2. ETAPA – OFENZIVNÍ Mgr. Michal Oblouk NÁRODNÍ OBROZENÍ 2. ETAPA – OFENZIVNÍ Mgr. Michal Oblouk

2. ETAPA NÁRODNÍHO OBROZENÍ - OFENZIVNÍ 1806 – 1830 období preromantismu a sentimentalismu (důraz na cit, nadšené vlastenectví, slovanský humanismus, optimistická víra v slavnou budoucnost, historismus) vytvořen první novodobý český národně kulturní a jazykový program cíl – vědecká literatura v češtině, umělecky náročná česká literatura srovnatelná s evropskou, schopnost češtiny vyrovnat se jazykům vyspělých literatur Matěj Milota Zdirad Polák (1788 – 1856) – básník Jan Nepomuk Štěpánek (1783 – 1844) – dramatik

JOSEF JUNGMANN (1773 – 1847) jazykovědec, literární vědec, básník, spisovatel a překladatel, vůdčí osobnost 2. generace obrozenců narodil se v Hudlicích u Berouna studoval na filozofické fakultě pražské univerzity, později studoval práva, ale studium nedokončil od r. 1800 učil češtinu na litoměřickém gymnáziu r. 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem Staročeského gymnázia, později rektorem pražské univerzity zasloužil se o založení 1. českého vědeckého časopisu (KROK) – Jungmannova škola básnická a vědecká (J. S. Presl, J. E. Purkyně, F. Palacký,…) obhajoval pravost Rukopisů rozšířil slovní zásobu, položil základy literární historie a teorie zemřel v Praze

JUNGMANNOVO DÍLO Slovník česko-německý – 5dílný, rozšíření slovní zásoby (asi 120 000 slov), vznik českého odborného názvosloví, doklad stejné úrovně češtiny jako němčiny, čerpal z literárních památek, z řeči lidu a ze slovanských jazyků (ruština, polština), vytvářel novotvary (rostlina, podstatné jméno, kyslík, přízvuk, časopis,…) Rozmlouvání o jazyku českém – dva dialogy, obraz nízké úrovně češtiny, kulturní program generace Slovesnost – učebnice teorie literatury a slohu + čítanka Historie literatury české - výklad vývoje české literatury + soupis českých literárních děl Oldřich a Božena – první česká romance - překlady = důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury (z francouzštiny, němčiny, angličtiny)

PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK (1795 – 1861) slovenský evangelík (psal česky), zakladatel slovanské archeologie, básník (pokračovatel Dobrovského v slavistice) narodil se v Kobeliarovu na východním Slovensku v rodině kazatele a učitele studoval teologii na univerzitě v Jeně od r. 1819 působil jako profesor a ředitel na srbském gymnáziu v Novém Sadě r. 1833 odešel do Prahy v letech 1838 – 1842 vedl redakci časopisu Muzejník a vydával časopis Světozor od r. 1847 pracoval v univerzitní knihovně r. 1848 se účastnil slovanského sjezdu a stal se poslancem zemského sněmu zemřel v Praze jeho syn Vojtěch byl slavný chemik

ŠAFAŘÍKOVO DÍLO Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí – německy, česká literatura chápána v kontextu s literaturami všech Slovanů, které považuje za 1 národ a slovanské jazyky za jednotlivá nářečí Tatranská múza s lýrou slovanskou – sbírka básní Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie – literární teorie, obhajoba časoměrného verše

FRANTIŠEK PALACKÝ (1798 – 1876) historik, politik (liberál, propagátor austroslavismu), spisovatel, organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v Praze, „otec národa“ narodil se v Hodslavicích na Moravě v rodině protestantského učitele studoval v Trenčíně a v Bratislavě, v letech 1819 – 1823 působil jako vychovatel v uherských šlechtických rodinách, od r. 1823 působil v Praze jako rodinný archivář u Šternberků, později se stává zemským historiografem r. 1848 byl předsedou slovanského sjezdu, r. 1861 byl zvolen do českého sněmu r. 1868 položil základní kámen ke stavbě Národního divadla byl zakladatelem a redaktorem Časopisu Českého muzea, podílel se na založení Matice české zemřel v Praze

PALACKÉHO DÍLO Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – 5 svazků v němčině a češtině, výklad dějin od počátku do nástupu Habsburků na český trůn v r. 1526, vrchol dějin spatřoval v husitství a v činnosti jednoty bratrské, vysoká epická kvalita textu Popis království českého – soupis všech obcí v Čechách se základními údaji Stručné dějiny Prahy

