HISTORICKÝ VÝVOJ INTEGRAČNÍHO PROCESU Dr. Lenka Eisenhamerová Bankovní Institut VŠ, Praha 1.

Rané poválečné období Lidé připraveni k radikálním změnám Velký rozsah devastace ekonomik evropských států Uprchlíci, hlad, politická nestabilita Klíčová otázka: Jak zabránit další válce? 3 teorie vzniku války + možné řešení: Vina Německa => přeměna v agrární stát + ztráta teritoria + reparace Vina kapitalismu => obrat ke komunismu Vina nacionalismu => integrace národních států 3. teorie vyhrála, 2. velmi rozšířená (Francie, Německo, Itálie) = rivalita Z vs. V

Přirovnání ekonomického úpadku (HDP v roce 1945) Poválečná recese Státy Počet mrtvých Přirovnání ekonomického úpadku (HDP v roce 1945) Rakousko 525 000 1886 Belgie 82 750 1924 Dánsko 4 250 1936 Finsko 79 000 1938 Francie 505 750 1891 Německo 6 363 000 1908 Itálie 355 500 1909 Nizozemí 250 000 1912 Norsko 10 250 1937 Švédsko a Švýcarsko Velká Británie 325 000   a = HDP vzrostlo během války Státy střední a východní Evropy 9 000 000 Sovětský svaz 20 000 000

Názory na integraci Federalismus Mezivládní spolupráce Národní státy = válečnické tendence, boj o moc => měly by být ukotveny ve federalistické vazbě Potřeba nadnárodních organizací Ohlas: Státy se zkušeností selhání vlastní vlády během WWII = kolaborace, hodně obětí Mezivládní spolupráce Národní stát = nejefektivnější způsob uspořádání a organizace systému Státy bez okupace a s malým počtem obětí během WWII

Otázka Německa Představa ekonomicky a vojensky silného Německa = nepohodlná (hlavně pro Francii) .........ALE....... Sovětské rozpínavé tendence Sféry vlivu (CEECs), boj pro-komunistických jednotek v Řecku, blokáda Berlína (1948) => strach z expanze komunismu => 1949 – Spolková republika Německo (SRN) I přes námitky Francie Německá ekonomika závratně roste => nutnost jeho vyzbrojení na ochranu proti bezpečnostní hrozbě z Východu => 1955 – Německo členem NATO SSSR – Varšavská smlouva na vyrovnání sil s NATO

Pozice jednotlivých států

Německo Proč rychle rostoucí Německo podpořilo integrační proces: Znovuvytvoření identity „normálního“ státu Udělat ze Spolkovérepubliky Německo (SRN) legitimního nástupce Německa Snaha o obnovení mezinárodní vztahy a reputaci Bezpečnostní hrozba šíření komunismu (část státu již pod vlivem) Snaha silně sepnout Německo s kapitalistickým Západem (sousedí s Německá demokratická republika (NDR) Ukončení nadvlády okupačních sil nad těžbou uhlí

Francie Očekávané pozitivní efekty z integrace: Zastánci integrace: Eliminace dalšího možného konfliku s Německem Francouzsko-německá integrace = protiváha americko-britskému vlivu Zajištění dodávek německého uhlí pro fr. ocelářský průmysl (po odstranění okupačních zón) Zastánci integrace: Robert Schuman, Jean Monnet, Jacques Delors Odpůrci integrace: Charles de Gaulle (francouzský president 1959-1969) Římské smlouvy schváleny těsně před jeho nástupem

Velká Británie Očekávané pozitivní efekty z integrace: Potlačení vlivu a šíření komunismu ve VB Integrace spojována s Winstonem Churchillem (slavná řeč o „železné oponě“) Opoziční strana Převládající důvody k poněkud pesimistickému přístupu k integraci: Neporažena, neokupována => Národní stát nebyl zdiskreditován = nebyla nutnost přetrhávat vazby s minulostí Stálý pocit světové velmoci = svázání s evropskými ekonomikami podřadné a nebezpečné Právě proběhlo dlouho připravované znárodnění uhelného a ocelářského průmyslu Neochota pro novou změnu Vlastní dost svého uhlí (není nutnost ho sdílet s ostatními)

Itálie Očekávané pozitivní efekty z integrace: Ideologická protiváha komunismu ve státě Hranice s komunistickou Jugoslávií Silné pro-komunistické tendence (šance vyhrát v dem. volbách) Zavření dveří za fašistickou minulostí Normalizace vztahů s evropskými sousedy Vytvoření nové identity Vytvoření většího trhu pro rychlejší obnovu hospodářství Přístup na trh = ekonomický růst Geograficky odlehlejší stát

BeNeLux Očekávané pozitivní efekty z integrace: Snaha zabránit další válce mezi Francií a Německem Velmi zranitelné státy při konfliktech mocných sousedů Nemožnost zůstat mimo dohodu o produkci uhlí a oceli mezi dvěma nejsilnějšími ekonomikami Přílišná provázanost ekonomik Možnost alespoň částečně ovlivňovat větší sousedy Nadnárodní aspekty integrace Malé státy jinou možnost než MOs nemají Aktivní zkušenost s integrací mezi sebou Vlastní zkušenost s pozitivními externalitami procesu

USA Očekávané pozitivní efekty z integrace Evropy: Potlačení vlivu a šíření komunismu 1947 – VB si dál nemůže dovolit finančně a vojensky podporovat Řecko + Turecko (vzdorují komunistickému vlivu) => Trumanova doktrína finanční pomoci státům bojujícím za svobodu (finanční pomoc) Marshallův plán celkové rekonstrukce Evropy pod podmínkou integrace na „kapitalistických“ pilířích USA velký vliv i při přípravě OEEC, ECSC => USA = hlavní faktor v počáteční evropské integraci

Maršalův plán (1948-1951) USA dalo 13 miliard USD na ekonomickou obnovu Evropy Podmínka vytvoření centrální mezinárodní organizace řídící proces distribuce peněz 1948 - Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (Organization for European Economic Cooperation - OEEC) 1961 – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development – OECD) Sovětský blok – 1949 - Rada vzájemné hospodářské pomoci (Council of Mutual Economic Assistance - COMECON) Rámec pro vyjednávání evropské zóny volného obchodu a dalších integračních kroků (odstraňování bariér obchodu) Dopad: masivní ekonomický růst Motivace USA Nešlo o altruismum – vlastní ekonomický zájem Evropa bez základní infrastruktury a obchodovatelné měny = ztráta významného trhu pro USA

