Přistání na Měsíci Luboš Balek

Závod o přistání na Měsíci se odehrával v šedesátých letech Závod o přistání na Měsíci se odehrával v šedesátých letech. Ačkoliv v roce 1963 Sovětský svaz ještě snahu o přistání popíral, už o rok později se dobytí Měsíce věnoval naplno. Prezident Kennedy nabídl Chruščevovi společnou misi, ten projekt ale odmítl, protože v něm viděl pokus USA o získání vyspělé ruské technologie. Sovětské rakety Soyuz však měly problémy se startem, což způsobilo značné zpoždění a následně úplné zrušení programu.

Soyuz

První se tedy dobyli Měsíc Američané – mise Apollo 11 s trojčlennou posádkou. Velitelem byl Neil Armstrong, pilotem velitelského modulu Michael Collins a pilotem lunárního modulu Buzz Aldrin.

Mise Apolla 11 odstartovala z Kennedyho vesmírného střediska 16 Mise Apolla 11 odstartovala z Kennedyho vesmírného střediska 16. července 1969. Po jednom a půl obletu Země se velitelský a servisní modul oddělený od posledního stupně nosné rakety Saturn V úspěšně spojil s lunárním modulem a spolu se vydali na cestu k Měsíci. 20. července nad odvrácenou stranou Měsíce Michael Collins z velitelského modulu Columbia důkladně zkontroloval lunární modul Eagle a Armstrong s Aldrinem začali svůj sestup na povrch.

Saturn V (nosná raketa)

Eagle (lunární modul)

Brzy však zpozorovali, že Eagle byl o čtyři sekundy před plánovanou trasou a přistával na kilometry daleko od původně plánovaného místa. Navigační a řídící počítač hlásily hned několik poplachů zapříčiněných vychýlením se z plánované trasy a to přinutilo posádku soustředit se na řízení modulu. Hned jak posádka mohla obrátit svou pozornost zpět k výhledu ven, kosmonauti viděli, že počítač je vede přímo na místo plné velkých kamenů v okolí velkého kráteru.

Armstrong převzal ruční řízení nad lunárním modulem a navedl ho na přistání s méně jak 30 sekundovou palivovou rezervou. Za první slova z povrchu Měsíce se všeobecně považují slova Neila Armstronga „Houstone, tady je základna Tranquility. Orel přistál!“, ačkoliv fakticky to byla Aldrinova slova „Hladké přistání“ které vyslovil po té, co se nohy lunárního modulu dotkly povrchu Měsíce.

21. července šest a půl hodiny po přistání, Armstrong uskutečnil svůj sestup na povrch Měsíce a přednesl památnou větu „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“. Aldrin se k němu brzy přidal a oba strávili dvě a půl hodiny navrtáváním měsíčního povrchu, fotografováním všeho, co viděli, a sbíráním kamenů a jiných vzorků (celkem nasbírali 20 kg, na Měsíci byli přes 20 hodin).

Kosmonauti spolu vztyčili vlajku Spojených států – země však byla velmi tvrdá a tak se jim podařilo ji zasunout jen 20 cm hluboko. Potom přijali telefonát od prezidenta Richarda Nixona a nainstalovali pasivní seizmograf a laserový retroreflektor. Zanechali tam také plaketu na které jsou kresby Země, podpisy kosmonautů a prezidenta Nixona a text: Zde se lidé z planety Země poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec L.P. 1969. Přišli jsme v míru jménem celého lidstva.

Po přesunu do lunárního modulu kosmonauti zapnuli návratový stupeň a zbavili se nepotřebných věcí. Potom se v návratovém stupni lunárního modulu dostali na lunární oběžnou dráhu a tam se spojili s velitelským modulem Columbia, na palubě kterého čekal Michael Collins. Lunární modul zanechali na orbitě Měsíce. Kosmonauti přistáli ve velitelském modulu 24. července v Pacifiku 2 660 km východně od Wake Islandu, 380 km jižně do Johnsonova atolu a 24 km od záchranné lodi USS Hornet.

Karanténa (tři týdny) - návštěva prezidenta Nixona