Metodologie historického výzkumu volného času

Metodologie historického výzkumu Historický výzkum VČ = interdisciplinární oblast: historie – světová – národní – lokální – osobní – ... dějiny filozofie dějiny sociálních věd, hl. historická pedagogika dějiny TV a sportu beletrie ...

Metodologie historického výzkumu metodologický přístup: historický výzkum klíčových problémů teorie a praxe komparativní historie = místo monografického bádání (např. jedna osobnost) konfrontace více historických dimenzí  přehodnocení stereotypů historie všedního dne

Metodologie historického výzkumu interdisciplinární přístup = úzká spolupráce s: filozofií společenskovědními obory – sociologie, psychologie, pedagogika, ... kulturněvědními obory – politologie, etnologie, kulturologie, literární věda, ... historickými vědami = metodologie a filozofie dějin, ... konkrétní světové a národní dějiny – obecné dějiny: - kultury - techniky - sportu ...

Metodologie historického výzkumu Předmět výzkumu: historie praxe = konkrétní VČ aktivity historie idejí = názory na VČ např.: výzkum „VČ zvyklostí“ – vědecké pole sociálních dějin analýza „ideálů“ = mnohdy utopie, ale současně inspirace

Metodologie historického výzkumu Historický výzkum: předmět = komplexní dějiny lidstva (i VČ) X – empirický výzkum = předmět reálně existuje historický výzkum = objekt vědeckého zájmu zde a nyní neexistuje  hlavní metoda = analýza historických pramenů

Metodologie historického výzkumu A. primární prameny (méně subjektivismu): teoretické i praktické spisy – filozofů, pedagogů, psychologů, lékařů, beletristů, ... oficiální dokumenty – mezinárodní, celostátní, lokální – manifesty, zákony, nařízení, výnosy, oficiální zprávy, ... archivní materiály – o osobnostech, institucích, událostech, ... autentické výpovědi svědků a účastníků = orální historie ? virtuální prostor

Metodologie historického výzkumu B. Sekundární prameny = texty – zprostředkují primární, popř. sekundární prameny: encyklopedie monografie periodika stati zprávy virtuální prostor ...

Metodologie historického výzkumu Posuzování pramenů – klíčová = kritičnost: vnější (externí) kritika = autentičnost materiálu – kdo, kdy, kde, proč, ... dokument napsal vnitřní (interní) kritika – obsah analyzovaného dokumentu = hledání skutečného významu

Metodologie historického výzkumu Propojení: historický výzkum + historickosrovnávací analýza ETAPY PRÁCE: 1. výběr faktů, analýza, deskripce, uspořádání – historické + logické hledisko = východisko 2. vztahová analýza = odhalení závislostí mezi fakty a vztahy k širším podmínkám = začlenění do kulturního, politického, sociálního, ekonomického, ... kontextu 3. srovnávání – komparace 4. kritické zhodnocení výsledků analýzy a komparace –cíl = vymezit priority, vztahy, závislosti, vlivy, typické tendence, ...  prognostika = formulování prognóz = ? vývoj VČ

Metodologie historického výzkumu KOMPARACE (srovnávání) = podstata historickosrovnávací analýzy = stanovení shod, podobností a rozdílů mezi fakty východisko = výběr dat, rysů, pojmů, kategorií, idejí, koncepcí, paradigmat, ... umožňujících srovnávání juxtapozice = položení vedle sebe (2 i více faktů) úrovně komparace: - v jednom sociálním systému - mezi různými systémy - na makroúrovni - na mikroúrovni - ...

Metodologie historického výzkumu Typy komparace: kvantitativní – kvalitativní pozitivistický – hermeneutický kvantifikace, statistika – porozumění, pochopení chronologická = srovnávání následných faktů – geneze (např. vývoj VČ aktivit a chápání VČ) synchronní = porovnávání faktů v téže době v různých oblastech – země, instituce, situace, ... ...