Postupná integrace

Evropská platební unie (EPU) Po roce 1945 - evropské státy na pokraji bankrotu Neobchodovatelné měny (platby jen v USD) + ohromné vzájemné nesplatitelné dluhy => obchod omezen na barter OEEC vytvořila EPU (1950-1958) Sečteny deficity a přebytky jednotlivých států, vzájmně započteny, každý stát zůstal v jednom deficitu či přebytku vůči EPU Odstranilo to problém vyrovnání vzájemných dluhů Odstraněna diskriminace v obchodu mezi státy Celková liberalizace obchodu 1958 – Obnovena obchodovatelnost s národními měnami Dopad: Vnitroevropský růst obchodu o 200% (USA jen o 50%)

Poválečná rekonstrukce Státy Přirovnání ekonomického úpadku (HDP v roce 1945) Zpět na nejvyšší předválečné úrovni HDP Rakousko 1886 1951 Belgie 1924 1948 Dánsko 1936 1946 Finsko 1938 1945 Francie 1891 1949 Německo 1908 Itálie 1909 1950 Nizozemí 1912 1947 Norsko 1937

1960s – Liberalizace získává popularitu 1930s – Ekonomický růst vnímán jako soutěž mezi státy => Každý stát usiloval o udržení vlastního trhu pro své výrobce Maršalův plán + Evropská platební unie = liberalizace spojená s bezprecedentním ekonomickým růstem => Změna názoru na liberalizaci

FÁZE POVÁLEČNÉHO EURO-OPTIMISMU 1950-1972

Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO (European Coal and Steel Community - ECSC) 1951 (1952*) Schumanův plán Účastnické státy: Francie, Německo, Itálie, BeNeLux Integrace průmyslu uhlí a oceli Klíčové pro ekonomiku + vedení války Kontrola ceny, obchodu a produkce Výsledky: Válka mezi těmito státy materiálně nemožná Důkaz o schopnosti efektivní spolupráce států v nadnárodní organizaci

Několik případů počátečních neúspěchů Integrační nadšení vedlo k revolučním projektům: Zablokovány Francií (v letech 1952 a 1954): 1950 – Evropské obranné společenství (European Defence Community – EDC) „Plevenův plán“ společné obrany = „pan-evropská armáda“ Rozdělení do národních složek (každá složka by podléhala velení národní vlády, jen německá by podléhala přímo EDC => konec německému militantsví, protože by Německo ztratilo kontrolu nad vlastní armádou Reakce na tlaky USA na znovuvyzbrojení Německa + zapojení do NATO 1952 - Evropské politické společenství (European Political Community – EPC) Kombinace existujícího ECSC + EDC pod institucemi s nadnárodními pravomocemi

Římské smlouvy - obsah 1957 (1958*) Účastnické státy: Francie, Německo, Itálie, BeNeLux Vytvoření 2 institucí: Evropské společenství pro atomovou energii (European Atomic Energy Community – EUROATOM) Regulace trhu s jadernou energií v Evropě Evropské hospodářské společenství (European Economic Community – EEC) Bezprecedentně hluboká ekonomická integrace Vytvoření jednotného trhu do 1969 Eliminace vnitřních cel během 15ti let Vytvoření společného vnějšího celního tarifu (Common External Tariff – CET) průměrem Vytvoření institucí: Evropské shromáždění (European Parliamentary Assembly) Evropská komise (European Commission) Rada ministrů (Council of Ministers) Evropský soudní dvůr (European Court of Justice)

Římské smlouvy - dopady Vytvoření celní unie Implementace celní unie korespondovala s hospodářskou prosperitou + růstem obchodu mezi EEC6 = „zlatý věk“ (1950-72) Dokončeno před termínem Vnitřní trh nevytvořen Vnitřní bariéry obchodu stále existují Tlaky na vnější státy Liberalizace diskriminuje vůči nečlenům => 1960 - nečlenové vytvořili Evropské sdružení volného obchodu (European Free Trade Association – EFTA) Vzájemné smlouvy nečlenů o přístupu na EEC trh Žádný společný vnější celní tarif Vytvořen funkční institucionální rámec 1967 - ESCS + EUROATOM + EEC = Spojeny v Evropské společenství (European Community - EC) Implicitně naznačuje integraci i mimo ekonomické oblasti

Domino efekt (fáze 1) 1960s - Dvě neprolínající se ekonomická uskupení EC6 – Francie, Německo, Itálie, BeNeLux vs. EFTA7 – VB, Norsko, Švédsko, Dánsko, Švýcarsko, Portugalsko, Rakousko Nevyrovnaná ekonomická váha uskupení Nominální HDP států EC = 2x větší Růst HDP států EC = 2x větší EC státy atraktivnější pro exportéry Nižší konkurenceschopnost EFTA států = tlak na členství v EEC 1. vlna žádostí: 1961 – VB žádá o členství (Irsko, Dánsko, Norsko logicky následují) Proč ostatní státy nenásledují: Nedostatek demokracie (Portugalsko, Španělsko, Řecko) Neutralita (Rakousko, Finsko, Švédsko, Švýcarsko) Nezávislý trh (Island) Francie blokuje členství VB (1961, 1967) 1973 – členství: VB, Dánska, Irska (Norsko – zamítlo v referendu) 1970s – Dvě soustředná ekonomická uskupení Zóna volného obchodu pro všechno průmyslové zboží Vnitřní kruh (EC) integrován hlouběji

FÁZE EURO-PESIMISMU 1973-1985

Politické & ekonomické šoky i Konec 1960s – začátek 1970s Občané díky prosperitě znovu získali důvěru ve schopnosti vlastních vlád Litují odevzdané suverenity Poslední fáze implementace Římských smluv = přechod k QMV v Radě ministrů Krize „prázdné židle“ => Lucemburský kompromis (1966) Rozhodování jednohlasně (v otázkách „velmi důležitých národních zájmů“) Snížila funkčnost EC (problém prohlubován rozšiřováním) Zastavila další integraci

Politické & ekonomické šoky ii Ropná krize (1973) 1960s – USA inflační monetární politika Kolaps Brettonwoodského systému fixovaného kurzu Yom Kippurská válka => ropný bojkot arabskými státy Následná ekonomická krize = velmi negativní dopady na integraci: 1971 - Wernerův plán na vytvoření monetární unie ke stabilizaci měn byl pozastaven Technické bariéry obchodu („Technical Barriers to Trade“ – TBT) ....“to protect consumers“...

