Týn nad Vltavou v proměnách staletí přednáškový cyklus o vltavotýnských architektonických památkách Románský sloh a gotika Renesance Baroko, rokoko, klasicismus Selské baroko/lidová architektura na Vltavotýnsku 1. polovina 20. století 2. polovina 20. století Vltavotýnští architekti přednášky, procházky, exkurze Domovní znamení Architektonická výzdoba Zmizelé památky Mizející krása sakrální stavby na území Týna nad Vltavou a okolí Tvrze a hrady na Vltavotýnsku - výstava „Zrcadlení“

historický kontext Středověk = období mezi koncem antické civilizace (pádem Západořímské říše) v roce 476, a začátkem novověku (pád Konstantinopole roku 1453/objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492/zveřejnění 95 tezí Martinem Lutherem roku 1517) => nástup renesance. V českém prostředí se pak konec středověku většinou posouvá k roku 1526, kdy u nás končí vláda Jagellonců a nastupuje rod Habsburků

historický kontext Středověk lze dále dělit na: raný (konec 5. století – 11. století) - šíření křesťanství v původních i nových civilizačních centrech, vznikají samostatné raně feudální státy (např. francká říše) a rozvíjí se románská kultura vrcholný (poč. 11. století – poč. 14. století) - základní struktura středověké společnosti (feudálně závislé rolnictvo, feudální vlastníci pozemků - šlechta, duchovenstvo) – nově středověké měšťanstvo (počet roste v důsledku k zakládání a rozvoje měst, center řemesla a obchodu), mocenské konflikty – panovník (centralistické řízení) X šlechta (autonomii), stále znatelný rozdíl ve vývoji různých částí evropského kontinentu. V těch rozvinutějších se výrazně prosazuje gotická kultura. pozdní (14. století – 15. století) – krize středověké společnosti (posílil vliv měšťanstva => úpadek středověké feudální společnosti) a odstranění vazeb izolující evropskou civilizaci od okolního světa (první zámořské objevy, vedené Portugalci , Španěly a později Holanďany , Angličany atd.), mohutná vojenská expanze osmanské říše , zanikla byzantská říše a slovanské státy na Balkáně , pod stálou tureckou hrozbou byly Uhry i další státy střední Evropy. V severní Itálii se zformovala renesance a humanismus na přelomu 15. a 16. století se již renesance šířila po celém evropském kontinentě. Těžištěm veškerého politického, ekonomického a kulturního dění se stává kontinentální Evropa která nahrazuje vedoucí postavení Středomoří Historické události, které ovlivnily kulturní vývoj: boj o investituru, křížové výpravy , vpád Tatarů do východní Evropy

Kulturní kontext Románský sloh = umělecký sloh, který se v 11. – 13. století rozšířil ve stavitelství a výtvarném umění v západních, jižních a středních zemí Evropy = z lat. jména Říma – Roma, vztah tohoto stavebního slohu k stavebnímu slohu antického Říma, jímž byl do značné míry inspirován a sdílel s ním některé stavební prvky

Románská Architektura Sakrální Kostel – rotunda, bazilika Klášter vedoucí postavení; církev hlavním zřizovatelem, objednatelem i výrobcem románského umění Profánní hrad městský palác měšťanský dům kamenný most

Románská architektura – Bazilika

Románská architektura – rotunda

Znaky románské architektury Horizontální rozměr převládá nad vertikálním Těžkopádnost, masivnost Půlkruhový oblouk – u vchodů, oken, valené klenby Klenby – valená, křížová Portály Ústupkový Ornamenty Části portálu Rosety Vnější členění fasády Obloučkový vlys Sdružená okna Slepé arkády

kulturní kontext Gotický sloh = od 2. poloviny 12. století do 15. století, kdy volně přešla v renesanci. = vznik ve Francii, přesněji v oblasti Ile-de-France = název „gotika“ zavedli italští humanisté, kteří ji mylně spojovali s Góty, jejichž umění bylo považováno za barbarské: „Tento způsob vynalezli Gótové, neboť potom, co zničili starodávné stavby a ve válkách usmrtili architekty, zbyli jen ti, kteří stavěli v tomto stylu. Zalomili oblouky svých staveb a zaplavili celou Itálii tímto znesvařováním staveb tak, aby žádná z nich neměla svůj styl. Kéž Bůh ochrání všechny své země před takovými nápady a takovým stavebním stylem!“ Giorgio Vasari = proti přísné strohosti románského slohu gotika působila dojmem nadmírné ozdobnosti a novosti.

