Správní procesy v Evropské unii

Evropský integrační správní prostor Definice: souhrn zásad, pravidel a opatření, které jsou jednotně uplatňovány ve správní činnosti členských států Evropské unie Realita nebo metafora? Specifické rysy: 1) širokou míru decentralizace při provádění evropského práva – vertikální i horizontální, 2) specifické postupy při přijímání rozhodnutí i při jejich provádění a 3) úsilí o překonávání demokratického deficitu v EU.

Decentralizace při provádění evropského práva Vertikální: 4 úrovně provádění evropského práva (evropského vládnutí) evropská úroveň národní úroveň regionální úroveň místní úroveň jediný axiologický základ (čtveřice hodnotových zásad): spolehlivost a předvídatelnost otevřenost a průhlednost odpovědnost efektivita Horizontální Delegace kompetencí na nezávislé subjekty EU

Specifické rozhodovací postupy Exekutivní federalismus: orgány EU přijímají rozhodnutí a stanovují politiky, provádějí jednotlivé členské státy Administrativní síť: soustava jednotek, které jsou pouze volně spojené a požívají relativně velkou míru autonomie, neexistují vztahy klasické nadřízenosti a podřízenosti

Odstraňování demokratického deficitu Vytýká se evropské integraci od počátku Původní model rozhodování byl v rozporu se zásadou suverenity lidu Odstraňování demokratického deficitu provází celou historii evropské integrace, proces neukončený

Odstraňování demokratického deficitu - pokračování Hlavní úhelné kameny posilování úlohy Evropského parlamentu, posílení úlohy národních parlamentů členských států, dialog s občanskou společností a církvemi, zavedení občanské legislativní iniciativy a transparentnost jednání Rady

Rozhodování v Evropské unii

Úvodem Všechny „evropské“ problémy se otáčí kolem tvorby rozhodnutí Čtyřúhelník hlavních orgánů – Komise, Rada, Evropský parlament a Evropský soudní dvůr Řada rozhodovacích postupů – kombinují se prvky mezinárodní (internacionální) a supranacionální Institucionální koordinace – společná rozhodnutí Infranacionální problém

Bílá kniha o evropském vládnutí Dokument zveřejněný Komisí v roce 2001 Pokus o sebereflexi EU Proč? složitost rozhodovacích procedur, nesrozumitelnost, nedůvěryhodnost Kniha zdůrazňuje 5 zásad otevřenost participace odpovědnost efektivita souladnost Otevřenost: Tato zásada má naplnit požadavek úvodního článku Smlouvy o Evropské unii, který charakterizuje novou etapu evropské integrace jako utváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji. Participace: Evropské vládnutí nemůže vyústit v dobré výsledky bez intenzivního zapojení zainteresovaných subjektů do procesů tvorby a provádění evropské správní politiky. Odpovědnost: Bez této zásady nelze zajistit požadavek transparentnosti nejenom evropské vlády, ale i vlád jednotlivých členských států, jakož i vlád regionálních a místních, jejichž význam v evropském správním prostoru vzrůstá. Efektivita: Účinnost správních politik, tedy jejich schopnost vyvolávat požadované výsledky, závisí na včasné, pružné a přiměřené reakci. Souladnost: Tato zásada reflektuje narůstající potřebu věcné a logické spojitosti jednotlivých opatření ve stále složitěji strukturovaném správním prostoru za účelem vytváření skutečně promyšlených politik.