I několik drobných úspěchů Rozšíření E C 1981 – Řecko 1986 – Španělsko a Portugalsko 1979 – 1. volby do EP 1979 – začátek fungování Evropského monetárního systému Stabilizace kurzů 1981-1983 = boj s inflací => velká nezaměstnanost 1984 = ekonomické zotavení EC

NOVÁ FÁZE EURO-OPTIMISMU 1986-1995

Jednotný evropský akt Single European Act (SEA) Jacques Delors (předseda Evropské komise – 1985-1995) + období ekonomického růstu => nová pro-integrační vlna 1986 (*1987) – SEA 1. zásadní revize Římských smluv Cíl = vytvoření Jednotného vnitřního trhu do roku 1992 Posílil 4 základní svobody volného trhu Nový přístup k řešení liberalizace TBT Rozhodnutí v Radě ministrů ohledně Jednotného trhu na základě QMV

Domino efekt (fáze II) Prohlubování integrace = další diskriminační tlaky proti nečlenským EFTA státům => hledají řešení 1992 (*1994) - Evropský hospodářský prostor (European Economic Area – EEA) - Delors Rozšiřuje jednotný trh na státy EFTA S vyjímkou CET a zemědělství Neobvyklé uspořádání EFTA státy vázány zákony, které nevytváří Podléhá nadnárodním vlivům, kterým se nečlenstvím snažily vyhnout 1995 – další rozšíření: Rakousko, Finsko, Švédsko Odolávají: Norsko (zamítlo členství v referendu), Švýcarsko (nepřijalo EEA), Island, Lichtenštejnsko Výsledek: EEA30 = EU27 + EFTA3 (EFTA mimo Švýcarska)

Pád komunismu Odpadá hlavní bezpečnostní hrozba = sovětská ideologická expanze 1990 – znovusjednocení Německa 80 mil. lidí + 30% evropského HDP = nová bezpečnostní hrozba? Jacques Delors – uchopil historický moment svobody => navrhl radikální krok k další integraci: Monetární unie do 1999 Jednotná měna do 2002

Maastrichtská smlouva 1992 (*1993) – Smlouva o Evropské unii (Treaty on European Union - TEU) Největší prohloubení integrace od Římských smluv Hlavní body: Jednotná měnová politika Vytvoření Evropské unie (EU) + občanství EU Vytvoření pilířové struktury Nově zahrnuté oblasti = spolupráce v otázkách bezpečnosti, obrany, trestního práva, imigrační politiky, atd. Posílení role EP Sociální charta Ratifikace: VB – odmítla jednotnou měnovou politiku a sociální chartu => vyjmutí = TEU schválena Dánsko – zamítlo v referendu => vyjmutí ze společné měny + obrany = TEU schválena

Velké rozšíření - CEECs Počátek 1990s – Přistupovací dohody (Association Agreements) Málo nadšení ze strany stávajících členů EU CEECs - chudé, lidnaté, zemědělské státy EU – 80% rozpočtu vydáváno na chudé regiony a zemědělství => ohromné výdaje Ochranářské opatření vůči kandidátům zůstávají jen pro „citlivá“ odvětví CEECs přejímají zákony EU + tržní praktiky 1993 – Rozhodnutí o přijetí Copenhagská kritéria: Politická - demokracie, vymahatelnost zákona, lidká práva a ochrana menšin Ekonomická - tržní ekonomika Právní - přijetí zákonů Společenství („acquis“) Nutnost zreformovat instituce Navrhnuty pro EEC6 a ne pro EU25/EU27

STAGNACE INTEGRAČNÍHO PROCESU (1996-......)

Snaha o reformu institucí i 1997 (*1999) - Amsterdamská smlouva Velké ambice ale jen vyčištění a upřesnění nedostatků Maastrichtské smlouvy Malé navýšení pravomocí EP 2001 (*2003) - Smlouva z Nice Reforma institucí opět nedořešena (její uspořádání platné dodnes) Přesto se dotkla citlivé otázky distribuce hlasů v institucích EU Nutnost reformy kvůli rozšíření umožnilo alespoň částečnou shodu Jen Irsko vetovalo (2. referendum = souhlas)

Snaha o reformu institucí ii 2002-2003 – Evropský konvent (European Convention) Institucionální reforma pojata šířeji = snaha o předložení psané Evropské ústavy Inspirováno Filadelfským konventem = přijetí Americké ústavy Obrovská politická reakce Okamžitý zájem politiků a médií Politicky složité dělat kompromisy Problémy s ratifikací 2004 – Podepsán těžko vybojovaný kompromisní návrh Největší opozice: Španělso + Polsko (ztratily hlasy) Státy jinak ratifikující smlouvy v parlamentu zvolily referenda Francie + Nizození (tradiční euro-optimisti) = odmítly Ústavu => ratifikační proces zastaven Problém chybějící reformy institucí trvá

Snaha o reformu institucí iii 2007 (2009*) – Lisabonská smlouva (Treaty of Lisbon) Odstranila sporná slova (ústava, symboly EU, náboženství atd.) + koncipována jako technický dodatek existujících smluv (ale s podobným obsahem jako původní Ústava) Ratifikace v parlamentech Jen Irsko muselo vyhlásit referendum – 1. NE, 2. ANO 2009 - Vstoupila v platnost Ruší pilířovou strukturu (tzv. maastrichtský chrám) Rozděluje pravomoce na: Výlučné = EU Celní unie, hosp. soutěž, měnová politika, obchodní politika, rybářská politika Sdílené = EU + státy Podpůrné/koordinační = hlavně státy

Snaha o reformu institucí iv 2007 (2009*) – Lisabonská smlouva – pokr. Reformy institucí: Zvýšení hlasování QMV v Radě ministrů + změna poměru hlasování Státy ztratily právo veta v mnoha oblastech Zřízení funkce Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (High Representative for Foreign Affairs and Security Policy) Zastupuje EU na mezinárodní scéně Evropská rada - dlouhodobý prezident místo rotujícího předsednictví Předsednictví Rady ztratilo význam Posílení role EP Hodnotová přestavba EU Listina základních práv EU Umocnila pojem občanství EU Právně závazná Nově např.: lidová iniciativa (1 mil. občanů + ¼ států)

Postupné rozšiřování EU - přehled 1973 – Dánsko (+ Grónsko), Irsko, VB 1981 – Řecko 1985 – Grónsko odchází 1986 – Portugalsko, Španělsko 1990 – Sjednocení Německa (rozšíření členského státu) 1995 – Rakousko, Finsko, Švédsko 2004 – ČR, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko 2007 – Bulharsko, Rumunsko

INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC EU Alokace kompetencí & instituce EU Dr. Lenka Eisenhamerová Bankovní Institut VŠ, Praha 2.

