Seminární práce z biologie Téma: SMYSLOVÉ ORGÁNY ČLOVĚKA Luděk Usnul, OA

Smyslové orgány člověka Ústrojí zrakové Ústrojí sluchové Ústrojí rovnovážné Ústrojí čichové Ústrojí chuťové Ústrojí hmatové - čidla

Smysly v mozkové kúře

Smysly - pojmy Smyslové orgány = čidla – získávají informace o okolním světě Receptory – zvláštní buňky s vysokou citlivostí, převádí energii podnětů na nervovou aktivitu (kvalita, intenzita, místo a trvání podnětu) Exteroreceptory – informace o vnějším světě Interoreceptory – změny ve vnitřních orgánech Proprioreceptory – změny v pohybové soustavě, uložené ve svalech a šlachách Nervová aktivita ze smysl. orgánů – různě uspořádané vzorce akčního potenciálu → do mozku – zpracování

Smyslový vjem – vědomá smyslová zkušenost o okolním světě Adekvátní podněty – změny v prostředí na něž reagují receptory, které jsou na ně specializované Základní 3 typy smyslových buněk: Mechanoreceptory – podnětem mechanická deformace citlivých zakončení receptorů Fotoreceptory – podnětem světelné záření Chemoreceptory – podnětem chemická sloučenina Další typy jsou jen volná zakončení – termoreceptory, nociceptory (citlivé na bolest)

Ústrojí zrakové

Stavba tyčinky ze sítnice: k absorbci světla dochází ve vnějším segmentu vybaveném mnoha membránami. Vzniká přitom receptorový potenciál, který je jako elektrický signál veden přes synapse k nervovým buňkám.

zrak – nejdůležitější smysl člověka, 80% informací z okolí víc než 100 milionů receptorových buněk (tyčinky a čípky), v sítnici 1 600 000 nervových vláken spojuje sítnici a mozek v tyčinkách pigment rhodopsin – citlivý na světlo → rozpad rhodopsinu na opsin a retinal → chemické změny → vznik akčního potenciálu nedostatek vitamínu A → šeroslepost ve tmě vyšší koncentrace rhodopsinu po 15-30 minutách → daleko vyšší citlivost oka → adaptace na tmu čípky trojího druhu – podle maximální citlivosti na určitou barvu (modrá, zelená a červená) dráždění různých typů čípků → vnímání různých barev a jejich odstínů (bílá – intenzivní dráždění všech typů)

Stavba oka Bělima bílá vrstva na povrchu oka udržuje stálý tvar oční koule vepředu vytváří průhledný tvar zvaná rohovka Cévnatka prostřední vrstva oka bohatě prokrvená vepředu vybíhá v duhovku a v řasnaté tělísko

Duhovka zbarvený svěrač z hladké svaloviny uprostřed je otvor zvaný zornice ve tmě se zornice rozšíří – do oka může víc světla na světle se zornice zúží a zabrání tak přesvětlení obrazu Čočka čočka láme světlo tak, aby se paprsky přicházející z jednoho bodu, setkaly opět v jednom bodě na sítnici jedná se o spojnou čočku při pohledu do dálky se čočka zploští, při pohledu na blízko se zakřiví (díky činnosti řasnatého tělíska)

Sítnice vnitřní vrstva oka složená ze smyslových buněk Smyslové buňky Tyčinky – velmi citlivé, vidění za šera, nerozlišují barvy Čípky – méně citlivé, vidění na světle, barevné vidění Zvláštní místa na sítnici Slepá skvrna – místo, kde odchází zrakový nerv, nejsou zde smyslové buňky Žlutá skvrna – místo s největší koncentrací zrakových buněk, naproti čočce

Přídatné orgány oka Slzné žlázy brání vysychání oka vyplavují nečistoty, dezinfekce Víčka roztírají slzy chrání oko řasy zachytávají prach Obočí ochrana před stékajícím potem

Poruchy zraku Krátkozrakost oko je příliš dlouhé, takže paprsky se protnou před sítnicí a na sítnici se tvoří neostrý obraz vzdálených předmět odstraníme brýlemi s rozptylkami Dalekozrakost oko je příliš krátké, nebo řasnaté tělísko unavené, takže se paprsky na sítnici ještě nesetkají a vidění na blízko je neostré odstraníme brýlemi se spojkami Astigmatismus – vada v zakřivení rohovky → speciální brýle, pouze pro toho konkrétního člověka

