Regionalistika, regionalizace, regionalismus Ing. Pavel Honzík

Regionalistika Regionalizace Regionalismus Věda, která se zabývá zkoumáním vzniku, vývoje, charakterem regionů s cílem zvýšení kvality života lidí žijících v jednotlivých regionech Regionalizace Popis organizace veškerých sociálních činností v prostoru a času Regionalismus Společenská praxe, která vyjadřuje úsilí o zachování specifických kulturních a etnických tradic určitého území

Regionalismus - vznik První vlna Druhá vlna Přelom 18. – 19. století Reakce na zesílené úsilí o centralizaci moci vyspělých států Druhá vlna 60. léta 20. století Reakce na postupující globalizaci Centralizace nadstátních organizací

Regionalismus V současnosti můžeme očekávat růst regionalismu Nástup tzv. tradičního regionalismu Tradiční regionalismus Charakteristický pro první vlnu Vychází z etnika žijícího v daném regionu Dochází ke kulturnímu zviditelňování Zřizování škol, knihoven, kulturně zaměřených spolků Jsou udržovány regionální tradice

Regionalismus Soudobý regionalismus Charakteristický pro druhou vlnu Politický regionalismus Cíl – získání autonomie regionů Funkční regionalismus Cíl – získání legislativních a ekonomických pravomocí pro vlastní rozhodování

Soudobý regionalismus Úsilí o vytvoření samosprávy s širokými pravomocemi Existence regionalisticky zaměřených politických stran a společenských organizací Snaha o zapojení do nadnárodních uskupení, která působí pro prosazování regionálních zájmů, aby se vyrovnávaly vlivy integračních procesů Euroregiony – Euroregion Šumava

Soudobý regionalismus Orientace firem na regionální sféru Udržování a obnova tradičních regionálních aktivit včetně regionální symboliky Rozvoj sdělovacích prostředků regionálního původu Násilné formy prosazování regionální autonomie

Region Objekt regionalistických studií, kde jsou zkoumány prostorové vztahy, jevy a procesy Charakteristika regionu Hranice Struktura Regionální struktura Hierarchie regionů

Struktura regionu Jedná se o vnitřní strukturu regionu Homogenní Shoda v jednom nebo více kritérií Průměrné srážky v roce Nadmořská výška Použitelné u porovnávání podle kritérií fyzické geografie Nehomogenní Vytvořeny centrem (jádrem) a zázemím Jedná se o funkčně propojený celek

Hranice Vymezují vzájemně se odlišující území Fyzickogeografická hranice řeka, zóna, pásmo, ulice, „narýsované“ politické hranice

Regionální struktura Vyjadřuje se pomocí pojmů Makroregion, mezoregion, mikroregion Základním kritériem vedle velikosti je přirozenost celku dle geografických, ekonomických, národnostních a politických kritérií

Sídla (typ, struktura), osídlení, sídelní kultura Sídlo Základní jednotka osídlení Malé, pevné ohraničené území Každé obydlené místo včetně přilehlých ploch Výsledek spolupůsobení podmínek přírodního a socioekonomického charakteru Osídlení – sídelní struktura Soustava sídel včetně jejich hierarchie, funkční struktury a vzájemných vazeb mezi sídly

Základní ukazatele osídlení Počet obcí Průměrná velikost Struktura obcí podle velikostních skupin Podíl obcí jednotlivých velikostních kategorií na celkovém počtu obcí Podíl bydlícího obyvatelstva v jednotlivých velikostních kategoriích na celkovém počtu obyvatelstva

Kritérium Městské sídlo Venkovské sídlo Velikost Větší Menší Stáří Mladší Starší Rychlost vývoje Dynamičtější Pomalejší Funkce Nezemědělský charakter Zemědělský charakter Homogenita/heterogenita Heterogenita struktury obyvatel, využití ploch, funkcí, stylů žití Větší homogenita struktury obyvatel, využití ploch, funkcí, stylů žití

Venkov jako typ sídla Starší vývojová forma sídel Převládající zemědělská funkce Nové formy funkce Obytná – druhé bydlení Obslužná – skladové zázemí města Průmyslová – průmyslové zóny

Kategorie venkovských sídel Samota Izolované obydlí Velký odstup od ostatních usedlostí Plocha mezi obydlími je vyplněna hospodářským územím – les, pole, louky Víska Seskupení 4 – 5 usedlostí Předpoklad rozšíření na vesnici Vývojově starší forma některých typů vsí

Kategorie venkovských sídel Vesnice (vsi) Kromě usedlostí mají zpravidla několik domů nezemědělského charakteru (škola, domy řemeslníků, kostel, hospoda)

Venkov Region s nízkou hustotou zalidnění Pokles počtu obyvatel Změna charakteru a složení obyvatel na venkově Vyšší podíl zaměstnanosti v zemědělství Venkov jako fyzické prostředí žití má blíže k přírodě

Venkov Prostředí méně: Umělé Přetvořené Poznamenané kulturou moderní společnosti (industralizace, urbanizace)

Venkovská společnost Venkovská společnost – sociální prostředí žití lidí - obsahuje: Fyzický prostor Čas – jako sociální jev Subkulturu Sociální strukturu

Fyzický prostor Převaha přírodních porostů Otevřená krajina Významnost klimatu Agro-leso-patevní užití prostoru Nízká hustota zástavby a osídlení Nekompletní technická inrastruktura

Čas – jako sociální jev Zakotvení venkovské společnosti v přírodním prostředí působí na dodržování cyklického pojetí čas, odvislého od koloběhu přírody. Moderní, industriální společnost, která pojímá čas lineárně (stálý posun „dopředu“), považuje venkovskou společnost za opožděnou ve vývoji. Tato městská představa se zpětně vrací do venkovské společnosti.

Subkultura Specifický vztah venkovský člověk – příroda Neanonymní žití Větší citlivost vůči přírodním jevům Neanonymní žití Neformální jednání Preferování místních autorit a tradic Zachování místních zvyků Mechanická solidarita – soudržnost na základě rodových, příbuzenských a sousedských vztahů Silná sociální kontrola

Sociální struktura Skupinový život je spíše neformální Diferenciace sociální struktury je slabší Vyšší uznávání hierarchie Sociální mobilita je slabší (hlavně vertikální) Vznik vyššího počtu venkovských sociálních sítí