Přijímání legislativních aktů Legislativními akty =akty sekundárního práva, které upravují podstatné aspekty dané oblasti, jedná se o legislativní nařízení, směrnice i rozhodnutí Před Lisabonem 6 procedur Klasická (konzultační) procedura Přijímání legislativních aktů Komisí Přijímání legislativních aktů Radou Legislativní proceduru se souhlasem Evropského parlamentu Kooperační postup Spolurozhodovací postup (kodecisi) Klasickou (konzultační) procedura: Vyznačovala se nevýznamnou úlohou Evropského parlamentu a představovala „byrokratickou“ formu normotvorný. V této proceduře návrh legislativního katu předkládá Komise a návrh přijímá Rada po povinné konzultaci Evropského parlamentu. Toto řízení dominovalo tvorbě sekundárního práva v 70. a 80. letech 20. století, před přijetím Jednotného evropského aktu Přijímání legislativních aktů Komisí: Komise byla oprávněna přijímat legislativní akty na základě delegované pravomoci. Přijímání legislativních aktů Radou: V některých případech Rada přijímala legislativní akty jako jediný legislativní orgán. Legislativní proceduru se souhlasem Parlamentu: Tento rozhodovací postup v evropském právu zavedl Jednotný evropský akt z roku 1986. Nebyl však zakotven v jediném článku, nýbrž jeho úprava byla integrována do příslušných ustanovení upravujících věcné otázky, jež měly být tímto postupem kodifikovány. Evropský parlament vyslovoval souhlas s návrhem Komise prostou většinou. Bez souhlasu Evropského parlamentu přitom Rada nemohla přijmout konečné rozhodnutí. Kooperační postup: Zahrnoval tři stejné klíčové hráče – Radu, Komisi a Evropský parlament. Návrh opět předkládala Komise a po obdržen stanoviska Evropského parlamentu k němu zaujímala postoj Rada. Evropský parlament v této proceduře mohl navrhnout změny v postoji Rady nebo její postoj zcela odmítnout. Rada ovšem mohla jednomyslně odmítnou všechny návrhy změn předložené Evropským parlamentem i jednomyslně zvrátit jeho zamítnutí. Spolurozhodovací postup (kodecisi): O návrhu předloženém komisí rozhodovala Rada společně s Evropským parlamentem

Přijímání legislativních aktů - pokračování Lisabonská současnost Řádný legislativní postup Několik zvláštních legislativních postupů všeobecný příklon k řádnému legislativnímu postupu

Řádný legislativní postup spolurozhodovací procedura Rady a Evropského parlamentu fáze podání návrhu 1. čtení 2. čtení dohodovací postup 3. čtení

Řádný legislativní postup - pokračování podání návrhu právo legislativní iniciativy obecně Komise specifické legislativní iniciativy: skupina členských států, Evropský parlament, Evropská centrální banka, Soudní dvůr a Evropská investiční banka 1. čtení postoj EP Rada 1) Rada schválí postoj EP: návrh přijat 2) Rada zaujme vlastní postoj. 2. čtení

Řádný legislativní postup - pokračování 2. čtení omezeno tříměsíční lhůtou První fáze: 3 možnosti: EP schválí postoj Rady z prvního čtení nebo o návrhu do tří měsíců nerozhodne: návrh přijat ve znění postoje Rady z 1. čtení EP většinou hlasů všech svých členů postoj Rady z 1. čtení odmítne: návrh nepřijat EP většinou hlasů všech svých členů navrhne změny postoje Rady z 1. čtení: změněný návrh se postupuje zpět Radě a Komisi Druhá fáze. 2 možnosti: Rada schválí všechny návrhy změn předložené EP: návrh je přijat ve znění změn navržených EP Rada některý návrh změn neschválí: dohodovací postup.

Řádný legislativní postup - pokračování dohodovací postup dohodovací výbor: svolává předseda Rady v dohodě s předsedou EP do 6 týdnů od konce 2.čtení. složení: všichni členové Rady a stejný počet europoslanců, zástupce Komise dohodovací postup omezen lhůtou 6 týdnů, 2 možnosti: výbor neschválí žádný kompromisní návrh: akt nepřijat kompromisní návrh: 3 čtení 3. čtení omezeno lhůtou 6 týdnů hlasuje se o kompromisním návrhu dohodovacího výboru nutný souhlas Rady i EP

Zvláštní legislativní postupy Nemají jednotnou centrální úpravu 2 formy Konzultační řízení: rozhoduje Rada po konzultaci EP, v některých případech povinná konzultace i dalších orgánů, porušení povinnosti konzultace může mít za následek neplatnost aktu Povolovací řízení: dvě podoby. legislativní akt přijímá Rada se souhlasem EP legislativní akt přijímá EP se souhlasem Rady.

