Zimolez obecný Lonicera xylosteum Čeleď: Zimozelovité – Caprifoliceae Juss. Menší až středně velký keř s hustým křivolakým větvením. V době plodu je nápadný červenými bobulkami, umístěnými po dvou na jedné stopce. Má dobrou výmladnost a šíří se výhradně hříženci. Je to euroasijská dřevina. V Evropě chybí jen v teplém středomoří a na chladném severovýchodě. Na východ zasahuje až za Sibiř. Snáší silné zastínění, je schopen se přizpůsobit dočasnému nedostatku vláhy. Oblibuje živné podklady, často roste i na vápencích. Je odolný vůči kouřovým plynům.

Kalina obecná Viburnum opulus Čeleď: Zimozelovité – Caprifoliceae Juss. Habitus: Středně velký keř dorůstající do výšky až 5 m (zřídka nízký strom), tlustější kmeny mívají do 10 cm. Kůra: Žlutošedá až tmavošedá, později rozpukaná, pukliny světlohnědé. Na větvích jsou viditelné lenticely. Pupeny jsou protistojné (podobné bezu červenému), vejčité, zahrocené s více nazelenalými obalovými šupinami při okraji červenohnědými. Listy jsou vejčité, dlanitě laločnaté (3-5), na okraji pilovité až zubaté. Květy: Rozkvétá v květnu až červnu, květy jsou bílé, uspořádány do lat velikosti kolem 10 cm. Plody jsou kulaté peckovice, v čase zralosti červené barvy, dozrávají v září až říjnu. Areál je velký, euroasijský, od středomoří (Maroko) mimo krajního severu zasahuje daleko na východní Sibiř, Altaj, ale i na Strední, Malou Asii a na Kavkaz. Areál v ČR: U nás je to dosti hojná dřevina, obyčejně při vodních tocích a na vlhkých místech lužních lesů, podél bystřin podhorských poloh. Ekologie: Dobře snáší zastínění, vyžaduje velmi vysokou vláhu, vyhovují jí hlubší humózní půdy, klimaticky je velmi odolná, i když dobře snáší výfukové plyny, do měst se nedoporučuje.

Tušalaj obecný (Kalina tušalaj) Využití: Nemá zvláštní hospodářské využití. V sadovnické tvorbě se někdy využívá. Její listy se na podzim přebarvují do červených barev, též je ozdobná svými květy a plody. Tušalaj obecný (Kalina tušalaj) Viburnum lantana Habitus: Středně velký keř (2-4 m) s nepravidelnou košatou korunou. Kůra je světle až tmavošedá, podélně rozpukaná, v puklinách světlešedá. Pupeny jsou holé, vstřícné, plstnaté se zřetelně viditelnými listy, terminální pupen vetší, nápadné jsou květní koncové pupeny, které jsou široké, miskovité. Listy jsou široce až podlouhle vejčité (50-100 x 30-90 mm) velké, na okraji hrubě pilovité. Horní strana tmavší s vtlačenou žilnatinou, chlupatá, spodní strana světlejší, hustě plstnatá se zřetelnou žilnatinou. Květy: Rozkvétá v květnu až červnu, květy jsou oboupohlavní, smetanově bílé, drobné, uspořádané do větších (cca 10 cm) koncových lat. Trochu zvláštně páchnou.

Bez černý Sambucus nigra Plody dozrávají na podzim v září až říjnu, zpočátku jsou zelené, později červené a v plné zralosti černé, lesklé. Areál: Těžiště výskytu je ve Středomoří, zasahuje do střední a západní Evropy, severní Afriky a Malé Asie a až na Kavkaz. Areál v ČR Na území České republiky je zastoupena roztroušeně po celém území v teplých oblastech, nejčastěji jako součást křovinných formací v nižších polohách. Ekologie: Světlomilný druh, dobře snáší suchá a teplá léta. Roste zejména na vápencích a jiných živných horninách, dobře odolává i silnějším mrazům. V městském prostředí je odolná. Využití Nemá zvláštní využití. V sadovnictví se vysazuje jen občas v parcích a zahradách (častěji se využívají stále zelené druhy). Čeleď: Zimozelovité – Caprifoliceae Juss. Bez černý Sambucus nigra Habitus: Keř, občas nižší strom do 10 m. Kůra: Je žlutošedá až světle hnědá s výraznými lenticelami, na starších silnějších výhoncích rozpukaná do podélných pásu. Pupeny: Vstřícné, polonahé, na bázi pokryté nazelenalými nebo načervenalými pupenovými šupinami. Raší velmi brzy.

Bez červený Sambucus racemosa Listy jsou lichozpeřené, dorůstají do 20-25 cm, skládají se z 2-3 páru lístků. Květy: Kvete v létě v červnu a červenci, květy jsou smetanově bílé barvy, uspořádány do velkých koncových okolíků. Plody: Peckovice, tmavofialové až černé, lesklé, dozrávají v září. Areál: Téměř v celé Evropě, ve Skandinávii, na východ jde k řece Don, do Malé Asie, na Kavkaz a do severní Afriky. Areál v ČR: U nás je běžnou dřevinou nižších poloh. Ekologie Vyžaduje půdy bohaté na živiny (zejména dusík), má střední nároky na světlo, ve vyšších polohách je nahrazena bezem červeným. Využití: Květy a plody se využívají na výrobu sirupu, z dřeva se vyrábějí píšťaly. V sadovnictví nemá velké uplatnění, známé jsou různé ozdobné formy. Bez červený Sambucus racemosa Habitus: Středně velký keř dorůstající do výšky 2-4 m, výjimečně nízký stromek. Kůra je červenohnědá až šedohnědá s viditelnými lenticelami na povrchu. Pupeny jsou vstřícné, koncové, často párové, kulaté, s vícero obalovými šupinami, jsou dvoubarevné, na bázi zelené a na okrajích hnědofialové.

Listy jsou složené, lichozpeřené do 30 cm dlouhé, složené z 1-3 páru lístků. Květy: Rozkvétá na jaře před nebo současně s vývinem listů, květy jsou v kulovitých okolících bílé až žlutobílé barvy. Plody jsou červené peckovice, kulaté, velikosti do 5 mm, v nich jsou 2-3 pecky. Dozrávají v červenci až srpnu. Areál: Euroasijský areál zabírá podstatnou část Evropy od Skandinávie po Kavkaz a až na Sibiř. Ekologie: Toleruje zastínění, vyžaduje dostatek vláhy, upřednostňuje kyselé podklady, humózní a dostatečně vlhké půdy. Využití: Květy ani plody se nevyužívají, zejména ve vyšších polohách má význam jako přípravná dřevina. V sadovnické tvorbě se využívá velmi zřídka.