Alokace kompetencí

Mocenská rovnováha mezi zájmy institucí Evropská komise Zájmy EU Rada ministrů (+ Evropská rada) Zájmy členských států EU Nejmocnější instituce (více než bylo zamýšleno) Evropský parlament Zájmy občanů EU Evropský soudní dvůr Nezávislé řešení sporů týkajících se EU Více nakolněna zájmům EU

Zjednodušený přehled Bezprecedentní MO do rozsahu spolupráce členských států Přesun všech složek moci: Exekutivní, legislativní, soudní Zjednodušený model rozdělení kompetencí: Evropská komise Návrhy legislativy + řídí fungování vnitřního trhu Rada ministrů + Evropský parlament Schvalování legislativy Evropský soudní dvůr Soudní dohled nad dodržováním legislativy Vzájemné prolínání kompetencí Kompetence Společenství vs. národní kompetence Nejasné hranice (kompetence Společenství pořád rostou) Popsány ve smlouvách funkčním omezením = kompetence by měly být převedeny tak, jak bude nutné k dosažení cílů stanovených ve smlouvách Společenství Případné konflikty interpretuje ESD Jednou alokovaná pravomoc = těžké vrátit

Uspořádaní kompetencí v 3. ex-pilíři 3 pilíře EU (Maastricht – Lisabon = 1993-2009) Evropské společenství Kompetence Společenství Jediný pilíř s právní identitou = může schvalovat právně závazné normy Jednotný trh (kromě sociální politiky), zemědělství, živ. prostř., hosp. soutěž, obchodní politika Nadnárodní pilíř Většinové hlasování (QMV) Stěžejní role EK + EP Pravomoc ESD Společná zahraniční a bezpečnostní politika Národní kompetence (i přes ohromné výhody sloučení) Jednohlasnost Mezivládní pilíř Stěžejní role Rady ministrů (EK + EP v roli konzultantů) Bez pravomoci ESD Spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice Národní kompetence (s prvky kompetencí Společenství) Většinou jednohlasnost

Platné principy alokace kompetencí Současný stav = kompromis Princip subsidiarity Jednotný evropský akt (1987*) Centralizační tendence: Společenství má přednost v pravomoci, pokud cíle opatření lze lépe docílit na úrovni Společenství než-li čleského státu Maastrichtská smlouva (1993*) Decentralizační tendence: Společenství má přednost jen v případě, že navrhované opatření nemůže být dostatečně realizováno členskými státy a bylo by lépe realizovatelné na úrovni Společenství => Rozhodnutí by měla být dělána co nejblíže k občanovi Princip proporcionality Římská smlouva (1958*) Pokud se dá cíle dosáhnout lépe na úrovni Společenství, EU by se měla zhostit pouze minima nejnutněších opatření k dosažení cíle Zbytek by měl zůstat v komeptenci členských států

Rozhodovací procedury Procedura konzultace (consultation procedure) Nejpůvodnější EK návrh, EP stanovisko (nezávazné pro Radu), Rada rozhodne Procedura spolupráce (co-operation procedure) Posílení moci EP EK návrh, EP stanovisko + změny, Rada může zamítnout rozhodnutí EP jen jednohlasně Procedura spolurozhodování (co-decision procedure) Další posílení EP EK návrh, EP stanovisko + možné návrhy změn Rada přijme nárhy změn EP = zákon vstoupí v platnost Rade neřijme nárhy změn EP = 2. čtení v EP EP stanovisko + možné návrhy změn Rada přijme nárhy změn EP = zákon vstoupí v platnost / neřijme = dohadovací (smírčí) výbor Dohadovaní výbor – kompromisní text přijatý EP + Radou Procedura souhlasu (assent procedure) Nejsilnější účast EP Opatření vstoupí v platnost jedině se souhlasem EP

Jednotlivé instituce EU Evropská komise Rada ministrů Evropská rada Evropský parlament Evropský soudní dvůr

European Commission (EC) 1. Evropská komise (EK) European Commission (EC)

EK - shrnutí Hlavní role: Navrhuje legislativu + tvoří pravidla 1. ex-pilíře „Motor integrace“ Dohlíží na implementaci legislativy v 1. ex-pilíři Při neplnění států se odkazuje na ESD = možnost udělit pokuty Závislá na poskytnutých informacích od států = problém Manažer financí Společenství Navrhuje rozpočet (bez schodků) Řídí financování Strukturálních fondů + zem. pol. Externí tvář EU Předseda komise = veřejná tvář EU Známější oproti předsedům rotující chpředsednictví Evropské rady E.g.: Delors = předseda EK (1985-1994)

EK - podrobnosti Sídlo = Brusel, Lucemburk Administrativa = cca 24.000 úředníků 15% tlumočníci Profesionálové, velká konkurence Komisaři Jednají v zájmu EU Nezávislost na členských státech, ale nominováni čleskými státy Obnovitelný mandát na 5 let Rozšířeno ze 4 – srovnáno s EP (EP schvaluje složení EK) Každý = vlastní generální ředitelství/rosort (Directorates General -D-G) Rozhodnutí = konsensus EU15 – 20 komisařů (5 největších států = 2) EU25 – 30/později 25 komisařů (každý stát = 1) EU27 – 27 komisařů (každý stát = 1) Lisabonská sml.: 2/3 států = 1 komisař (rotující zastoupení) Předseda = José Barroso (2004-2014) Eurokomisař ČR – Stefan Fülle

EK - diskuze i 2 odlišné funkce EK: Iniciace zákonů + jejich přímá/nepřímá implementace Implementace je problém (EK lépe strukturovaná pro iniciaci) Oblasti přímé implementace: Politika hosp. soutěže, rybářská politika, vnější vztahy EU Oblasti nepřímé implementace = pouhá koordinace (implementace ponechána na státech): Fungování vnitřního trhu Důvody: Neustálé rozšiřování kompetencí Společenství Navýšený objem legislativy Neochota států k dalšímu převodu kompetencí Nemožnost rozšíření kompetencí bez velkého navýšení rozpočtu => EK by přímou implementaci finanče nezvádla = nutnost delegace = spolupráce se státními institucemi (např. SFŽP)

EK - diskuze ii Dopady nutnosti nepřímé implementace: Problémy implementace degradují legitimitu instituce Nechopnost vykonávat efektivní politiku v oblasti, kterou spravuje Problém konzistentní implementace pravidel jednotného trhu Státy se cítí v konkurenční nevýhodě Problém zajistit loajálnost pověřených státních institucí k EK EK nemá dost financí k zajištění efektivního fungování + vyškolení kapacit EK nemá nezávislé informace Problém politických vlivů na státní nstituce

