Střední zdravotnická škola, Národní svobody Písek, příspěvková organizace Registrační číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/ Číslo DUM:VY_32_INOVACE_JIROCHOVA _20 Tematická oblast:Psychologie Cílová skupinažáci školy Téma:Poměr nemocného k nemoci Anotace: Seznámení studentů s individuálními způsoby vyrovnávání se s nemocí Autor:Mgr. Eva Jirochová Datum vytvoření:

Vybrané psychologické problémy nemoci

 = individuální způsob vyrovnání se s náročnou životní situací, záleží na osobnosti pacienta, naučeném chování z minula, na současných konkrétních okolnostech  - existuje řada obranných mechanismů, každý má svou logiku a domněle či skutečně pacienta brání, většinou jsou použity nevědomě  většina nemocných na svou chorobu reaguje přiměřeně, přijímá diagnózu, doporučení lékaře, spolupracuje ve snaze uzdravit se

1) bagatelizace - pokud nemocný nemoc bagatelizuje závažnost podceňuje, neléčí se, nedodržuje doporučení, důvodem je často přeceňování svých schopností a možností, podceňování zdraví, někdy je za tímto postojem schovaný strach (z operace, bolesti, ztráty osobní prestiže…) 2) simulace – záměrné předstírání nemoci aby bylo dosaženo nějakých výhod emoci, př. školní omluvenka, často jsou předstírány krátkodobé nemoci

3) disimulace - nemocný záměrně zkresluje či popírá svoje potíže, neinformuje zdravotníka správně, motivem bývá brzký návrat do práce (financ, nepostradatelnost) či domů, nemožnost výkonu povolání při průkazu vady

4) repudiace (zapuzení) – je nevědomou disimulací, kdy pacient nejde vůbec se svými příznaky k lékaři e nebere nemoc na vědomí 5) agravace – nemocný nadměrně zveličuje své potíže, reaguje přehnaně bolestivě, může být tato reakce záměrná (prodloužení pobytu v nemocnici, delší prac. neschopnost, nebo se nemocný domnívá že jinak by mu nikdo jeho chorobu neuvěřil) či tak reaguje nevědomě, někdy takto chce pacient upoutat pozornost (osamělý člověk nemajíce se komu svěřit)

6) nozofóbní přístup – nepřiměřeně se nemoci obává, je si vcelku vědom, že jeho obavy jsou přehnané ale opakovaně se mu vnucují a nedovede se jim bránit, př.karcinofóbie 7) nosofilní vztah – lehká krátkodobá nemoc je vítána, neboť je spojena s příjemnými zážitky (odpočinek od školy či práce a možnost se věnovat domácím koníčkům), tento vztah k nemoci může být vystupňován až v účelovou reakci

8) účelová reakce - jde o únik do nemoci před nepříjemnými situacemi (př. osvobození od vojny, upoutání na sebe a řešení mezilidských vztahů, nemoc místo zkoušení) 9) hypochondrie – nadměrný a nepřiměřený zájem o vlastní zdraví, kdy i drobné potíže jsou přisuzovány závažným onemocněním, domnívá se že trpí nemocí ale na rozdíl od nozofobie s ní nebojuje, může být součástí závažných duševních chorob

10) ambivalentní vztah k nemoci – př. nemocné dítě sice se nemůže hrát venku ale zase nemusí ani zítra do školy, nemoc je pro něj výhodou i nevýhodou

 Úkolem sestry je odhalit nepřiměřený postoj k nemoci ( při anamnestickém nebo jiném rozhovoru – získat důvěru, vhodně klást otázky, od návštěv, z pozorovaného chování), usměrnit chování rozhovorem, event. informovat lékaře, nabídnout pomoc lékaře či odborníků

 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002, ISBN