ZÁKLADY VĚDECKÉ METODOLOGIE PRO PŘEDMĚT „VÝZKUM V PSYCHOSOCIÁLNÍ OBLASTI“ v pokračovacích magisterských studijních programech PVŠPS Informace o zápočtu na http://www.pvsps.cz/student/materialy-ke-studiu/ ZIMNÍ SEMESTR 2010-11 K a r e l B a l c a r vyzkum@pvsps.cz
POJETÍ VĚDY A VĚDECKÉHO POZNÁNÍ, JEHO PŘEDPOKLADY A CÍLE.
Současné nároky na vědecké poznání Současné vědecké poznávání má být: EMPIRICKÉ, tj. založené na smyslové zkušenosti přímé nebo zprostředkované OBJEKTIVNÍ, tj. vycházející z veřejně přístupných pozorovaných jevů KONTROLOVANÉ, tj. ověřitelné a ověřované nezávislými pozorováními KVANTIFIKUJÍCÍ, tj. vyjadřující výsledek pozorování měrnými hodnotami SYSTEMATICKÉ, tj. začleňující výsledky pozorování do soustavy pojmů a vztahů
ZNAKY „VĚDECKÉHO POZNÁNÍ“ Otázkami na způsob získání podle těchto znaků můžeme stanovit, zda jde o výrok nebo poznatek povahy konvenčně „vědecké“, anebo jiné – např. založený na jeho převzetí od „autority“ nebo „tradice“ uvěřením „intuitivním vytušení“ nebo „sebepřesvědčení“ prožití „zjevení“ nebo „zřejmosti“ jeho pravdivosti, aj. Počítáme s tím, že „vědecké“ metody jsou někdy nejlepším způsobem, jak poznat něco o světě, jindy se k tomu však hodí méně, než jiné, někdy pak vůbec ne.
Praktické úkoly vědeckého poznání 1. POPIS stavu, děje, jejich podmínek: zmapování, co kdy kde jak „je“, „děje se“ 2. VYSVĚTLENÍ příčinami: zjištění, - „proč?“ to tak je nebo se tak děje 3. PŘEDPOVĚĎ následků (věcných či logických): odhad, „co a za jakých podmínek se pak stane (stalo, děje?)“ 4. OVLIVNĚNÍ záměrným působením: „co a jak lze udělat, aby se to (žádaným způsobem) změnilo?" TEORIE POZNÁNÍ UPLATNĚNÍ PRAXE
Cíl a metoda vědeckého poznání Cílem vědy je umožňující uspořádat to, co je známo, do systému vztahů, vést zkoumání za hranice získaných poznatků. Základní metodou vědy je jehož výsledkem jsou ÚDAJE (DATA) a z něj + z logiky vycházející jehož výsledkem jsou POJMY a VZTAHY TEORIE POZOROVÁNÍ VYVOZOVÁNÍ
Teorie a data – dva jazyky vědy ÚROVEŇ ZOBECŇOVÁNÍ – TEORIE „JAZYK TEORETICKÝ“ – abstraktní pojmy a vztahy mezi nimi Význam výrazu je vymezován buď KONSTITUTIVNĚ, tj. stanovenými vztahy k jiným pojmům, nebo OPERACIONÁLNĚ, stanovenými vztahy k pozorovatelným jevům. Příklady: trauma – signál ohrožení – strach – úhybné chování ÚROVEŇ POZOROVÁNÍ – DATA „JAZYK POZOROVACÍ“ – výrazy pro přímo pozorovatelné jevy Význam výrazu je vymezován OPERACIONÁLNĚ, tj. popisem té operace (z množství možných), jíž je výskyt jevu v daném zkoumání zjišťován, nebo vyvoláván. Příklady: předchozí kousnutí psem – přibíhající jiný pes – výkřik – útěk
Povaha a úloha vědeckých údajů Vědecké údaje jsou jevy pozorované a zároveň kvantifikované (měřené) co do trvání, častosti, intenzity svého výskytu. Jsou určeny svou kvalitou (smyslová data, přístrojové míry) a též měřitelnou kvantitou (číselné hodnoty). Vztah teorie a dat Získávaná data induktivně podporují, nebo zpochybňují vytvářenou teorii. Teorie deduktivně vysvětluje výskyt pozorovaných nebo předpovídá výskyt ještě nepozorovaných dat.
Pole zkoumání vědy o člověku: ČLOVĚK VE SVÉM PROSTŘEDÍ VLIVY (PŮSOBENÍ) Z OKOLÍ CHOVÁN Í (PŮSOBENÍ) VŮČI OKOLÍ HRANICE JEDINCE VŮČI OKOLÍ „TEMNÁ SCHRÁNKA“ ORGANISMU TĚLESNÉ DĚNÍ NEUVĚDOMOVANÉ PROŽÍVÁNÍ UVĚDOMOVANÉ PROŽÍVÁNÍ „DYNAMICKÉ NEVĚDOMÍ“
3 druhy údajů ve vědách o člověku I PROŽÍVÁNÍ vědomé ?! nevědomé II CHOVÁNÍ výrazové instrumentální III TĚLESNÉ fyziologie morfologie
PROSTŘEDKY VĚDECKÉHO POZNÁNÍ, JEJICH DRUHY A VLASTNOSTI.