EK - diskuze iii Mocenská pozice EK mezi ostatními institucemi: EK postupně ztrácí moc, jak postupně posiluje EP EP schvaluje složení EK + pravomoc rozpustit EK Přechod od konzultace k spolurozhodování EP QMV v Radě + většina v EP Instituce dodhodovacího výboru mezi Radou a EP Kompromisní návrh schválen bez nutnosti původní jednohlasnosti v Radě k pozměnění návrhu EK EK může být z výboru úplně vyloučena => Možnost schválení jiné verze zákona, než-li EK předložila => Nutnost kompromisů = obtížnější pro EK představovat „motor integrace“ Jinak jsou ale EK a EP tradiční spojenci

Příklad: Nařízení o potravinách nového typu Prodej geneticky modifikovaných (GM) potravin na jednotném trhu Obchodní spor s USA (hl. exportér) Prodej GM zakázán do vytvoření jasných pravidel Hlavní problém = identifikace GM potravin EP – podporuje jasné značení na GM výrobcích USA + EK – značení stigmatizuje produkty Průběh spolurozhodovacího řízení: EK - návrh nařízení bez podmínky identifikace EP - 1. čtení = přidal podmínku EK - zamítla změnu EP Rada ministrů - mohla zamítnout podmínku jen jednohlasně (kdyby EK podmínku schválila = stačila by QMV) EP - 2. čtení = přidal slabší podmínku (snaha o kompromis) EK - zamítla kompromisní změnu EP Dohodovací výbor (Conciliation Committee) EK nespolupracovala konstruktivně => vyloučena Kompromisní řešení schváleno EP + Radou => EK => vytlačena EP do pozadí = neschopnost proces ovlivnit

EK - diskuze iv Jedná EK opravdu nezávisle na členských státech? ANO Výhradní právo iniciovat legislativu = velmi důležité Politické vedení => dává podněty k integraci dalších odvětví Aktivně zajišťuje podporu pro své návrhy = neumožňuje tak státům tolik zamítavých hlasování (+ veliká šance na schálení jejích návrhů) Využívá nadnárodní sítě výrobců + zájmových skupin k vytváření tlaku na národní vlády Každý pro-integrační návrh = opozice skupin profitující ze status quo Např.: národní monopoly (někdy preferují ovlivňovat proces převodu pravomoce, než-li čelit soudním přím) Využívá informovanosti Možnost redukovat návrh při očekávaném nesouhlasu v Radě

EK – diskuze v Jedná EK opravdu nezávisle na členských státech? NE Nemůže donutit Radu schválit návrh, který nechce Neusměrňuje vývoj Společenství, ale pouze pomáhá členským státům při detailních opatřeních, ke kterým se státy už rozhodly V Radě ministrů či Evropské radě Státy zakládají komplexní komise národních expertů monitorující práci EK („Management Committees“) Pokud zajde EK ve svých kompetencích příliš daleko, státy si mohou stěžovat u ESD

2. Rada ministrů (Rada EU) Council of Ministers (Council of the EU)

Rada ministrů - shrnutí Hlavní role: Schvaluje legislativní návrhy EK Hlavní funkce v oblasti mezivládní spolupráce (2. + 3. ex-pilíř) Reprezentuje zájmy členských států

Rada ministrů – podrobnosti i Představitelé členských států na úrovni ministrů Ministři jednotlivých resortů (v závislosti na aktuálním tématu = bez stálého členství) Formálně žádná hierarchie, neformálně ano General Council – ministři zahr. věcí ECOFIN – ministři financí (*1999 – Eurogroup před setkání ECOFIN) Uzavřená zasedání v Bruselu Tlak EP na zveřejnění hlasovacích záznamů Předsednictví Rotace po 6ti měsících = příliš krátká doba = nekontinuálnost => 1983 - praktické řešení = „Trojka“ Bývalý, současný a budoucí předsednický stát – koherentnost politiky => Lisabonská sml. – stálý President na 2,5 roku (volen Evropskou radou) Předsenický stát tlačí národní agendu Administrativně + finančně náročné pro většinu malých a středních států Asistence od sektretariátu (2000 zaměstnanců) Často komplikováno krizemi v předsednických státech Např.: 2009 – pád vlády ČR

Rada ministrů – podrobnosti ii Hlasování Počet hlasů závisí na počtu obyvatel (celkem 345, ČR 12) Původně jednohlasnost (velké prodlevy v usneseních) Nyní kvalifikovaná většina - QMV (80% - SEA + TEU) QMV Vyvažování systému: suveréní stát vs. velikost Rovnost států: Němeco = Lucembursko Rovnost populace: Německo:Lucembursku (160:1) Systém trojí většiny (sml. z Nice – stále platný) Min. 255 hlasů z 345 (= 73,9%) Souhlas nadpoloviční většiny států (= min. 14) Součet počtu obyvatel (= min. 62%) Systém dvojí většiny (Lisabonská sml. - platné od roku 2014) Souhlas 55% členských států (= min. 15) Součet počtu obyvatel (= min. 65%) Blokační menšinu musí tvořit min. 4 státy (jinak je podmínka splněna)

Rada ministrů – podrobnosti iii COROPER = šedá eminence s velkou mocí Příprava zasedání: Výbor stálých zástupců (COREPER) Vyslanci členských států v Bruselu (setkání každý týden) Konsensus (i když můžou někdy použít QMV) Pracovní skupiny Schvalování 85% otázek vyřešeno v přípravných výborech COROPER A-points = schváleno Radou ministrů bez dalšího projednávání B-points = nutno dořešit sporné otázky Možnost přechodu z A do B na žádost představitele jakéhokoliv státu Rada ministrů někdy schválí obecný rámec a naopak pošle do výboru k projednání podrobností

Rada ministrů – diskuze i COROPER - Postupné vytváření kolektivní identity narušující intergovernmentalismus instituce = Více orientované na řešení technických problémů než na politické dohadování (pocit společné mise vyřešní problému) Intenzivní sociální interakce v Bruselu Např.: prav. výlety i s manželkami do členských států Vzájemná důvěra a sympatie s pohledem (a uděleným mandátem) kolegů = snaha vzájemně si pomoct (reciprocita) Proces opakované hry (jiná kalkulace, co je racionální, při opakované hře oproti jediné hře – nutnost uchovat spolehlivé partnery a možné aliance) Ještě intenzivnější v pracovních skupinách Reprezentanti jednotlivých států, ale nevnímáni dle národností nýbrž dle dovedností Vyjednávají přesvědčivostí argumentů a ne politickou silou a vyjednávacími dovednostmi Vnímáni někdy jako reprezentanti EU a né členských států (ständiger Vertreter vs. ständiger Verräter) PARADOX!!! Rada ministrů = Vytvořena k nastolení kontroly národních vlád nad Společenstvím Méně vzájemně socializováni

