Silany a silanoly Silany jsou bezbarvé látky o složení SinH2n+2.   Silany jsou bezbarvé látky o složení SinH2n+2. Silany se uplatňují především jako výchozí sloučeniny pro výrobu složitějších křemíkatých látek např. pro výrobu čistého polovodičového křemíku. Silanoly - sloučeniny křemíku s uhlovodíkovým zbytkem a skupinou -OH

Polysiloxany (silikony) Siloxany jsou sloučeniny, které obsahují v molekule vazbu Si-O-Si. Tato chemická skupina je velmi stabilní a může proto být připraven prakticky nekonečný řetězec o složení –(O-Si-O-Si-O)-, zbylé dvě volné vazby křemíkového atomu mohou být obsazeny např. skupinami –HO nebo nejčastěji organickými ligandy jako -CH3 a dalšími. Jejich další vlastností je hydrofobie (odpuzují vodu) a prakticky naprostá neškodnost pro živé organizmy.

Využití: stavebnictví - hydrofobní vlastnosti, spec. nátěry, omítky, které zabraňují pronikání vlhkosti do staveb pevné polymerní sloučeniny na bázi siloxanů jsou většinou označovány jako silikonový kaučuk. Tato látka má elastické vlastnosti podobné klasickému kaučuku, navíc však snáší mnohem vyšší teploty a je téměř nehořlavá. Vzhledem k těmto vlastnostem se ze silikonového kaučuku vyrábějí různá těsnění nebo vystýlky nádob pro chemický průmysl a podobné aplikace. kapalné nebo polotuhé siloxany jsou známy jako silikonové oleje, popř. silikonové tuky. Jejich předností oproti klasickým mazadlům je odolnost proti vysokým teplotám a jsou proto nasazovány do prostředí se zvýšeným teplotním namáháním nejen jako mazadla, ale i jako média pro přenos tepla (olejové lázně). hydrofobní vlastnosti siloxanů lze potlačit tím, že na určité procento křemíkových atomů jsou navázány skupiny –OH. Takové polymery se pak uplatňují v medicíně pro výrobu chirurgických implantátů (nejznámější je pravděpodobně umělé zvětšování velikosti ženských prsů). Silikonové tmely – technika, odolnost vůči vysokým a nízkým teplotám

Tetraethylolovo Tetraethylolovo je organokovová sloučenina, která se používala jako antidetonační přísada do motorových benzínů. - snadno proniká kůží - zpomaluje hoření benzínu - zvyšuje oktanové číslo Tetraethylolovo se spaluje za vzniku oxidu uhličitého, vody a olova Pb(C2H5)4 + 13 O2 → 8 CO2 + 10 H2O + Pb

Salvarsan 3,3´-diamino-4,4´-dihydroxyarsenobenzen V roce 1910 vzbudil mnohem větší naději prostředek nazvaný Salvarsan, použitý při léčbě syfilidy. I tady se překážkou stala přílišná jedovatost. Kvůli neúspěchům a jedovatosti postupně ochabovalo původní nadšení pro hledání zázračné látky, která by lidstvo jednou navždy zbavila metly infekčních nemocí, v těchto dobách hlavní příčiny mnohých úmrtí.

BCHL Lewisit Yperit Clark Adamsit Bojové chemické látky Bojové chemické látky jsou takové chemické sloučeniny, kterými se ničí živá síla a které mohou za určitých podmínek vyřadit z činnosti značný počat lidí na frontě i v zázemí.   Taktické použití zpuchýřujících otravných látek je mnohostranné. Dají se použít jako náplň do dělostřeleckých granátů, raketových hlavic, leteckých pum, chemických min ale také do leteckých rozstřikovacích zařízení a aerosolových generátorů. Clark Adamsit

Yperit Yperit (zvaný také hořčičný plyn) je vojenský plyn, který byl použit Němci v1. světové válce. Poprvé byl vynalezen Frederikem Guthrie v roce 1860. Patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek, projevuje se leptáním sliznic. Yperit proniká i ochranným oděvem a jeho působení se urychluje na vlhkých místech (podpaží, genitálie). Oběť má pocit, že cítí vůni česneku, což zapříčiňuje prvek alicin. Hodně postižené části je třeba amputovat. Yperit se nazývá podle města Yprés, kde byl Němci poprvé použit. Chemicky se jedná o sloučeninu Bis(2-chlorethyl)sulfid, sumární vzorec C4H8Cl2S.