Znaky gotické architektury Vertikalismus – optický dojem odhmotnění a přiblížení k Bohu Lomený oblouk - používán v oknech, portálech a všech zdobných částech stavby, i v uměleckém řemesle Křížová klenba Vnitřní opěrný systém, který se skládá z klenebních žeber svedených do přípor předsazených před pilíři => postupné odlehčení zdi => rozsáhlé okenní plochy. Klenební žebra v průběhu vývoje gotiky ztratila nosnou funkci a stala se dekorativním prvkem Vnější opěrný systém používaný zejména u gotických katedrál je pomocným činitelem podpírajícím z vnější strany pilíře, které zachycují tlak klenby. Skládá se z opěrných oblouků a opěrných pilířů Mezi nejrozšířenější zdobné prvky patří fiály (drobné věžičky), chrliče (fantastické hlavy, které chrlily vodu stékající ze střech), rozety (kruhová zdobená okna)

Týn nad Vltavou v období středověku Thein, Teyn, Tin super Multavia, Moldautein, Vltavotýn Staročeské slovo „týn“ odvozováno od lat. „dunum“, něm. „Zaun“ či angl. „town“ = hrazené, „otýněné,“ opevněné místo,tvrz či pevnost Přídomek „Vltavský“ či „nad Vltavou“ pak odlišoval geograficky tuto osadu od mnoha dalších Týnů, Týnic a Týnišť.

Týn nad Vltavou v období středověku V 11. století se Vltavotýnsko dostává do majetku pražského biskupství – od knížete Boleslava II.? Nejstarší písemná zpráva z prosince roku 1229. V 2. polovině 13. století, za vlády biskupa Tobiáše, dochází k prudkému rozvoji města Město těží ze své výhodné pozice při vodní cestě a stává se významným obchodním střediskem V 80. letech 14. století - 132 domů, na protilehlém břehu řeky, Malé Straně, bylo 33 vlastníků domů spolu s 9 podsedláky. Ve městě vyrábělo pivo 6 pivovarů a byly zde 43 hospody

Týn nad Vltavou v období středověku Roku 1415 změnilo týnské panství majitele, když jej arcibiskup Konrád z Vechty zastavil Janovi ze Sobětic. V roce 1461 zastavil Jiří z Poděbrad vltavotýnské panství synovi svého zemřelého přítele a spolubojovníka Jana I. Čabelického, Janu II. V roce 1513 získal majetek po Janově smrti syn Prokop Jan III. Čabelický se chopil svého majetku v roce 1543. Po Janově smrti r. 1567 získala panství jeho manželka Kryselda rozená Berková z Dubé => Prokop II. V roce 1564 město postihl ničivý požár, při němž lehla popelem většina domů na náměstí včetně kostela sv. Christofora

Stavební vývoj města Nejstarší jádro osídlení na místě dnešního Vinařického náměstí Kolem 2. poloviny 13. století se osídlení rozšířilo dále k západu, čímž vzniklo dnešní náměstí Míru Nová zástavba se pak protáhla dále podél Vltavy zřejmě v souvislosti s vybudováním jezů a přenesením brodu a pozdějšího mostu – vznik hlavní tepny města Horní Brašov a souběžně s ní Brašov dolní poblíž řeky.

Hrad od počátku 11. století dřevěná tvrz => hrad vybudován ve 2. polovině 13. století biskupem Tobiášem z Bechyně jako správní centrum biskupského majetku Prvním známým biskupským purkrabím na hradě byl roku 1340 Uha z Hrádku => 1382 Jezovec (Jezowecz) => 1397 purkrabí Vojslav z Bukovice/Pavel ze Škvorce => 1407 Zdebor z Vranova => Jan ze Sobětic => 1432 veškeré bývalé arcibiskupské statky Oldřichovi z Rožmberka

Hrad

Hrad ve vlastnictví rodu Čabelických ze soutic Jan mladší (II.) Čabelický ze Soutic => jeho rod na 140 let hlavním hybatelem vltavotýnského dění - Čabeličtí zde pobývali až do roku 1601. V roce 1562 přestavba hradu v renesančním slohu provedená předposledním majitelem z rodu Čabelických ze Soutic, Jan III. - dochovaný pouze most přes hradní příkop. Poslední majitel Prokop Čabelický ze Soutic (přítel Petra Voka) => po jeho smrti bylo panství navráceno královské koruně Poškození hradu Prokopovým synem Ferdinandem

