Filosofie – láska k moudrosti Počátky filosofického myšlení, předsokratovská filosofie

Definice Filosofie je země nikoho, která se rozkládá mezi vědou a teologií, a čelí útokům od obou z nich Bertrand Russel

Sedm mudrců Poznej sebe sama Mnoho slyš, málo mluv Ať tvůj jazyk nepředbíhá tvé myšlení Ničeho příliš Neholedbej se tím, co chceš udělat, dokud se ti to nepovede, ujdeš posměchu

Iónská společnost a filosofie Města Samos, Milétos a Kolofón Brána k Orientu, křižovatka kulturních vlivů Zrození technických i kulturních novinek (zpracování železa, vznik a zavedení písma, přejatého od Féničanů – písmo hláskové. Volný čas - schólé

Tři periody řecké filosofie Kosmogonické spekulace, hledající počátek, princip, ze kterého všechno vzniklo a který je i nadále určující pro chod světa Do středu pozornosti postaven člověk ve společnosti, vznik etiky a logiky Optimalizace lidského myšlení, poměr božství k člověku

Malá Asie

Jižní Itálie

Hledání počátku - arché Specifická povaha řeckého náboženství Hledání a vymýšlení kosmických zákonů sportem Kosmogonie překračuje vždy rámec a meze zkušenosti, je spekulativní, nedokazatelná (a nevyvratitelná) Přesto je to začátek vědeckého myšlení

Thales z Milétu 625 - 548 Oddělil vědu od magie a náboženství Neučinil tak zcela důsledně „Vše je plné bohů“ - hmota je oživena, představuje jednající aktivní jsoucno Počátkem všeho voda (což je m.j. důležitý činitel řecké mytologie)

Anaximandros 610 - 546 Za počátek všeho považuje nerozrůzněný apeiron – hmota bez určitých znaků. Věci povstávají vylučováním protikladných vlastností. Pokutou za vznik je zánik, svět je boj o bytí, vydělování je nespravedlnost Náznak evoluce – nejprve živočichové vodní

Anaximenes 586 - 524 Za počátek všeho považuje vzduch Dech je předpokladem i symbolem života Vznikání se děje zřeďováním a zhušťováním Kvantitativní změny mohou způsobit změnu kvality

Herakleitos 540 - 480 Aristokratický původ, zklamání a odloučení Pro pochopení dějů zavádí pojem LOGOS – světový zákon, osud, nutnost Špatnými svědky jsou lidem oči a uši, když mají barbarské duše Vše plyne – nelze vstoupit dvakrát do téže řeky Boj je otcem všeho Rozhodujícím živlem OHEŇ - pýr

Pythagoras 572 - 494 Pochází z ostrova Samos, prchá před tyranem Polykratem přes Orient do italského Krotónu. Považoval se za poloboha. Ovlivnil Parmenida, Empedokla a Platona Pytagorejství – náboženskofilosofický směr Theoriá – nahlédnutí skrytých ale rozhodujících vztahů, zde číselných a geometrických Svět založen na formě, nikoliv látce Krize z přepony čtverce

Elejská škola Vznikla koncem 6. stol. ante na západním pobřeží jižní Itálie Založil Xenofanés z Kolofónu, nar. 580, který kritizuje tradiční homérské antropomorfní pojetí bohů. Zakládá filosofické pojetí boha jako neosobního všudypřítomného absolutního principu

Parmenides 540 - 470 Cestovatel, politik a zákonodárce Pravdu je nutno odlišit od mínění, DOXA, člověk vidí jednotlivosti, ale uniká mu kontext, ve kterém jedině ony jednotlivé věci existují a jsou tím, čím jsou. Svět se jeví jako boj protikladů, ale ve všech protikladech a za všemi protiklady je jednota, a pouze v jejím rámci mohou protiklady vzniknout.

Parmenides Posláním filosofa je prohlédnout halícím závojem zdání a vypátrat pravdu o skutečnosti. Parmenides takto nahlíží nemožnost nebytí, a odtud je odvozena i zdánlivost a nemožnost pohybu. K reálnému světu a pravdě o něm dospíváme pouze rozumem

Zenon z Eleje 490 - 430 Autor paradoxů, dokazujících platnost Parmenidových vývodů. Zakladatel dialektiky, nauky o dokazování, která se rozvíjela jako samostatná větev myšlení. O bytí rozhoduje pouze rozum, vybavený logickým uvažováním Aporie „Achiles a želva“

Pohyb je pouhé zdání !

Herakleitos a Eleaté Neměnná podstata nebo změna a pohyb? Dvě stránky jedné skutečnosti, dvě stránky a dva aspekty existence Vše je v pohybu, ale i změny a pohyb mají své konstanty (hybnost, hmotnost, zrychlení)

Empedokles 490 - 430 Filosof, lékař, kněz a divotvůrce Původce čtyřelementové teorie – země, voda, oheň a vzduch Organizující principy – láska a svár Objevitel hmotné povahy vzduchu

Čtyřelementová teorie

Anaxagoras 500 - 428 Přivedl filosofii do Athén, obviněn však z bezbožnosti a donucen Athény opustit Za sídlo rozumu považuje mozek, ne srdce Kosmos je řízen kosmickým rozumem – NÚS. Je to „božský duch“, který stvořil svět a pak ustoupil do pozadí, svět je řízen nastavenými zákony (deismus)

Leukippos a Demokritos Leukippos 500 – 440 - ani jedna věc se neděje bez příčiny – zákon kauzality, pramenící v LOGU Démokritos 460 – 360 – smavý filosof, filosofie má vést ke spokojenosti, EUTHYMIÉ Atomismus - atomy – prázdno – nutnost Epikurova modifikace ANANKÉ – PARENKLISIS Laplaceův démon

Sofisté – nové téma i metoda Potulní učitelé moudrosti, přicházející v polovině 5. stol. do Athén, vyhovují poptávce po učitelích dovedností, potřebných v politickém životě. Jejich životní zkušenosti vyústily ve skepsi, relativismus a agnosticismus. Jde ovšem o přístupy filosoficky vzato konstruktivní a pozitivní

Protagoras 481 - 411 Původně nosič dřeva, pak Démokritův písař a posléze sofista „Měřítkem všeho je člověk, věcí jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou“ antropocentrický relativismus Vzdává se absolutních konceptů, jako je PRAVDA a mluví o osvědčenosti, PRAXIS, činnosti. Metodou poznání je EMPEREIA

Gorgias 483 - 375 Ryzí agnostik a gnozeologický nihilista Nic není I kdyby něco bylo, je to nepoznatelné I kdyby to bylo poznatelné, je to nesdělitelné Věřil pouze v moc řečnictví a básnictví

Trasymachos Řídit se morálními pravidly a zákony je pouze pro slabochy

Předsokratovská filosofie Předsokratovskou filosofii je možno vidět jako proces odhalování či odstraňování pomyslů – mýtických, náboženských, v oblasti představ Rubem tohoto procesu je ztráta měřítek, smyslu, individualizace a relativizace Je to však „nahrávka“, A, po kterém teprve může být řečeno B