Navazující pojmy sociální politiky II.

Sociální bezpečí, sociální suverenita Základní obecné charakteristiky postavení člověka v životě, o které vědomě či podvědomě usiluje každý jedinec a společnost Sociální bezpeční je stav, kde je garantováno naplnění základních sociálních práv jedinců ve společnosti. sociální bezpečí X sociální ohrožení Sociální suverenita X sociální závislost

Sociální zabezpečení I. Souhrnné označení – sociální instituce poskytující občanům radu, ochranu, materiální či finanční plnění, službu či azyl. Jejím cílem je předcházet, zmirňovat a odstraňovat následky sociálních událostí. Sociální zabezpečení slouží k uspokojování sociální potřeb v případě: a) Nemoci a zdravotních poškození, b) invalidity, c) nezaměstnanosti, d) stáří, e) mateřství a rodičovství, f) úmrtí žadatele.

Sociální zabezpečení II. Sociální zabezpečení je uskutečňované čtyřmi hlavními nástroji: Sociální pojištění (http://www.mpsv.cz/cs/1349), Sociální podpora (http://www.mpsv.cz/cs/2#dsp), Sociální pomocí (http://www.mpsv.cz/cs/5#zphn), Sociálními službami (http://www.mpsv.cz/cs/9).

Sociální zabezpečení III. Systém ČR – tři pilíře: Sociální pojištění – důchodové, zdravotní, nemocenské, na politiku zaměstnanosti Státní sociální podpora – cílová skupina hlavně rodina, financováno z daní na základě testování příjmu či bz ohledu příjmu – porodné,pohřebné Sociální pomoc – v rámci tohoto pilíře jsou i sociální služby, pomoc prokazatelně potřebným na základě přezkoumání – finanční, věcná, služba

Sociální diskriminace Sociální jistota Klade si za cíl zabavit občana do budoucnosti (nejlepší jistotou je fungující hospodářství země), často spojováno s pojišťovnictvím Sociální diskriminace Systematické porušování principu rovnosti a rovných příležitostí při zacházení se všemi členy společnosti (majorita vs. minorita, gender atd.)

Sociální práva Předpoklad i výsledek konkrétní sociální politiky Sociální práva zakotvena v Listině práv a svobod (součást naší ústavy), promítla se do nich ve svém znění i Evropská sociální Charta (ratifikace 1999) Především pak právo na: Zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména Práci a svobodnou volbu práce Svobodné sdružování se s cílem ochrany svých sociálních a hospodářských práv Bezpečné pracovní podmínky (úrazové zajištění) Jednotlivá práva jsou rozpracována konkrétněji v zákonných normách – důležitá jejich vymahatelnost!

Sociální situace Soubor prvků ovlivňující sociální situaci jedince či rodiny: majetkové poměry, společenský status, rodinné poměry atd. Sociální situaci lze posuzovat na základě: Obsahu: např. mateřství, narození, kvalifikace Délky: doživotní (stáří), dlouhodobé (rodinný stav), krátkodobé (nemoc) Periodicity: situace opakované x jednorázové Závažnosti: základní životní situace x výjimečná životní situace

Sociální potřeby Potřeby: Potřeba – požadavky organismu ať už vrozené či získané, vyvolávající pocit nedostatku, nutné je uspokojovat Potřeby: Všeobecné – týkají se všech lidí Specifické – potřeby omezeného počtu lidí V sociologii se rozlišují potřeby: Biologické – hlad, žízeň Materiální – předměty denního užitku, pracovní nástroje, bydlení Duchovní – dobra, spravedlnosti, krásna

Sociální potřeby II. – Maslowova pyramida potřeb První čtyři potřeby tzv.nedostatkové, společné pro všechny Pátá potřeba tzv. růstová, maximálně individuální

Sociální potřeby III. Sociální potřeba se stává uznávanou z hlediska státu/sociální politiky pokud: Projevují se pravidelně a ve zvýšeném výskytu – kvantitativní hledisko, Pocit nedostatku ovlivňuje klima ve společnosti – kvalitativní hledisko, Jejich řešení se stává sociální programem společnosti.

Sociální potřebnost – dvě vymezení Týká se vždy rodiny s ohledem na společnost. Nedostatek zdrojů, kdy dotyčný nedokáže uspokojit základní životní potřeby – součet příjmů v rodině je pod hladinou životního minima Situace potřebnosti je definována poměřením okamžité finanční situace dané rodiny se situací ostatních rodin ve společnosti Řešeno sociální podporou viz. sociální zabezpečení Zákon o sociální potřebnosti: úplné znění zákona č. 482/1991 Sb. o sociální potřebnosti

Životní úroveň Stupeň uspokojování životních potřeb obyvatelstva a souhrn podmínek, za nichž jsou uspokojovány. Do soustavy ukazatelů životní úrovně společnosti se většinou řadí úrovně: Zdravotní stav obyvatelstva, vzdělání, pracovní podmínky, výživa, ne/zaměstnanost, spotřeba domácnosti a jejich zadlužování atd.

Životní minimum Vyjádřeno peněžní výší, hranice oddělující lidi na chudé a nechudé, pohyblivá hranice Dvě míry životného minima: Sociální minimum: spodní hranice společností přijatého životního standardu a horní hranice pásma chudob tzn. lze uspokojit minimálně všechny nezbytné životní standardy Existenční minimum: nižší než sociální, uspokojování jen základních lidských potřeb (vzduch, voda, potrava, úkryt), není-li splněno, je ohrožen život jedince Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu

Záchranná sociální síť Soubor legislativních nebo právních norem vymezujících minimální standard pomoci státu v případě, že se občan ocitne v závažné sociální situaci (státem uznané) Základní charakteristikou sociální sítě je garance minimálního příjmu a tradiční orientace na podporu chudých Tři základní funkce: Garance minimální mzdy (právní norma), Politika zaměstnanosti – poskytuje příjmy v případě nezaměstnanosti a urychluje návrat na TP (aktivní PZ) Garance minimálních příjmů rodin/jednotlivců – stanovení životního minima (právní norma)

Záchranná sociální síť (ZSS) II. ZSS musí být: Aktivizační a motivující – poskytnout pomoc a ochranu, nikoli dlouhodobě pohodlné útočiště Adaptabilní a pružná – schopnost efektivní a rychlé reakce Přiměřeně hustá – řídká ZSS nemusí pokrýt všechny situace, naopak hustá ZSS vytváří pocit demotivujícího bezpečí ZSS je budována v několika stupních: Jedinec – finanční rezervy, připojištění Rodina – morální povinnost postarat se o své členy Společnost – minimální mzda, sociální dávky, azylové bydlení atd.