+ ZPŮSOB VĚDECKÉHO POZNÁNÍ P O Z O R O V Á N Í V Y V O Z O V Á N Í „Úmyslem řízené vnímání“ P O Z O R O V Á N Í JEVŮ SVĚTA + V Y V O Z O V Á N Í (přímo nepozorovatelných) závěrů o skutečnosti
Třídění metod pozorování I Podle PŘEDMĚTU – CO pozorujeme? INTROSPEKCE: (vlastní) PROŽÍVÁNÍ EXTRASPEKCE: (vlastní i cizí) CHOVÁNÍ, popř. jeho STOPY (výtvory ap.) TĚLESNÉ JEVY měnlivé či trvalé
Třídění metod pozorování II Podle OKOLNOSTÍ – KDE pozorujeme? PŘIROZENÉ POZOROVÁNÍ – v podmínkách běžně se vyskytujících životních situací s možností výskytu dalších vlivů z okolí nezahrnutých do plánu zkoumání LABORATORNÍ POZOROVÁNÍ – v podmínkách situací uměle upravených podle potřeb kontroly nežádoucích vlivů tak, aby vlivy nezahrnuté do plánu zkoumání byly co nejvíce omezeny a aby vlivy pojaté do něj navíc bylo možno co nejsnáze navodit Nejde o dva druhy situací, nýbrž o „rozměr“ situací pozorování, které v tomto ohledu někdy obsahují více, jindy méně umělých opatření.
Třídění metod pozorování III Podle PROSTŘEDKŮ – JAK pozorujeme? PŘÍMÉ POZOROVÁNÍ (vlastními smysly) – pozorování zrakem, sluchem či dalšími vnějšími nebo vnitřními smysly samým pozorovatelem. Rizikem je nespolehlivost lidského vnímání, popřípadě dovednosti bezprostředně utřídit a posoudit pozorovaný děj či jeho okolnosti. ZPROSTŘEDKOVANÉ POZOROVÁNÍ (např. přístroji) – pozorování prováděné pomocí technických zařízení. Rizikem je možnost technické poruchy přístroje, popřípadě neschopnosti přístroje zprostředkovat či zaznamenat důležité vlastnosti pozorovaného dění či jeho okolností.
Třídění metod pozorování IV Podle POSTUPU – ZDA a JAK (ne)zasahujeme do spontánního průběhu dění: PROSTÉ POZOROVÁNÍ (nezasahující, neovlivňující jev) – pozorování zkoumaných jevů bez úmyslného zasahování do jejich spontánního výskytu. TESTOVÁNÍ (ovlivňující projev, nikoli výskyt jevu) – pozorování zkoumaných jevů bez úmyslného zasahování do jejich spontánního výskytu s tím, že uměle navozenou situací „psychologické zkoušky“ se vyvolá jejich pozorovatelný projev. EXPERIMENTOVÁNÍ (zasahující a ovlivňující) – pozorování zkoumaných jevů s využitím úmyslného ovlivňování jejich výskytu úmyslným měněním okolností, které to způsobí.
VĚDECKÉ MĚŘENÍ (VLASTNOSTÍ) JEVŮ, JEHO PŘEDPOKLADY, ÚROVNĚ A VLASTNOSTI.
Psychologické měření – úroveň měření „Měření je přiřazování čísel jevům podle pravidel“ 4 úrovně měření – podle využitých vlastností čísel: NOMINÁLNÍ: číslo slouží jako rozlišující označení („jméno“); přitom platí rovnost (=) stejně a nerovnost (≠) odlišně označených jevů. POŘADOVÁ: platí pořadí čísel podle velikosti; navíc tedy mezi jevy označenými různě velkými čísly platí i vztahy méně (<) a více (>). INTERVALOVÁ: platí stejné odstupy mezi čísly; navíc je tedy lze navzájem sečítat (+), odečítat (-), nebo i dělit či násobit jiným číslem. POMĚROVÁ: platí všechny vlastnosti čísel, má „absolutní nulu“; navíc je tedy lze i násobit či dělit navzájem mezi sebou.
Měření výskytu jevů – druhy stupnic Stupnice je nástroj měření na jím docílené úrovni 2 druhy stupnic podle „nástroje měření“ SUBJEKTIVNÍ = posuzovací: nástrojem přiřazování čísel jevům je pozorovatel, činí tak vlastním úsudkem. Rizikem jsou nedostatky v pozorování a systematické chyby v posuzování. OBJEKTIVNÍ = nástrojové, popř. počítací: nástrojem přiřazování čísel jevům je buď hmotný měřicí nástroj, nebo hodnotitel počítající objektivně pozorované znaky. Rizikem jsou poruchy nástroje nebo nedostatky v početní dovednosti hodnotitele.
Posuzování výskytu jevů – podoby stupnic 3 druhy stupnic podle podoby: SLOVNÍ: „Souhlasíte s uzákoněním možnosti eutanázie?“ ROZHODNĚ NE SPÍŠE NE ANI ANO, ANI NE SPÍŠE ANO ROZHODNĚ ANO ČÍSELNÉ: „Jak silná je Vaše bolest? Označte: 0 = žádná až 10 = nesnesitelná.“ 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 GRAFICKÉ: „Vyznačte, nakolik jste skutečně rozhodnut(a) studovat.“ (NE) (ANO)
Čtyři kroky v (subjektivním) posuzování 4. OHODNOŤ KDO – KOMU – KDY – CO – JAK ŘÍKÁ NEBO PÍŠE … UKAZUJE NEBO DĚLÁ … 7 6 5 4 3 2 1 VVVVVV WWW XXXXX YYYYYY ZZZZZ POZORUJ Asdf? Y xcv bn m ….. Ýáíé… 3. UTŘIĎ KDJFKJAKJFKK) SKFJ NCKKDJLKF JLKSDJK DKJFKJA DKNFKKDAJND DJFKJAKJFDL KDKJKFJKAJ VJCKDJKLAKLO 2. ZAZNAMENEJ Ghjklů!
