Minulost a budoucnost tréninku Utkání = střídavé zatížení /3 min s míčem Aerobní výkon VO2 max 60-65 ml/kg/min (maximum do 15 let) (Psotta, Kondiční trénink,Grada, 2006) 2. Anaerobní výkon LA 4-12 mlmol/l (není kyselinou ale aniontem=>není zdrojem zakyslení (Medicina sportiva 2/2007, Radvanský,Vančura) ANA-trénink již 10-11 let /9 týdnů/10-15% Nerozlišení A a ANA funkce se ztrácí po pubertě(TVSM 5/2005/ Dobrý) 3. Síla a rychlost / svalová hmota=>> anaerobní výkon <inzulínová rezistence,> denzita kostí, prevence zranění, 6-12 opakování/1-3 série/IO2-3 min/50-75% max váhy/2-3 týdně Plyometrie –lehčí formy (Medicina sportiva 4/2006, Hamar) Snaha přizpůsobit trénink maximálně modelu utkání – předimenzovanost – u dětí versus zdraví=>pestrost tréninku Specifičnost = technika, taktika, soustředěnost, morálně- volní aspekt, motivace, rozvoj,kompenzace

Ze základních problémů a nedostatků, které je třeba dostat do tréninků a utkáních na klubové i reprezentační úrovni a které se ukazovali při kvalifikacích U17 naprosto jasně nebo v náznacích je možné jmenovat následující: Způsob výběru místa (především u útočníků) a naběhnutí pro přihrávku se změnou směru. Okamžité ukázání se pro míč když jej zachytil brankář – především krajní obránci či záložníci. Zaměření na sílu související s rychlostí a na sílu „jádra“ těla související se správnými pohybovými stereotypy. Rozehrání autových vhazování - srocování podél postraní čáry. Způsob obsazování hráčů v různých situacích a způsob hry v obraných osobních soubojích (hra do těla, ale zároveň snaha hrát míč a ne jen stínování pohybu útočníka). Způsob provádění a náběhů na rozehrávané volné kopy – signály. Vrácení míče soupeři do klidu, když soupeř přeruší hru pro zranění některého z hráčů. Uvedené body jsou pouze ty nejvýraznější prvky, které je nutné do tréninku začlenit. Je zde ještě spousta dalších detailů jako například usměrnění míče z hlavičkového souboje, nebo diskutabilní systémové prvky jako například spolupráce obrané čtveřice, ze které jednotliví hráči více či méně vystupují, či drží zónu

Soutěž družstev s počítáním vstřelených branek. Detaily provedení: Soutěž družstev s počítáním vstřelených branek. Sedm dvojic odpovídá zhruba intervalu 1:8 již vhodnému pro rozvoj rychlosti, při nižším počtu je třeba tento interval hlídat pokud bychom chtěli zachovat záměr rozvoje rychlosti hráči se střídají po akci. vzdálenosti jsou uvedeny v nákresu výška přeskakovaných překážek je cca půl metru varianty krokových cvičení jsou různé a měl by jim předcházet nácvik správného provedení – trénink správných pohybových vzorců. území pro směřování přihrávky může být určeno i vymezeno metami – čím menší tím bývají přesnější přihrávky ( doporučuji 3x3 m) polovina míčů je za brankou a míče po zakončení asistentovy pomáhá přihrávat druhý brankář (je-li k dispozici) od druhé brankové tyče. Poznámka: Pokud bychom cvičení chtěli brát jako střelecké, pak asistent za brankou nadhazuje či přihrává po prvním střeleckém pokusu okamžitě na druhý. Tím zvýšíme počet střeleckých pokusů a zároveň učíme okamžitou reakci v pokutovém území. Hráči pak po druhém zakončení musí dát bližší zakončené míče asistentovi (nebo jsou přítomni „sběrači“ z realizačního týmu). Poznámka: brankář by se měl v brance přesunovat z postavení, které vykrývá úhel možného zakončení od centrujícího hráče do postavení, které reaguje na centr a náběh hráče, který zakončuje. Poznámka: způsob převzetí před slalomem by měl být různými formami a spojený s klamavými pohyby Čas: doba trvání jedné akce je cca 15 s, odpočinek cca 120 s, celková doba deseti opakování cca 16 min Učíme: Prudkou a překvapivou změnu směru (od centra akce) při odpoutání se od hráče a při náběhu pro přihrávku. Práci s míčem v rychlosti. Překvapivý pohyb před přihrávkou. Činnostní spolupráci a vnímání ofsajdu. Časoprostorové stereotypy a časování pohybu se zakončením v rychlosti. Přihrávku do prostoru a náběh na tuto přihrávku. Nabídnutí se brankáři pro okamžité založení protiútoku.