Šilhání špatná souhra okohybných svalů Šedý zákal zakalí se oční čočka čočku lze operativně odstranit a nahradit umělou (neumí již zaostřovat) Zelený zákal zvýšený nitrooční tlak může vést k oslepnutí

Ústrojí sluchové

Zvuk Zvuk vzniká vibrací předmětu (struna na kytaře, hlasivky…) Chvění se z předmětu přenáší na okolní vzduch a šíří se jako kruhy na vodě rychlé vibrace – vysoké tóny pomalé vibrace – hluboké tóny mohutné vibrace – hlasitý zvuk jemné vibrace – tichý zvuk

Ucho Zevní ucho ušní boltec - zachycuje zvukové vlny a soustřeďuje je do zvukovodu zevní zvukovod - vede zvukové vlny až k bubínku bubínek - blána která přehrazuje zvukovod na rozhraní zevního a středního ucha - při nárazech zvukových vln se rozechvívá Střední ucho sluchové kůstky - kladívko, kovadlinka, třmínek - přenášejí chvění bubínku na oválné okénko ve vnitřním uchu

Eustachova trubice - spojuje středoušní dutinu s hltanem - vyrovnává tlak mezi středoušní dutinou a okolím Vnitřní ucho blanitý hlemýžď - chvěním oválného okénka se rozechvívá i tekutina, kterou je hlemýžď vyplněn - díky chvění tekutiny se pohybují „vlásky“ buněk ve stěně hlemýždě - tyto buňky převádějí chvění na nervový signál, který je veden zvukovým nervem do mozku

Ústrojí rovnovážné - blanitý labyrint Umístěn ve vnitřním uchu Tři polokruhovité chodby vyplněny tekutinou dole rozšířeny v ampuly – zde jsou buňky s vlásky při pohybu hlavy se (díky pohybu tekutiny) ohýbají vlásky a převádějí tento pohyb na nervový signál, který nás informuje o pohybu hlavy Vejčitý a kulovitý váček

Ústrojí čichové Čichové buňky umístěny v horní části dutiny nosní reagují na pachy ve vzduchu, který prochází dutinou nosní signály jsou do mozku vysílány čichovým nervem rozlišujeme asi 10 000 pachů

Ústrojí chuťové Jazyk celý povrch je pokryt chuťovými pohárky v nichž jsou chuťové buňky každá buňka reaguje pouze při styku s látkou odpovídající chuti 4 vjemy chuti: sladká (špička jazyka), slaná (okraj), kyselá (okraj blíž ke kořeni), hořká (kořen); ostatní kombinací těchto čtyř

Ústrojí hmatové Smyslové buňky v kůži – čidla (uzpůsobená pro vnímání různých pocitů) vnímání chladu vnímání tepla vnímání dotyku a silného tlaku vnímání bolesti vnímání pohybu chloupků

Adaptace smyslů Při dlouhodobém působení podnětu může většina smyslů otupět čich - necítíme pach v místnosti, kde jsme již dlouho hmat - necítíme dotyk brýlí sluch - přestáváme vnímat hudbu při práci Výhoda - nezatěžujeme mozek zbytečnými podněty Nevýhoda - smysly nás nemusí varovat před nebezpečím

Termoreceptory, nociceptory velmi jednoduché receptory, netvoří čidla, jen volné zakončení nervových vláken většina termoreceptorů, nociceptorů a hmatových receptorů v kůži dohromady → kožní čidla kombinovanou činností → jiné vjemy než specifické pro jednotlivé receptory – hladkost, drsnost, suchost… Termoreceptory – na teplo a na chlad na teplo nejvíc v kůži obličeje a hřbetu ruky, nejméně na zádech chladové receptory – asi 8x více než na teplo, víc u povrchu než na teplo

Nociceptory – na bolest – informace o ohrožení či poškození organismu → velmi biologicky významné receptory – stimulovány chemicky → látkami vylučovanými poškozenými buňkami některé bolestivé podněty vyvolávají reflexní odpověď (obraný reflex) – únik, odtažení… informace nejen z kůže, ale i z vnitřních orgánů (hrudní a břišní dutina), z kosterních svalů, šlach, kloubních pouzder a okostice (hluboká bolest) neadaptují se → nesnižuje se práh jejich citlivosti při dlouhodobém podnětu – životně důležité