Posuzování výskytu jevů – systematické chyby Nejčastější systematické chyby při posuzování druhých lidí: HALÓ EFEKT a PRVNÍ DOJEM LOGICKÁ CHYBA (SOUKROMÁ TEORIE) OPATRNOST (STŘEDOVÁ TENDENCE) x VOLBA KRAJNOSTÍ CHYBY SHOVÍVAVOSTI x CHYBA PŘÍSNOSTI ZTOTOŽNĚNÍ SE x ODLIŠENÍ SE + PROJEKCE Systematické chyby při sebeposuzování se ve výzkumu projeví především při zodpovídání otázek v rozhovoru nebo dotazníku. Patří k nim především sklon odpovídat tak, aby se člověk jevil lépe – vliv tzv. „společenské žádoucnosti“; dále většina chyb z výše uvedených. Některé dotazníky proto obsahují tzv. „kontrolní stupnice“, které jejich projevy v měří. Systematické chyby posuzování jsou příznačné pro konkrétního posuzovatele. Cílem nácviku je pomoci mu uvědomit si své sklony v tomto ohledu a naučit se vyrovnávat je přiměřenou sebeopravou.
Objektivní měření chování, výkonů a tělesných jevů Přístroji: Počítáním: 1 3 5 7 ? 4 9 16 + - Správně = 12
Psychometrické (standardní) zkoušky Nároky na standardní zkoušky („testy“) Test má předepsané, vždy v důležitých ohledech stejné vnější podmínky testování: prostředí, umístění osob apod.; pokyny k testování: často předčítané či přehrávané; podnětový materiál: velikost, barva, hlasitost, tvary, písma…; způsob zodpovídání nebo plnění úkolů osobami; způsob skórování výkonu osob v testu; způsob významové interpretace jejich výsledků; zjištěné hodnoty měrné spolehlivosti a platnosti výsledků; normy umožňující statistické hodnocení výsledků.
Druhy zkoušek podle podoby Podle povahy testových podnětů či úkolů jsou zkoušky verbální, vyžadující úkony se slovy a výroky; číselné, vyžadující početní úkony; názorové, vyžadující představové či myšlenkové úkony s tvary, barvami, kresbami, hmotnými útvary; performanční, vyžadující provádění praktických úkonů s předměty. Podle časových nároků na výkon jsou zkoušky bez časového omezení nebo hodnocení rychlosti výkonu; s časovým limitem či s hodnocenou rychlostí výkonu. Podle způsobu provádění jsou zkoušky konané praktickým zacházením s hmotnými předlohami a podněty; symbolickým zodpovídáním otázek či řešením úkolů („tužka-papír“); zacházením s koncovým zařízením počítače.
Druhy zkoušek podle interpretace Podle toho, jak jsou výsledky testu psychologicky vykládány, rozlišují se zkoušky: Subjektivní, vyžadující smysluplnou výpověď. Předpokládá se, že osoba rozumí významu otázek či žádaných úkonů. Její odezva je chápána jako výpověď o vlastním vědomém prožívání a examinátor ji hodnotí podle jejího (sdíleného) významu. Objektivní, vyžadující symbolický nebo praktický výkon – svou povahou buď „maximální“, nebo „typický“. Předpokládá se pouze správné pochopení pokynů a jejich splnění. Porozumění zkoumané osoby významu jejích výkonů pro hodnocení není potřebné a někdy ani není žádoucí. Projektivní, vyžadující symbolický nebo praktické výkon. Předpokládá se také jen správné pochopení pokynů a jejich splnění jako u objektivní zkoušky. Odezvy jsou chápány z podstatné části jako projev bezděčné „projekce“ i nevědomých prožitků osoby do jejích výpovědí či úkonů a takto jsou pak též hodnoceny.
Subjektivně interpretované zkoušky Životní okolnost Závisí zpravidla na: příčinách mimo lidskou vůli c [ ] někom jiném b [ ] člověku samém a [ ] ÚSPĚCH V PRÁCI NEBO VE STUDIU (dobře zvládat jejich nároky, mít v nich úspěchy a vykonávat je s potěšením) 3. CITOVÁ POHODA A VYROVNANOST(zakoušet zpravidla dobrou náladu, radost ze života, žít s nadějí do budoucna a bez velkého trápení procházet i obtížemi) 2. 2. HMOTNÁ NOUZE (takový nedostatek či tíseň ve věcech, které člověk potřebuje k životu, že mu působí citelné strádání a značné starosti) 1. Úkol: Co nejsprávněji předepsaným způsobem zodpovědět, zvolit či ohodnotit za sebe a pro sebe položenou otázku či nabídnutý výrok. Poznatky: Ponejvíc o stavech a povahových vlastnostech, o chování, vztazích a interakcích s druhými lidmi a se světem vůbec.
Objektivně interpretované zkoušky ? Úkol: Správně (někdy i co nejrychleji) předepsaným způsobem splnit úkol, popř. vyřešit předložený problém. Poznatky: Ponejvíc o temperamentových („typický výkon“) a o schopnostních („maximální výkon“) vlastnostech jedince, popř. i dovednostech skupiny společně řešit problémy.
Projektivně interpretované zkoušky Nakresli tady obrázek, který by znázorňoval život celé vaší rodiny! Vytvořte a povězte krátký příběh o tom, co by se na tom obrázku mohlo třeba odehrávat… ořžá 3,5 NEMOC xkýřýáiw 1,5“ ŠKOLA KJDáwá … ............ Odpověď: Čas: Podnět: Odpovězte hned prvním slovem, které Vás napadne, když slyšíte… Vyberte barvu, která je Vám právě nyní nejsympatičtější: Co by to mohlo být? Úkol: Co nejspontánněji po svém splnit úkol či odpovědět na výzvu, kde není předepsána „správná“ podoba žádaného výsledku ani není znám jeho výzkumný význam. Poznatky: Ponejvíc o citových prožitcích, vlastnostech, vztazích a motivech, především zkoumanou osobou ne plně uvědomovaných. Problém: Není zaručena ani známa skutečná míra projekce.