Za převedení míče přes půlící čáru je započítáván také gól Varianta III Stejné jako varianta I či II, ale hráč 1, který zakončil okamžitě začíná stíhat hráče 2, který dostal přihrávku od asistenta a snaží se s míčem sprintem překonat cílovou čáru.(úsek 25 m) Oproti variantě I se prodlouží zatížení, zkrátí a zintenzivní odpočinek. Cvičení bude probíhat ve smíšené zóně s vyšší tvorbou laktátu a vrcholy zatížení nad úrovní anaerobního prahu až k maximální TF (Viz. záznam 1, od 15 minuty) Detaily: Hráči mění po jednotlivých akcích. Střílející hráč 1vyklusává za metu D a zpět, hráč2 vyklusává s míčem okolo středového kruhu na stanoviště A (obr3.) Za převedení míče přes půlící čáru je započítáván také gól Asistent musí sledovat střílejícího, aby ve správném čase přihrál Zatížení lze dosáhnout bez výrazného chození pro zakopnuté míče, což v měřených případech splnila záchytná síť za brankami. Trenér počítá body u doběhů, asistent góly. Výhodou je, pokud může někdo (např. masér) provádět záznam bodů. Učíme: Všechny předchozí aspekty + hra nekončí zakončením střelou, ale okamžitě začíná obraná fáze. Čas: doba trvání jedné akce je cca 20s, intenzivní přechodová fáze „odpočinku“ cca 90s (1:4,5) (zhoršující zotavení, viz. záznam1.) celková doba deseti opakování je cca 15 min. úseky je třeba upravit dle individuálních možností hráčů jednotlivých týmů aby byly dodržovány intervaly zátěže a odpočinku

Varianta III

Varianta IV Stejné jako varianta III, ale sprintované vzdálenosti jsou kratší, čímž se relativně prodlouží intervaly aktivního odpočinku a sníží se tvorba laktátu. Hráč 1 se vrací na St. A okolo mety E a navazujících met Cvičení pro rozvoj probíhá ve smíšené zóně zatěžování intermitentním způsobem, (viz. záznam 2 ) který odpovídá způsobu zatížení při utkání (viz. záznam 3 –polovina utkání) Detaily: stíhání hráčem 1 po zakončení je kratší o 15 metrů. přihrávka od asistenta by měla přijít tedy ještě o něco později než ve variantě III, aby došlo opravdu k běžeckému souboji. Čas: cvičení bylo prováděno cca 30 minut což znamenalo 22 opakování. čas jedné akce je cca 15s odpočinek cca 70 s ( 1:4,7)

Varianta IV

1 poločas utkání

Hráči se podobná cvičení a pohybové hry dle fází sportovního tréninku nějakou dobu učí =>záměr se trénuje až posléze „Herní“ trénink s využitím kondičních parametrů, nebo naopak kondiční trénink, který vychází ze hry a to zároveň se záměry didaktickými. To, že pokud je vše vedeno formou hry a vytváří tak i vnitřní motivaci vítězství což přináší i psychický tlak, je zřejmé. Zároveň se tvoří pohybové vzorce i prostoročasová orientace skoro v „podvědomém“ vnímání“, které vždy doprovází právě hru či soutěž. Třetím momentem, který do toho vstupuje je docenění toho, že hráči mají vědět nejen jak co provádět, ale i proč. Poslední uvedený moment je již dalším možným a samostatným tématem, kde vstupují do hry takové fenomény a formy jako koncentrace, ideomotorický trénink, sebevnímání atd…