Renesance a humanismus renesance = umělecký směr (15.-17. stol), vznikl v Itálii - znovuzrození antiky klade důraz na vzdělání a poznání odvrací se od Boha a přiklání se k důvěře v lidské schopnosti a pozemský život humanismus = myšlenkový směr, jenž vyjadřuje víru v člověka a touhu po poznání projevuje se v různých obdobích (velmi silně v renesanci)

je to doba přírodních a astronomických objevů (Mikuláš Koperník, Galileo Galielei), zámořských cest a objevů nových zemí vynalezen KNIHTISK (Johannes Gutenberg) architektura: sloupořadí, klenba a kupole, schodiště, sgrafito

- renesanční člověk = označení pro osobnosti, které jsou všestranně nadané, zabývají se mnoha obory lidského vědění.

evropská renesanční literatura: Dante Alighieri (Itálie) Božská komedie - duchovní epos, kdy sám básník prochází peklem, očistcem a rájem, cesta k pravdě a poznání Francesko Petrarca (Francie) básník, autor sonetů (14 veršů ve 4. slokách) a balad (tzv. villonská balada) žil na okraji pařížské společnosti - chudý tulák, rváč a zloděj v básních najdeme ironii, satiru, nábož. tematiku, téma pařížského podsvětí, hospod, trpkosti života Velký a Malý testament

Giovanni Boccaccio (Itálie) zakladatel novely = kratší prozaický útvar s překvapivou pointou Dekameron - soubor 100 novel 7 žen a 3 muži utekli před morovou epidemií na venkovské sídlo a po 10 dní si vyprávějí příběhy příběhy jsou většinou o lásce, někdy vážně, ale většinou veselé a lehce eroticky laděné obraz společnosti, která si užívá krásy života, kritika současných spol. poměrů, spoléhání člověka na své síly a ne na božskou pomoc dílo bylo církví zakázáno

Fracois Rabelais (Francie) Garganta a Patagruel - pěti dílný satirický román vypráví o historii rodu obrů (otce, syna a vnuka) starý otec – představitel středověkého způsobu myšlení syn Gargantua – snaha o svobodný život, přirozenost vnuk Pantagruel – renesanční člověk (svobodomyslný, Bůh není středem všeho dění) kritika soudobého života, církve, scholastické výchovy a středověkého soudnictví dílo bylo společností odsouzeno

Miguel Servantes y Saavedra (Španělsko) Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha nejslavnější španělský román  uvedl do literatury komicky vyjádřený rozpor mezi skutečností a iluzí a nový typ literární postavy, který se snaží dosáhnout nemožného, věčně sní a nedívá se na realitu

 - hlavní postavou je chudý šlechtice z kraje La Mancha, který všechen svůj čas tráví čtením starých rytířských románů. fiktivní svět ho tak pohltí, že se rozhodne vzkřísit zašlou slávu rytířského stavu tím, že se sám stane potulným rytířem, který napraví křivdy, pomáhá vdovám a sirotkům a ochraňuje slečny obleče si starou rezavou zbroj po předcích, vyrobí si helmu a dá si vznešenější jméno "Don Quijote de la Mancha" se svou starou bílou herkou a sousedem Sanchem Panzou jako svým zbrojnošem se vydá bojovat za lepší svět hospodu považuje za hrad, větrné mlýny za obra a stádo ovcí za armádu nepřítele od lidí sklízí jen posměch nakonec se vrací domů, vystřízlivý ze svého bláznovství a umírá, protože už nechce žít v reálném světe

Ustálené obraty: “Don Kichot“ - věčný snílek "boj s větrnými mlýny" - zbytečná snaha, nerovný boj nebo boj s fiktivním nepřítelem

Erasmus Rotterdamský (Nizozemí) Chvála bláznovství - společenský satira, kritika církve - monolog paní Bláznivosti, která chválí sama sebe, dokazuje svou všudypřítomnost a nadvládu William Shakespeare (Anglie) - viz dramatická výchova

Renesanční literatura v Čechách Hynek z Poděbrad – básnická sb. Májový sen Mikuláš Dačický z Heslova – sb. satirických básní Prostopravda naučná literatura: Daniel Adam z Veleslavína - nakladatel a spisovatel (historické a odborné spisy) Václav Hájek z Libočan – Kronika česká Jan Blahoslav – hudební a jazykové spisy Bible kralická – úplný překlad bible do češtiny (vrchol humanistické češtiny) knížky lidového čtení: Enšpígl Historie o bratru Palečkovi