Věrohodnost měření: jak přesně měříme Citlivost = senzitivita měření: Jak podrobně měříme to, co měříme? Jemnost rozlišení užitou měrnou stupnicí. Spolehlivost = reliabilita měření: Jak přesně měříme to, co měříme? Shoda výsledků při jiném měření téhož. Hlavní druhy: Stálost v čase, soudržnost stupnic, rovnocennost alternativních znění testu, shoda posuzovatelů… Platnost = validita měření: Jak přesně měříme to, co chceme měřit? Přesnost reprezentace pojmu, předpověditelnost jiné míry téže veličiny, nebo předpověditelnost jiné veličiny z této míry). 2 druhy: vnitřní v. = obsahová, pojmová, souběžná, zjevná; vnější v. = předpověďová vůči jinému zvolenému kritériu.
STRATEGIE VĚDECKÉHO ZKOUMÁNÍ, DRUHY VÝZKUMNÝCH PROJEKTŮ, JEJICH NÁROKY, CÍLE A VLASTNOSTI.
Výzkumný projekt jako základní součást vědeckého poznávání Výzkumný projekt (plán zkoumání) obsahuje OBSAH toho, co se bude zkoumat; ve zprávě o výzkumu: „Problém“ = otázka, na kterou má výzkum odpovědět POSTUP, jak se to bude zkoumat; ve zprávě o výzkumu: „Metoda“ = způsob, jak se výzkum bude provádět. Různé druhy projektů se navzájem liší obsahem zkoumání a jeho rozpracovaností i svou strategií co do uspořádanosti a průběhu svého provedení.
Hlavní strategie empirického výzkumu I POPISNÝ VÝZKUM („MAPOVACÍ VÝZKUM“, „PRŮZKUM“) CÍL: Popsat, „zmapovat“, jaké veličiny a vztahy jsou v oblasti zkoumaného problému pravděpodobně klíčové, v jaké míře a podobě se tam vyskytují a připravit tak podklady k dalšímu zkoumání s již předem zvolenými kritickými proměnnými a hypotézami. POVAHA: Jeho východiska – kladení otázek, volba proměnných, hypotézy o očekávání a potvrzování pravděpodobných souvislostí – jsou poměrně neurčitá. Nejde tolik o ověřování souvislostí, jako o jejich objevování. Výsledkem bývají spíš popisy zjištěného, ať v podobě spíš kvalitativních zjištění, nebo spíš kvantitativních popisných statistických ukazatelů.
Hlavní strategie empirického výzkumu II KORELAČNÍ VÝZKUM CÍL: Zjistit z hlediska problému podstatné vztahy mezi zkoumanými proměnnými, tedy prokázat věcnou a kvantitativní strukturu v získaných údajích, nejčastěji v podobě nějakého druhu vzájemné statistické kovariace či korelace mezi proměnným. POVAHA: Proměnné jsou voleny a jejich míry porovnávány zpravidla na základě hypotéz o očekávaných souvislostech, jež by odpovídaly na nějakou část otázky představovanou výzkumným problémem. Jsou přitom pouze měřeny a jejich míry navzájem porovnávány. Ověřované hypotézy mohou být výsledky podpořeny či nepodpořeny v podobě ukazatelů těsnosti společného výskytu či změn mezi proměnnými, nikoli z hlediska příčinných vztahů.
Hlavní strategie empirického výzkumu III EXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM CÍL: Navíc k popisu zjištěných souvislostí v míře výskytu proměnných v testovaných hypotézách i stanovit příčinné vztahy mezi vybranými proměnnými, a to přiměřeně kontrolovaným experimentováním. POVAHA: Podstatná je systematická a pravděpodobnostně kontrolovaná manipulace úrovní výskytu některých zvolených „nezávisle“ proměnných a zjišťování změn v jiných, pouze měřených „závisle“ proměnných tak, aby byl co možná vyloučen nějaký podstatný zkreslující vliv jiných, nesledovaných proměnných (které by se tak staly rušivě působícími „nežádoucími“ proměnnými). Výsledky umožňují ověření hypotéz i o příčinných vztazích mezi proměnnými a o velikosti pozorovaných účinků mezi nimi.
Hlavní strategie empirického výzkumu IV KVAZIEXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM CÍL: Jako u experimentálního projektu. POVAHA: Oproti experimentu nejsou podmínky rozdělení do porovnávaných skupin náhodné, porovnávají se výsledky získané v předem již rozdělených skupinách. Jeho rozlišovací síla je tak oslabena možným vlivem existujících rozdílů mezi nimi. VÝZKUM EX-POST-FACTO POVAHA: „Přirozený experiment“ – zjišťování účinků již z jiných příčin nastalé události. Je vyloučena kontrola porovnáním s rovnocennou srovnávací skupinou.
Hlavní strategie empirického výzkumu V VÝVOJOVÉ PROJEKTY CÍL: Zjistit vývojové změny v průběhu času – obvykle typem projektu popisného, korelačního, ex-post-facto; výjimečně experimentálního. METODA MĚŘENÍ: Časové řady skutečné, nebo uměle sestavené. TYPY VÝVOJOVÝCH PROJEKTŮ: PODÉLNÝ (longitudinální): stejné osoby v různém věku v průběhu času PŘÍČNÝ (transversální): různé osoby různého věku v jednom čase KOMBINOVANÉ: skupiny osob různého věku sledované v průběhu času – zpravidla s věkovým překrýváním
Nároky na experimentální projekt PLÁN EXPERIMENTU VYŽADUJE: Přiřadit osoby k jednotlivým zkoumaným skupinám. Přiřadit skupiny k jednotlivým podmínkám zacházení. Stanovit pořadí a uspořádání experimentálních zásahů. Stanovit posloupnost prováděných pozorování a měření. POTŘEBNÉ INFORMACE O EXPERIMENTÁLNÍM PLÁNU: Jak se bude měřit závisle proměnná před zásahem a po něm? Jak se bude provádět experimentální zásah? Jak je zajištěna srovnatelnost skupin v experimentu? Čím je ohrožena vnitřní validita výsledků experimentu? – Nedostatky v samotném plánu experimentu. – Nedostatky v praktickém provedení experimentu. – Rozdílnými postoji, prožíváním a počínáním zkoumaných osob. – Jinými než plánovanými změnami u osob během experimentu.