Poslední okamžiky hrady Správa panství přechází na městský magistrát – hrad nevyužíván a chátrá V roce 1621 navráceno do majetku arcibiskupství – hrad posloužil jako kanceláře arcibiskupských úředníků x po polovině 17. století přestal být hrad využíván, neboť byl silně poškozen událostmi třicetileté války Stavební materiál pro nový arcibiskupský zámek a domy měšťanů V 19. století vybudovány na místě bývalého hradu Bedřichovy sady

Pravděpodobná podoba hradu Do dnešních dnů se dochovaly pouze nepatrné terénní relikty Pravděpodobně se jednalo o bezvěžový objekt, zástavba kopírovala tvar hradní ostrožny Dochoval se pouze nástupní most přes hradní příkop, který je dnes nejlépe patrný na jižní a jihovýchodní straně ostrohu V podzemí hradiště se dochovaly sklepy x pravděpodobně vybudovány až v baroku

Vinařického náměstí Od poloviny 11. století je doloženo první centrum – dnešní Vinařického náměstí, nazývaného v minulosti Dolní nebo Malý rynk Ulice Ke Hradu kdysi jedna z nejrušnějších komunikací, vedoucí z města směrem na Veselí nad Lužnicí Stavba „Nového“ mostu a nové komunikace v 60. letech 20. století i kruhový objezd výrazně změnili původní podobu nejen města, ale i Vinařického náměstí

Kostel sv. Kateřiny Románský kostel zasvěcený nejprve Panně Marii, později sv. Kateřině Zmínka z roku 1068, kdy je v Týně uváděn právě románský kostel sv. Kateřiny „biskupem Jaromírem zdvižený.“ Kostel byl v průběhu historie několikrát poničen => v druhé polovině 18. století pouze torzo – „kusy zdi o kostela a kláštera“ V roce 1796 největší městský požár – kámen ze zaniklého kostela použit při opravě domů v druhé polovině 19. století bylo náměstí předlážděno - sv. Kateřina definitivně zmizela z povrchu zemského. Přesnou polohu tohoto prvního křesťanského svatostánku ve městě bohužel tedy neznáme

Kostel sv. Kateřiny - Kříž vztyčený v roce 1850 jako připomínka cholery

Kostel sv. Kateřiny Kostel sv. Petra (11. století), Poříčí nad Sázavou Rotunda sv. Kateřiny (1. polovina 12. století), znojmo Kostel sv. Kateřiny

Kostel sv. Christofora (sv. Jakuba) V druhé polovině 13. století, za vlády biskupů Jana III. z Dražic a Tobiáše z Bechyně vzniklo při západním okraji původní osady nové městské centrum, tzv. Nový Týn - Nový, jinak Hořejší, rynk (dnešní náměstí Míru), na jehož jižním konci vznikl kolem roku 1250 druhý kostel, zasvěcený sv. Christoforu (Kryštofovi), a přilehlý hřbitov Kostel několikrát vypálen – po ničivém požáru v roce 1564 tehdejší zástavní držitel města a panství Prokop II. Čabelický ze Soutic spolu se svou matkou Kryseldou dal kostel koncem 60. let 16. století obnovit a zasvětil ho novému patronovi, sv. Jakukovi Většímu (Hořejší rynk => Svatojakubské náměstí) Původní gotický kostel nahrazen mladší novostavbou, která v pozdějších letech dostala barokní podobu

Kostel sv. Christofora (sv. Jakuba)

Kostel sv. Christofora (sv. Jakuba) Kamenná deska, jež kryla vchod do rodové hrobky Čabelických, z roku 1513 s tesaným nápisem: „Léta Páně MCCCCCXIII zemřel urozený a statečný rytíř pan Jan Čabelický ze Soutic a na Tejně Vltavě pochován v pondělí po sv. Martině.“

Podzemní chodby Dva podzemní prostory - na místě bývalého týnského hradu a v okolí městského centra Vznik podzemních chodeb můžeme datovat přibližně do období 15. století - v době zástavního vlastnictví vltavotýnského panství rodem Čabelických ze Soutic Funkce podzemí: hospodářská (skladovací prostory), ochranná, odvodňovací a zásobárna vody, podpovrchová těžba blíže neurčeného vzácného nerostu

Podzemní chodby

Děkuji za pozornost