Deklarace nezávislosti Ústava Spojených států Amerických Martina Chalupová, 7.A

Deklarace nezávislosti je dokument, kterým Třináct kolonií prohlásilo svou nezávislost na Velké Británii a kterým ospravedlnilo své konání byla schválena Kontinentálním Kongresem 4. července 1776. Tento den je dnes ve Spojených státech amerických slaven jako Den nezávislosti.

Pozadí deklarace Boje, které propukly roku 1775 v Lexingronu a Concordu jsou označovány jako začátek amerického boje za svobodu. Přestože z počátku panovaly obavy z úplné nezávislosti, brožurka Common Sense (Thomas Pain) dokázala přesvědčit, že úplná nezávislost je jediná cesta, kterou se mají kolonie ubírat. Nezávislost byla přijata 2. června 1776 spolu s Leeovou rezolucí, kterou prezentoval na kongresu Richard Lee z Virgine 7. června 1776.

Návrh a přijetí 11. června 1776 byla vytvořena komise, skládající se ze zástupců Třináct kolonií, která měla za úkol navrhnout vhodnou Deklaraci zastřešující zmíněnou rezoluci. Thomas Jefferson (zástupce Virginie) se postaral o většinu sepsání deklarace, s pomocí této komise, jeho návrh byl přednesen na Kontinentálním kongresu 1. července 1776. Úplná deklarace byla přepsána na zasedání 4. července 1776 ve vládním domě v Pensylvanii.

Signatáři 19. července 1776 Kongres nařídil ručně napsat prohlášení, které pak měli delegáti podepsat. Tuto kopii vytvořil Timothy Matlack, asistent v sekretariátu kongresu. Většina vyslanců podepsala deklaraci 2. října 1776 v zeměpisném seřazení kolonií, které zastupovali, od severu k jihu. Někteří vyslanci nebyli přítomni a museli deklaraci podepsat později. Dva vyslanci ji dokonce nikdy nepodepsali.

Komentář k textu Deklarace Text Deklarace nezávislosti můžeme rozdělit do pěti oddílů: úvod, preambule, obvinění Jiřího III, nařčení britského lidu a závěr. Preambule - Preambule je podávána jako logické předvedení toho, jak jedno tvrzení vede k jinému. Od prvního tvrzení, že lidé byli stvořeni sobě rovnými, se logickým řetězcem dostáváme k tomu, že existuje právo a odpovědnost za revoluci, když se vláda stane zničujícím elementem lidských práv. Závěr - Signatáři tvrdili, že se kolonie musí oprostit od politických pojítek s Britskou korunou a stát se nezávislými státy. Proto závěr obsahuje, a je jeho jádrem, Leeovu resoluci.

Rozdíly mezi návrhem a konečnou podobou Originální návrh Thomase Jeffersona obsahoval napadení obchodu s otroky, které bylo později odstraněno, stejně jako bylo odstraněno plno kritik britského lidu a parlamentu. Jeffersonův plán také používal frázi: „neodmyslitelná a nezadatelná práva“, která byla nahrazena frází: „zaručená nezcizitelná práva“.

Historické vlivy Deklaraci nezávislosti Spojených států ovlivnila Deklarace nezávislosti Holandské republiky z roku 1581, která se nazývá Přísaha zřeknutí, a Arbroathská deklarace nezávislosti z roku 1320, deklarace nezávislosti Skotského království. Jeffersonovi je také připisován návrh Virginské deklarace práv, která byla přijata roku 1776.

Filosofické pozadí Preambule Deklarace je ovlivněna Osvícenskou filosofií, obsahuje pojmy přírodního práva, sebeurčení a také deismu. Názory a dokonce některé fráze byly přejaty přímo ze spisů anglického filosofa Johna Locka. Dalšími vlivy jsou spisy, které sepsali Wawrzyniec Grzymala Goslicki a Thomas Paine.

Praktické použití Někteří historikové se domnívají, že Deklarace byla použita jako nástroj propagandy. Deklarace byla také použita k sjednocení členů Kontinentálního kongresu. Mnozí se obávali, že podepsali něco, co by mohlo být jejich rozsudkem smrti v případě, že by se revoluce nepodařila, a Deklarace podávala jakoukoli možnost rychlého vítězství revoluce za nemožné.

Ovlivnění dalších dokumentů Markýz La Fayette se s výtiskem deklarace později vrátil do Francie, kde roku 1789 pomohl vytvořit francouzské Prohlášení práv člověka a občana. Deklarace obsahuje mnoho základních principů zakládajících otců, které byly zapsány v Ústavě Spojených států. Byla také modelem pro Deklaraci citů, sepsanou roku 1848 v Seneca Falls, která deklarovala první ženská práva.

Ústava Spojených států amerických Ústava Spojených států amerických je nejstarší dochovaná sepsaná ústava na světě a je základním kamenem federace padesáti amerických států, které se připojovaly k unii od roku 1774. Je tvořena sedmi hlavami a sedmadvaceti dodatky, z nichž poslední byl schválen až roku 1991.

„Hlavy a dodatky“ První hlava se týká moci zákonodárné. Jasně definuje moc Kongresu tvořeného Sněmovnou reprezentantů a Senátem. Hlava druhá se zabývá složkou výkonnou, zaměřuje se hlavně na výsady a pravomoci Prezidenta. Třetí hlava ustanovuje soudy a také soud nejvyšší. Unikátní je, že listina základních práv a svobod není součástí samotné ústavy, ale byla schválena jako prvních deset dodatků k ústavě (schválených 1791), které se v angličtině souhrnně označují jako Bill of Rights.

Konec. Děkuji za pozornost. Zdroje: www. wikipedia. org, www Konec! Děkuji za pozornost! Zdroje: www.wikipedia.org, www.encyklopedie.seznam.cz, Encyklopedie – Spojené státy Americké, nějaké informace od p. profesora Řeháka