Vzorce experimentálních projektů I Jednodušší projekty - příklady Užité symboly: O … provedené pozorování a měření X … provedený experimentální zásah Projekty bez srovnávací skupiny: Jednorázový s posttestem: E: X – O Jednorázový s pretestem a posttestem: E: O – X – O Jednorázový s opakovaným měřením: E: O – X – O – X – O … Projekty se srovnávací skupinou: Rozdělení do E a S může být provedeno znáhodněním, nebo bez něj. Se statickou srovnávací skupinou: E: X – O S: – – O S pretestem a posttestem obou skupin: E: O – X – O S: O – – – O
Vzorce experimentálních projektů II Složitější projekty - příklady Solomonův čtyřskupinový (znáhodněný): E1: O – X – O E2: – – X – O S1: O – – – O S2: – – – – O Faktoriální s latinským čtvercem řazení podmínek (při více různých X v témž pokusu): E1: O – XA – O – XB – O – XC – O E2: O – XB – O – XC – O – XA – O E3: O – XC – O – XA – O – XB – O Toto uspořádání vyrovnává vliv umístění A, B, C ve sledu podmínek.
Kontrola v experimentálním projektu Porovnání výsledků po experimentálním zásahu a bez něj Porovnání v rámci téže (experimentální) skupiny osob Porovnání mezi experimentální a srovnávací skupinou Rozdělení osob do vyrovnaných skupin: – náhodným pravděpodobnostním přiřazením – podle sledovaných nezávisle proměnných – podle výsledků v závisle proměnné před experimentálním zásahem Nahrazení experimentálního zásahu ve srovnávací skupině: – vyrovnání v trvání, v očekávání, v aktivitě, v placebu U více experimentálních podmínek jejich systematické prostřídání v rámci faktoriálního víceskupinového projektu
SLOŽKY VÝZKUMU, JEJICH ÚLOHA, VZÁJEMNÉ VZTAHY A VLASTNOSTI.
OTÁZKY A KROKY PROJEKTU „Jak pojímám povahu skutečností „A – Z“? „Co se o tom už ví?“ „Jaký je vztah mezi „A“ a „B“? „Co z „A“ a z „B“ budu zjišťovat?“ „Jak přitom budu postupovat?“ „Očekávám, že pokud nastane „a“, nastane „b“. „Co udělám, abych zjistil vlastnosti „a“ a „b“?“ „Pro koho to má platit a u koho to budu zjišťovat?“ (Pozoruji, testuji, manipuluji, kontroluji… + měřím) (Změřené údaje pořádám, početně zpracovávám) (Vypočtené ukazatele porovnávám a hodnotím) „S jakými omezeními platí, co jsem zjistil/a?“ „Na jaký okruh jevů, osob, situací to lze zobecnit?“ „Co z toho vyplývá pro ověřovanou hypotézu?“ „Co z toho vyplývá pro teorii, stav poznání, pojímání problému?“
Skladba výzkumného projektu 1 PROBLÉM = otázka, kterou si klademe o stavu (nějaké části) světa, věcí v něm a jejich vzájemných souvislostí Otázku po obsahové a vztahové stránce rozkládáme na konstitutivně a operacionálně vymezené součásti – na jednotlivé zkoumané VELIČINY, které mají z hlediska zkoumané otázky povahu veličin o stálé velikosti, tedy veličin KONSTANTNÍCH, které pro porovnání nebereme v úvahu, nebo povahu veličin o měnlivé velikosti, tedy veličin PROMĚNNÝCH, jimiž zkoumané vztahy vymezujeme.
Skladba výzkumného projektu 2 PROMĚNNÉ VELIČINY VE VÝZKUMU – 1 Z hlediska jejich místa v průběhu zkoumaného dění: „S“ – PODNĚTOVÉ, působící na jedince z vnější situace, „O“ – VNITŘNÍ („organismické“, „osobnostní“), zjišťované v oblasti prožívání nebo fyziologie jedince, „R“ – ODEZVOVÉ („odpověďové“), pozorované v podobě vnějších reakci jedince. Z hlediska jejich ovlivňování / neovlivňování: NEOVLIVŇOVANÉ, pouze měřené (v „nezasahujícím“, tj. mapujícím nebo korelačním projektu), OVLIVŇOVANÉ, manipulované badatelem (v „zasahujícím“, tj. experimentálním projektu).
Skladba výzkumného projektu 3 PROMĚNNÉ VELIČINY VE VÝZKUMU – 2 Z hlediska jejich postavení a úlohy v projektu: ZÁVISLE PROMĚNNÉ („kritéria“), vlastní předmět našeho výzkumného zájmu, jejichž rozptyl se pokoušíme vysvětlit. NEZÁVISLE PROMĚNNÉ („prediktory“), rozdíly v nichž se pokoušíme vysvětlit rozptyl v závisle proměnných. NEŽÁDOUCÍ PROMĚNNÉ, které mohou také ovlivňovat rozptyl v závísle proměnných, avšak v projektu nejsou zahrnuty. Ty někdy více, někdy méně ohrožují platnost získaných výsledků Vyřadit vliv zpočátku neuvažovaných, pak však odhalených nežádoucích proměnných lze tak, že: 1. Začleníme je dodatečně do projektu v úloze nezávisle proměnných. 2. Změníme projekt tak, aby v něm přestaly být „proměnnými“ – učiníme z nich „konstanty“.
