Rozdělení záření Záření může probíhat formou vlnění nebo pohybem částic. Obecně záření vykazuje jak vlnový, tak částicový charakter. Obvykle je však záření studováno z určitého hlediska, kdy převažuje buď vlnový nebo částicový charakter. Pokud převažuje vlnový charakter, používá se obvykle místo označení záření přímo označení vlnění. Záření (radiace) označuje šíření energie prostorem (včetně vakua).
Vlnění Charakter záření je dán vlastnostmi daného vlnění, tzn. jeho vlnovou délkou, jeho amplitudou, polarizací apod. Ideální monochromatické záření obsahuje pouze jednu vlnovou délku.
Mezi vlnění patří např.: Elektromagnetické vlnění - jedná se o šíření elektromagnetického pole (vychází z Maxwellových rovnic). Dá se na něj ale pohlíže t i jako na proud částic – fotonů. Akustické vlnění - zvláštní případ mechanického vlnění
Korpuskulární záření Korpuskulární (neboli částicové) je představováno proudem částic. Jedná se tedy o uspořádaný pohyb velkého množství částic.
Mezi částicové záření patří např.: - gama záření často vzniká spolu s alfa či beta zářením při radioaktivním rozpadu jader - je to vysoce energetické elektromagnetické záření vznikající při radioaktivních a jiných jaderných a subjaderných dějích Záření gama Záření beta - částice (elektrony nebo pozitrony), které jsou vysílány radioaktivními jádry prvků při beta rozpadu - pohybují se velmi rychle, nesou kladný nebo záporný elektrický náboj Záření alfa - jako částice alfa se v částicové fyzice označuje jádro helia - alfa částice se pohybují poměrně pomalu a mají malou pronikavost, ale zato mají silné ionizační účinky na okolí
Elektromagnetické záření Ultrafialové záření (UV) Ionizující záření Tepelné záření Rentgenové záření
Infračervené záření Kosmické záření Reliktní záření Sluneční záření Světelné záření
Konec..