RUKOPISY Rukopis královédvorský (RK) – „nalezen“ r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. století, 6 hrdinských a historických básní, 2 lyrickoepické básně a 6 lyrických písní Rukopis zelenohorský (RZ) – anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, „nalezen“ na Zelené hoře u Nepomuku, údajně z 9. století, 2 neúplné básně z období pohanského dávnověku padělky (úsilí prokázat starobylost naší kultury) pravděpodobní autoři podvrhů: Václav Hanka (1791 – 1861) – knihovník, archivář, jazykovědec, básník, a Josef Linda (1789 – 1834) – novinář, spisovatel nálezy nadšeně přijaty preromantickou generací, spory o pravost trvaly až do 80. let 19. století (časopis Atheneum)– důkazy nepravosti podali profesoři Karlovy univerzity (Masaryk, Gebauer, Goll, Vlček, Hostinský), laboratorní analýzou dokázáno, že jsou napsány na pergamenu přes starší odstraněný text ovlivnily českou společnost a kulturu 19. století, inspirovaly umělce

JAN KOLLÁR (1793 – 1852) básník, jazykovědec, historik a evangelický kněz slovenského původu (psal česky), propagátor idey slovanské vzájemnosti (panslavismus) narodil se v Mošovcích v rodině rychtáře v letech 1812 – 1815 studoval teologii v Prešpurku r. 1817 odešel do Jeny studovat protestantskou teologii, zde se seznámil s Frederikou Wilheminou Schmidtovou (Mína), do níž se zamiloval (její rodiče vztahu nepřáli, stala se jeho celoživotní inspirací a múzou, stala se pro něj předobrazem slovanské ženy, slovanský ideál krásy, až po 17 letech odloučení se z nich stali manželé) od r. 1819 působil jako slovenský kazatel v Pešti nesouhlasil se snahou osamostatnit slovenštinu (konflikt se Štúrovci) od r. 1849 působil jako profesor slovanských starožitností ve Vídni, kde také zemřel

KOLLÁROVO DÍLO Národnie spievanky – sbírka slovenských lidových písní O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými – spis Slávy dcera (=dcera bohyně Slovanstva) – básnická skladba, obsahuje předzpěv (je veršován v časomíře) a přes 600 sonetů rozdělených do 5 oddílů nazvaných podle řek protékajících slovanským územím – Sála, Labe, Dunaj, Rén, Vltava (poslední dva zpěvy – Léthé a Acherón – slovanské nebe a peklo), inspirace v Dantově Božské komedii: básník putuje slovanskými dějinami a zeměmi, provázen Mínou a Mílkem (slovanský bůh lásky)

FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ (1799 – 1852) básník, kritik a překladatel, autor ohlasové poezie, sběratel lidové slovesnosti, novinář narodil se ve Strakonicích v rodině tesaře studium filozofie nedokončil, stal se soukromým vychovatelem v rodině knížete Kinského od r. 1833 byl redaktorem Pražských novin v r. 1835 byl jmenován suplujícím profesorem české řeči a literatury na pražské univerzitě z redakce i z místa profesora byl odvolán kvůli kritice cara Mikuláše I. od r. 1838 působil jako knihovník v rodině Kinských v letech 1841 – 1849 pracoval jako profesor slovanské literatury ve Vratislavi, poté stejnou funkci zastával i na pražské univerzitě zemřel v Praze

ČELAKOVSKÉHO DÍLO Slovanské národní písně – 3 svazky Mudrosloví národu slovanského v příslovích – sbírka slovanských přísloví a pořekadel Ohlas písní ruských - epická básnická sbírka čerpající z ruských bylin, básně o bohatýrech napravujících křivdy, o vítězství Rusů nad Turky, např. Ilja Muromec Ohlas písní českých – lyrická básnická sbírka, básně milostné a satirické (např. Pocestný), první česká balada Toman a lesní panna - ohlasová poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti, napodobení, vychází z poetiky lidové písně

VÁCLAV KLIMENT KLICPERA (1792 – 1859) spisovatel a dramatik (autor veseloher a historických her, povídek a vlasteneckých veršů), zakladatel novodobého českého dramatu narodil se v Chlumci nad Cidlinou studoval filozofii na pražské univerzitě r. 1819 se stal humanitním profesorem v Hradci Králové (zde učil J. K. Tyla) r. 1846 odešel do Prahy na akademické gymnázium (učil J. Nerudu a V. Hálka), kde se o 4 roky později stal ředitelem (brzy ale musel na svou funkci rezignovat, protože žáci vydávali český časopis) stal se členem České královské společnosti nauk byl dvakrát ženatý zemřel v Praze využíval tzv. metodu kuklení - tzn. někdo se vydává za něco, co není, nebo za někoho, kým není napsal celkem 57 divadelních her

KLICPEROVO DÍLO Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů, Rohovín čtverrohý, Veselohra na mostě – veselohry a frašky, zesměšňuje nedostatky a chyby (lakotu, sobectví, nafoukanost) Blaník, Eliška Přemyslovna, Božena – historické hry, čerpá z pověstí a kronik Soběslav, Libušin soud – tragédie Točník – historická povídka Každý něco pro vlast – satira z maloměstského prostředí

ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Jungmann http://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Josef_%C5%A0afa%C5%99%C3%ADk http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Palack%C3%BD http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Koll%C3%A1r http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Ladislav_%C4%8Celakovsk%C3%BD http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Kliment_Klicpera