Skladba výzkumného projektu 4 OPERACIONALIZACE PROMĚNNÝCH Ať je konstitutivně (teoreticky) zkoumaná proměnná vymezena jakkoli, pro potřebu konkrétního výzkumného projektu je nutno vymezit ji OPERACIONÁLNĚ: Proměnná v projektu pouze ZJIŠŤOVANÁ se vymezuje přesným popisem postupu („operace“), jímž je její výskyt měřen – např. konkrétní položenou otázkou, testem, pozorovaným projevem v chování, přístrojovou mírou … Proměnná v projektu také OVLIVŇOVANÁ („experimentálně manipulovaná“) se vymezuje navíc i přesným popisem postupu, jímž je její výskyt ovlivňován – např. sdělením konkrétní informace či pokynu, obsahem či kvalitou a intenzitou podávaného podnětu fyzického nebo symbolického, způsobem navození motivace, frustrace, emoce či jiných konkrétních prožitků užitých v experimentu …
Skladba výzkumného projektu 5 VÝZKUMNÁ HYPOTÉZA Ústředním bodem výzkumného projektu bývá – s různou mírou konkrétnosti formulovaná – jedna či více hypotéz, tj. „zkusmá odpověď na výzkumem položenou otázku“ v podobě „JESTLIŽE „A“, TAK „B“. „A“ a „B“ jsou popisem kvality a kvantity výskytu pozorovaných proměnných, mezi nimiž očekáváme podstatný vztah – shodný, nebo protichůdný, nebo složitější. Obecným výsledkem provedeného výzkumu je podpoření nebo zpochybnění hypotézou předpokládaných vztahů mezi proměnnými – tedy skutečně získaná odpověď na výzkumem zodpovídanou otázku. Nejméně určité bývají hypotézy u popisných projektů, více u korelačních, nejvíce u experimentálních.
Skladba výzkumného projektu 6 „NULOVÁ HYPOTÉZA“ a „STATISTICKÁ PRŮKAZNOST“ Pro potřeby statistického testování hypotéz bývá výzkumná hypotéza o existenci určitého vztahu mezi proměnnými přeformulována na tzv. „nulovou hypotézu“, která naopak existenci kvantitativního vztahu popírá – říká, že mezi nimi je nulový rozdíl, nulová korelace atp. Statistika dokáže lépe hypotézy zamítat, než potvrzovat, a přitom stanovit, s jak velkou pravděpodobností lze nulovou hypotézu zamítnout. Pro zamítnutí nulové hypotézy a tedy jako průkaz existence očekávaného vztahu mezi proměnnými bývá obecně uznávána hranice nanejvýš pětiprocentní pravděpodobnosti, že zamítnutí je chybné. Tato tzv. „statistická průkaznost“ je nutnou, nikoli však postačující, podmínkou k tomu, aby získaný výsledek byl uznán jako výzkumný doklad o existenci i věcně významného vztahu – záleží pochopitelně i na jeho zjištěné velikosti.
Skladba výzkumného projektu 7.1: Zkoumaný soubor a výběr z populace „REPREZENTATIVNOST“ VÝBĚRU VŮČI POPULACI Hledané vztahy v datech lze ověřovat: v rámci celého základního souboru; testují se všechny jeho prvky; v rámci z něj vyčleněného výběrového souboru, který jej zastupuje. V případě výběru vzniká otázka, nakolik je vůči základnímu souboru „reprezentativní“, tj. nakolik pro výzkum důležité proměnné jsou ve vzorku zastoupeny shodně s tím, jak se vyskytují v celé populaci. Různé metody výběru vzorku z populace splňují požadavek reprezentativnosti v odlišné míře. Z tohoto hlediska je důležité jejich rozlišení na metody výběru: PRAVDĚPODOBNOSTNÍHO („NÁHODNÉHO“) NEPRAVDĚPODOBNOSTNÍHO („NENÁHODNÉHO“)
Skladba výzkumného projektu 7.2: Metody pravděpodobnostního výběru I PROSTÝ NÁHODNÝ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN „ZNÁHODNĚNÍ VÝBĚRU LOSEM ČI GENERÁTOREM NEBO TABULKOU NÁHODNÝCH ČÍSEL“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK
Skladba výzkumného projektu 7.3: Metody pravděpodobnostního výběru II SYSTEMATICKÝ PRAVDĚPODOBNOSTNÍ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN „NÁHODNÝ ZAČÁTEK A KAŽDÝ XTÝ V POŘADÍ“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK
Skladba výzkumného projektu 7.4: Metody pravděpodobnostního výběru III STRATIFIKOVANÝ PRAVDĚPODOBNOSTNÍ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN VÝBĚR JEDNOVRSTEVNÝ, NEBO VÍCEVRSTEVNÝ „ROZČLENĚNÍ POPULACE NA LIŠÍCÍ SE SUBPOPULACE A NÁHODNÝ VÝBĚR Z KAŽDÉ“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK
Skladba výzkumného projektu 7.5: Metody pravděpodobnostního výběru IV SKUPINOVÝ VÝBĚR: KAŽDÝ „SHLUK“ ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN, A STEJNĚ TAK POTOM I KAŽDÝ PRVEK Z VYBRANÉHO SHLUKU „NÁHODNÝ VÝBĚR (1) Z PŘIROZENÝCH SKUPIN V POPULACI A PAK (2) Z PRVKŮ KAŽDÉHO JIŽ NÁHODNĚ VYBRANÉHO SHLUKU“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK
