Karel Havlíček Borovský

Fakta Narozen 31.10. 1821 v Borové u Přibyslavi Zemřel 29.7. 1856 Český básník, novinář a politik Příjmení Borovský používal kvůli místu, kde se narodil

Život Pocházel z kupecké rodiny. Vystudoval gymnázium a poté začal studovat v Praze filozofii. Havlíček vstoupil do kněžského semináře - chtěl se stát vlasteneckým knězem. Přestává věřit, že modlitba může způsobit ve světě změnu k lepšímu. V roce 1841 je ze semináře vyloučen.

Poté pracoval v letech 1842-1844 jako vychovatel v rodině univer Poté pracoval v letech 1842-1844 jako vychovatel v rodině univer. profesora v Moskvě. Cílem této cesty bylo seznámit se se vším, co k Rusku patřilo. Poměry v carském Rusku byl však šokován. Tyto zkušenosti využil ve své tvorbě.

V dubnu 1848 pracoval jako redaktor Národních novin. V červenci byl zvolen poslancem říšského sněmu. Byl ale více novinářem, než poslancem. Vzdal se poslanecké funkce a plně se věnoval práci redaktora. Díky Havlíčkovi měly Národní noviny velký vliv na české veřejné mínění . Lidé hltali jeho epigramy a satirické popěvky, které měly větší úspěch než projevy politiků.

V roce 1850 vydávání novin úředně zakázáno. Havlíček se však nevzdal a v květnu začal v Kutné Hoře vydávat politický týdeník Slovan. Slovan se nesměl rozšiřovat mimo Kutnou Horu. Duch Národních novin – soubor Havlíčkových článků.

16.prosince 1851 byl zatčen a odvezen do Brixenu, kde musel žít ve vyhnanství tři roky. I tam se snažil studovat, překládat a tvořit. Z Brixenu se vrátil v květnu 1855. Pár dní před jeho návratem mu zemřela žena. Do Prahy mohl jen na návštěvu, trvalý pobyt mu nebyl povolen. Čekalo ho tam odmítavé chování jeho známých. Jen Palacký, Němcová, Trojan a pár dalších přátel se k němu veřejně hlásilo i přes atmosféru strachu vyvolanou Bachovým absolutismem.

V té době mu lékaři diagnostikovali pokročilou tuberkulózu. Zemřel velmi brzy, v pětatřiceti letech.

Král Lávra Irská pohádka s českými motivy vypráví o podivuhodném králi, který byl dobrý král, ale měl jednu chybu. Jednou do roka k sobě zavolal holiče, na kterého padl los, nechal se oholit, a pak dal lazebníka popravit. Lid se divil tomu, že slušně vypadající král může být takový tyran. Jednou padl los na mladého Kukulína, jediného syna staré vdovy. Vdova, ale šla za králem a hezky mu pověděla, co si o něm myslí. Král se velmi zastyděl, a tak k sobě zavolal Kukulína. Kukulín musel přísahat, že nikomu nepoví, co viděl. Kukulín přísahal a stal se pak dvorním holičem. Za nějaký čas však Kukulína tajemství tížilo. Matka to na něm poznala a poradila mu, aby zašel za poustevníkem do pustého lesa. Poustevník mu poradil, aby tajemství pošeptal do vykotlaného vrby. Kukulín tak učinil a velmi se mu ulevilo. Byl uspořádán bál. Na bál šel hrát také pan Červíček, který však cestou ztratil kolíček z basy. Uřízl si tedy větev z vrby a vyřezal si nový kolíček. Nevěděl však, do tím způsobí. Když pak začal v paláci hrát, tu řve basa: ,,Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“ Král dal Červíčka okamžitě vyhodit. Basu však nebylo možno pověsit, a tak král nechal svoje vlasy úplně ostříhat a nosil své dlouhé uši veřejně bez futrálu.

Tyrolské elegie Borovský kritizuje Bachův absolutismus a ostře dává najevo svůj nesouhlas. Je deportován do italského Brixenu. Bach pro něj poslal vojáky (policisty). Havlíček se rozloučí se ženou a dcerou a odjíždí. Míjí borovský kostel a vzpomíná na to, co ho poutá k tomuto místu. Při cestě se koně splašili a policisté se chovali zbaběle. Havlíček mohl uprchnout, ale zůstal v kočáře a dojel s nimi do Brixenu. Celý tento příběh vypráví měsíci.

Křest sv. Vladimíra Car chystá oslavu svých narozenin, žádá boha Peruna, aby mu při té příležitosti zahřměl, bůh se však bouří a odmítá. Car je jeho odmítnutím otřesen a Perunovi vyhrožuje trestem. Perun si stěžuje na své postavení, na znevážení své pozice a zlehčování smyslu jeho existence. Přichází proces s Perunem. Soud však neshledává Peruna vinným. Král ho tedy povolává k vojenskému soudu – ten soudí pouze podle oka a může tedy všechno. Perun je odsouzen k smrti - vlečen na koňském ocasu, svázaný a bezmocný. Nadchází poslední fáze trestu - Perun je utopen v Dněpru. Je poukázáno na bezmocnost jedince proti carské vůli. Zemřel jediný bůh, ale církev žije dál, nemá ale smysl, lidé se totiž nemají koho bát a lid chce zrušit všechny povinnosti k ní - např. desátky. Církev si sjednává audienci u cara a výsledkem je rozhodnutí, že musí být zvolen nový Bůh. Car svolává své rádce, ti ale prosazují každý jen své zájmy - nakonec se rozhodli Boha hledat pomocí inzerátu. O bezbožnosti v Rusku se dozvídá Vatikán a vysílá na pomoc jezuity. Jezuité popisováni jako bezcharakterní moci a majetku chtiví kariéristé. Nejvýznamnější světové církve se ucházejí o působení v Rusku, přichází mnoho lidí a Rusko se těší rozkvětu.