Rada ministrů – diskuze ii Teorie schválení opatření - pravděpodobnost = jak je těžké najít většinu v daném volebním schématu Počet možných vítězných koalic/počet všech možných koalic (227 = 134 mil) => Pravděpodobnost schválení náhodně vybraného návrhu klesá s množstvím členských států, pokud se adekvátně nemění schéma Schovává pozitivní dopad SEA – přechod ke kvalifikované většině   EU6 EU9 EU10 EU12 EU15 EU25 EU27 EU29 Historicky 21,9% 14,7% 13,7% 9,8% 7,8% Sml. z Nice 3,6% 2,8% 2,3% Lisabonská sml. 10,1% 12,9% 12,2%

Rada ministrů – diskuze iii Teorie schválení opatření – velikost státu Větší stát = větší moc ovlivnit rozhodnutí ? Teoreticky ano.... Víc hlasů v Radě ministrů Víc poslanců v EP Není až tak podstatné Souhlas EP pravděpodobný, pokud souhlasí Rada (Rada 73,9% k souhlasu, očekává se 50% souhlas v EP) Proto EP netvoří národní ale stranické koalice, aby měl alespoň minimální moc Vždy to ale neplatí.... Moc ovlivnit rozhodnutí = schopnost vytvořit nebo zničit vítěznou koalici Např.: státy A, B, C (40, 40, 20 hlasů) + hlasování prostou většinou Všechny 3 jsou stejně mocné (jakékoliv 2 státy jsou schopny vytvořit vítěznou koalici) Lucembursko bezvýznamné (1958-73) – jeho hlas nehrál při tvorbě koalic žádnou roli

3. Evropská rada European Council

Evropská rada - podrobnosti 1974 – globální hospodářská krize Nutnost hledání společných řešení => počátek samitů G7/G8 (Francie, Německo, Itálie, VB, USA, Japonsko, Kanada, Rusko) => Souhlas s vytvořením Evropské rady Institucionalizováno v SEA (1987) Setkání předsedů vlád členských zemí (F – president) + předsedy Komise Min. 2x ročně = 1x za předsednictví státu Prestiž + přísun peněz pro ekonomiku => tendence uspořádat více setkání Hlasování: Jednohlasnost Neformální postupy

Evropská rada - shrnutí Hlavní role: Snaha o prezentování jednotné pozice v zahraniční politice Řeší problémy, které nejdou vyřešit na nižší úrovni Tvorba obecného rámce budoucího směřování EU Podrobnosti doladěny EK Přitahuje publicitu k otázkám EU Většina agendy EU je technická = mediálně nepřitažlivá Jediná příležitost, kdy se občané o EU dozvědí i jinak než jen v době krizí Fórum pro tvorbu kontaktů mezi hlavami vlád Snaha o neformálnost (např.: dlouhá jídla)

Evropská rada – diskuze i Problémy: Příliš mnoho agendy Příliš mnoho agendy přenášeno z Rady ministrů do Evropské rady (i ryze technické problémy) Nestíhá řešit strategické otázky Od zavedení QMV (SEA + TEU) se počet nevyřešených otázek z Rady ministrů snižuje Přílišný optimismus Atmosféra vzájemné spolupráce = spontální ale nesplnitelné závazky Přílišná exponovanost Publicita snižuje pravděpodobnost ústupků Přílišná očekávání Zklamání pokud jednání nepřinesou dramatické výsledky Mediální pozornost evokuje tato očekávání

Evropská rada – diskuze ii Vnímána jako hlavní mezivládní ochrana národních zájmů ALE Paradoxně zvýšila nadnárodní charakter EU Přestože nemůže formálně schválit legislativu, dává legitimitu nadnárodním iniciativám Neformálnost postupů = 2 efekty: Nejsou omezena témata (předsedové vlád mohou jít za hranice kompetencí EU) Zvyšuje neformální kontakty a pocit kolegiality

5. Evropský parlament (EP) European Parliament (EP)

Evropský parlament - shrnutí Hlavní role: Zamítá, pozměňuje, schvaluje legislativu Moc vůči EK Schvaluje jmenování EK Schopnost rozpustit EK Moc vůči Radě ministrů Spolu s Radou ministrů schvaluje rozpočet Schvaluje smlouvy s vnějšími státy EU Přímá vazba na občany Dostává petice od občanů EU Jmenuje ombudsmana

Evropský parlament – podrobnosti i Sídlo – Štrasburk Sekretariát - Brusel, Lucembursko Před 1979 – Členové EP jmenováni členskými státy *1979 – Přímá volba všemi občany Společenství Metoda volby v každém státě různá Např.: Belgie, Lucembursko, Řecko a Malta – povinné EU27 - 736 členů (mandát 5 let, max. 785, ČR 22) Počet křesel v EP dle počtu obyvatel Neproporcielní => anomálie viz Lucembursko Členové EP si volí předsedu (mandát 2,5 roku) Členové EP netvoří koalice dle národností, nýbrž dle politických uskupení

Evropský parlament – diskuze i Postupný růst moci i Rozsudky ESD Rozšíření interpretace pravomocí EP daleko za hranici, kterou členské státy předpokládaly (viz. ESD) 1975 – Rozpočtová smlouva EP získal formální právo zamítnout rozpočet jako celek = 2x v historie 1979 – 1. přímo zvolený EP testoval svoji moc protí Radě ministrů Společenství fungovalo několik měsíců s provizorním rozpočtem 1/12 rozpočtu minulého roku MEPs pod velkým tlakem ze strany národních vlád k zvednutí veta = podlehli bez získání ústupků Rady 1985 – EP iritován neschopností vlád dodat peníze + neschopnost zkrotit výdaje v CAP EP přidal dodatek k návrhu financování CAP předložený EK - neměl na to smluvně právo Rada ministrů dodatek odstranila EP ho znovu přidal a vyhlásil rozpočet za schválený Spor => ESD rozhodl o zrušení rozpočtu (EP + Rada jsou prý instituce schvalující rozpočet společně = nesmí ho schválit unilaterálně) => 1988 – Vytvoření stropu pro mandatorní a nemandatorní výdaje k předejití dalším sporům

