem, připomínajícím choreu (poruchy CNS projevující se mimovolnými škubavými pohyby). Třes začíná symetricky na prstech, rtech, jazyku a očních víčkách.

Anorganické sloučeniny Z toxikologického hlediska nejznámější chlorid, dusičnan, kyanid a oxykanid rtuťnatý Při akutní intoxikaci jsou kritickým orgánem ledviny a trávicí ústrojí. Při perorálním příjmu mají chlorid a kyanid rtuťnatý korozivní účinek na sliznici trávicího ústrojí. Již několik minut po požití toxické dávky (0,2 - 1,0 g) sublimátu nebo kyanidu docházení ke zvracení, často krvavého obsahu. Velmi brzo se dostavují kolikovité bolesti břicha, často pojené s krvavými průjmy. Z dehydratace může dojít až k těžkému kolapsovému stavu s tachykardií (zrychlenou činností srdce) a poklesem krevního tlaku. Během 24 hodin se vyvine obraz selhání ledvin s nekrózou.

Organické sloučeniny Mezi akutní a chronickou intoxikací alkylsloučeninami rtuti nejsou žádné ostré rozdíly. Toxická dávka MeHg vstřebaná do organismu zde zůstává po dlouhou dobu a způsobuje poškození organismu. Na druhé straně vede jednorázová toxická dávka ke vzniku typických příznaků intoxikace až po určité době latence (neprojevovanosti) (jeden až několik týdnů).

Nikl Nejzávažnějším následkem zpravidla dlouhodobé profesionální expozice niklu u člověka je výskyt rakoviny plic, nosních dutin a poněkud vzácněji hrtanu. Dosavadní zkušenosti ukázaly, že ze sloučenin niklu jsou z hlediska karcinogenních účinků nejnebezpečnější oxid a sulfid. Riziko expozice těchto sloučenin přichází v úvahu především při výrobě a rafinaci niklu. I více než desetkrát vyšší incidenci (nemocnost) zhoubných nádorů plic i nosních dutin bylo zaznamenáno od konce 50. let u dělníků exponovaných mimořádně vysokým koncentracím prachu obsahujícího nikl. Latence mezi počátkem expozice a vznikem nádorů se pohybuje v širokém rozmezí 10 – 40 let při průměrné hodnotě 25 let.

Kromě karcinogenních účinků má nikl účinky místní, zánětlivé, hlavně však na alergickém podkladě. U pracovníků galvanizoven vystavených aerosolu z lázní obsahujících nikl bylo zjištěno astma. Na rozdíl od nízké akutní toxicity anorganických sloučenin je karbonyl niklu mimořádně jedovatý, nebezpečný hlavně latencí mezi příznaky akutní expozice a rozvojem vážného poškození plic, mozku a dalších orgánů, které může vést ke smrti. Počáteční příznaky jsou mírné, jako pocit nevolnosti, nutkání ke zvracení, bolesti hlavy, dýchací potíže a bolesti na hrudi, a mohou poměrně rychle pominout. Po latenci 12 hodin až 5 dnů se však mohou objevit příznaky poškození plic.

Rakovina plic   Vlevo zdravá plíce, vpravo zdevastovaná plíce s velkým bronchohenní karcinomem (nádorem)

Arzen Akutní otrava Chronická otrava Akutní otravy arzenem nejsou příliš vzácné. Například v roce 1955 v USA bylo zaznamenáno více než 900 úmrtí v důsledku otravy pesticidy a přitom nejčastěji šlo o preparáty arzenové. Toxicky začíná arzen působit v dávkách 30 – 50 mg, nejmenší letální (smrtelné) dávky se udávají kolem 60 – 80 mg a průměrné smrtelné dávky se pohybují v rozmezí 200 – 300 mg u dospělého člověka. Chronická otrava Popisovány jsou hlavně změny na kůži a sliznicích, změny neurologické a hematologické.

Karcinogenní, mutagenní a teratogenní účinky Tyto účinky jsou dnes předmětem soustředěné pozornosti. Zájem o tyto účinky sahá až do minulého století. Endemický výskyt rakoviny kůže byl zaznamenán v Cordobě v souvislosti s kontaminací podzemní vody arzenem z hald hlušiny zbylé po těžbě stříbra a také po iatrogenní (špatně léčené) expozici dnes již vzácné, po které se vedle mnohočetných nádorů kožních vyskytly i angiosarkomy (spontánní krvácení z jater) jater. Řada studií byla provedena v souvislosti s profesionální expozicí arzenu nejčastěji při výrobě mědi, přičemž byl zaznamenán zvýšená výskyt rakoviny plic. Kromě rakoviny kůže a plic byly zaznamenány u populace žijící v blízkém okolí měděné hutě i u části populace profesionálně neexponované (nezapojené). U profesionálně exponovaných lidí byly zjištěny chromozomové aberace (mutace) v lymfocytech a v pokuse na Escherichia coli byl prokázán vliv arzenového iontu na reparaci DNA.

Rakovina kůže

Kadmium Požití potravy nebo nápoje kontaminovaného kadmiem vyvolá akutní poruchy trávicího ústrojí. Hlavními symptomy akutní otravy kadmiem jsou nauzea, vomitus (psychogenní zvracení jako neurotický způsob úzkosti), průjem, křeče trávicího ústrojí a bolesti hlavy. V případě vysoké expozice jsou uvedené příznaky následovány šokem ze ztráty tekutin, akutním selháním ledvin, srdce, plic a smrtí v průběhu 24 hodin až 14 dnů. Letální dávka při perorálním příjmu je pro člověka 350 – 8900 mg. Dávka nevyvolávající při tomto způsobu podání žádný účinek je odhadována na 3 mg kademnatých iontů. Akutní i chronická expozice vysokým koncentracím kadmia v prachu nebo parách kovů u dělníků v průmyslu vyvolává poškození funkce plic projevující se těžkým podrážděním dýchacího ústrojí, začínajícím již několik hodin po expozici. U postižených osob se pak projeví kašel, bolesti hlavy, závratě, slabost, třesavka, bolesti hrudníku a poruchy dýchání. V konečné fázi se objeví edém plic, který je v těchto případech příčinou smrti.

Prameny: Kniha: Toxické kovy v životním a pracovním prostředí člověka (Vladimír Becko, Miroslav Cirkrt, Jaroslav Lener) Internet: www.google.cz