Skladba výzkumného projektu 7.6: Metody nepravděpodobnostního výběru I KVÓTNÍ NENÁHODNÝ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN, AVŠAK JEN V RÁMCI SVÉHO „DRUHU“ „NÁHODNÝ VÝBĚR DO VYČERPÁNÍ PODÍLU VYBRANÉHO „DRUHU“ PRVKŮ NA POPULACI, DALŠÍ VYBÍRÁNÍ PAK UŽ MIMO NĚJ“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK
ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK Skladba výzkumného projektu 7.7: Metody nepravděpodobnostního výběru II PŘÍLEŽITOSTNÝ („NAMÁTKOVÝ“) VÝBĚR: PRAVDĚPODOBNOST VÝBĚRU JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ Z POPULACE NENÍ ZNÁMA „KTERÝKOLI PRÁVĚ DOSAŽITELNÝ PRVEK POPULACE JE VYBRÁN DO POČTU PRVKŮ VYBÍRANÉHO VZORKU“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK
Skladba výzkumného projektu 7 Skladba výzkumného projektu 7.8: Metody nepravděpodobnostního výběru III ÚČELOVÝ VÝBĚR: Z ROZSÁHLEJŠÍ POPULACE SE VYBÍRÁ PODLE TOHO, ZDA SE NALEZENÝ PRVEK HODÍ K ÚČELU VÝZKUMU „Z NACHÁZENÝCH PRVKŮ POPULACE SE VYBÍRAJÍ TY, KTERÉ SE HODÍ KE ZKOUMÁNÍ ZVOLENÉHO PROBLÉMU“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK
Skladba výzkumného projektu 7 Skladba výzkumného projektu 7.9: Metody nepravděpodobnostního výběru III VÝBĚR „NABALOVÁNÍM“ („LAVINOVÝ“): PŘÍMO VYBRANÉ OSOBY SAMY ZPROSTŘEDKUJÍ ZÍSKÁNÍ A TÍM I VYBRÁNÍ DALŠÍCH OSOB Z POPULACE „ZE ČLENŮ POPULACE SE VYBÍRAJÍ TI, K NIMŽ ZJEDNALI PŘÍSTUP SAMI JIŽ VYBRANÍ ČLENOVÉ SESTAVOVANÉHO VÝZKUMNÉHO VZORKU“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VYBRANÍ PŘÍMO VÝZKUMNÍKEM VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK VYBRANÍ PROSTŘEDNICTVÍM JIŽ VYBRANÝCH
Skladba výzkumného projektu 7 Skladba výzkumného projektu 7.10: Metody nepravděpodobnostního výběru IV Jiné postupy výběru z populace: Poměrový kvótní výběr (“Proportionate quota sampling“) Nepoměrový kvótní výběr (“Non-proportionate quota sampling“) Výběr „typických případů“ (“Modal instance sampling“) Výběr „expertů“ (“Expert sampling“) Výběr cílený na rozmanitost (“Diversity sampling“) Výběr vedený vlastním úsudkem (“Judgement sampling“) Sebevýběr (“Self-selection“)
Skladba výzkumného projektu 8 OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZY VÝZKUMNÝM POSTUPEM VOLBA NEBO PŘÍPRAVA SITUACE A METODY ZKOUMÁNÍ ZÍSKÁNÍ, PŘÍPRAVA A INSTRUOVÁNÍ ZKOUMANÝCH OSOB ZÍSKÁNÍ POŽADOVANÝCH PROJEVŮ OD ZKOUMANÝCH OSOB MĚŘENÍ A ZÁZNAM POZOROVANÝCH JEVŮ KVALITATIVNÍ NEBO KVANTITATIVNÍ ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ PSYCHOMETRICKÉ NEBO KLINICKÉ OHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ POROVNÁNÍM S PŘEDPOVĚDÍ HYPOTÉZY OHODNOCENÍ VĚROHODNOSTI ZÍSKANÝCH VÝSLEDKŮ INTERPRETACE VÝSLEDKŮ VŮČI OVĚŘOVANÉ HYPOTÉZE
Podoba výsledků výzkumu Získané výsledky mohou být zpracovány buď „univariačními“, nebo „multivariačními“ postupy statistické analýzy. U různých osob nebo skupin v různých situacích v čase a prostoru: Rozdíly mezi porovnávanými veličinami Typická míra: – univariační: test rozdílu průměrů, mediánový test… – multivariační: diskriminační analýza, mnohočetná analýza rozptylu… Podobnosti mezi porovnávanými veličinami – univariační: regresní funkce, korelační koeficient, chí-kvadrát… – multivariační: faktorová či shluková analýza, kánonické korelace…
Cattellova „krabice dat“ – BDRM JEDNOTKY OSOBY Q S O P JEVY ČAS ZNAKY SITUACE
Uplatnění jednotlivých porovnávacích „technik“ O: Porovnávány různé situace vzhledem k výskytu sledovaných znaků u zkoumané jednotky. Výsledkem jsou typy situací. P: Porovnávány různé znaky podle výskytu v časově odlišných situacích. Výsledkem jsou měnlivé stavy zkoumané jednotky, např. duševní stavy. Q: Porovnávány různé zkoumané jednotky podle výskytu sledovaných znaků. Výsledkem jsou typy zkoumaných jednotek, např. psychologické typologie. R: Porovnávány různé znaky vzhledem ke svému výskytu u zkoumané jednotky. Výsledkem jsou trvalé vlastnosti zkoumané jednotky. S: Porovnávány různé zkoumané jednotky v časově odlišných situacích. Výsledkem jsou např. vývojové změny zkoumaných jednotek v čase. T: Porovnávány různé situace v čase podle podobnosti zkoumaných jednotek. Výsledkem jsou např. vývojově odlišné typy situací. Do porovnání a rozboru právě nepojatý třetí rozměr matice je pokládán buď za omezený na jeden případ, nebo za sjednocený pro všechny jeho uvažované případy.