Přijímání nelegislativních aktů sekundárního práva není centrální úprava v zásadě přijímá Komise, výjimečně Rada 2 druhy: Delegované právní akty doplňují či pozměňují některé nepodstatné prvky aktů legislativních na základě výslovného zmocnění v legislativním aktu kontrola legislativních orgánů: Rada i EP mohou vyslovit námitky Prováděcí právní akty v těch případech, kdy je potřeba stanovit jednotné podmínky členským státům pro provádění právně závazných aktů EU Komise omezena komitologickým nařízením Rady a EP

Evropské správní agentury Proč? proměna úlohy státu v moderní společnosti, rozšíření oblasti svobodné hospodářské soutěže, nové mechanismy kontroly evropské správní agentury charakterizuje několik znaků: podpůrné orgány: mají zlepšit aplikaci a prosazování evropského práva orgány horizontálně decentralizované: široká míra nezávislosti a autonomie vysoká specializace a velmi úzce vymezená věcná působnost

Evropské správní agentury - pokračování specifické důvody ke zřizování zvýšení efektivity veřejné správy účinnější kontrola národních správních úřadů odpověď na krize legalita zřizování primární právo výslovně neupravuje, Evropský soudní dvůr zřizování agentur podpořil, avšak vymezil 2 podmínky – delegovat lze pouze přesně definované prováděcí pravomoci bez možnosti uvážení nesmí narušit celkovou institucionální rovnováhu

Evropské správní agentury - pokračování 4 základní druhy agentur regulační agentury: právní, finanční a operativní nezávislost, zřizovány v oblastech, kde převažuje jediný veřejný zájem výkonné agentury: spravují pro Komisi určité programy bez prostoru pro rozhodování a uvážení, zřizovány na dobu určitou agentury na podporu dialogu mezi sociálním skupinami: čtyřstranné - zástupci zaměstnavatelů, odborů, Komise a členských států Monitorovací agentury: hlavním úkolem shromažďovat a rozšiřovat informace v oblastech veřejného zájmu

Evropské správní agentury - pokračování možné je i sektorové členění agentury vnitřního trhu a společných politik agentury na ochrany lidských práv agentury společné zahraniční a bezpečnostní politiky agentury pro spolupráci policejních a soudních orgánů v trestních věcech agentury EURATOM

Komitologie komitologie=soubor omezení pro Komisi při výkonu pravomocí delegovaných na ní Radou kořeny leží ve sporu o pravomoc k přijímání sekundárních prováděcích předpisů, vznikla v kontextu společné zemědělské politiky v pol. 60. let 20. století právní základ – ustanovení zakládacích smluv, podle kterého Rada může pravomoc delegovat na Komisi a upravit podmínky výkonu takto delegovaných pravomocí.

Komitologie - pokračování komitologické výbory – složeny z národních správních úředníků členských států původně zřizovány ad hoc, velký početní nárůst komitologické rozhodnutí Rady z roku 1987 (Rozhodnutí Rady 87/373) – počet procedur zredukován na 5, 3 základní druhy výborů

Komitologie - pokračování druhy komitologických výborů poradní výbory: nezávazná stanoviska řídící výbory: nesouhlas s návrhem Komise prostou většinou - Komise mohla návrh realizovat, ale Rada mohla rozhodnutí Komise změnit nesouhlas s návrhem Komise kvalifikovanou většinou - věc se přenášela do působnosti Rady regulační výbory: nesouhlasem zablokovaly rozhodování Komise, Rada mohla zamítnout návrh Komise prostou většinou podpořit návrh Komise kvalifikovanou většinou pokud nerozhodla, věc se vracela do působnosti Komise

Komitologie - pokračování původní model čelil kritice, hlavně ze strany Evropského parlamentu, hlavní argumenty: zbytečné zdvojování struktur oslabení vazby Komise na Evropský parlament možnost obcházení již dosažených politických kompromisů odpověď Rady: komitologické rozhodnutí z roku 1999 (Rozhodnutí Rady 1999/468).

