* Magmatické horniny * Typy, rozdělení * Magma a typy magmatu

LÁVA Teplota lávy se pohybuje obyčejně v rozmezí mezi 700 až 1 200 °C. Je tvořena roztavenými fázemi hornin, krystaly a plyny, které při kontaktu s okolním prostředím začínají vlivem nevyvážené teploty chladnout. Láva se většinou dostává do vzájemné interakce se dvěma nejdůležitějšími prostředími – vodou a vzduchem, které ovlivňují její výsledný vzhled (texturu, strukturu) a vlastnosti. Při kontaktu s vodou dochází k rychlému utuhnutí lávy vlivem prudkého ochlazování, což se projevuje na vzniku sklovité struktury na povrchu. Dochází ke vzniku lávových polštářů, kterými je tvořena větší část oceánského dna na oceánské kůře.

TYPY LÁVY PODLE OBSAHU SiO2 Láva se dělí v závislosti na její viskozitě (tekutosti), která přímou úměrou závisí na obsahu SiO2 (oxidu křemičitého). Čím více Si02 je obsaženo v lávovém složení, tím se láva stává kyselejší a viskóznější a obráceně. Pro přehlednost je níže uvedeno členění lávy (respektive i magmatu) s procentuálním zastoupením: * acidní (kyselá) láva – obsah Si02 je do 65 % – láva typu AA (balvanitá, bloková) *intermediální láva – obsah Si02 do 52 % *bazická (zásaditá) láva – obsah Si02 do 44 % – láva typu pahoehoe (provazovitá) *ultrabazická láva – tento typ na zemském povrchu reaguje a stává se lávou bazickou

LÁVA TYPU „AA“ - Kyselá láva, málo pohyblivá a špatně soudržná, s tendencí tvrdnout již v jícnu sopky a tím ji ucpávat. Následný výstup dalšího magmatického materiálu zapříčiňuje narůstání tlaku v jícnu, což vede ke vzniku explozivních sopek. Explozivní sopka pak následně během exploze vyvrhuje část svého vulkánu do okolí, čímž způsobuje případné materiální škody. Společně s tím dochází ke vzniku pyroklastický mrak, jenž může zasáhnout velké okolní oblasti.

LÁVA TYPU „PAHOE-HOE“ (čti „PAHOJ-HOJ“) - Zásaditá láva s velmi malým obsahem SiO2, což se projevuje nízkou viskozitou (= velkou tekutostí) a špatnou přilnavostí. Láva pahoe-hoe je velice pohyblivá (až desítky km/h), schopná tak urazit několik kilometrů po povrchu než se ochladí a ztuhne. Jejím častým výlevem a pohyblivostí vznikají štítové sopky. Nejznámějšími štítovými sopkami jsou největší hory Sluneční soustavy na Marsu jako: Olympus, Arsia. Nebezpečí tohoto typu lávy je v tom, že během výlevu zasáhne velké oblasti, ve kterých dochází ke vzniku lávových jezer, či se může rychle přemístit do oblasti poměrně vzdálených od místa erupce.

POLŠTÁŘOVÁ LÁVA - Zvláštní druh lávy, vznikající na jejím kontaktu s chladným vodním prostředím. Voda okamžitě lávu ochlazuje na povrchu, což má za následek vytvoření „polštáře“ s typicky sklovitou povrchovou strukturou. Tlak vylévající se lávy uprostřed polštáře dále narůstá, až se na nějakém místě opětovně provalí a vznikne další polštář. V konečném výsledku tak vznikají celá pole těchto „polštářů“. - Typické pro oblasti oceánských riftů, kde dochází ke vzniku nové oceánské kůry. - Její typické struktury vypovídají o tom, že horniny v době jejího vzniku byly mořským dnem, či dnem jezera.

KALDERA - Geologický termín, který popisuje destruktivní tvar stratovulkánu v podobě kotlovité prohlubně tvaru kráteru o průměru několika kilometrů až desítek kilometr. Slovo kaldera pochází ze španělštiny, kde znamená kotel.

TYPY SOPEK A JEJICH DRUHY ŠTÍTOVÁ SOPKA - Druh sopky s velice pomalu ukloněnými svahy, které jsou tvořeny mnoha vrstvami vysoce mobilními a tedy viskózními lávami s malým obsahem podílu SiO2. - Láva se v podstatě pouze vyvalí z trhliny a začne se rozšiřovat do okolí. Sopečné plyny mohou snadno unikat na povrch a tak nezvyšují napětí a jejich uvolnění nevede k ničivé explozi.

STRATOVULKÁN - Střídání navrstvení pyroklastických hornin a výlevů viskózní (málo tekuté) lávy, které vytvářejí relativně štíhlý kužel s vrcholovým kráterem. Mnohé z nejznámějších světových sopek jsou stratovulkány, například: * Etna (IT) * Vesuv (IT) * Stromboli (IT) * Hora St. Helen (USA) Pozůstatky vyhaslých stratovulkánů v České republice jsou například Vinařická hora u Kladna nebo Doupovské hory.

PYROKLASTICKÉ HORNINY A PRODUKTY LÁVY - Vše, co vulkán při erupci vyvrhne. Tzn. vulkanický prach, popel, lapilli, škváru i pumy. Název pyroklastika vznikl spojením dvou řeckých slov – pyros (oheň) a klasis (rozbít). - Většina materiálu, který činné vulkány vyvrhnou ze svého nitra, připadá právě na pyroklastika. V celosvětovém měřítku vychrlí vulkán dokonce 90 procent magmatu do vzduchu a jen deset procent stéká v proudech lávy po úbočí - Základem všech plynů bývá vodní pára, kterou doprovázejí oxidy síry, chlorovodík, oxidy uhličitý a uhelnatý, amoniak, sloučeniny bóru a fosforu. Vysoce nebezpečný je však především fluorovodík, který leptá i sklo. Kyselina solná a oxid siřičitý způsobují bodavý zápach v nose, hořkou chuť v ústech a pálení v očích a krku.

PYROKLASTICKÝ PROUD – „Žhavá lavina“ - Pokud se popel a prach pro svoji velkou mocnost nemůže zvednout do ovzduší, magma pouze vyteče přes okraj kráteru a valí se jako šedá lavina prachu rychlostí 100 až 500 km/h po svazích vulkánu. - Důležitou roli tehdy hrají plyny, které stále unikají ze směsi (horké několik set stupňů) a šíří se do okolí. - Tento jev může být označován jako pyroklastický proud, žhavá lavina nebo žhavý mrak. Žhavé laviny sežehnou vše, co jim stojí v cestě, nikdo a nic nemá naději na záchranu.