. středa, 17. prosince 2014středa, 17. prosince 2014středa, 17. prosince 2014středa, 17. prosince 2014 středa, 17. prosince 2014středa, 17. prosince 2014středa, 17. prosince 2014středa, 17. prosince 2014 středa, 17. prosince 2014středa, 17. prosince 2014středa, 17. prosince 2014středa, 17. prosince :5206:5206:5206:5206:52

Co je to rekondice??? Podle slovníku cizích slov, je to opětovné uvedení do pořádku, do správného stavu - obnovení, oprava. „Naše rekondice je pro mě setkání s krásnými lidmi,“ jsem se dozvěděl od jedné z členek naší Rosky. Hovořili jsme o vnitřní kráse. Ovšem, jak se dívám, není to jen vnitřní krása. Nakonec posuďte sami. A navíc, když úsměv zdobí každého člověka, hlavně ženu.

Jiná v rozverné náladě mi vysvětlila, jak ji tato setkání obohacují a povznáší

…od další jsem se dozvěděl…… Ale, nechme filozofování i drby stranou a podívejte se v krátkosti na tuto rekondici v Hotelu Bystré, v obci Bystré u Poličky.

Jídelníček – moderní recepty ano, ale základ je v domácí stravě a osvědčené rady od maminky. To jsem se dozvěděl od paní kuchařky, když jsem ji byl poděkovat za Bavorské vdolečky. Ty teda byly. Ne jako ty co jsem občas jedl. Otevřel jsem ústa skoro od hlavy až k patě a zuby o sebe cvakly až to cinklo. Jako při cukrové vatě. A navíc jsem pak byl zavzdušněný. Kdežto tady? Již po třech vdolcích můj žaludek nasycením zaháněl moje jinak noční sny o bůčku či ovaru. Prostě to byly nasycené chuťové orgie.

A jak ještě dodala paní kuchařka, „jen dobře nasycené tělo odolá únavě při cvičení a nevlídnému počasí při procházkách.“ A to je pravda. Naše těla s radostí dobrovolně zahajovala každý den rozcvičkou a nebyla to pravda, jak prohlásila jedna z kolemjdoucích brněnských turistek, že musíme v ranním chladu snášet šikanu.

A to ještě neviděly jak s úsměvem radostně snášíme naše rekondiční cviky v místní tělocvičně. Někteří si dokonce přibrali další hodinu cviků na krční páteř a nebo o patro výš na jistém trenažéru.

Náš čas při rekondici nebyl rozdělen jen mezi tělocvičnu a jídelnu, ale byl čas i na malé procházky, či větší výlety. Třeba na hrad Svojanov a okolí.

Nebo výlet na Vírskou přehradu. Nejen na, ale i do. Pan hrázný nás provedl vnitřkem hráze, kde jsme se dozvěděli nejen moc a moc zajímavostí, ale taky jsme bez bázně při sestupu sledovali odvodňovací stružku, jak mohutní a nabírá na síle až na dno 76metrové přehrady.

Okolí našeho pobytu bylo krásné, i když básník Jiří Dědeček říká, že krásně je jen v masně a nádherně může být i v prádelně. Tak tady bylo krásně i nádherně. Jo a kopce jsou tu nezapomenutelné.

Taky byl čas nejen na sladké lenošení při kávě, nebo na besedy. Po večeři bylo potom o čem vyprávět, zatím co naše ruce spolu s hemisférou vyráběly různotvaré a roztodivné výtvory.

Ale to nejlepší nakonec. Veškeré negativní zážitky či emoce – jestli vůbec nějaké byly – tak i bolest těla byly odplaveny mořskou vodou v bazénu při předvečerním máčení. Vodní aerobic, rozpustilé cákání, potápění i rozverné skákání do bazénu nás očistilo a dodalo nám energii pro úspěšné zvládnutí zbytku dne.