Komitologie - pokračování model po roce 1999 poradní výbory: beze změny řídící výbory: nesouhlas s návrhem Komise vyvolával proceduru intenzivní komunikace mezi Komisí a Radou, Rada mohla do 3 měsíců přijmout kvalifikovanou většinou konečné rozhodnutí, odlišné od návrhu Komise regulační výbory: nesouhlas kvalifikovanou většinou přenášel věc do působnosti Rady, pokud Rada nerozhodla, Komise měla 3 možnosti předložit pozměněný návrh Radě předložit pozměněný návrh příslušnému výboru vyvinout novou legislativní iniciativu

Komitologie - pokračování novinka – záruční výbor: při implementaci ochranářských opatření, nesouhlas kteréhokoliv státu věc přenášel do působnosti Rady – pokud nerozhodla, návrh Komise spadl pod stůl změna v roce 2006: zavedení regulativního postupu s kontrolou: pokud Komise vykonávala delegovanou pravomoc na základě zmocnění v legislativním aktu přijatém spolurozhodovaní procedurou Rady a Evropského parlamentu, přijetí návrhu mohla zablokovat jak Rada kvalifikovanou většinou, tak Evropský parlament.

Komitologie - současnost na základě Lisabonské smlouvy přijato nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 182/2011 významná reforma celé komitologie uplatňuje se pouze při přijímání prováděcích aktů Komisí procedury se neúčastní Rada Zredukování počtu komitologických procedur na 2

Komitologie - současnost 2 nové postupy poradní postup: pravidlem, v těch případech, kdy se neuplatňuje postup přezkumný přezkumný postup: uplatní se při přijímání prováděcích aktů s obecnou působností a dále v taxativně vypočítaných oblastech přezkumný výbor zaujímá stanovisko kvalifikovanou většinou pokud kladné – Komise realizuje návrh pokud záporně – Komise má 2 možnosti do dvou měsíců předložit pozměněný návrh aktu nebo předložit návrh aktu do jednoho měsíce odvolacímu výboru odvolací výbor může zvrátit nesouhlas přezkumného výboru, jinak návrh Komise padá pod stůl

Správní procesy v Evropské komisi Komise má klíčové výkonné pravomoci - zajišťuje koordinace ve správním procesu, přijímá širokou škálu obecných i individuálních právních aktů. Komisi lze označit za centrum administrativy. funkce Komise koordinační výkonné řídící

Správní procesy v Evropské komisi - pokračování Komise má rozsáhlý správní aparát – cca 16 tisíc úředníků Organizace aparátu kmenový aparát: 23 generálních ředitelství a 18 dalších služeb úřady jednotlivých komisařů Nutnost upravit vnitroorganizační vztahy

Správní procesy v Evropské komisi - pokračování Pravidla vztahů komisařů a správního aparátu etický kodex, který upravuje 3 klíčové okruhy problémů - organizační vztahy mezi jednotlivými administrativními jednotkami - provádění rezortních politik - řízení lidských zdrojů

Správní procesy v Evropské komisi - pokračování organizační vztahy mezi jednotlivými administrativními jednotkami každý komisař má vymezenou specializovanou věcnou působnost. každému komisaři jsou přidělena určitá Generální ředitelství, jež mu mají poskytovat odbornou pomoc úřad komisaře zajišťuje především zásadu kolektivní odpovědnosti. informuje o veškeré činnosti Komise, která nespadá do jeho věcné působnosti informační součinnost

Správní procesy v Evropské komisi - pokračování provádění rezortních politik 3 kroky, pokud do funkce nastoupí nový komisař definování priorit politik rezortní programové prohlášení podrobná pravidla informační a komunikační součinnosti řízení lidských zdrojů přísné výběrové požadavky na obsazování volných míst úředníků