Lewisit Lewisit je zpuchýřující otravná látka, obsahující směs několika sloučenin, v níž má největší zastoupení nejúčinnější 2-chlorvinyldichlorarsin (alfa-lewisit). Jedná se o kapalinu bez barvy a zápachu (technický produkt může páchnou po pelergoniích), dobře rozpustnou v organických rozpouštědlech, která je méně stálá než yperit. Tato látka se v zimních měsících udrží do týdne a v letních do jednoho dne. Lewisit tuhne až při -18°C, a proto se dá užít i v zimních měsících na rozdíl od yperitu. Lewisit-yperitovou směs (2:1) lze použít i při teplotách pod bodem mrazu.

Adamsit Adamsit (DM), pojmenovaný podle chemika Adamse, který poprvé navrhl tuto látku pro bojové použití. Poprvé byl bojově nasazen Američany ve druhé indočínské válce. Jedná se o kanárkově žlutou krystalickou látku nevýrazného zápachu s bodem tání 195 °C, téměř nerozpustnou ve vodě a špatně rozpustou i v organických rozpouštědlech. Adamsit je poměrně těkavý, v bojových koncentracích zamořuje terén pouze 0,5-1 hodinu. Používá se v minách, ručních granátech a leteckých pumách.

Clark Mezi sternity patří i dráždivé OL používané především v době první světové války, které však mohou být stále součástí zásob chemických zbraní některých zemí. Jedná se o látky Clark I a II. Clark I (DA) (chemicky bifenyl-chlorarsin), je bezbarvá krystalická látka se slabým ovocným zápachem a bodem tání 333 °C, téměř nerozpustná ve vodě, rozpustná v organických rozpouštědlech, rozkládá se především účinkem sloučenin s obsahem chloru. Poprvé ji použili Němci jako chemickou zbraň v červnu 1917 u Neupletu. Je velmi těkavá, v bojových koncentracích je schopna zamořovat terén pouze 5-10 minut. Clark II (DC) (chemicky bifenyl-kyanarsin), je podobně jako Clark I bezbarvá krystalická látka s velmi slabým zápachem po česneku nebo hořkých mandlích, tající již při 31,5 °C. Je špatně rozpustná ve vodě, zato dobře rozpustná v organických rozpouštědlech. Je méně těkavá než Clark I, v bojových koncentracích zamořuje terén 10-30 minut.

Grignardovy sloučeniny Alkyl- i arylhalogenidy reagují v přítomnosti diethyletheru s hořčíkem za vzniku velmi reaktivních organohořečnatých sloučenin - Grignardovy sloučeniny - kov je v nich vázán přímo na uhlíkatý řetězec: R-X + Mg diethylether R-MgX Jsou velmi reaktivní, užívají se k syntézám.

Dimethylrtuť Dimethylrtuť ((CH3)2Hg) je jedna z několika organokovových sloučenin rtuti. Jedná se o hořlavou bezbarvou kapalinu, která patří mezi nejsilnější neurotoxiny, je nerozpustná.Jako smrtelná dávka pro dospělého člověka se označuje již 0,1 ml. Její molekula má lineární strukturu, na centrální atom rtuti jsou navázány dvě methylové skupiny. Použití Dimethylrtuť se vzhledem ke své vysoké toxicitě používá při toxikologických experimentech Toxicita Velice snadno proniká do živé tkáně, pravděpodobně to způsobuje schopnost vytvářet komplex s aminokyselinou cysteinem. Příznaky otravy se navíc mohou projevit příliš pozdě nato, aby proběhla efektivní a úspěšná léčba. Účinnou ochranu neposkytují při práci s touto sloučeninou ani běžné laboratorní rukavice, dimethylrtuť totiž během několika mála vteřin pronikne bez větších obtíží skrz latex, PVC i neopren, poté je vstřebávána pokožkou.

Neurotoxiny - organofosfáty Sarin 1939: Sarin byl objeven v Německu. Byl pojmenován na počest svých objevitelů Schrader, Ambros, Rüdiger a Van der LINde. 1995: Členové japonské náboženské sekty Aum Shinrikyo spáchali teroristický útok pomocí sarinu v tokijském metru. Sarin si vyžádal 12 obětí a stovky zraněných. Tabun Soman