Záchranář a zásady pomoci Úvod a obecné zásady Záchranář a zásady pomoci

Obecné zásady poskytování první pomoci První pomoc: soubor jednoduchých a účelných opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví či života účinně omezují rozsah a důsledky ohrožení či postižení Dělení PP: technická PP laická zdravotnická PP odborná zdravotnická PP

Základní vyšetření a monitorování pacienta Orientační posouzení stavu pacienta: Pohled: - celkový stav pacienta /stav vědomí, krvácení, zaklínění/ - stav dýchání - stav a barva kůže a sliznic - různé předměty kolem pacienta

Pohmat: - dýchání nemocného - hmatnost pulzu /krkavice, tříslo, zápěstí - stav břicha /povrchní a hluboká palpace/ - deformity a bolestivost kostry Poklep: nad dutými orgány – vyš. plic a břicha

Poslech: - dýchací fenomény: kokrhání, sípání při vdechu, výdechu, bublání - poslechový nález pomocí fonendoskopu - poslech ozev plodu pomocí stetoskopu Čich: charakteristické zápachy

Při prvním základním vyšetřením pacienta je nejdůležitější zjistit a posoudit projevy selhávání či ohrožení základních životních funkcí: - zhodnotit nápadné změny při fyzikálním vyšetření - posoudit časový faktor působení vyvolávající příčiny /délka zástavy oběhu, délka bezvědomí či křečí, doba od úrazu/ - posoudit neodkladnost jednotlivých opatření - aktivně pátrat po dostupné anamnéze - zajistit polohu a způsob transportu

Při opakovaném základním vyšetření pacienta je nutné: - zhodnotit stav pacienta a dynamiku vývoje - podrobnější vyšetření od hlavy k patě - doplnit terapeutické postupy - upřesnit pracovní diagnózu Opakované základní vyšetření se většinou provádí až na urgentním příjmu v nemocnici.

Komunikace s pacientem a rodinou - je velmi důležitá - u pacienta při vědomí pátráme cílenými dotazy nejdříve po současných akutních potížích se zaměřením na životní funkce - rozrušené pacienty nutno uklidnit - stručné sdělení a pokyny - vhodný slovník - dobře vedená a cílená anamnéza může být polovinou diagnózy

Pacient v bezvědomí: - nutno získat důležité informace z okolí - zdržet se hodnocení a prognóz zdravotního stavu pacienta - opět vhodný slovník - ohleduplné jednání s rodinou - vhodné rozdělit různé úkoly pro rodinu – zklidnění napjaté atmosféry

Vyprošťování, polohování a odsun postiženého - obecná zásada – vyprostit a uvolnit vždy nejdříve horní část těla /hlava, hrudník/ - při vyprošťování vždy působíme pouze v ose páteře - nevyprošťujeme za každou cenu, raději zajistíme základní životní funkce a počkáme na technickou pomoc - při poranění krční páteře je třeba před vyproštěním fixovat krk

Rautekův hmat: u sedícího a ležícího Sejmutí ochranné přilby: - vždy sejmout ochrannou přilbu /nutná kontrola základních životních funkcí/ - spolupráce 2 záchranářů /jeden fixuje dolní čelist a záhlaví a druhý sundává přilbu tahem za dolní okraj, nesmí dojít k rotaci, předklonu či záklonu krční páteře/

Přemisťování a nakládání postiženého 1 záchranářem bez pomůcek: - doprovod chodícího postiženého - přenesení dítěte, postiženého s nižší hmotností - Rautekův manévr

2 záchranáři bez pomůcek: - doprovod chodícího - přenesení na dvou rukou /“židlička“/ - přenesení na popruhu - přenesení za sebou

Hlavní zásady naložení a přenášení postiženého na nosítkách - nutno postiženému složit ruce na hrudník - nosítka položit těsně vedle postiženého - při nakládání nebrat postiženého za nohy a za ruce - pacienta neseme na nosítka vždy nohama dopředu, s výjimkou stoupání do svahu nebo do schodů

Odsun a polohování Základní pravidla odsunu: - před odsunem zajistit stav zraněného a provést orientační vyšetření - před odsunem zvážit místo definitivního ošetření /traumacentra, koronární stanice/ - během odsunu neustále sledovat celkový stav nemocného a případně pokračovat či doplňovat odbornou první pomoc - techniku jízdy přizpůsobit zdravotnímu stavu pacienta

Polohování postiženého Stabilizovaná poloha na boku: - vyhrazena pro osoby v bezvědomí s dostatečným spontánním dýchání CAVE: do stabilizované polohy neukládáme postižené se zlomeninami dlouhých kostí

Fowlerova poloha - poloha v polosedě s pokrčenými dolními končetinami v kolenou /poranění hrudníku, infarkt myokardu/ - pacient musí být při vědomí!

Autotransuzní poloha - poloha vleže na zádech s podloženými nebo zvednutými dolními končetinami - Trendelenburgova poloha – celé tělo uloženo na vodorovné podložce, skloněné v celé podélné ose pod úhlem 45 stupňů hlavou dolů - u pacientů v bezvědomí musí být zajištěny dýchací cesty proti aspiraci!