Evropský parlament – diskuze ii Postupný růst moci ii SEA (1987), TEU (1993) - spolurozhodování Velké odbourání procedury spolupráce („co-operation“) EP může navrhovat dodatky k návrhům legislativy EK Pokud jsou dodatky schváleny EK, Rada ministrů je může zamítnout jen jednohlasně Rozšíření procedury spolurozhodování („co-decision“) Pokud Rada ministrů neschválí dodatky navržené EP => vytvořena zvláštní komise – dohadovací výbor (EP + Rada ministrů) Pokud se nedohodnou a Rada schválí původní znění, EP může abs. většinou návrh zákona zamítnout EP efektivně hrozí nesouhlasem k vydobytí ústupků od Rady ministrů EP ochoten předložit i nekontroverzní návrh dohadovacímu výboru, pokud není brán vážně a konzultován => Vrstvení nevyřešených otázek donutilo vytvoření neformálního „trialogu“

Evropský parlament – diskuze ii Demokratický deficit Nedostatek otevřenosti a průhlednosti procesů na úrovni EU Uzavřená zasedání Rady ministrů vzbuzují nedůvěru občanů Řešení: 1979 – přímé volby do EP Zvyšování pravomocí EP Přesto - apatie EU občanů při volbách do EP (63% - 1979, 45% - 2004, nyní okolo 35%) = mnohem nižší než u voleb národních Neznají reprezentanty své země v EP Nevědí, jak ho kontaktovat Příliš složité metody rozhodování Alternativní řešení: Committee of the Regions (CoR) Zřízena 1993 - TEU, 220 členů Konsultuje návrhy legislativy s regionálními implikacemi Bez dostatečných pravomocí Pravomoce by se mohly zvýšit dle systému subsidiarity Zárodek Evropského senátu???

Evropský parlament – diskuze iii Moc nad EK Pro rozpuštění EK nutné 2/3 hlasů Méně mocná zbraň než se zdá 2/3 jsou nerealistické dosáhnout 9 pokusů a ani jeden se nepřiblížil Nejblíže 1999 EK (Jacques Santer) – 232 za, 293 proti EP nedokázal rozpustit EK formálně, ale dokázal upoutat pozornost médií k finančním machinacím => EK rezignovala sama EK by zřejmě přežila krizi, pokud by rezignovala jen 1 Komisařka – odmítla => EK rezignovala celá Jmenování EK 2004 – EP nesouhlasil s potvrzením určitých Komisařů ve funkci => nechtěl schválit EK jako celek (Barrosova EK) Nesouhlas s kvalitou italského kandidáta + výhrady k dalším Výsledek = 3 změny v nominaci Velká nezávislot MEPs vzhledem ke tlaku národních vlád na schválení nominací

Evropský parlament – diskuze vi Chování politických stran v EP Volební programy do EP obsahují domácí a né evropské problémy Opoziční strana se většinou dostane do EP Způsob vyjádření nespokojenosti občanů Opozice => nesloulad s politickými názory členských států => problém efektivní spolupráce MEPs se řadí v EP dle politické orientace (ne dle národností) Každá strana EP = vlastní administrativní personál hrazený z rozpočtu EU => výhoda být zařazen I ti nezapadající (např.: „Duhová skupina“) = spojeni jen potřebou financování Tlak na MEPs od své domovské politické strany Volby probíhají dle volebních lístků Pozice kandidátů určuje strana = otázka nezávislosti MEPs??? Se vzrůstající mocí EP => politická uskupení se stávají koherentnějšími i přes rostoucí tlak domovských stran Problém nedostatku kariérního růstu MEPs Jediná možnost stát se Komisařem (11 ze 17 v Santerově Komisi) => Není úplně přitažlivou institucí pro profesionály

5. Evropský soudní dvůr (ESD) (Soudní dvůr EU) European Court of Justice (ECJ)

Evropský soudní dvůr - shrnutí Hlavní role: Může prohlásit jakýkoliv národní právní instrument za nekompatibilní s právem EU Soudní rozhodnutí o platnosti a interpretaci práva EU Názory na smlouvy s nečlenskými státy => Aplikuje + interpretuje právo EU

Evropský soudní dvůr – podrobnosti i Sídlo: Lucembursko 27 nezávislých soudců + 8 genrálních advokátů Mandát (obnovitelný, 6 let) Mění se postupně (vždy jen 1/2 po 3 letech => kontinuita) Soudní komory: 4x3, 2x5, plenární zasedání Rozhodnutí soudu jsou závazné pro instituce EU i členské státy Strany řízení: Instituce EU Členské státy Lisabonská smlouva – přejmenován na Soudní dvůr EU

Evropský soudní dvůr – podrobnosti ii Soud prvního stupně Založen 1989 Vytvořen v souvislosti s rostoucí zátěží ESD při dokončování Společného evropského trhu Strany sporu: Žalobcem jsou fyzické či právnické osoby států EU 27 soudců (každý stát 1, mandát 6 let) Komory o 3 či 5ti členech Odvolací instituce: Evropský soudní dvůr Lisabonská smlouva – přejmenován na Tribunál

Evropský soudní dvůr – diskuze i Právní instrumenty Právo primární (zakládací smlouvy vytvořené členskými státy) vs. Právo sekundární (vytvořeno orgány EU v rámci delegované pravomoce) Nařízení (Regulations) Bezprostředně závazné v každém členském státě bez jakýchkoliv kroků na národní úrovni Směrnice (Directives) Závazné, ale musí být transponovány do práva jednotlivých států (způsob transpozice je členský stát povinen oznámit EK) Rozhodnutí (Decisions) Závazná pro stát, firmy, či osoby, kterých se týkají Doporučení a stanoviska (Recommendations and Opinions) Právně nezávazná Implementace právních instrumentů De jure vs. de facto

Evropský soudní dvůr – diskuze ii Druhy sporů: Členský stát nesplnil závazky ukotvené v právu Společenství (primární/sekundární) Spor se většinou urovnává mimosoudně Je dán čas na nápravu Pokud nezjednána = pokuta Anulace sekundárního práva Společenství Z důvodů: Nedostatku kompetence Společenství Porušení procedurálních pravidel Kolize s primárním právem Zneužití pravomocí orgánem EU Požadavek odškodnění Za škody způsebené institucemi EU v souvislosti s výkonem jejich povinností Odvolání se od Soudu prvního stupně Předběžné rozhodnutí Národní soudy řeší případy týkající se práva Společenství = často žádají ESD o interpretaci práva Interpretace je možná jen na vyžádání

Evropský soudní dvůr – diskuze iii Nejfederálnější instituce EU ECS kritizován za překračování pravomocí z oblasti právní do oblasti politické = „radikální jurisprudence“ Většina soudců nejsou soudci profesně (většinou akademikové) Intepretace zákona + rozhodnutí jsou většinou pro-integrační Rozhodnutí evokují nelibost členských států (podrývají jejich suverenitu) Nejvíce navýšil svojí interpretací moc EP