Věrohodnost výzkumu: Nakolik jeho výsledky platí? Citlivost = senzitivita výzkumu: Jak podrobně je operacionalizován problém a rozlišeny výsledky? Spolehlivost = reliabilita výsledků výzkumu: Nakolik se potvrzují zde získané výsledky nezávislými výzkumy? Platnost = validita výsledků výzkumu: Vnitřní platnost = „správnost“ výsledků: Nakolik jsou získané výsledky (ne)zkresleny nežádoucími vlivy? Vnější platnost = zobecnitelnost mimo rámec situace zkoumání: Ekologická: Na které situace lze výsledky výzkumu zobecnit? Populační: Na které skupiny lidí lze výsledky výzkumu zobecnit?
Věrohodnost výzkumu: Nežádoucí vlivy omezující jeho vnitřní platnost I HISTORIE: Nekontrolované události nastávající pro zkoumané osoby mezi měřeními před experimentálním zásahem a po něm. ZRÁNÍ: Vliv událostí ve zkoumaných osobách působících ve zkoumané osobě následkem pouhého plynutí času. TESTOVÁNÍ: Účinky počátečního měření na výsledek závěrečného měření. INSTRUMENTACE: Změny v přesnosti měřiče – přístroje či posuzovatele – ovlivňující získávané údaje.
Věrohodnost výzkumu: Nežádoucí vlivy omezující jeho vnitřní platnost II STATISTICKÁ REGRESE: Zákonitý pravděpodobnostní posun od (záměrně vybraných) krajních hodnot blíže ke středním hodnotám, nezávislý na zkoumání. SYSTEMATICKÉ ZKRESLENÍ VÝBĚRU DO SKUPIN: Při náhodném dělení malých vzorků se dostatečně neuplatní pravděpodobnostní zákonitosti velkých čísel a skupiny jsou nevyrovnané. ÚBYTEK OSOB V PRŮBĚHU ZKOUMÁNÍ: Postihne-li skupiny nerovnoměrně. INTERAKCE PROMĚNNÝCH: Výběru a zrání, nebo jiných, lze-li ji zaměnit s účinkem experimentální proměnné; typická pro složitější projekty kvaziexperimentálního druhu.
Věrohodnost výzkumu: Nežádoucí vlivy omezující jeho vnější platnost INTERAKCE TESTOVÁNÍ A EXPERIMENTÁLNÍHO ZÁSAHU: Počáteční měření vyvolá u zkoumané osoby větší vnímavost vůči experimentálnímu zásahu, než by měly osoby předem netestované. INTERAKCE VÝBĚRU A EXPERIMENTÁLNÍHO ZÁSAHU: Prokázaný účinek platí pouze pro populaci, z níž byl vzorek vybrán a ne pro jiné; nelze jej pak zobecnit za její rámec. REAKTIVNÍ ÚČINEK SITUACE ZKOUMÁNÍ: Vliv umělosti situace a vědomí osoby, že se účastní výzkumu, na její výzkumem zjištěné odezvy.
Závěry vyplývající z výzkumem získaných poznatků: Pro teorii: Podporují výsledky výchozí teorii, nebo ji zpochybňují? Vyžadují výsledky další teoreticky zaměřené zkoumání, a v jakém směru? Pro praxi: Jsou patrné možnosti využití poznatků z výzkumu ve společenské praxi? Co je potřeba ještě výzkumně zjistit, aby bylo jejich praktické uplatnění možné a užitečné? Pro výzkum: Je zapotřebí metodologii tohoto výzkumu zdokonalit, a v čem? Jaké podněty pro další zkoumání z tohoto výzkumu vyplývají?
Etické zásady výzkumu s lidmi I Etické problémy v intervenčním výzkumu se týkají zvláště: Způsobu získávání zkoumaných osob k výzkumu Nežádoucích účinků společenské převahy výzkumníka Rizika nežádoucích či škodlivých účinků postupu zkoumání Možnosti klamání či neúplného informování zkoumaných osob Důvěrnosti údajů získávaných v průběhu výzkumu Zveřejňování získaných poznatků a výzkumného postupu
Etické zásady výzkumu s lidmi II Konkrétní opatření sloužící k zachování etiky výzkumu: Písemný souhlas etické komise s uskutečněním výzkumu Informovaný souhlas účastníků o jejich dobrovolné účasti ve výzkumu – po úplném poučení o cíli, povaze a možných nežádoucích účincích zkoumání – po vyjasnění práv zkoumané osoby kdykoli si vyžádat další informace nebo ukončit svou účast ve výzkumu Výčet možných rizik spojených s účastí ve výzkumu a opatření, která je omezí na přijatelnou míru v průběhu zkoumání i po jeho ukončení Vyjasnění a zdůvodnění případného klamání či neinformování osob kvůli dosažení výzkumných cílů v závěrečném rozhovoru („debriefing“) s nimi Anonymizace účastníků výzkumu bránící zjištění jejich totožnosti v souvislosti s výzkumem k tomu neoprávněnými osobami či veřejností Dodržení zásad odborného publikování zpráv o výzkumu a sdílení užitých postupů a získaných údajů z něj
Sepsání zprávy o výzkumu Stavba textu: Název Autorství Abstrakt a klíčová slova Problém: zkoumaná otázka, stav poznání, cíl výzkumu, zkoumané proměnné, ověřované hypotézy Metoda: výběr osob, situace zkoumání, užité metody měření a ovlivňování zkoumaných proměnných začleněných v hypotézách Výsledky: povaha získaných údajů, jejich početní či jiné souhrnné zpracování a jeho výsledky vzhledem k ověřovaným hypotézám Diskuse a závěry: metodologická věrohodnost výsledků výzkumu, konfrontace jejich možných interpretací a zdůvodnění přijaté Soupis užitých pramenů, odkazy v textu
Konec dobrý – všecko dobré! Aby se vám z toho nezamotala hlava - to vám přeje váš letošní cvičitel metodologie K. B.