Oceány (moře, řeky, jezera) - hydrosféra - fauna a flóra - mořské proudy - využití - znečištění

Oceán - dominantní fyzickogeografický prvek povrchu Země tvořený masou Oceány a moře Oceán - dominantní fyzickogeografický prvek povrchu Země tvořený masou slané vody. Oceán pokrývá plochu asi 362 mil. km2 (71 % povrchu Země), průměrná hloubka 3,7 km. V rámci světového oceánu se rozlišuje Tichý oceán, Atlantský oceán, Indický oceán a Severní ledový oceán; každý z nich má uzavřený systém mořských proudů, specifické vlastnosti vody, apod. Okrajové části oceánu se nazývají moře. Moře - část oceánu obklopená zčásti souší nebo vyvýšeninami oceánského dna (např. řetězec ostrovů). Rozlišují se moře okrajová (oddělená od oceánu poloostrovy, ostrovy a podmořskými prahy) a moře vnitřní (téměř obklopená pevninou).

Řeky Řeky - Řeka je přirozený vodní tok. Ve srovnání s potokem má obvykle větší průtok, délku nebo rozlohu povodí. Tok řeky můžeme rozdělit do tří částí: - horní tok, s převahou eroze, charakteristické je říční údolí ve tvaru "V" s minimem usazenin - střední tok, kde se projevuje eroze i sedimentace, říční údolí je plošší a s již významným podílem usazenin. Koryto toku má tvar písmena "U". - dolní tok s převahou sedimentace – údolí je velice ploché, díky masivní sedimentaci vznikají rozsáhlé říční nivy.

Jezera Jezero je vodní nádrž, jež se nedá jednoduchým způsobem vypustit (na rozdíl od přehradních nádrží a rybníků), je napájena povrchovou, srážkovou popř. podzemní vodou a není součástí světového oceánu. Celosvětově zaujímají jezera 1,8 % povrchu pevniny. Některá velká bezodtoká jezera se nazývají „vnitrozemskými moři“, zejména pokud obsahují slanou vodu (např. Kaspické moře, Mrtvé moře, Saltonské moře). Zkoumáním jezer se zabývá věda zvaná limnologie. V běžném jazyce se jezero říká v širším (přeneseném) smyslu i některým umělým nádržím, například přehradním nádržím a výjimečně i rybníkům

Hydrosféra Hydrosféra je předmětem zkoumání následujících věd: hydrologie hydrogeografie oceánografie hydrogeologie Na planetě Zemi neustále probíhá přesun vody mezi jednotlivými položkami zmíněnými v úvodu – tzv. koloběh vody. Hydrosféra (vodní obal Země) představuje soubor všeho vodstva Země – tj. povrchové vody, podpovrchové vody, vody obsažené v atmosféře a vody v živých organismech. Celkové zásoby vody na Zemi činí asi 1 385 989 600 km³, z toho sladká voda představuje 2,53 %. Ve světovém oceánu je obsaženo asi 96,54 % slané vody a 2,5% sladké vody.

Život v oceánu Většina organismů je silně ovlivněna prouděním vod. Může jít jak o slapové jevy (pohyb vyvolaný gravitací Měsíce a Slunce – příliv a odliv), ale i o mořské proudy. Masy vod všech oceánů a moří jsou totiž neustále v pohybu. Tvoří se proudy – teplé a studené. Na povrchu jde o vlny (způsobené větrem), které po přiblížení k pobřeží utvářejí příboj Rostliny Rostliny jsou v podvodním světě zastoupeny například jako tzv. podvodní nebo mořské trávy. Časté jsou také řasy (právem nazývané plícemi Země). Řasy se rozřazují na zelené řasy, ruduchy (červené řasy) a chaluhy (hnědé řasy). Nejčastěji obývají skalnaté podloží. Živočichové Tato říše je v oceánech zastoupena nejvíce. Vyskytují se zde především bezobratlí. Mezi nejprimitivnější organismy patří houbovci a žahavci. Dále se zde vyskytují obratlovci, strunatci a plankton. Plankton je souhrnný název pro celou škálu organismů. Plankton je jednou z nejdůležitějších složek v potravní síti oceánu, a proto má nesmírný význam pro celý biom.

Mořské proudy Mořský proud označuje masu vody, která se v mořích a oceánech přemísťuje z jednoho místa na druhé. Může být buď teplý (proudící od rovníku k některému z pólů, blíže ke hladině) nebo studený (proudící z pólů k rovníku, ve vyšších hloubkách). Příčinami vzniku proudění bývají obvykle některé z následující jevů: rozdílná salinita vody v různých hloubkách rozdílná teplota vody slapové síly proudění vzduchu v přízemních vrstvách atmosféry vyrovnávání úbytku vody mezi jednotlivými oblastmi moří a oceánů rotace Země

Využití bohatství světového oceánu Světový oceán disponuje ohromnými biologickými, minerálními a energetickými zdroji. Některých z těchto „darů moře“ člověk už odedávna využívá, jiné na své využití ještě čekají a představují pro lidstvo značnou perspektivu do budoucna. Od doby, kdy se lidé přesvědčili, že mořské organismy mohou být vhodnou potravou, loví ryby, korýše, měkkýše, získávají mořské řasy. Kromě přímé potravy jsou tyto „plody oceánu“ zpracovány různým i průmyslovými odvětvími, využívány v medicíně i agrotechnice. Světový oceán má jako surovinový zdroj stále rostoucí význam pro světové hospodářství. Člověk ovládl oceán jako důležitou dopravní cestu, obrovskou perspektivu skýtá energetické využití mořských vln, proudů a dmutí.

Nerostné suroviny Uhlí - Uhelná ložiska pod mořským dnem se těží již 370 let. Dobývání se děje obvyklými způsoby podzemní těžby uhlí u pobřeží Anglie, Kanady, Turecka, Tchaj-wanu a Japonska. Celková produkce uhlí se odhaduje na 335-360 mil. $. První ropa z podmořského ložiska byla získána roku 1923 z vrtů v zálivu Macaraibo (Venezuela). V současné době probíhá geologický průzkum na ropu v 75 zemích s kontinentálním šelfem. V roce 1967 činila celosvětová těžba ropy 6,8 miliardy tun z mořských zdrojů. Předpokládá se, že zásoby (kromě Ruska) ropy v šelfu činí asi 80-120 miliard tun. 2/3 šelfové těžby ropy připadá na Venezuelu, Perský záliv a Mexický záliv. V Mexickém zálivu u pobřeží Lousiany a Texasu je již 220 naftových polí, z nichž bylo vytěženo ropy celkem za 14 miliard $. Celková hodnota celosvětové produkce ropy z mořských zdrojů činí 3,8miliard $ ročně. Celkový počet těžních věží, dobývajících ropu z příbřežních lokalit, se odhaduje na 1000.

Znečištění Uvádí se, že až člověk se svojí činností na pevnině je zodpovědný za zhruba ¾ znečištění oceánů. Jedná se především o znečištění : živinami z kanalizačních splašků, spalováním fosilních paliv, toxiny, ropou, lidskými odpady, radioaktivním znečištěním a dalším znečištěním.

Zdroje http://clanky.rvp.cz/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana http://referaty-seminarky.cz http://www.bastl.cz