Evropský soudní dvůr – diskuze vi Politické reakce na radikální jurisprudenci Nějaký čas tolerována Postupná integrace pod záštitou právní logiky a nutnosti Členské státy vnímaly nutnost jednotného nestranného arbitra pro fungování Jednotného trhu Nevíce opozice ze strany států nejméně vydělávajících na Jednotném trhu (jižní státy) 1990s – Velký odpor členských států proti překračování pravomocí ESD Zařazení pravidla subsidiarity (TEU) Snaha o omezení transferu kompetencí ze členských států na instituce EU Indikuje změnu politické a právní kultury Společenství ESD – vnímá důležitost podpory států kvůli uchování legitimity Snaha o vyvarování se rozhodnutí proti vyhraněným zájmům mocných států Zavedení vyjímek jednotných pravidel Společného trhu: Veřejná morálka, veřejná politika a bezpečnost, ochrana zdraví a života lidí + živočichů + rostlin, ochrana národních pokladů + památek, ochrana průmyslového a komerčního vlastnictví Snaha o uchování podpory národních soudů Daří se hlavně u soudů nižší úrovně (vstřícnost a pomoc s interpretací práva Společenství) Horší vztahy s ústavními soudy (časté nesrovnalosti a neshody ohledně právních interpretací)

ESD – případové studie i „NAVÝŠENÍ MOCI EP“ Případ izoglukóza – Roquette v. Council (1980) EK předložila EP návrh na kvóty pro výrobu izoglukózy EP se neopdařilo schválit verzi názoru => hrozilo zpoždění Rada se rozhodla návrh přijmout EK vzhledem k souhlasu Rady zveřejnila směrnici Žaloba: Firma dotčená smernicí vznesla žalobu, tvrdíc že EK + Rada nebyly oprávněni vydat směrnici bez doručení názoru EP Rozhodnutí: Konzultace = EK nesmí jednat bez obdržení názoru EP EK musí předložit návrh EP dostatečně včas před tím, než je zákon nutný být schválen EP musí vydat názor během rozumné doby – nestanovení konkrétního maxima Výsledek: EP získalo výraznou moc zpožďovat legislativu pozdržováním vydání svého názoru

ESD – případové studie ii Les Verts v. EP (1986) Fr. Strana Zelených kandiduje prvně do EP – zjišťuje, že protikandidáti již zvolení v minulém období dostávají peníze of EP k vyrovnání volebních nákladů = EP podporuje znovuzvolení těchto stran Problém: ESD má smluvně vyšetřovat jen právnost jednání Rady + EK (né EP) Rozhodnutí ohledně příslušnosti: Smlouvy psány v době, kdy měl EP minimální pravomoc = nebylo co přezkoumávat Nyní má – ve smyslu smlouvy by měl být přezkoumáván Výsledek: EP získává právní identitu Pokud je strana žalovaná, nabízí se otázka, zda může sám žalovat....

ESD – případové studie iii EP v. Rada (1990) EP tvrdí, že pokud může být stranou žalovanou, měl by mít také právo být žalobcem Rozhodnutí: ESD překvapivě odmítl pozici EP (prozatím) Členské státy nedávno měly možnost dát toto právo EP v SEA, explicitně to odmítly = není to ve smyslu primárního práva 4. EP v. Rada (1990) – případ Černobyl Nařízení o omezení radioaktivní kontaminace v jídle Navrhnuto v rámci EUROATOMu – procedura konzultace EP stížnost, že návrh měl být schvalován jako opatření volného trhu – procedura spolupráce Překvapení – ESD nepotvrdil rozsudek z předchozího případu EP mohl být žalobcem

ESD – případové studie iv „ROZHODNUTÍ JDOUCÍ ZA HRANICI KOMPETENCÍ DLE PRIMÁRNÍHO PRÁVA“ Van Gend en Loos (1963) Holandská firma žaluje stát za porušení práv Společenství – zvýšení dane na formaldehyd (po dni, kdy se Společenství zavázalo daň nezvyšovat) Stát oponuje tím, že občan/firma nemůže vymáhat právo vycházející z mezinárodní smlouvy Rozhodnutí: ESD dal zapravdu firmě Výsledek: „Přímý efekt“ práva Společenství Uvaluje práva a povinnosti nejen na členské státy ale i na občany Není zakotven v zakládajících smlouvách = velký přesah alokovaných kompetencí

ESD – případové studie v Costa v. ENEL (1964) Výsledek: Nadřazenost práva Společenství před právem národním Vychází z logiky společného trhu Musí být jednotné právo pro všechny členy (jednotná interpretace na základě evropského a né národního práva), aby nedocházelo k diskriminaci Nemá právní oporu v zakládajících smlouvách = velké překročení pravomocí Odporuje ústavám některých členských států (např.: GB, I)

ESD – případové studie vi Van Duyn v. Home Office (1974) Holanďanka zamítnutý vstup do GB – členkou sociálně nežádoucí organizace Žaloba u britského soudu na porušení práva Společenství - volného pohybu osob/pracovníků Problém: GB po vstupu do Společenství ještě nestihla implementovat směrnici Očekávalo se, že ESD podpoří rozdíl mezi nařízením (přímý efekt) a směrnicí (nepřímý efekt – ponechává státům možnost volby formy a metody implementce) a žaloba bude zamítnuta Výsledek: ESD podpořil žalující stranu

ESD – případové studie vii Případ Factortame (1990) Španělský rybář nakupoval britské lodě a rybařil na jejich kvóty (určené Společnou rybářskou politikou) GB – schválila zákon požadující minimálně 75% akcionářů/ředitelů s britským občanstvím, aby byla společnost zaregistrovatelná v GB Porušení práva Společenství na rovné zacházení se všemi občany/firmami Rozhodnutí: ESD prohlásil zákon za odporující právu Společenství Výsledek: Vnímáno jako nespravedlivé rozhodnutí, aby Španělé rybařili na britské kvóty

ESD – případové studie viii Frankovich v. Italy (1991) Itálie se zpozdila s implementací směrnice na odškodnění propuštěných pracovníků Firma v Itálii zbankrotovala, neodškodnila Bývalí zaměstnanci žaloba Rozhodnutí: Itálie zodpovědná za úhradu škody zaměstnanců vzniklé pozní implementací směrnice Výsledek: Občané vlastního i cizího státu mohou žalovat členský stát za škody v rámci práva Společenství Tlak GB + D Škody by měly být uplatňovány občany, jen pokud jsou „vážné a zjevné“